4. divize, nemocnice

Genma


"Díky," řekl sexy hlasem a s rozvahou začal jíst. Nechal sestry hodnou chvíli čekat, než se zase ozval. "Takže. Jak dlouho jsem byl mimo?" otázal se po tom. Doufal, že ne moc dlouho.

Sestřičky

Genma ochutnal první lžíci vývaru a pocítil úžasnou chuť na jazyku. Pokud existoval chuťový orgasmus, Genma ho měl. Také pocítil, že nejde tak úplně o obyčejný vývar, byl v něm obří počet duševních částic a byl přímo určen k doplňování ztracené energie.

První promluvila černovlasá.
No asi rok...

A měsíc... Dodala blondýnka.
Ležíte tu od té doby co vás někdo brutálně napadl a otrávil...kapitán Stein naštěstí našel protijed...i když trvalo velmi dlouho, než jste jej odboural úplně a zotavil se.

Amaru


Jasně že se nabídla! nechce aby její kamarád umřel. Vy byste se snad nenabídl kdyby šlo o vašeho kamaráda taicho? řekl sem i když to přece bylo naprosto jasný! Buď to taicho nechápal nebo nechtěl aby měl víc peněz. Ale třeba by to šlo udělat tak aby sme snědli eh prase a mrkev zůstala celá. Skočte za strejdou. On určitě bude vědět kde sehnat nějaký drobný na chod nemocnice. zkusil jsem mu navrhnout. No ale pokud ho fakt necháte umřít jen proto že nee-chan nemá peníze tak vám to NIKDY neodpustím kapitáne. NIKDY! řekl sem mu ale místo svého normálního hlasu jsem najednou promluvil úplně hrozně drsně a tak. Prostě vůbec to neznělo jako já. A taky se kolem udělalo nějak temnějc. Skoro jako kdyby to byl Turiel a ne já

Dr.Daisuke Stein

Udělal, každý rozumný člověk se svědomím by to udělal...to je jediné co nás dělá lepšími lidmi...že máme to svědomí...
Zamračil se...tahle debata se mu postupně přestávala líbit.
Nejspíš šlo...nejspíš bych se mohl zeptat 3.divize, ale nejlepší by bylo, kdyby Gotei 13 sponzorovalo nemocnice v Rukongai, které nespadají pod nic, jediná 4.divize jim finančně vypomáhá....
Následující slova se jej však dost dotkla.
Možná by jste svůj hněv a nenávist mohl obrátit proti těm, kteří jej do té nemocnice dostali...nebýt všech těch pitomých šarvátek, potyček a válek, nemusel v nemocnici umírat nikdo! Takže pokud se cítíte ublížen za svou sestru, najděte si jiné cíle!
Zamračil se ještě více, Amarův démonní hlas skoro nevnímal.
A teď, Izumi Amaru, bych bylrád, kdybyste vypadl z mé kanceláře.... Zvedne se a kulhajíc odejde k oknu, nevěnujíc Amaruovi jediný další pohled. Bylo domluveno.

Genma


Chvíli trvalo, než zareagoval na to, co mu sestry řekly, neboť po ochutnání vývaru jeho pohled zjihl a rozostřil se. Po pár minutách konečně otočil hlavu na sestru, která mu oznámila, že byl mimo celý rok. Chtěl vyprsknout překvapením, ale to by byla škoda vývaru, takže jen povytáhl obočí a dál se ládoval. Ani se neobtěžoval zeptat, kdo ho otrávil. Stejně mu to bylo tak nějak jedno, bylo to přece už před rokem a navíc určitě k tomu ten někdo měl dobrý důvod. Když dojedl, utřel si pusu a odkašlal si.
"No. Tak abych se šel nahlásit, ne?" položil rétorickou otázku a vstal. A až teprve potom si uvědomil to, co mu dosud úplně unikalo. Byl na odchodu, ale najednou se na patě otočil a vyvalil oči na sestry. "My máme už zas kapitána? KOHO??"

Amaru


Možná. Ale vy jste ten kdo byl ochotnej ho odpojit kvůli penězům. řekl jsem kapitánovi abych trochu propíchl tu jeho arogantní bublinu. Tvářil se jako kdyby byl lepší než všichni ostatní ale přitom by bez problémů nechal někoho umřít jen aby ušetřil. Na odpověď už sem nečekal a radši rychle zmizel. S ním se beztak nedalo mluvit. Vůbec to nebyl kapitán byl to jenom pytel na golfové hole
-> trojka

Konan Hana

Když podkapitán Antero dorazil semnou do kasáren 4. divize, už jsem o sobě moc nevěděla. Možná to bylo ztrátou tolika krve. Poslední, co jsem si pamatovala bylo, že jsem seděla na nějakém vozíčku a dál už nic. Vlastně jsem podkapitánovi úplně zapomněla poděkovat za jeho ochotu. Taky mě klidně někde mohl nechat ležet a nikdo by to nezjistil.

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem ve velkém pokoji, kde bylo dalších asi pět obsazených lůžek. Otáčela jsem hlavou z jedné strany na druhou a zjistila jsem, že jsou na tom asi podobně jako já. Své tělo jsem necítila, tak jsem se začala dívat na bílý strop a přemýšlela o tom, co se před chvíli stalo mezi mnou a Yoshirem.

Genma

Nikdo mu neodpovídal, nejspíš byla skutečnost tak šokující, že si sestry netroufaly mu to říct. Pokrčil tedy rameny a vyšel opět na chodbu. Cítil se posilněně a jako další bod si stanovil najít oblečení. A nahlásit se kapitánovi, ať je to kdokoli. No a nebo se na to mohl vykašlat a začít hned s lékařskou činností, protože tu bylo na jeho vkus až moc ticho. Hodil na sebe tedy erární bílý plášť, který visel na chodbě na věšáku, a vtrhl do nejbližšího pokoje, kde leželo několik pacientů, spolu s nimi i Konan.
"Zdravíčko," zabručel při vstupu a hned si začal pročítat jejich záznamy. Chtěl se co nejrychleji zase dostat do své staré kůže!

Konan Hana

Z mých myšlenek mě vytrhl něčí hlas. Teprve po tom, co jsem se rozkoukala kolem sebe, jsem zjistila, že přišel lékař. S námahou jsem se vyškrabala, abych se na posteli posadila. "Dobrý den i Vám doktore." Pozdravila jsem. Nějak jsem nevěděla co dál říct a tak jsem jen koukala na svoje ruce založené v klíně.

Genma

si začal číst její složku a u toho si ji po očku prohlířežel a snažil se rozvzpomenout, odkud ji zná. Samozřejmě že ji už někdy viděl, to skoro každého, ale tohle bylo něco víc... hm. Zajímavé.
"Takže jak se cítíte, hmm..." zalistoval na první stranu spisu, "Hana-san?" zeptal se hlasem profesionála. Vypadalo to, že jí více méně nic není, ale tak nikdy neškodilo se zeptat, jestli s tím i ona souhlasí.

Informace: Začal druhý den cvičení

Čtvrtá divize dostala velmi zmatenou zprávu o tom, že Satoshi vylezl ven z kasáren dvanácté divize a chystá se napadnou kasárny čtvrté. Za zmatenou zprávu samozřejmě mohl bordel ve třinácté, jelikož dvojce mediků, která tam zrovna pomáhala byla zahlcena panikou.

Konan Hana

Zvedla jsem hlavu a podívala se na doktora. "Noo....jde to, ale mohlo být i lépe." odpověděla jsem a pokusila se o úsměv, ale byl spíše takový nucený. Na úsměv jsem neměla ani pomyšlení, když se mi hroutila duše. Když jsem si však doktora lépe prohlídla, tak jsem si uvědomila, že vypadá jako ten doktor, kterého nemá Yoshiro rád a vždy se mu snaží utéct.

Sestřičky vtrhly za Genmnou do pokoje, bloncka a černovláska. Genma-saan....to nám nesmíte dělat...nejste ve stavu kdy byste mohl...musíte se úmýt...nic proti ale děsně smrdíte...navíc se musíte převlíct, nahlásit kapitánovi a projít prohlídkou...jestli jste v pořádku... Vypadalo to, že sestřičky jsou odhodlané Genmu odvést, ale vážili jej příliš v úctě, než aby jej táhly násilím. Taky byly tak o 20 kilo lehčí.

Dr.Daisuke Stein

Seděl ve svém kanclíku u otevřeného okna s cigaretou v puse a přemýšlel. Nebylo to tak efektivní, jako kdyby byl ve svém vnitřním světě, ale to by nějakou dobu nebyl k zastižení a to se mu teď nehodilo.
Přemítal nad slovy toho třetího člena 3.divize.
Nemusel dlouho přemítat aby věděl, že jeho slova byla opodstatněná a Daisuke s nimi souhlasil.
Problém byl v tom, že jako kapitán musel uvažovat v širším měřítku, což ho iritovalo...musel si povzdechnout za starými časy, kdy se nemusel obtěžovat s vedením celé nemocnice a hlavně divize.

Navíc musel řešit problémy, které vyšly z fámy, že chce Satoshi napadnout 4.divizi. I když věděl, že je to naprostý žvást, musel se tím zabývat.

Tehdy se objevila zrzavá sestra a vylíčila mu, že Genma je vzhůru a rozhodl se ordinovat. Potěšilo jej to, protože Genma byl vynikající doktor a také jeho dlouholetý nadřízený, ale nebyl si jistý, jestli ve stavu v jakém Genma byl, bylo vhodné, aby ordinoval.

Zvedl se tedy a vydal se za Genmou.

Genma

"Sestry, sestry!" zvedl ruce v uklidňujícím gestu. "Takže. Klid. Ujasníme si to. Já jsem tady lékař, takže..." odmlčel se, protože se mu trochu zatmělo před očima, ale rychle to setřásl. "Teda, já jsem tady lékař, takže já to budu, kdo posoudí, jestli někdo potřebuje prohlídku, no a když už jsme u toho, vy taky zrovna nevoníte!" přičichl názorně k sestřičkám. "Dobře, to bych kecal, vy voníte krásně a hlavně vy, ale to nic nemění na faktu, že já jsem tady lékař... a vůbec," dokončil svůj monolog, který měl všechny přesvědčit, že je schopen vykonávat náročné úkoly zdravotníka.

Sestřičky nafoukly tváře, když jim oznámil, že smrdí...No Genma-san! Holky z příjmu tvrdily, jakej nejste karakter a džentlas...ale toto!!! Urazila se bloncka a černovlasá mu vlepila facku, když ji očuchával, hned potom se otočila, otevřela dveře a odešla, ani je nezavřela dveře...My víme, že jste doktor, ale jste po dlouhodobé nemoci a....Její slova přerušilo zaklepání...dřeva o dřevo.

Dr.Daisuke Stein

Objevil se u dveří chvíli po tom, co ven vyrazila černovlasá nasupená sestra.
Včas, aby si vyslechl Genmův monolog.
Počkal a pak promluvil.
Nikdo zde nepochybuje o vaší profesní způsobilosti, ale po zraněních která jste utržil a komatu, které jste prožil, mám osobní zájem na tom vás vyšetřit a zjistit, zdali se jed zcela neutralizoval, nepoškodil trvale orgány a jestli jste celkově fyzicky způsobilý k práci.

Genma uviděl ve dveřích bělovlasého doktora, který sloužil dlouhou dobu pod ním. Byl mladý, v podstatě ještě ucho, ale měl na sobě bílé haori, což znamenalo, že je nyní Genma jeho podřízeným.

Genma

"Doktor Stein! Takže vy jste kapitán!!" vykřikl ve směsi šoku, potěšení a překvapení, ale hned se uklidnil. "Hm. Notak dobrá. Když sám kapitán vážil cestu, aby mě prohlédl, tak pacienti snad ještě pár minut počkají," kývl nakonec hlavou. Pocítil hroznou touhu něco žužlat. Teprve teď ho napadlo, že u sebe nemá svou zanpakutou.

Konan Hana

Ani jsem nestačila sledovat tu přestřelku slov kolem sebe. Nejdříve sestry a pak i dokonce sám kapitán 4. divize. Ale zase mě mohlo potěšit, že jsem nebyla jediná, která byla delší čas mimo. Mezitím co se tam všichni domlouvali, tak jsem se doklopýtala do malé koupelny, která byla součástí pokoje, a zamkla jsem za sebou. Potřebovala jsem si opláchnout obličej od těch slaných slz. Ta studená voda na obličeji mě aspoň trochu víc probudila k životu, stejně jako moji mysl. Po tom co jsem si obličej usušila, tak jsem ze zvědavosti začala prohližet všechny rány, které jsem před tím utrpěla. Až na pár hlubších ran, po kterých teď zbyly jen malé jizvičky, bylo vše zahojené. Avšak něco bylo špatně. Když jsem si prohlížela břicho, všimla jsem si, že už kolem pupíku nemám své piercingy. To bylo zvláštní, protože jsem žádnou ránu kolem pupíku neutrpěla, takže nebyl důvod je sundávat a já je nikdy nesundávala. "To je zvláštní. Nikdy je nesundávám. Chtěla jsem je sundat až bych byla......" začala jsem si pro sebe uvažovat. "Neee. To není možné." mávla jsem ledabyle nad tou myšlenkou rukou. Když už jsem chtěla odejít z koupelny, tak mě najednou popadla slabost a já se s žuchnutím sesunula na zem. Před očima jsem měla černo a kolem sebe jsem slyšela hlasitý dětský pláč. Nevěděla jsem, co se to semnou děje.

Genma

Zatímco se tedy blahosklonně uvolil, že se nechá prohlédnout, a čekal na kapitána, aby ho odvedl někam, kde to bude vykonáno, pacientka se zvedla a odešla do koupelny. Taktně dělal, že to nevidí, nakonec - musel zachovávat aspoň zdání soukromí, aby se pacienti necítili víc nepříjemně, než bylo nutné. Ale když sebou dívka švihla na zem, jak zase z koupelny vylezla, to už ignorovat nemohl. Hned k ní přiskočil a zvedl jí hlavu. Ano, chytit ji nestihl, takže si pravděpodobně dala pěknou šlupku, ale aspoň mohl ulehčit svému svědomí tímhle.
"Hana-san? Slyšíte mě?" promluvil na ni naléhavě. Vypadala zmatená a v mrákotách.

Konan Hana

Ten dětský pláč ve mně vyvolával pocit, že jsem na něco zapomněla, že něco nemám.... Hlas doktora jsem sice slyšela, ale vůbec jsem ho nevnímala. Slabost odešla stejně záhadně jako se u mě objevila a já se opět cítila v pořádku. To už jsem si všimla, že jsem na zemi a doktor nade mnou se mě snažil vzkřísit. "Pardon. Jen jsem uklouzla, ale už je to všechno dobrý." omlouvala jsem se. Nechtěla jsem způsobit takové zmatky.

Genma

"Příště se snažte být opatrnější nebo někoho poproste, aby šel s vámi!" pomohl Konan na nohy. Sám by samozřejmě velice rád pomohl dívce v koupelně! Z čistě profesionálních důvodů, jak jinak.

Dr.Daisuke Stein

Pousmál se a cigaretu típnul do popelníku před pokojem.
Byl rád, že je Genma opět mezi plně živými. To víte...Genmo...když jste si tak klidně pospával, nenašli asi v divizi nikoho lepšího...ne že by to byla má vysněná práce...
Zatřepal hlavou, když tu se vybulila pacientka. Naštěstí byl Genma pohotový, něco co mu chybělo.
Pokynul sestrám a ty se nahrnuly ke Konan, aby ji vyšetřili  a poskytli náležitou péči.
Daisuke pokynul.
Pojďme tedy Genmo...sestry se o Konan-san postarají...já vás prohlédnu, abyste co nejdřív mohl jít léčit...
Nahodí podivný úšklebek.
Mnohým se stýská po vašich koulích...
Pak vykulhá z pokoje a odvede Genmu do své staré ordinace, stále funkční.

Konan Hana

Stačila jsem ještě doktorovi Genmovi poděkovat za jeho rychlou akci, než si ho kapitán 4. divize stačil odvést. Sestřičky mi pomohli zpátky do postole. I přesto, že jsem se sestřičky snažila přesvědčit, že mi nic není, odebrali mi krev. Byla to spousta krve na spoustu testů. Když byli sestřičky ujištěné, že už jsem v pořádku, tak odešli. Mě zatím zmohla únava z toho šoku. K té únavě jistě přispělo i to, že ze mě sestřičky vymáčkly tolik krve. Takže jsem usnula...

Genma

kývl na Konan, jakože se rádo stalo, je to přece jeho práce a navíc povinnost gentlemana!
"Heheh..." udělal na poslední kapitánovu poznámku. Vypadalo to, že si budou rozumět. Potom ho následoval k prohlídce a doufal, že to bude mít brzo za sebou. On si užíval, když měl pacienty v drápech, ale když byla situace opačná a někdo měl v drápech jeho, to už se mu nijak moc nezamlouvalo.

Dr.Daisuke Stein

Pokynul Genmovi, aby se svlékl a posadil se na lehátko uprostřed místnosti.
Neberte to tak, že bych zpochybňoval vaši profesní způsobilost Genmo, ale když vás sem donesli, byl jsme minimálně na pět částí a ještě jste měl v krvi jed, na který nebyl protijed.
Otočí se s funendoskopem na krku a tlakoměrem v ruce.
Zabralo nám víc jak půl roku, než jsme jed ve vás neutralizovali na úroveň, kdy se jej tělo bylo schopno zbavit přirozeně...a i tak se zbavovalo několik dalších měsíců...proto mám obavy...jestli jsme něco nepřehlédl...pokud by jste mi pak ztratil vědomí na sále, bylo by to nebezpečné...proto tohle všechno.... Usměje se a poté se pustí do vyšetření.
Změřil Genmovi tlak, zkontroloval tep a srdce, poslechl si dýchání...udělal několik testů krve, moči, žluči, zraku a ve finále si ještě prohlédl malé bíle linky, místa kde byly části těla odděleny.
No...vypadáte zdravý...potřebujete si srovnat hodnoty látek v těle, ale to vy zvládnete... Poplácá jej po zádech.
No...a ještě bych se měl zeptat jak se cítíte...Genmo?
Opře se o stůl a prohlédne si jej...viděl že je vyhublý...
Měl bych mu něco uvařit... Pomyslel si.

Genma

se posadil a poslouchal doktora, zatímco na něm prováděl všechny možné testy. Vůbec si nepamatoval, jak se dostal do bezvědomí, měl to v hlavně celé tak nějak rozmazané, takže ho mírně šokovalo, když se dozvěděl, že byl na několik kousků. Taky si prohlížel linky, které naznačovaly zahojené rány. Nakonec ale pokrčil sám pro sebe rameny. Stávají se i horší věci. Hlavně že je zase na nohou!
Během prohlídky sledoval kapitána a na tváři se mu usazoval malý, spokojený úsměv. Bylo to už dlouho, co divizi někdo skutečně vedl, někdo schopný a rozumný. Genma byl rád, že to vypadalo, že se konečně někdo takový našel. To byl kapitán podle jeho gusta. Nebyl přehnaně změkčilý jako spousta členů divize (hlavně sestry), ale přesto měl pro pacienty pochopení a soucit. Nakonec málem ani neslyšel, že se ho kapitán na něco zeptal, jak byl zamyšlený a málem zamilovaně se na něj koukal.
"Huh? Ah, jo, no... je mi celkem dobře! Velice dobře. Díky za optání," pozvedl koutek úst. "Připraven ke službě."