4. divize, nemocnice

Akio

Když odvedli Suki, Aiko a Keiko na pokoj, Akio počkal dokud neusnou a pak se z pokoje vytratil. Po zhruba hodině se vrátil a v tašce přinesl nějaké ovoce a dobrůtky pro Suki. Pro ty malé přinesl nějaké oblečení a kočárek pro dva.
Když se tak díval jak všichni tři jeho andílci chrupají, vyvstal mu na tváři spokojený úsměv. Lehce pohladil po tvářích svou snoubenku, pak si prohlédl svá dítka a nakonec se usadil do celkem pohodlného křesla, kde se rozhodl své poklady hlídat.
S podlitýma očima vydržel čekat asi hodinku...pak usnul v křesle i on.

Franken -> "Umm... já bych radši... víte co, co kdybyste nám poslal výsledky, až to budete mít hotové?" nervózně se zasmál muž z druhé divize. Neměl v popisu práce přihlížet pitvám!

Franken

Weeee? Koukl nechápavě na muže z 2.divize.
Co za člověka nerad přihlíží pitvě.
Klidně... Odfrkl nevraživě.
Chcete je pak vrátit? Zatřepal s mrtvolama.
Slyšel jsme totiž, že na dětském se poohlížejí po páru očí, noze a nějakých zánovních ledvinách...a ty moje taky už nejedou zrovna na maximum...

Franken Stein

Dobrá...dobrá...toho taky nadělají..stejně je mrtvý...
Pronesl sám k sobě a pak mrtvoly odtáhl do svého kutlochu, kde je dal na pitvací stolek. Z kapsy vytáhl skalpel a začal pitvat. Po chvilce si začal vesele pobrukovat...pak si i zapnul rádio a začal si zpívat.

Pitvám rád a je to na mně doufám znát
Pitvám rád, miluji ten sladký smrad
Častokrát, když celý kraj šel věčně spát
Zvonky štěstí, já slyším v hlavě znít a hrát

Pitvanie mám zo všetkého najradšej
Pitvanie sú moje chvíle najkrajšie
Pitvanie som ako v rozprávkovom sne
Zvonček šťastia, aj pre mňa v mozgu krásne znie

Pitvání-pytvanie
Krásné je-keásne je
Táto melódia ozaj zázračne
Přičichám a chvěje se mi trémou hlas
Rozklad, já cítím v každém z nááááás

Rozkládání je to co máme společné
Pitvám rád, a to je právě báječné
Častokrát, když celý kraj šel věčně spát
Zvonky štěstí,já slyším v hlavě znít a hrát

Pitvání-pytvanie
Krásné je-krásne je
Táto melódia ozaj zázračne
Přičichám a chvěje se mi trémou hlas
Rozklad, já cítím v každém z nááááás
Přičichám a chvěje se mi trémou hlas
Rozklad, já cítím v každém z nááááás

Zněla tato árie zvučně nemocnicí.

Taiketo Suki

Spánek Suki prospěl, když znova otevřela oči, cítila se podstatně lépe. Sice ji pořád nebylo zrovna do tance, ale už to bylo rozhodně lepší.
Nejprve zamžourala kolem sebe a s potěšením zjistila, že se nachází v pěkném pokoji a není tu sama. Hned kousek vedle ní spaly její dvě princezny. Vypadaly tak roztomile, že se Suki jen potěšeně musela culit. Pak se její zelené očka zahleděla na Akia. Jeho bělostné vlasy byly rozcuchané, jak sebou vrtěl v křesle mezitím, co spal. Suki nic neříkala, aby je ještě nevzbudila, jen si užívala ten pohled.

Akio

Zdál se mu nádherný sen. Byl na zahradě velkého domu. Suki seděla na verandě a on sledoval, jak chová dvě miminka. Bylo to krásné...ale pak najednou...začalo miminek přibývat...bylo jich...deset..dvacet....stovka....stovky...pak se děti proměnily...Akio sebou začal vrtět a nakonec se probudil.
Ospale si protřel oči...spánek mu prospěl, ale prospal by se ještě. Pak se koukl na Suki...byla už vzhůru.
Do-dobré ráno...miláčku...vyspala ses?
Postavil se na nohy a pomalu přešel k její posteli.
Máš za sebou stvoření dvou velkých zázraků, to dá jednomu zabrat...
Pohladil ji po vlasech.

Franken -> Zjistil jsi, že ty dva někdo probodl katanou a že to pravděpodobně nebyl žádný začátečník v zacházení s mečem. Jeden z nich žádná jiná zranění neměl, byl zřejmě nepřipravený a zaskočený, když ho vrah napadl. Druhý vykazoval nějaké známky souboje, ale nic, co by poukázalo na identitu útočníka. Nikde na jejich tělech jsi nic jiného zajímavého nenašel.

Franken Stein

Promnul si bradu.
Zajíííímavéééé.... Prozkoumal ještě jednou smrtelná zranění.
Pěkná práce...čistá práce...
Vzal ze stolu pitevní listy a začal vypisovat.
Tělo č.1 nese stopy souboje. Příčina smrti bylo zasažení artérie a to i v případě číslo dvě. V prvním případě jde o čistou bodnou ránu zezadu dopředu, což nasvědčuje tomu, že byl tento zabit první, překvapivě. Druhý se snažil bojovat, jak vidíme dle těchto malých řezných ranek. Vrah šel na jistotu, věděl kam udeřit.

Onen útočník uměl dobře zacházet z mečem a nejspíš měl i dobré anatomické znalosti...alespoň věděl kde je srdce. Nic dalšího však není, takže identitu nelze odhalit.

S přáním hezkého dne, Dr.Franken Stein.

Frank pak sesbíral pár použitelných orgánů a dal si je zchladit. Mrtvoly sešil zpět a opravdu odolal nutkání přišít jim králičí ouška. Pak s pocitem uspokojení je zabalil do plastikových pytlů a poslal je pekelným motýlem pro nadměrné zásilky do 2.divize.

Baru

si sedla na polštář, který položila na zem, do pozice lotosového květu s Giovannim položeným napříč na kolenou. O tom, jak moudrý byl její plán, měla své pochybnosti, ale už se jednou rozhodla, tak to prostě udělá. Zhluboka vydechla a zavřela oči. Soustředila se na to, aby si navodila meditativní stav a mohla se tak dostat do svého vnitřního světa. Dlouho byla kolem tma, ale bylo jí pořád tepleji a tepleji a cítila, že se noří do teplé vody. Snažila se užívat si to, i když posledně když byla v teplé vodě, skončila v nemocnici.
"Kvak," ozvalo se najednou smyslně těsně vedle její hlavy. Baru se to snažila ignorovat a rozhlédla se kolem. Byla ve vaně plné vody a pěny, která stála v lese. Kolem byla tma, na větvích stromů byly rozvěšené lampióny a mezi nimi poletovaly světlušky. Slyšela houkání sovy, vítr ve větvích a odněkud z lesa přicházel vzdálený, sladký zpěv. Možná se jí to zdálo, ale skoro by přísahala, že kousek dál v temnotě něco jemně září a mí to tvar jednorožce. To snad ne, pomyslela si a už teď litovala svého rozhodnutí.
"Co se děje? Proč máme noc?" zeptala se a snažila se, aby to znělo úplně klidně a vyrovnaně.
"To bys měla spíš říct ty mně," zašeptal jí gumový zobák přímo do ucha.
"ARGH! Giovanni!" zařvala Baru, popadla gumovou kachýnku, která jí plavala u hlavy, a hodila ji ven z vany. Kachýnka vyskočila zpátky a zůstala stát na okraji vany.
"No co, snažil jsem se zachovat atmosféru," řekla trochu ublíženě. Baru jen zakroutila hlavou.
"Jak mám v tomhle prostředí pracovat?" zamumlala si pro sebe.

Taiketo Suki

Dny v nemocnici ubíhaly pořád ve stejném rytmu. Suki se hlavně učila zvládat dvě miminka - což opravdu nebylo jednoduché! Naštěstí ji každý den chodit navštěvovat novopečený tatínek. Jako rodina šlo všechno líp.
Poté, co si dobalila tašku domů, vrhla se na oblékání Aiko a Keiko, které se kroutily jak dva uzlíčky. Kapitánka čekala, až si je tatínek vyzvedne a půjdou společně domů.

Akio

Se zaklepáním vešel do pokoje, kde čekaly jeho tři poklady.
Na sobě měl oblečení, které strašně připomínalo uniformu. Černé shihakusho modernějšího střihu a bílé heori bez kapitánských insignií. Pravdou bylo že po tak dlouhé době už neuměl moc chodit v jiném.
Suki? Akio...Keiko...jsou moje zlatíčka připravená? Vezmu tě do divize, aby sis mohla vyřídit o bude třeba...a pak půjdeme domů...Modos navařil skvělý oběd...
Usmál se a políbil všechny tři.
Tak..můžeme?
Hodil si přes rameno tašku a do náručí vzal svou ženu, která měla děti v náručí. Bylo to krapet těžké, ale Akio kdysi metával menosy...tohle bylo jak jako malá zahřívačka.

Taiketo Suki

Vesele se zasmála, když je Akio vyzvedl do náruče. Jindy by možná trochu protestovala, že chodit umí sama, ale teď byla plně spokojená.
Přece jenom stále dost odpočívala a ještě plně nenabrala síly. "Ano, zajdeme tam, co nejdřív všechno vyřídím a pak budeme spolu. Musíme Keiko a Aiko ukázat jejich domov," šeptla Akiovi svírajíc děti v náručí.

Akio

Bude se jim líbit pokojíček...dal jsem na světla malé zanpakuta...a ...
A zmlkl při pohledu na Sukiin výraz. Někdy bylo lepší mlčet.
A toto byla právě ta chvíle...jinak taky mohl riskovat, že uvidí své děti ve středu a v dubnu.
Pak kapitán bleskově zmizel i se svým drahocenným nákladem.
------------------------------------------------

Baru

"Musíš přijmout svou vnitřní kachnu."
"JÁ NEMÁM VNITŘNÍ KACHNU, GIOVANNI, JÁ UŽ NEVÍM, JAK TI TO MÁM ŘÍCT!" plácala Baru zoufale do vody a měla chuť uškrtit gumovou kachýnku, která se houpala na tom vlnobití nedaleko ní. Tohle byl přesně ten důvod, proč se nerada bavila s duchem svého zanpakutou. Chtěla po něm nějaký trénink, ale on si chtěl jenom povídat a vždycky otravoval s něčím takovým. Gumové kachýnky sice neumí kroutit hlavou, ale Giovanni je kouzelný, takže hlavou zakroutil.
"Víš ty vůbec, co je to kachna?" zeptal se trochu vyčítavě.
"Umm... srandovní koule peří, která se nechává krmit rozmočeným chlebem?" zavrčela Baru.

Spoiler:

"To taky. Ale kromě toho, že jsou kachny nejvíc kawaii tvorové na světě - "
"Říká kdo?"
" - TAK jsou taky symbolem svobody a věrnosti. Dokážou totiž chodit po zemi, létat ve vzduchu, plout po vodě a dokonce se i potápět pod vodu, když potřebují, přemýšlela jsi někdy o tom? Jsou spojením nebe a země a zosobněním všestrannosti a vynalézavosti. Ale nikdy nevidíš samotnou kachnu bez hejna, jejich bezpečí a spokojenost závisí na tom, aby měly druha. To, že já, tvoje zanpakutou, mám podobu kachny, má svůj důvod, ale dokud se nezbavíš svojí představy bezvýznamné gumové kachničky do vany, nemůžeš čekat, že dokážeš víc než mýdlové bubliny. Někdo s tebou chce mluvit."

Baru otevřela oči a překvapeně zamrkala. Ještě nikdy neslyšela Giovanniho mluvit tak vážně a naštvaně a taky to vždycky byla ona, kdo předčasně opouštěl vnitřní svět a jejich rozhovor, nikdy ji nevyšoupl ven on. Chvíli vyjeveně seděla a vzpamatovávala se. Nikdy nečekala, že si vyslechne filozofickou řeč o kachnách. Potom si všimla, že s ní opravdu někdo je a podívala se na doktora, jako by pořád nechápala, co se děje.

Dr.Daisuke Stein

Když se konečně Baru probrala ze svého podvědomí, měl už z dlouhé chvíle postavenou z papírových ubrousků dokonalou podobiznu kapitánky Sory.
Tedy dokonalou na papírový ubrousek. Jakmile Baru začala jevit známky přítomnosti, zmuchlal ubrousek a koukl na Baru.
Ach...už jste vzhůru...přišel jsem za vámi...protože vaše výsledky se zlepšují...imunita se postupně obnovuje...už je ve stavu kdy vás mohu propustit do domácího léčení...
Usmál se přátelsky na Baru...chápal, že sedět v nemocnici se ne každému líbí.
Měla by jste se ale vyhýbat místům s nakaženými lidmi, špinavým místům a neupraveným potravinám...jinak by jste měla být v pořádku...
Zvedl se z postele a opřel se o svou hůl.
No..věřím, že budete chtít co nejdříve pryč...sestry vám donesou uniformu...aaa to bude asi vše...

Baru

se sotva vzpamatovala a už tu byly dobré zprávy. Konečně mohla pryč! Třeba ještě nebyl moc pozdě a bude se moci zapojit do vyšetřování!
"Hai! Děkuji, doktore!" zajásala. "Tedy... ne že byste se o mně starali špatně, ale máte pravdu, opravdu bych ráda odtud co nejrychleji odešla, pokud je to možné," uklonila se zdvořile Daisukemu na rozloučenou, jak doufala.

Dr.Daisuke Stein

Není zač...není zač...je to přece naše poslání...ale příště..až se půjdete koupat..koukněte se jestli tam neplave žralok, bomba nebo kapitán 12.divize...
Mrkl na ní a pak se zasmál.
Jistě, že jsme se o vás dobře starali...vedu to tady tak, aby tomu tak bylo..už nikdo se nemusí bát Genmových koulí...ty už nikomu...hmm...to znělo divně..
Zamyslel se.
Každopádně, na viděnou...Baru-san...což je trochu sobecké od doktora, že ano...prostě...ať se vám daří..věci vás čekají na recepci.
Rozloučil se s Baru a vydal se do kanceláře.

Baru

nevěděla úplně přesně, co mu odpovědět, tak chvíli přešlapovala, potom se znova uklonila a skoro vyběhla s místnosti. Na recepci si vzala svoje věci a utíkala do kasáren 9. divize v naději, že ještě není příliš pozdě.

Vešel jsi do své kanceláře, přivítala tě známá atmosféra. Bohužel tu byl jeden drobný prvek, který narušoval jinak relativně poklidně známou scenérii, konkrétně vysoký postarší muž v draze vypadajícím obleku, který seděl ve tvém křesle. V jedno ruce držel ebenovou hůl zakončenou jantarovou hlavicí. Vlasy i vousy měl pečlivě upravené. Seděl tam a díval se na tebe...

Dr.Daisuke Stein

Když konečně vešel do své kanceláře, celý veselý, že se konečně posadí, uviděl ve svém křesílku nějakého chlapíka.
Gentleman na první pohled, otázkou bylo, co chce v jeho kanclu a proč mu sedí v křesle.
Ehm...co si naposled pamatuju, a pamatuju si to dobře, protože jsem ho sám objednával z Ikei, tak to křeslo je moje...
Pomalu obejde stůl a dojde k chlápkovi.
A krypl jsem tady já, takže bych rád, kdybyste vstal a sednul si tam, kam si sedají hosti...
Jeho pohled byl přímý a neoblomný.
Když už se oblíká jako štramák, mohl by se tak i chovat...

Chlápek se beze slova zvedl z křesla a natočil ho směrem k tobě. Pak přešel kolem stolu a posadil se do křesla naproti.
"Doktor Stein, předpokládám?" řekl, ačkoliv ti bylo zřejmé, že až přílíš dobře ví, kdo jsi.
"Omlouvám se, že vás takhle přepadám ve vaší kanceláři, ale nezbytně potřebuji Vaši pomoc..." řekl a na chvíli se odmlčel. Asi si uvědomil, že jeho dosavadní chování nemuselo být úplně v pořádku a chtěl ti dát čas nějak reagovat

Ryuuka Hosentsu

Vstoupil jsem do kasáren 4. divize a zamířil rovnou do nemocnice. Otevřel jsem ty velké dveře a hned se zašklebil, samozřejmě nemocniční smrad. Byl jsem pořád otlučený z boje, pokrvácený, tak si možná personál musel myslet, že pomoc potřebuju já, nicméně jsem tu nebyl kvůli ošetření, ale kvůli něčemu jinému.  
Vzhled:

Spoiler:

Vydal jsem se do kanceláře kapitána 4. divize. Doufal jsem, že aspoň tady se kapitán nezměnil, protože kdysi se měnili jak na běžícím páse. Kancelář byla otevřená, kousek za dveřmi stál kapitán a v jeho křesle seděl nějaký maník. Vešel jsem dovnitř a koukal s vykulenýma očima na kapitána a toho týpka. "Vyměnili si role?" Pomyslel jsem si a trochu se uchechtl. Chlápek se zvedl a posadil se vedle, to už bylo slušnější. Pak jsem zase přešel k věci. "Nevím co se tady děje a omlouvám se, že vás ruším, ale hledám Hiboru Baru, naposled byla spatřena v nemocnici. Leží tady?"

Dr.Daisuke Stein

Nestačil se divit. Zničeho nic se mu dveře v kanclu netrhli.
Ano...jsem doktor Stein...ten...nešílený... Dodal a pak se podíval na Ryuuku.
Vypadáte, že sám potřebujete lékařskou péči kapitáne Hostensu, nicméně příště nejdřív zaklepejte...vím, že kapitáni 11.divize mají zvyk procházet zdmi a podobně, ale nekráčejte v šlépějích svého předchůdce...
Když se pohodlně usadil v křesle a jeho noha dostala zasloužený odpočinek, spojil si prsty na rukou a odpověděl nejdříve Ryuukovi.
Baru-san byla dnes propuštěna...pokud si již vyzvedla své osobní věci, bude nejspíš v kasárnách 9.divize....je li to vše...mám tady jisté záležitosti...
Kývnul hlavou směrem k muži.
Pak počkal, jestli se Ryuu vypaří nebo ne.