3. divize

Izumi Razaki

"Dobrá tedy... vyrazíme až přijde Modos, ale než přijde, tak se chci na něco zeptat. Tohle nemusí být zrovna obvyklá mise. Většina shinigami umí hollow jen zabíjet a mnoho z nás k tomu má své důvody. Ne všem musí být po chutí hollow pomáhat. Proto pokud se někdo nechce téhle mise účastnit, tak nemusí. Nebudu z toho vyvozovat žádné závěry..." řekl jsem. Sám jsem neměl zrovna moc důvodů hollow pomáhat. Jediný slušný hollow kterého jsem kdy poznal byl právě Modos. Nicméně nechtěl jsem, aby do tohohle někdo šel proti své vůly

Wilhelm Gure
Lehce jsem zakroutil hlavou a upřímně zapřemýšlel. Pak jsem prohlásil něco, co mě mohlo buďto srazit na kolena, nebo celý můj život posunout o krok dále. Nevěděl jsem, jak na to kdo zareaguje, ale řekl jsem si, že je dobré říct pár důvodů.
Hollow jsou, pokud vím, zlý tvorové. Teď přijde někdo, kdo řekne, že tomu tak není. Že to jsou inteligentní a mírumilovní tvorové. Nemám důvod ti věřit, ale... nemám ani důvod ti nevěřit. Jestli se ukáže, že je nějaká možnost je zachránit, jsem připraven pro to udělat maximum.
Můj pohled byl během proslovu zostřený, ale ve chvíli, kdy jsem domluvil, jsem se zase zasnil. Můj úsměv ale tentokrát nebyl jen zasněný. Byl to také úsměv osobě,kterou uznávám.
Ten chlapík je rozhodný a přímý. Líbí se mi.

Seiko

přikývl a usmál se napůl úst. Ještě před několika lety by si taky ani nedokázal představit, že by mohli existovat hollow, které nebude nenávidět. Byl ale rád, že mu mladý shinigami věřil.

V tu chvíli dorazil celkem mladě vypadající muž, hubený a nepříliš vysoký. Ti, kteří ho neznali, mohli být trochu nervózní z jeho hollow reiatsu, i když vypadal dostatečně lidsky.

Spoiler:

Na sobě neměl shihakushou, ale jakousi bílou uniformu či oblek s modrými proužky okolo švů - stejné oblečení, v jakém ho Razaki poprvé potkal v Huecu Mundu. Přiblížil se k vaší skupince, a pak zůstal stát asi dva metry od vás s rukama za zády, jakoby nechtěl vyrušovat váš rozhovor.

Akashiya Masamune

Poslouchala jsem rozhovory okolo sebe. Wilhelm nakonec vystihl vše co bylo potřeba říci. Když přišel další člen výpravy, podle všeho to byl Modos, ruka mi cukla směrem k zanpakuto. Naštěstí jsem se včas přichytila a zaonačila to tak, že jsem ruku strčila do kapsy. Vypadalo to přirozeně a já si mohla oddychnout.
Celá tahle situace byla nová a pro shinigami jako jsem třeba já, bylo těžké, mírnit své vycvičené smysly. "Pardon, ale předpokládám, že už jsme všichni. Co kdybychom vyrazili? Přátelští hollow se sami nezachrání." Bylo to zvláštní vyslovit, ale byla jsem na sebe hrdá, protože jsem to dokázala vyslovit.

Dívala sa do strany zasnene a potom sa prekvapene pozrela na Aku, ktorá ju upozornila, aby dávala pozor. Len prikývla, ale pozor dávala zase len nejakých pár minút. Síce toho chlapca počúvala, ale nevypadalo to tak, pretože sa stále dívala niekam do strany zamyslene. Potom sa na každého jednotlivo dívala, keď rozprávali a potom pristúpila k Seikovi a dala mu ruku na hlavu.
"Ak im chceš pomôcť, urobíme, čo bude v našich silách, aby sme ich mohli zachrániť." povedala starostlivo a s milým úsmevom a postrapatila mu vlasy. Potom sa pozrela prekvapene na nového príchodiaceho, ale nič nevravela a otočila sa k Ake.
"Anoo, vyrážame!" zvolala, skočila k nej, objala ju okolo ruky, tisla sa a mazlila sa k nej.

Amaru

No já myslím že to je jasný ne? Jsme přece rodina. Co bych to byl za bratrance kdybych nechal tvoje kamarády ve štychu? Takže vzhůru na misi a jdeme zachránit pár hollow! řekl jsem a vyskočil do vzduchu. Měli jsme před sebou velký dobrodužství a navíc jsem na něj šli pomoc členovi rodiny

Wilhelm Gure
Ani mě nijak nepřekvapilo, že byli všichni ochotní jít. Napadla mne sice ošklivá myšlenka, kolik z nich že to myslí upřímně, ale rozhodl jsem se, že zatím není důvod být zlý.
Když přišel Modos, lehce jsem se na něj usmál a při vyslovení mého jména jsem lehce sklonil hlavu na důkaz úcty.
Vypadá normálně. Kdybych o tom dopředu nevěděl a jeho reiatsu nebylo tak nápadné, nepoznal bych, že jde o hollowa.

Modos

se také zdvořile uklonil.
"Pojďme tedy, není času na zbyt," pronesl a spolu se Seikem vyrazili v čele skupinky ven ze Seireitei.

(misi začnu, až opravíme router, omluvte prosím menší zdržení! Budeme psát do místnosti Hollowtown a až budu moct, napíšu tam úvodní post, jinak zatím můžete v nějaké volné konverzaci pokračovat klidně tady :-))

Natsuki

Moje kroky ma zaviedli do kasárni tretej divízie. Pre mňa to bol celkom nezvyk, sotva som sa vyznala v uličkách tej našej, toto pre mňa bolo peklo.
"Eeehm.. eeh.." Pozrela som sa na môj sprievod.. zabudla som jeho meno a tak mi bolo trápne osloviť ho "hej ty, nevieš kam ísť?".. proste som len kráčala ďalej niekam kupredu a s rukou vo vlasoch som sa snažila úmorne rozpamätať sa. Samozrejme moja nepamäť na mená bola katastrofálna takže som ani len nečakala, že sa mi to podarí.

Kishi Tobu
Celou cestu jsem ji následoval. Moc jsem se v ostatních kasárnách nevyznal a tak jediné, co jsem mohl dělat bylo, ji následovat a doufat že ona to ví. Bohužel, čím dál tím víc mi začalo připadat že to neví. Nakonec jsem vzdychl a byl přesvědčen, že jsme ztraceni.
"Poslyš, ty nevíš kam máme jít, že ne?" zeptal jsem se jí podezíravě a nadzvedl jedno obočí. No což, přece nemůže být ta divize tak velká, že bychom se v ní ztratili. Nebo spíš, abychom nenašli místo, kde se máme sejít (nebo kde započne naše mise).

Před vámi se objevila podivná žena. Vynořila se odněkud zpoza rohu.

Spoiler:

"Jsem Izumi Akira... vy jste tu ohledně mise." oznámila vám. Nebyla to otázka, byla to prostá věta oznamovací. Akira odložila svůj obří claymore a ořela ho o zeď. Pak ho ale ihned vzala. "Nebudeme to ale řešit na chodbě... to se nesluší. Následujte mě prosím do kanceláře kapitána..." řekla a pomalým houpavým krokem se vydala dále chodbou do kanceláře, ani se neotočila, zda jí následujete...

Natsuki

"Jasné že viem.." odfrkla som mu na odpoveď a s trocha rozhodnejším krokom som stále kráčala vpred. Tá Izumi ma pravdepodobne zachránila. Spočiatku som sa na ňu pozerala trocha nechápavo no následne som len prikývla hlavou a ruky som z vlasov strčila do záhybov shinigami uniformi.
"Uhm vidíš ? vedela som presne.. kam idem." Vyplazila som na neho jazyk no inak som v tichosti následovala tú ženu.

Kishi Tobu
Sice jsem na její větou, že ví kam máme jít, narovnal obočí, ale pořád jsem ji s podezíravým pohledem pozoroval. Moc mi to tedy podle jejího výrazu nepřipadalo.
Tu se před námi objevila ta podivná žena a já si začínal myslet, že měla...Natsuki pravdu. Spíš si myslím, že nás Izumi zachránila od věčného bloudění po chodbách.
"Pche, určitě to byla jenom náhoda." odrfkl jsem a následoval obě ženy. Nyní už jsem si byl jistější s tím, že víme kam jdeme.

Akira prošla několika zatáčkami, než konečně otevřela dveře do kapitánovi kanceláře. Vešla dovnitř a posadila se do kapitánova křesla. "Doporučuji, aby se nikdo nedotýkal žádných složek, na to je kapitán háklivej... ale jinak se samozřejmě posaďte" řekla, ukázala na židle a otevřela zásuvku ze které vytáhla složku, kterou dala na stůl. "Dobrá... tak přejdeme k věci?" zeptala se.

Natsuki

Došli sme dovnútra a ja som sa po ponúknutí posedenia, posadila. Ruky som si založila na stehná a trocha pobavene som si prezerala ako Akiru, tak aj Kishiho. Nakoniec mi pohľad skĺzol na stoh papierov, alebo skôr zložku, ktorú Akira vytiahla s tým že to asi bude misia, kvôli ktorej sme boli zavolaný.
"Hái." Prikývla som popri čom som viac menej čakala, kým mi povie o čom vlastne misia bude. Povedal predsa len.. žiadne dotýkanie sa zložiek či papierov ktoré tu boli.

Kishi
Následoval jsem obě ženy přes několik zatáček a konečně jsme došli do kanceláře, do které bychom určitě bez Akiry nedostali.
Došli jsme do kanceláře, která se zase tak moc nelišila od té naší. Papírů bych se asi stejně nedotkl i kdyby nám to Akira neřekla. Jenom jsem přikývl a pak se posadil na židli. Trochu jsem se uvelebil a podíval se směrem k Akiře-san.
"Hai" řekl jsem skoro ve stejný moment, jako to řekla Natsuki a pak už jen pozorně poslouchal, co to bude za misi.

Akira otevřela složku a chvíli jí listovala. "Dobrá tedy... nevím zda je vám známo, že 3. divize podnika v různých odvětvích, včetně výroby papíru, lazebnictví a kromě toho také vyrábí akční figurky jednotlivých shinigami." prohlásila a přelistovala na jinou stránku. "Věc se má tak, že 3. divize má z těchto podniků velké zisky, zisky, které momentálně jsou potřeba na rozšíření nemocnice 4. divize. Bohužel se někdo rozhodl, že znehodnotí naše výrobky. Objevilo se již falešné mýdlo, papír a dokonce i některé akční figurky, které nebyly vytvořeny 3. divizí a přesto nesou její značku... tyto padělatele je potřeba najít a zneškodnit." řekla a otočila vaším směrem několik obrázků. Na jednom bylo světle zelené mýdlo a na druhém byla figurka podkapitána Shihoina, ovšem ne úplně přesná, neboť měl obrovská šedý knír. "Jistě, tato mise se může stát triviální... ovšem pokud se padělatelů nezbavíme, tak je možné, že nebudeme mít dost peněz k pomoci 4. divizi. A ta nemocnice je důležitá pro všechny, není-liž pravda..." řekla Akira a podívala se na vás

Natsuki

Sedela som na zadku so založenými rukami a čumela som na výklad, ktorý mi Akira poskytovala. Vyzeralo to sľubne, misia pri ktorej nebudem musieť moc bojovať. Prikyvovala som pri každej zmienke, ktorou nás obdarila a pár krát mi so zamrznutého úsmevu aj pár krát vyšlo nejaké to "hai". Nakoniec mi pohľad padol na figúrku a mydlo.. teda.. nie že by som sa neteśila misii tohto typu .. no prišlo mi to hrozne vtipné. Niekto zlinčuje ekonomiku tretej divízie falošnými figúrkami.
"Uhm, aa zistilo sa už niečo? alebo začíname od nuly?" Spýtala som sa s úsmevom na tvári, ako keby som ani nechcela pochopiť to, že táto situácia je .. kupodivu celkom vážna.

Kishi
Pozorně jsem poslouchal informace o naší misi a místy pokyvoval na znak pochopení. Při zmínce o shinigami postavičkách se mi zablýsklo v očích. Jestlipak mají i mojí postavičku. To by bylo fajn.
Když nám řekla o padělatelích, mírně jsem se zamračil. Taková drzost! I když, jakmile nám ukázala fotku toho podkapitána, trošičku jsem se musel zasmát. Ale jenom tak nenápadně.
Jakmile domluvila, vstal jsem ze židle a dal si ruce v bok.
"Nebojte, my ty padělatele určitě najdeme. Nikdo nebude špinit naše jména a hlavně jméno vaší divize!" řekl jsem odhodlaně a pak se podíval na Natsuki. Její otázka byla chytrá, bylo by dobré vědět pár věcí už na začátku.

Akira v rychlosti prošla všechny složky. "No, bohužel jsme se tomu nestihli věnovat. Celé vedení 3. divize je na důležité misi a naši ostatní členové toho bohužel moc nezjistili. " připustila Akira trochu nelibě. "Ale v rámci Seireitei má kapitán Izumi docela přehled, takže osobně bych vsadila na ilegální dílnu někde v Rukongai... nejspíš nepříliš daleko od Seireitei... přeci jen musí výrobky nějak propašovat dovnitř. Bohužel vám ale více nemám jak pomoci... " řekla Akira.

Natsuki

"Aha.." Sklesnuto som sa pousmiala.
"To sa asi budeme musieť dostať.. do ich výrobne, cez nejaký stánok.. kde to predávajú." Rozmýšľala som nahlas, pri ćom som si ukazovákom začala škrabkať bradu.
"Hmm.. možno by sme sa mali prezliecť za obyčajné duše.." Spýtavo som sa pozrela na môjho parťáka, či sa mu môj plán .. páči.

Kishi
Soustředěně jsem poslouchal informace. Bohužel se jich moc nenašlo, takže ta jedna nám zatím musí stačit.. Rukou jsem si podepřel hlavu a začal také přemýšlet. Možná by mě i něco napadlo, kdyby Natsuki nebyla rychlejší. Očima jsem pohlédl na ni a chvíli mlčel. Nakonec jsem se narovnal a kývl.
"No, asi ano. Je to jistější a budeme více nenápadní. Tak tedy, jdeme!" řekl jsem a odhodlaně se vydal k odchodu.
"Mějte se, Akiro-san. Na nás se můžete spolehnout." rozloučil jsem se s Akirou a vyšel ven z místnosti. Přede dveřmi jsem se ještě zastavil a čekal na Natsuki.

Natsuki

Postavila som sa zo stoličky a s ponaťahovaním rúk som sa sama pre seba pousmiala
"Okej, taaak.. sa teda stretneme v rukongaii okej? Ešte sa pôjdem prezliecť do niečoho v čom nevyzerám ako shinigami." Mrkla som na Kishiho a následne som ešte zamávala Akire.
"Tak teda zatiaľ, budeme sa snažiť." Neostávalo mi nič iné len vybehnúť z budovy smerom ku kasárňam trinástky, kde som mala svoju izbu,

Kishi
"Hai" kývl jsem a sledoval jak odchází. "Poč..." zavolal jsem, ale už byla pryč. Neřekli jsme si totiž kde přesně v Rukongai. Pokrčil jsem rameny. Holt se tam někde budeme muset najít. Krátce po ní jsem se vydal do našich kasáren.

/Přesun-13.divize