3. divize

Arisu

Od čtení ji vyrušil jakýsi plachtící tvor. Pozorně se na něj zadívala a konečně toho tvora poznala - byla to plachtící veverka. Vypadala dost vyděšeně a zřejmě i chtěla Arisu naštvat, když jí nečekaně žuchla na hlavu a Arisu pod její váhou zavrávorara dozadu a spadla na zem.
"Au," řekla potichu, položila na zem papíry, oběma rukama popadla veverku za její malé tělíčko a pokusila se ji sundat ze své tváře.

Wilhelm Gure¨
Po té, co jsem pánům poradil, kde hledat Razakiho a zeptal se jich, co jsou zač, jsem se otočil a šel dál. Byl jsem roztržitý a hledal někoho zajímavého.
A v tu chvíli jsem uviděl dívku, jak se pere s veverkou. Docela mě to pobavilo a tak jsem si jí pořádně prohlédl. Byla ze třetí divize jako já, ale nebyla na misi. Na druhou stranu měla pásku důstojníka, takže asi byla důležitá. Sledoval jsem ji a pak se opatrně zeptal: Chcete nějak pomoct? S tou veverkou třeba? a lehce se u toho usmíval.

Arisu+Yuki-onna->
Wilhelm Gure
Dívka vypadala celkem dobře, když jsem jí navíc konečně viděl do tváře přes tu veverku, tak byla opravdu krásná. Zopakoval jsem svoji otázku, protože to vypadalo, že do teď měla dost práce s veverkou: Nechcete s něčím pomoci? Třeba s tou veverkou? na tváři jsem měl lehký zasněný úsměv jako vždy.
Tu veverku bych doporučoval odnést někomu, kdo se v tom vyzná. dodal jsem ještě. Vypadá... opuštěně? Jako já. dodal jsem si v duchu.

Wilhelm Gure
Sáhl jsem si dozadu na hlavu a opatrným, ale pevným stiskem uchopil to, co mi zezadu zařizovalo nový účes. Vypadá to, že jsem našel mámu toho tvorečka co držíš. Nebo možná sourozence. Opatrně, abych tomu neublížil jsem si to přesunul před obličej. Do dostatečné vzdálenosti, aby mě to nepoškrábalo i tam samozřejmě.

Izumi Akira

Od rozhovoru s Minami jí vyrušil pekelný motýl s informacemi. Kývla hlavou. "Minami? Počkej prosím chvíli venku... musím něco důležitého probrat. Budu se ti pak hned věnovat, ano?" řekla a opatrně vyšoupla Minami ze dveří. Rovnou zařvala přes celou chodbu. "Iesada Hayato, nástup!" zakřičela...

Hayato

Přišel nějaký další typan. Byl vysoký, ale ne tím stylem, jako ten obr vedle. Menší, a hlavně, hubenější. Užuž chtěl odpovědět, co se týkalo jeho jména, když v tom své jméno slyšel hlasem, který snad musel býti znám každému v kasárnách.
"Přesně tohle jméno." pronesl s úsměvem, a kývl na pány v jeho společnosti. "Budete mne muset omluvit." dodal s úsměvem, otočil pohled ke směru volání, a pomocí Shunpa se dostal k Akiře.
"Ano?" zeptal se s úsměvem své nadřízené. To, v čem stál, určitě nebylo postavení v pozoru, ale co se dalo dělat.

Izumi Akira

Vypadala stále smrtelně vážně a to i přes to, že jí rezavej kocour právě šplhal po klobouku. "Přišla zpráva... chystá se mise do Hueco Mundo a podle všeho vás tam chtěj... ale nebudu všechno vysvětlovat 3x takže počkám na ostatní, nemáte s tím snad problém?" řekla a opřela svůj obří meč o stěnu

Hayato

Tahle zpráva se mu teda vůbec, ale vůbec nelíbila. Nu, co se dalo dělat. Normálně by řekl něco k tomu kocourovi, ale byl tak trochu vyděšen z toho slova. "Hueco Mundo." To neznělo zrovna pozitivně, co se týkalo přežití. Nu.
"Hue.." začal s trochu vykuleným výrazem, ale pak se mu do obličeje vrátilo jeho sebevědomí.
"No, asi mi nic moc víc nezbývá, eh?" pronesl, usmál se a opřel se o nejbližší možnou budovu. Zajímalo ho, kdo budou jeho společníci. Přemýšlel, jak málo pravděpodobné by bylo, aby to opět byly jenom dívky.

Izumi Akira

AKira se na tebe podívala. "Ale jistěže zbývá, tohle je 3. divize, ne gestapo... pokud si nepřejete jít na misi, stačí vyplnit formulář 27-a ve třech kopiích, jednu dát sem a jednu do 1. divize, počkat na vyjádření 1. i 3. divize. Pokud bude vaší žádosti vyhověno, tak musíte ještě vyplnit osobní dotazník, ten modrý, ve 2 kopicích a napsat vysvětlení, proč jste odmítl jít na misi, stručné, staší 127 bodů. Pokud bude vaše žádost zamítnuta můžete se odvolat formulářem 128-y, opět ve 3 kopicích... " řekla

Hayato

Akira spustila o jiných možnostech. Poměrně překvapivě jí Hayato dokonce celou dobu i poslouchal. Ne, že by se té mise chtěl doopravdy vzdát.. ale, když už se tak hezky rozpovídala. Hayatovi se Akira líbila. Taková rázná, vypadající, že dokáže s tou obrovskou zanpakutou pořádně máchnout, inteligentní, i docela pohledná. Teda, kdyby neměla ten zatraceně přísný výraz. Ale i ona určitě měla nějakou jemnější stránku.
Každopádně, počkal, až Akira dopovídá."To zní jednoduše." pronesl prvni spíš tak do vzduchu. Už zažil i horší papírování...možná.. "Nu, myslím, že na tu misi stejně radši půjdu." pronesl již opřený, udržujíc si stálý úsměv.

------> 9.divize

Nekonome Chieko

Spolu s Kurem jsme se dopravili až do třetí divize. Za chvíli to tu budu znát jako své boty. pomyslela jsem si. Za dobu mého shinigamství jsem už stihla navštívit první divizi, teď třetí, pátou, devátou a jedenáctou. Už jsem se pomalu blížila do poloviny. 
A tak začalo bloudění po divizi a hledání oné kanceláře, kde jsme se měli hlásit. Říci, že jsme jí našli okamžitě by bylo....no, lež jako věž, ale nakonec jsme jí přeci jen nějakým záhadným způsobem...říkejme mu třeba Karma, nebo Osud, Vesmír a nebo Karel. "Z-zdravím...jsme tu s-správně...p-pro informace o misi...do Hueca Munda?" zeptala jsem přísně vypadající shinigami a při tom těkala očima okolo, abych jí třeba nevyprokovala.

jako poslední dorazila do kanceláře, jejíž umístění naštěstí znala velice přesně. Vypadalo to, že už tam jsou další účastníci mise.
"Fukutaichou," usmála se zdvořile na Chieko, která zde byla přítomna. Že by měly jít spolu? Vypadalo to na důležitou novinářskou misi... Dalším přítomným byl jakýsi černovlasý mladíček, kterému Baru jen kývla na pozdrav, protože neznala jeho jméno. Byla po ránu celkem rozmrzelá, takže se zdržela jakýchkoli dalších slov a obrátila se na osobu, která je zřejmě měla informovat o dalším.

Izumi Akira

Kývla hlavou, když všichni dorazili. "Vítám Vás" řekla když jste dorazili všichni. Zdálo se, že není zvyklá na mluvení k větším skupinám a 3 lidi už pro ní bylo víc. "Tuhle misi měl původně zadávat kapitán Izumi, ale nedokázala jsem ho sehnat. Takže to hold řeknu já no.." řekla bez zájmu, zatímco jí rezavý kocour slezl z klobouku a pohodlně se uvelebil na jejím ňadru.
"No ehm... kde začít. Z Hueco Mundo se nám donesly podivné zprávy o tom, že se hollo začínají organizovat. Mluví se o nějakém novém vůdci. A my potřebujeme zjistit víc..." řekla aniž by hnula brvou.

Hayato

Mezitím co čekali (a ani nemuseli čekat až tak dlouho), ukázaly se obě další členky výpravy. Ano. Už zase jednou členky. Nu, ne že by si Hayato mohl stěžovat. I přesto, že statistiky říkaly něco úplně jiného, v Soul Society to skoro vypadalo, jakoby snad chlapi byli naprostá menšina.
Každopádně, ani nemusel moc koukat, a všiml si té.. no, "věci", která označovala to, že mezi sebou budou mít podkapitánku. Znak, který nesla..- no, normálně by řekl hrdě, ale tahle spíš vypadala, že se pod jeho váhou zhroutí - naznačoval, že patří k deváté divizi. Když se objevila další dívka, pozdravila jí, takže si pravděpodobně byly známé. Že by nějaká členka devítky? Každopádně, obě vypadaly dobře, a jako dost možná příjemná společnost. Tedy. Znáte to. Slušelo jim to tam všem.
Každopádně, jak se obě objevily, kývl na každou z nich, jako na pozdrav. Byl tak trochu napjatý, co za misi to bude, tak ani nic neříkal.
Jen, jak dorazila ta třetí, Akira se pustila do vysvětlování. "Kapitán sám to měl zadávat? To vypadá docela důležitě.." pomyslel si mladík, ale tak složitou, ehm, řeč, nijak nepřerušoval. Poprvé to vypadalo, jakoby byla Akira trochu nervózní. "Já věděl, že v ní nějaký city jsou!" pomyslel si Hayato, když se konečně po takové době potvrdilo, že jeho nadřízená není robot. Tedy, pravděpodobně. Mezitím, co mluvila, si všiml pohybujícího se kocoura. Uvelebil se.. nu, tam, kde se uvelebil. "Jó, tak to vypadá pohodlně." pomyslel si pobaveně, když ho tak sledoval. Ne, že by se jeho mysl soustředila někam úplně jinam, že..
Když Akira domluvila, nehýbající se, svým "Mnějetoúplněfuk" hlasem, Hayato kývl. Dobrá. To znělo, jako sebevražda. Proč ne.
Usmál se na svoje společnice, a čekal, jestli měly nějaké otázky. On je neměl. Rozhodl se, že by si chtěl hodně dávat pozor, co se tam bude dít. Třeba posílají právě jeho, aby získal nějaké informace přímo pro trojku? Proč jinak to byl on, a ne třeba Arisu, nová důstojnice? A nebo to bylo pro to, že je tak lehce postradatelný? Těžko říct. Hayato si usmyslel, že to přežije, aby to zjistil.

Když slyšela úvodní zadání jejich mise, začaly se jí protáčet oči. Potom si uvědomila, že devátá divize je vlastně také informační divize, takže dává celkem smysl poslat na výzvědy právě je. A na takovou důležitou misi nemohli poslat jen nějaké členy, takže druhý a třetí ve velení jsou jasnou volbou! No... dobře, no, nějakou logiku to asi mělo. Baru si jen povzdechla. Začínala se tak trochu bát.

Nekonome Chieko

Když dorazila další členka této statečné družiny, překvapeně jsem se na ní podívala. Nečekala jsem, že na tuto misi půjde i Hiboru-sama. "Hiboru-sama." pronesla jsem a na pozdrav se na ní usmála.
Poté jsme s Kurem pečlivě poslouchali informace týkající se oné mise. Nic si nenalhávejme, znělo to celkem nebezpečně. Zjišťovat informace o vládci hollow, který je určitě silný nás může zavést kamkoliv, třeba až k tomu samotnému vládci. Možná proto jsme tu byli zástupce, důstojník a....nevím, co má za hodnost, ale určitě důležitou. Začínala jsem se bát, nejen zadání té mise, ale hlavně toho, že něco zkazím a pak půjde všechno k šípku.

Izumi Akira

Když se nedočkala žádné větší reakce tak zmateně mrkla. "Kapitán si přál někoho schopného z deváté divize, kdo dokáže informace nejen zjistit ale i zpracovat a přecedit skrze síto a také někoho ze své divize... proto vy 3... kapitán ve vás má plnou důvěru, stejně tak i já... " řekla zatímco kocour seskočil z jejího prsa a začal se sápat nahoru po Chieko. "Nějaké otázky?" zeptal se

se rozhlédla po svých dvou kolezích. Nikdo z nich se jako první neujal slova, takže se ozvala sama.
"Co přesně se ví a co je třeba zjistit? A z jakého zdroje ta informace o novém vládci pochází?" položila dvě z mnoha otázek, které se jí honily hlavou. Ty ostatní nehodlala pokládat, jako například jak vitální je ta informace a jestli má cenu nechat se kvůli tomu zabít, a také kdo bude velitelem této mise... Příliš se bála odpovědí.

Hayato

"Kapitán si přál". To bylo zajímavé.
Každopádně, další dotazy neměl. Ne, že by ho tedy doopravdy žádné nenapadaly, ale i když ano, nezeptal by se na ně. Nechal otázky na obě slečny. Obě dvě museli být mnohem vyššího postavení v Gotei 13. A jemu v hlavě moc hučelo ze všech těch informací. Věděl, že tohle bude zajímavé, nebezpečné. Docela si tím byl jist. Ale ve své schopnosti věřil. Uvidí se, třeba ho nakonec ještě dívky budou hodně potřebovat.
Teď ale stál stále opřený o zeď, koukal na všechny přítomné dívky, čekal na odpovědi od Akiry a na tváři měl takový ten správný úsměv, který by naznačoval, že "ví o co gou". On sice nevěděl, ale v přetvářce byl dobrý.

Nekonome Chieko

Někoho schopného? To musí být Hiboru-sama. Já si přeci nezasloužila, aby do mě vkládali takové naděje. Nebo to dělali? Ne, to není možné... honilo se mi hlavou, než mě z přemýšlení vytrhl zrzavý kocourek, který se po mně sápal nahoru. Kuro ho stejně jako já sledoval, já však zvědavým pohledem a on podezíravým. 
Poté promluvila Hiboru-sama. Podívala jsem se na ni a vnímala její slova.  Odpověď na její otázky mě zajímala, zároveň jsem se při tom učila, jak bych se asi měla jako podkapitánka začít chovat.

Izumi Akira

"První zprávy jsme dostali od našich hlídek ve světě lidí, kde zřejmě tito hollow operují také... možná jde jen o pověry, možná ne... ale to právě musíme zjistit. Potřebujeme zjsitit, co se děje, zda tento nový vůdce má nepřátelské úmysly a případně jak velkou sílu má k dispozici... účelem není boj, jen průzkum..." řekla Akira, zatímco se kocour konečně vyškrábal Chieko na rameno, kde se pohodlně uvelebil...