3. divize

Bariéru narušila přítomnost tří shinigami. Ty se dožadovali kapitána třetí divize, když se jim však nepovedlo přemluvit hlídku. Poslali pouze oběžník, který se k Razakimu dostal velmi rychle. Stejně tak jako ostatní kapitáni jsi byl svolán na další kapitánskou radu, která se má konat následující den. Podepsána byla Centrála 46.

Izumi Razaki

Konečně jsem dodělal 127mi stránkový dokument, který stručně shrnoval dodávky ořechů pro 3. divizi, když v tom ke mě došel posel s oběžníkem. Zvědavě jsem se na něj podíval. Porada... iniciovaná těmi blbci z Centrály. Nad okem mi lehce naskočila žilka. Dokázal jsem se smířit s tím, že je moje práce neustále přerušována kvůli té stupidní hře... a teď, když jsem si konečně našel čas na to, aby 3. divize mohla fungovat, tak jsem byl opět odvoláván kvůli nějaké poradě, jejíž důvod jsem absolutně neznal. Vztekle jsem oběžník zmuchlal a hodil ho do krbu. Vrhl jsem se do práce, abych to stihl dodělat...

Wilhelm Gure
Chvíli jsem se potuloval po kasárnách. Své bydlení jsem si už prohlédl a nic moc. Ale vždy lepší, než válečné stany.
Pak jsem přišel ke dveřím na kterých byl nápis. Kapitán 3. divize? Hmm... zapřemýšlel jsem: S dotazy mám chodit za tou rudovláskou. Ale kapitán je výše postavená osoba. Tudíž, když mi ona nedokázal odpovědět, kdy půjdem na misi...
Zabouchal jsem na dveře a zavolal: Kapitáne? Jste tam? a bez jakýchkoli dalších dotazů začal otevírat dveře.

Izumi Razaki

Vzdychl jsem, když mě od práce vyrušilo další bouchání. Tímhle tempem se 3. divize také mohla ocitnout bez zásob oříšků. "Ano, přejete si něco?" zeptal jsem se a namočil propisku do kalíšku s vodou, z její špice se totiž po mém shunpo-psaní začínalo kouřit. A sehnat kvalitní propisku bylo umění

Wilhelm Gure
Dveře jsem otevíral pomalu. Ne, že bych se bál, ale zrovna v klidu jsem taky nebyl. Teprve ve chvíli, kdy jsem začal otevírat mi došlo, na jak mocného shinigamiho vlastně klepu. Ale zas na druhou stranu... je to sympaťák!
Zdavím, Razaki-sama! zvolal jsem s lehce zasněným úsměvem na tváři: Kdy vyrážíme? zeptal jsem se bez jakékoliv souvislosti, jako by bylo naprosto jasné, co myslím. Na tváři lehký úsměv, ale uvnitř to sále ještě šrotovalo: Měl jsem se ještě zeptat, jak se mu daří, nebo tak něco? Nebylo to ode mne poněkud nezdvořilé?

Izumi Razaki

Zpražil jsem nováčka pohledem. Nováčci už nebývali to co dřív, ale člověk musel někde nabírat novou krev do divize. Promluvil jsem ale překvapivě klidně. "Co se oslovení týče, dal bych přednost Izumi-taicho, nicméně pokud narážíte na termín mise, která se má konat pro 3. divizi, tak s veškerými detaily vás seznámí naše podkapitánka, která má tuto misi na starost. Je tu snad ještě něco, s čím potřebujete pomoc?" řekl jsem a představil si, jaká pohroma by to byla, kdyby za mnou chodil každý nováček, možná jsem ho přece vytáhl z akademie nějak moc brzy...

Wilhelm Gure
Lehce jsem se usmíval, ale nyní prošla malá vlnka emoce. Bylo to malé jiskření, které nešlo nijak identifikovat, ale bylo tam. Gomenasai Izumi-taicho. Promluvil jsem potichu, skoro šeptem, ale přesto to výrazně dolehlo až ke kapitánovi.
Jen jsem se chtěl zeptat, jestli je něco, co mohu dělat tady, než se vydáme na cestu. Něco užitečného. najednou jako by mluvila úplně jiná osoba. Hlas byl pokorný a klidný. Zároveň bylo na rozdíl od mé předešlé promluvy znát, že mluví dospělá osoba.
Ale na pohled jsem byl stále stejný. Lehce jsem se usmíval a nedíval se na svého kapitána, ale jakoby někam za něj.

Izumi Razaki

Zdálo se, že tenhle nováček měl nějaký potenciál, alespoň co se týkalo pudu sebezáchovy. "Horlivost je pěkná věc... ale možná byste měl tenhle čas využít k tomu, abyste se trochu seznámil s divizí... pokud ale opravdu nevíte, co s volným časem, potřeboval bych poslat posla do 6té divize s tímhle..." řekl jsem a vyndal ze zásuvky dokument, který už nebyl úplně nový. "Tohle je dokument, podel kterého měla 6. divize dodat do trojky grill... ale stále tak neučinila, potřeboval bych, aby někdo do šestky zašel a připomněl jim tam, samozřejmě ve vší zdvořilosti, že na ten grill stále čekáme... a ideálně se vrátil i s ním..." řekl jsem

Wilhelm Gure
Dokument jsem si převzal s lehkou úklonou. Pak jsem se otočil a došel ke dveřím, v těch jsem se ještě otočil a zvolal: Nashledanou Izumi-taicho! a až po té prošel dveřmi a zavřel je za sebou. Pak jsem se koukl na dokument.
Gril? Jako opravdu? lehce jsem se usmál a vyrazil ke kasárnám 6. divize.

-> 6. divize

Izumi Razaki

"A dávejte pozor... je pravděpodobné, že budou mít kolem 6.divize také obranu, takže opatrně... a běda, jak způsobíte nějaký skandál..." varoval jsem ho ještě. Vážně jsem pochyboval o tom, že nám někdo ten grill někdy opravdu dá, ale nesedělo mi kvůli němu papírování a to mě štvalo snad ještě víc, než to neustále vyrušování...

Izumi Razaki

Seděl jsem za stolem a hlášení čet, rádio bylo vypnuté... a v jiné místnosti. Zrovna jsem odložil důležitý dokument o spotřebě skořice, když v tom jsem ucítil podivný pocit. Těžko říct, zda známý, vzhledem k tomu, že jsem ho zatím cítil jen při zkoušce kdysy dávno a doufal jsem, že ho nikdy neucítím. Naše domluva zněla, že tohle kido lze použít jen tehdy, když to bude otázka života a smrti. Židle se několikrát zatočila na místě, ale už na ní nikdo neseděl...
---------------------------------

Akashiya Masamune

Dotáhla jsem Minami až zpátky do 3. divize. Netáhla jsem jí násilím, spíše jsem jí ukazovala směr. Měla jsem takový menší problém - ještě jsem žádnou misi ve světě lidí nezařídila, jen jsem o tom stále mluvila. Věděla jsem, že to není správné, ale nějak se mi do toho nechtělo. Stresovala jsem se z toho, že jde s námi i kapitán, takže uslyší všechny moje rozkazy a nerozkazy a nakonec si udělá obrázek, že jsem vlastně k ničemu.

Nechala sa viesť Akou-chan a spokojne ju nasledovala. Stále si niečo pospevovala, aby zaplnila to ticho, ktoré bolo v chodbách 3. divízie. Potom trošku naklonila hlavu do strany, aby videla tvár Aki-chan. Vypadala nejako nervózne, akoby ju niečo trápilo. Chvíľu sa na ňu dívala prekvapene a potom jej pustila ruku a šla za ňou. Skočila na jej chrbát. Minami bola ľahká, takže ju určite udržala.
"Aka-chaaan!" zvolala a pevne sa jej držala a zachytila sa jej aj nohami okolo pasu, aby ju zo seba nemohla dostať. Potom sa začala hlavou túliť k jej hlave.

Akashiya Masamune

"AAaaaaaaaa." stačila jsem jen zakřičet, než jsem sebou švihla k zemi. Minami opravdu nebyla těžká a normálně bych jí i unesla, ale skočila mi na záda, zrovna když jsem byla v půli kroku a neměla jsem dostatečnou rovnováhu. Skončila jsem tedy na zemi s klíštětem na zádech. Ach jak já jsem se styděla. Myslím, že jsem dokonce byla červenější než moje vlasy. Ale takhle to nešlo. Musela jsem Minami nějak zabavit, aby na mě přestala skákat. Bohužel jsem u sebe ani v kanceláři žádnou zmrzlinu neměla, ale napadla mě jiná věc. "Minami-chaaaan! Slez ze mě, ať můžeme jít za Amarem. Práce počká." To práce počká, jsem řekla skoro neslyšně, aby kdyby náhodou tu byl kapitán, tak aby to neslyšel.

Amaru

Doběhnul sjem do třetí divize. Rozběhl jsem se ke kanceláři naší fuku-taicho ale našel jsem jí o něco dřív jak se válí na zemi s nee-chan. Eeeeh jako snad neruším ale mám se vás zeptat jestli prej se necítíte na misi do městečka hollow. Jsou tak nějaký problémy který se asi potřebujou řešit. zeptal jsem se a přemýšlel co se asi děje

Ani sa ju nechcela pustiť a stále na nej ležala a držala ju. Potom však zamrkala, keď spomenula Amara a trochu sa odtiahla. Potom sa pozrela za seba, keď počula jeho hlas a usmiala sa. Vyskočila na nohy a skočila tentokrát po Amarovi.
"Amu-taaaaaaaaan!" povedala vo vzduchu a pevne ho sa ho chytila rukami aj nohami ako kliešť. Tak trochu odignorovala to, čo povedal, teda skôr na to nereagovala a reagovala na jeho príchod. Začala sa k nemu hlavou túliť.

Akashiya Masamune

Už jsem si začínala myslet, že se z toho sevření nedostanu, když se jako záchrana z nebe objevil Amaru a Minami-chan přeskočila na něj. "Ach, děkuju." řekla jsem si pro sebe, když jsem se sbírala ze země. Ani nevím komu jsem děkovala. Člověk by děkoval Bohu, ale já ne. Mno to teď bylo jedno. Oklepala jsem ze sebe prach a podívala se na Amara, který na tom byl teď stejně, jako já před chvíli. Musela jsem s Minami-chan na zádech vypadat opravdu komicky. "Super. Tak problém se vyřešil sám." oddechla jsem si. "Hurá na misi." pronesla jsem jako odpověď.

Dr.Daisuke Stein

Kasárnami 3.divize se monotónně ozýval klapavý zvuk jeho hole.
Svými pomalými kulhavými kroky mířil přímo do kanceláře kapitána 3.divize.
Poté co jej navštívil 3.člen 3.divize se Daisukemu jeho slova rozležela v hlavě. Nyní jej nepříjemně bodalo u srdce, když si vzpomněl na výraz v tváři toho chlapce...když si vzpomněl na jeho slova.
Měl pravdu...musím najít finance...nemůžu nechat umírat lidi v Rukongai jen kvůli tomu, že divize na to teď nemá...je to má zodpovědnost!
Pomalu kráčel přes nádvoří.

Když kapitán dorazil ke kanceláři kapitána 3. divize zjistil, že to není kancelář kapitána 3. divize. Tam kde bývala dlouhá léta kancelář kapitána byla teď kancelář podkapitána. Daisuke mohl těžko tušit, že se kapitán Izumi vzdal větší kanceláře jen aby nemusel stěhovat všechny své složky...

Dr.Daisuke Stein

Se podrbal na hlavě, zatímco stál u kanclu zástupce.
Eto...tohle je divné...kancelář zástupce...kde j teda kancelář kapitána.
Rozhodl se tedy někoho odchytit a zeptat se jej.

Cestu ti zkřížila, jak jinak, Izumi Akira. Podivná shinigami, která jako vždy v jedné ruce držela svůj obrovský Claymore. "Kapitán Izumi je ve svém sídle... má tam nějaké rodinné shledání, ale jsem si jistá, že si pro vás najde chvíli..." řekla, aniž by ses jí na něco ptal a pak odešla, aniž by čekala na další případné otázky...

Dr.Daisuke Stein

Ach...děkuji... Kývnul hlavou a pak začal kulhat z kasáren 3.divize. Proč sakra museli být všichni jinde, než měli být.

Amaru

Překvapivý útok Minami jsem ustál jentaktak. Zůstal jsem stát na místě a snažil jsem se ani nepohnout abych nespadl na zem. No pokud souhlasíte tak bysme se měli asi připravit všichni a pak dojít za kapitánem do jeho sídla. Ale to si nejsem úplně jistej. Určitě nám dá ještě vědět. snažil jsem se nejdřív vyřešit oficiální věci. Ale pak jsem se pokusil otočit nějak na nee-chan který na mě podivně visela. Ahoj nee-chan. Jak se máš? zeptal jsem a zasýpal protože se mi špatně dýchalo

Ani sa ho nepustila a stále sa k nemu tisla a túlila sa k nemu hlavou. Úplne vypustila z hlavy to, akým spôsobom sa rozlúčili - na zlé veci nerada často myslí. Nič nehovorila, nechala nech sa dohadujú medzi sebou a nepustila Amara ani za nič. Potom sa pozrela do strany, keďže mala položenú hlavu na jeho rameni, a zamyslela sa.
"Ja sa mám... Aka-chaaaan!" zvolala, pustila Amara a zase skočila po Ake a znova sa ju chytila ako kliešť a zase ju nechcela pustiť, aj keby ju mali odpáčiť od nej.