8. divize

Nacházíte se v kasárnách osmé divize.

Důležité:

Lus Ayazaki

Tento den začal krásně. Probudili ji ptáčci zpívající u jejího otevřeného okna, na snídani si dala své oblíbené krabí tyčinky, šla na krátký trénink, po kterém si dala skvělou sprchu s tím, že se půjde na chvíli ještě válet. Měla sice své povinnosti, ale věděla, že vše stihne včas. Sprcha a ničím nerušený odpočinek ji po tréninku velmi prospěli. Nerušený byl však jen do té chvíle, kdy ho začali nějací shinigami narušovat svým povykem. Po chvíli pátrání našla čtyři muže, z nichž dva obviňovali druhé dva, že jim ukradli zanpakuto během jejich tréninku, a ti se bránili, že nic neudělali. Těžko říct, kdo z těch čtyř měl pravdu.

Lus pohlédla na okradené muže chladným pohledem. Takže jste je tu nechali ležet bez dozoru, šli jste pryč a teď se divíte, že jsou fuč? Co jste to za shinigami, že si necháte ukrást svou vlastní zbraň." Tiše si povzdechla. "Třeba je někdo našel a myslel si, že je tu někdo zapomněl, tak je odnesl do ztrát a nálezů. Dívali jste se vůbec po okolí? A jste si jisti, že jste je nechali opravdu tady?" Optala se teď již normálním hlasem. Díky turbanu z ručníku, který měla stále na hlavě, jí však ve tváři stále zůstal přísný výraz. Pak se otočila na zbylé dva. "Pokud jste to opravdu byli vy a teď se nepřiznáte, ten trest vás nemine." Dodala, aby muže upozornila, co by se stalo, kdyby tento čin spáchali oni a rozhodli se nadále zatloukat.

Lus -> Jak ses do nich pustila s možnostmi, co vše se s jejich meči mohlo stát, docela znejistěli. Oba muži, kteří postrádali zanpakutou se na sebe podívali. "No... a my něco takového někde máme? Jako ztráty a nálezy?" podivil se jeden z nich pochybovačně. "Ale po okolí... jsme se až tak nedívali, možná je někdo někam schoval..." šťouchl ho druhý. Takže se možná dali do hádky s dalšími dvěma, kteří zcela jasně přikyvovali na tvá slova, jakože nic nezatajují, docela zbytečně předčasně.

Lus Ayazaki

Když se jí zeptali, zda něco takového jako "ztráty a nálezy" v divizi existuje, trochu znejistěla. V tuto chvíli si tím nebyla jistá ani ona, nikdy po ničem ztraceném nepátrala. "No... jistěže. Přece se všechny nalezené věci nevyhazují. Určitě někde něco takového je. Třeba to kapitán shromažďuje ve své kanceláři." Odvětila. Nakonec však usoudila, že je velmi nepravděpodobné, aby se něco takového válelo v nálezech. "Podívejte se tedy po okolí, určitě se někam najdou. A tady kolegové vám jistě rádi pomůžou, že?" Pohlédla tázavě na další dva. Skoro to vypadalo, že to mají za trest. Ale čím víc očí bude hledat, tím dříve je najdou.

Tomisura Raiden

Raiden se zívnutím probral ze spánku a zamžoural po svém pokoji. Byl poměrně uklizený, však tu stejně moc nepobýval. Maximálně na noc, kdy přišel, svalil se na postel a usnul. Teď se posadil a prohrábl vlasy. Konečně mu zase dorostly. Ten nešťastný incident v Yaitě byl zapomenut. Tedy.. až na ten kráter, co zbyl po městě. Inu, smutný příběh.
Nakonec se dostal ven z postele, trochu se profackoval a rozešel se do sprchy. Po cestě zabavil ručník, kartáček a mejdlíčko, prostě vše, co bylo potřebné.
Z koupelky vylezl asi po 15ti minutách, nepotřeboval milion času jako jeden kapitán s bílými vlasy a tunou tužidla. Byl zamotaný jen v ručníku, ale už hrabal nějaké oblečení. Měl ještě pár čistých uniforem, takže jednu vylovil a oblékl se. Zanpakuto zasunul za obi. na nožky si natáhl sandály a na hlavu narazil sakkat. Byl připraven na další den kapitánování! Teď zbývalo už jen vymyslet to, jak se tomu všemu vyhnout. Asi půjde na procházku!
Vyšel ze své ubikace, rozhlédl se po nádvoříčku před hlavní budovou, zamával Lus a spokojeně se usmál. Asi měla svojí zábavu, nehodlal jí teď rušit. Kriticky tedy zhodnotil počasí a konečně ho napadlo, kam by mohl jít. Druhá divize! Tam dlouho nebyl! Třeba již budou mít nějaké informace o Kasumi. Takže pomalým krokem vyrazil směr dvojka!

>>> 2. divize

Lus -> Muži se po sobě podívali a zdráhavě přikývli. Vypadalo to, že jsi vše zdárně vyřešila a mohla ses vrátit k tomu, co jsi dělala před chvílí... a doufat, že zanpakutou najdou a nebudou tě dále otravovat.

Lus Ayazaki

Když se ukázal kapitán Tomisura a zamával na ni, jen na něj kývla hlavou. Vypadalo to, že se jde místo práce zase bavit. Jakmile jí zmizel z dohledu, věnovala se opět čtyřem shinigami. "Kdyby jste měli s hledáním nějaký problém nebo jste je našli, tak mě najdete v kanceláři." Pak se vydala zpátky do svého pokoje, kde si konečně z hlavy sundala ručník a rozčesala si ještě mokré vlasy. Ze svého pokoje zamířila rovnou do kapitánovy kanceláře, kde si nabrala nějakou tu práci v hromadě papírů, která se tu válela. Ještě předtím se však začala trochu rozhlížet po kanceláři, zda zde náhodou neobjeví ztracená zanpakuto. Třeba je někdo opravdu donesl kapitánovi s tím, že je našel válet se kdo ví kde.

Lus -> Nic podobného zanpakutou jsi nenašla. A netrvalo to zas tak dlouho a někdo nervózně zaklepal na dveře. Něco ti říkalo, že to budou ti dva.

Lus Ayazaki

Příliš jí nepřekvapovalo, že v kapitánově kanceláři nenašla nic, co by se alespoň vzdáleně podobalo zanpakuto. Vlastně jí teď přišlo docela divné, že by někdo vzal ležící zanpakuto a odnesl ji ke kapitánovi. I kdyby, určitě by se zmínil, když je viděl na chodbě. Navíc se tu každou chvíli válela nějaká zanpakuto a nikdy nikdo žádnou nikam neodnesl ani se žádná neztratila. Možná mají v divizi nějakého nového vtipálka, s kterým ještě neměla tu čest se setkat. Z jejich myšlenek ji vyrušilo zaklepání. Lus odložila štos papírů zpátky na stůl a zamířila otevřít dveře. Jako by nějak tušila, že tam budou stát ti dva shinigami. A nejspíše nepřichází s tím, že své zbraně našli.

Lus -> Tvoje očekávání se naplnilo. Za dveřmi skutečně stáli tvoji dva staří známí, na tvářích výraz pokory. Mohla sis je teď lépe prohlédnout. Oba vypadali starší než ty, i když to nemuselo nic znamenat, hlavně proto, že tys vypadala hodně mladě. Jeden z nich měl delší hnědé vlasy stažené do culíčku a v uchu měl dva kroužky jako náušnice. Druhý byl zavalitější a měl krátké hnědé vlasy, byl také menší než ten první. "Noo, fukutaichou... My jsme je tedy nenašli..." začal ten menší a oba se na tebe dívali pohledem, jako by čekali, že jim s tím teď nějak pomůžeš.

Lus Ayazaki

Chvíli jen mlčky hleděla na muže a přemýšlela. Zanpakuto přece není věc, která by se mohla jen tak sama od sebe vypařit. Někde přece být museli. "Ptali jste se ostatních, zda neviděli někoho, kdo by je vzal? A co shinigami na stráži, ti o tom nic neví?" Tázavě na ně pohlédla. Pak jí napadla ještě jedna možnost, kam se mohli zanpakuto ztratit. "A není tu někdo, kdo by se vám chtěl za něco pomstít? I kvůli nějakému malému sporu... třeba i z jiné divize."

Lus -> "Ummm..." udělal ten culíkatý na tvoje otázky ohledně toho, jestli se ptali stráží. Tihle dva očividně nebyli nejchytřejší, když je nenapadla ani taková základní věc. Ovšem na tvůj další návrh ožil i druhý muž. "Hele, to je pravda! Určitě ten ožrala ze třináctky ze včerejška! Jak jsi mu rozlil to pití nebo co, jak pak začal řádit a vyhodili ho z hospody?? Co když to byl on? Vypadal na takového typa..." Culíkáč jen pokrčil rameny, jakože to je docela dobře možné.

Ayazaki Lus

Přeměřila si shinigamiho, který to začal svádět na nějakého muže z třináctky, pohledem. Měla pocit, že by to svedl i na nejlepšího přítele, jen aby to na někoho hodil. "Hlavně nedělej urychlené závěry. Ti dva, s kterými jste se hádali, než jsem přišla, vám je taky nevzali. Navíc si nemyslím, že pokud byl, jak ty říkáš ožralý, že by hned ráno vstal a první, co ho napadlo bylo to, že vám půjde ukrást zanpakuto." Pak se na chvíli odmlčela. "Ale dobrá... půjdu ho zkusit najít a promluvit si s ním. Znáte jeho jméno?" Tázavě na ně pohlédla. Sice nevěřila tomu, že by jejich zbraně ukradl opravdu on, ale momentálně neměli z čeho jiného vycházet. Mohla tam sice poslat jednoho z těch dvou, ale obávala se, že by to dopadlo podobně jako s těmi dvěma předchozími muži. "A vy se zatím poptejte stráží a všech, koho jste v tu dobu viděli pohybovat se poblíž. A už žádné hádky. A taky si prohlédněte své pokoje, zda je nemáte tam. Ale pořádně... pokud nechcete, ať vám je prohlédnu sama." Bylo sice nepravděpodobné, že by se ztratili z místa činu a objevili se v jejich pokoji, ale možná si je z toho pokoje ani neodnesli.

Lus -> Ti dva se na sebe podívali a snažili se vybavit si jméno. Nakonec na něj přece jen přišli - Kyouhei! Ten muž se podle nich jmenoval Kyouhei, ale příjmení neznali. Byli docela vděční, že jim pomáháš, takže se hned uklonili a běželi vykonat rozkazy, které jsi jim zadala.

Lus Ayazaki

"Kyouhei říkáte? Dobrá, půjdu se po něm podívat." Když muži odešli, Lus ještě porovnala papíry na stole, které původně chtěla zpracovat. Až potká kapitána Tomisuru, bude se s ním muset o tom papírování promluvit. Když svou současnou pozici přijala, počítala s tím, že bude mít hodně papírování, ale netušila, že bude muset dělat skoro všechno sama. Poté vyšla z kanceláře a namířila si to přímo do kasáren třinácté divize.


---> Kasárny 13. divize

Tomisura Raiden

Raiden se po tréninku s Kitsune konečně vrátil do divize a dokonce v nové uniformě, kterou si stihl vzít u nich v prádelně. A taky si vzal nové Haori, které měl skryté na kraji divize v tajné přihrádce, aby se tu nepromenádoval bez něj. Kdo ví, kde všude mohla číhat 9. divize a podobně. Paparazzi neměl rád, byli příliš otravní. Raději zamířil k sobě do kanceláře, aby se pustil... do papírování! Asi byl nemocný nebo tak něco.
Zkušeně zasedl za stůl, vytáhl lahev s vodou, ano správně s vodou ne s vodKou! Následně sáhl... opravdu velmi pomalu, na první papír, co tam ležel. Tvářil se u toho, jako kdyby mělo lejstro tuberkulózu a možná taky mělo. Byl to účet od 4. divize za ošetření několika členů. To bylo nudný, takže to letělo jen do krabice účty, které hodlal vyřešit později. Za ty roky už měl systém. Nejdříve to roztřídit a pak s tím naložit dle potřeb. Tohle bude dlouhej den...

Tomisura Raiden

Raiden si tak pročítal papíry, pomalu u toho usínal, takže už jen vždycky přečetl nadpis, zařadil a jel dál. Najednou však neviděl nadpis, zahleděl se na to kapku pozorněji a uvědomil si, že to byla fotka. Asi nějaká momentka z chodu divize, blesklo mu hlavou nejprve a pak to pohledem prolétl ještě jednou. Ou, shit, tohle není chod divize! zavrčel opět jen v mysli. "Hej! Kdo mi sem přinesl poslední várku papírů?" zařval do éteru, protože jak znal své členy... někde se mu tam schovávalo pár milovníků papírování, kteří si museli nervy okusovat nehty, když ho viděli při práci. Teď však potřeboval vědět víc o té fotce! Nikdo mu nebude posílat mrtvoly, aniž by věděl proč. Taky tu fotku otočil, kdyby náhodou byl vzadu nějaký popisek nebo tak něco. A taktéž se mrkl do těch hromad, jestli k tomu není nějaký spis!

Konan Hana

Konan pomalu vešla do 8. divize. Byla to zas úplně jiná divize. Konan byla totiž zvyklá jen na 9. divizi. Vlastně nikdy 9. divizi neopustila, i když jednu dobu už to tak málem vypadalo. Pomalu a obezřetně tedy procházela chodbami, doufajíc, že najde Raidena co nejdříve.

Tomisura Raiden

"Ale ne, nic není špatně... aspoň zatím," odvětil kapitán 8. divize svému členovi a ukázal mu fotku. "Kde se vzalo tohle?" zeptal se ho přímo. Fakt ho to zajímalo, mrtvolné fotky nebyly dobré. Zároveň zamrkal. Pocítil v divizi nové, poměrně silné a známé reiatsu. Zvedl se ze židle a vyrazil volným krokem ke dveřím ze kterých vykoukl, aby byl dobře viditelný a zároveň hledal tu, jenž chtěl najít.
Popošel ještě kousek, nemusel dál, zahl za roh a objevil se před Konan. "Yare, yare, Konan-chan, copak tě přivádí k nám do divize?" zasmál se a zeptal se jí. Docela ho zajímalo, jestli přišla s něčím vážným nebo jestli jen sondovala něco pro nový díl Ban-kaie.

Konan Hana

Konečně našla Raidene. Přesněji on našel jí, ale to nebylo zas tak důležité. "Ach Raidene." oddechla si Konan a zároveň se zaradovala. "Jsem ráda, že tě vidím. Už jsem myslela, že jsem se tu ztratila. Máš rozlehlou divizi." dodala ještě a rozhlédla se po jeho divizi. "Měla bych prosbu. Snažím se kvůli dětem co nejvíce zesílit a potřebovala bych proto trénovat. Měl bys čas mi pomoc? Můžu tě s tím vůbec otravovat?" začala ze sebe pomalu soukat. "Doufám, že tě neruším od ničeho důležitého." uvědomila si Konan po chvíli. Vždyť do jeho divize vpadla bez pozvání a ještě otravuje.

Tomisura Raiden

Raiden zamrkal, když se ho Konan zeptala, jestli by s ní netrénoval. Starostlivá mamča chtěla být zároveň i nabušenou Shinigami? To neznělo nejhůře, aspoň už nikdo nebude unášet děti a podobně. Rozhodně to znělo jako dobrý plán. "Trénink, inu, proč ne," odpověděl jí a vyslechl si zprávu od svého člena. "Znepokojující, podívám se na to," hlesl k němu a když se vrátil pohledem ke Konan, v očích se mu zajiskřilo. "Budu s tebou trénovat, ale má to dvě podmínky. Vaše příští dítě pojmenujete po mě a jakmile dotrénujeme, pomůžeš mi vyřešit případ Záhadné fotky!" navrhl své podmínky a zamával fotkou ve vzduchu. Přeci jen... Konan měla s fotkami a tak zkušenosti, třeba s jistejma bazénovejma!
"Sežeň barierovou šestnáctku, využijeme podzemní cvičiště," pronesl ke svému členovi a ještě se zeptal své "protivnice": "Začneme ihned?"

Konan Hana

Souhlasil? řekla si vesele Konan pro sebe. Jej. On souhlasil. uvědomila si, co vlastně po něm chtěla. Úplně se orosila, protože věděla, že na Raidena nemá a a a a a a a teď s ním měla jít trénovat. To už ale Raiden Konan překvapil jistými podmínkami. Konan Raidenovi vzala fotku, se kterou jí mával před nosem. "Ošklivá rána." řekla si pro sebe. Pak se podívala zpět na Raidena. "Tu první podmínku ještě probereme, ale s druhou souhlasím." přikývla Konan a strčila si fotku do kapsy. "Snad to zvládnu." přikývla na otázku "začneme ihned".