9. divize, redakce Ban-Kai

Usagi -> Přiletěl za tebou pekelný motýl, který tě informoval, že se máš dostavit na poradu v budově první divize dnes od šesti hodin večer.

Myamoto Usagi

Seděla jsem ve své kanceláři, odložila jsem poslední štos papírů na uhledně srovnanou hromádku na stole. Konečně hotovo... Odechla jsem si a opřela jsem si hlavu do dlaní. Ted když mám čas, musím vedět, co se stalo! Zvedla jsem hlavu, rozhodnutá, zajít do 4.divize za Steinem, který byl podle toho, co jsem veděla u Hiroshiho smrti. Potřebuji konečně vedět proč se to stalo... Vztala jsem ze židle a zamířila jsem si to ke dveřím. O Hiroshiho umrtí jsme toho moc neveděla a to mě svým způsobem znervoznovalo, ale do ted jsem neměla chvilku volna, dostatečně velkou na to, abych si o tom mohla zjistit více. Zrovna když jsem sahala po klice, objevil se pekelný motýl. Tohle už není možný...to mi někdo dělá naschvál... Zatnula jsem zuby a chvilku váhala, kam mám vyrazit. Trvalo to ale jen okamžik, pak jsem se opět uvolnila a otevřela jsem dveře. Ač je to sebesmutnější, Hiroshi už mi nikam neuteče... S trochu pochmurnou náladou jsem si to pomalu zamířila k první divizi.

Myamoto Usagi

Šla jsem velice pomalu a tak mi i pouhé vymotání z kasáren trvalo déle nežli obvykle. Když jsem se konečně dostala ven, spatřila jsem na prahu sedící Koi. Povzdechla jsem si. Neměla jsem ani čas si s ní promluvit......a ani ted ho nemám...i když to vezmu shunpem, stihnu to do kasáren 1.divize jen tak tak... Opatrně jsem kolem ní prošla a při tom jí na malý okamžik položila ruku na rameno. Celou dobu jsem si dávala pozor, aby mé kroky byly dostatečně hlasité na to, abych jí nevylekala. Sklopila jsem oči k zemi a vyšla z kasáren, až tam jsem se narovnala a shunpem zamířila na poradu.

Daisenmaru Kenshin

Opřel se těžce o stěnu kasáren. Nemohl uvěřit tomu, že ještě stál na nohou. Trvalo mu pěkných pár hodin, než se sem vrátil, během toho už snad prošel nejméně pětkrát celý Seireitei. Měl jsem si kreslit mapu. Zabědoval v duchu a dovolil si mrhat pár drahocenýma minutama svého života na drobný odpočinek, který mu měl navrátit nějaké síly.
Sebral se a vešel dovnitř. Trochu tam bloudil, touhle chodbou doleva, touhle zase doprava a přitom jako by chodil v kruhu. Zamračil se, když stál tam, kde od něj mířily čtyři další chodby četně té, kterou přišel. ,,Na tohle se můžu vybodnout!" Zabručel a v tom se mu v hlavě rozsvítilo. Šáhl do kapsy shihakkusho a vytáhl plánek, který dostal od Ivory. Podíval se na něj, při čemž mu začalo cukat levé obočí a po čele mu stekla kapka potu. Vydal se podle malé mapky kasáren, až dorazil před dveře kanceláře jeho velectěné kapitánky. Zaklepal....

Daisenmaru Kenshin

Stál za dveřmi a obdivoval, jak jsou děláné. Ne, to tedy ne, jen tam čekal na odpověď z jejich druhé strany, která ne a ne příjít. Pomaličku mu začínala docházet trpělivost, ale tak nějak se ještě dokázal utěšovat tím, že tam kapitánka je, jen třeba svačí a drží se pravidla, že není slušné mluvit s plnou pusou. Po chvíli si však uvědomil, že necítí žádné vysoké reiatsu, a už vůbec né právě to, které by náleželo Myamoto-taicho. Zamračil se znepokojeně a šmátnul po klice, zda-li není třeba zamčeno. Kdyby ovšem nebylo, jistě by ty dveře otevřel a nahlédnul dovnitř, je-li to tam skutečně tak pusté, jak se to z druhé strany dveří zdálo.

Daisenmaru Kenshin

Zmateně se rozhlížel všemi směry, jakými to šlo. Měl ve tváři podezíravý výraz a postával u dveří, jako nějaký zloděj, co zkoumá, zda je čistý vzduch a nikde nejsou žádné lejzry.
,,Taicho!" Vykřiknul najednou do toho ticha, co jej do teď obklopovalo a jako střela vyrazil z této prázdno prázdné místnosti přes chodby s naději, že ho ven dovede intuice, šťastná nahoda, nebo na někoho narazí. No, nemuselo by to být doslova, ale kdyby to bylo nevyhnutelné, budiž. Z hlavy mu opět vypadlo, že má mapku, ale tam by mu teď stejnak byla k ničemu. Měl svůj plán, který ovšem zahrnoval jen podstatu, najít kapitánku a opomínal důležité detaily, jimiž bylo třeba například, jak jí asi najde.

Myamoto Usagi

Vkročila jsem zpět do ted už tak známých kasáren a okamžitě jsem se zaměřila na Kenshinovo reiatsu. Kam to beží......? Trochu jsem si povzdechla, když jsem zaznamenala, že to má velkou rychlostí namířeno na úplně druhou stranu kasáren a pak jsem shunpem zmizela. Objvelila jsem se asi tak tři metry před ním a jednou rukou jsem ho zabrzdila, aby do mě nevrazil. Máš to pro co jsem tě poslala? Zeptala jsem se okamžitě a čekala, až to vstřebá.

Daisenmaru Kenshin

Měl neuvěřitelný pech, že snad všichni zrovna měli nějakou pauzu a šli se projít, či zalezli kdo ví kam. Za boha nemohl nikoho najít. Ano, možná by to bylo o něčem jiném, kdyby ho trklo, že má každý nějaké to reiatsu a on mohl zjistit díky němu, kdo tu je. Ale nač se zatěžovat takovými detaily, že.
Prudce zastavil a zavrávoral, div se neskácel k zemi celý vyjukaný, kde se tu kapitánka vynořila. Ne, že by si stěžoval. Takřka hned se zbavil toho překvapeného výrazu a přikývnul, jako by nic. Jako by tu právě neběhal všude možně jako postřelený.
Natáhl ruku s vysílačkou k Myamoto. ,,Přesně, jak jste žádala. Tady ji máte. Sakura říkala něco o tom, že jí nějak vylepšili. No, prý nic zásadního, s čím by bylo nutno si lámat hlavu." Oznámil jí během toho, co jí předával ten komunikační přístroj.

Myamoto Usagi

Vzala jsem si od něj svoji vysílačku a rychle jsem jí prohlédla, ale na pohled nevypadala, že by jí nějak změnili. Jestli to vylepšení dělala Sakura, tak jsem v klidu... Dobrá práce a když ted máme chvilku, kdy Soul Society nehrozí apokalypsa ani nic horšího, ráda bych tě přivítala do naší divize. Takže vítej. Ze své uniformy jsem při tom vytáhla dva přístroje. První, co vypadal jako velice malý pager jsem podala Kenshinovi. Pokud se tento pager rozsvítí, znamená to, že svolávám celou divizi do naší společenské místnosti, takže pokud zrovna neplníš nějaký vysoce důležitý úkol a nebo nejsi mimo Seireitei, tak by ses tam měl dostavit. Trochu prazvláštně jsem se při tom usmála. Také jsem slyšela, že máš problémy s orientací a to není zrovna nejlepší vlastnost pro žurnalistu takže... Hodila jsem po něm druhý přístroj. Byl velký asi jako větší mobil, ale celá jeho přední strana byla obrazovka na které byl vidět červený puntík, který se nacházel v mapě, která ukazovala kasárny 9.divize. V tomto přístroji je celá mapa Seireitei a většiny částí Rukongaie. Červený puntík ukazuje tvou polohu, přesněji řečeno polohu toho zařízení. Tento přístroj by mohl být trochu problematický v cizích rukou a tak je tu také pojistka. Přistoupila jsem k němu a zmáčkla knoflík na straně přístroje. Stroj se okamžitě vypnul. Zmáčka jsem ten čudlík znovu a displej se opět rozsvítil a chtěl po mně šestimístný kod. Zapamatuj si velice dobře tenhle kod: 951357 a hlavně ho nezapoměn, protože když ho zadáš špatně, tak se stroj zničí... Zadala jsem tedy tu číselnou kombinaci a na obrazovce se objevil opět červený puntík. A ještě něco, když ho nebudeš používat po minutě se pro jistotu samovolně zamkne. Snad ti to pro začátek pomůže. Nějaké otázky?

Daisenmaru Kenshin

Kapitánka ne něj přišla s nějakou novinkou. Na přívítání, takové více méně oficiální neoficiální jen pokorně přikývnul a nedával ani v nejmenší míře najevo, jak hrozně ho to těší. To víte, jak byste se asi cítili vy, kdyby jste dosáhli jednoho ze svých životních cílů? Léta žití v Rukongai jej ale naučila své pravé pocity skrýt tak dokonale, že z jeho výrazu nešlo zcela nic vyčíst, ovšem, jen když chtěl. Doufal, že takhle jednou bude ovládat i jiné schopnosti, kterými bude mnohem prospěšnější.
Vyslechl si přednášku o tom záhadném přistroji, co mu dala Myamoto-taicho. Poskládal si to do sebe a při tom pokyvoval neustále hlavou. Zatím to stíhal vstřebávat. Nejdřív si říkal, že je to v pohodě, ale jakmile padla zmínka o sebedestrukci, vyhrabal rychle ze svého oděvu papír a bloček - co by to byl za člena paparazi divize bez základních pomůce - a čísla si tam okamžitě zaznamenal. Pak to všechno, četně obou nových přístrojů, schoval zpět do svého shihakkusho.
,,Snad ne, asi rozumím." Zamrmlal si pod vousy, které samozřejmě neměl, a vzhlédl na kapitánku. ,,Děkuji, Taicho. Snad mi ta věcička alespoň chvíli vydrží."

Myamoto Usagi

V to také doufám. Ted když mám vysílačku... To by bylo asi vše...vlastně ještě, co se týká tvého prvního článku...nechávám ti volné působnosti, můžeš napsat o čem chceš. Aspon se uvidím, jestli se do redakce hodí. Ted mě omluv, ale mám další práci. Domluvila jsem a shunpem zmizela. Bylo komplikovanější pohybovat se shunpem po kasárnách, ale mělo to obrovskou výhodu v tom, že mě nikdo nemohl po cestě, kvůli něčemu zastavit. A tak jsem byla za pár vteřin před svou kanceláři. Vešla jsem dovnitř a zamkla dveře. Posadila jsem se do své pohodlné židle za stolem a zapnula jsem vysílačku, přeladila jsem jí na Hollowtown kanál. Lavando.........Vilíku........kdokoliv, slyšíte mě?

Daisenmaru Kenshin

Přikývnul, zase. ,,Rozumím. Pokusím se, aby to bylo ke čtení." Hlesl, ale z jeho hlasu bylo znát, že si vlastně dostz věří, než jak to vyznělo z jeho slov. ,,Rozumím, nas..." Ani nedopověděl, když se po kapitánce jen zaprášilo. Ne přímo doslovně, ale najednou byla fuč. A nechala ho tu, samotného, ve složité spleti kasárenských chodeb. Na okamžik si nevěděl rady, když tu mu docvaklo, že má teď spoustu těch šikovných udělátek, co mu ukáží cestu. Nuže, začalo se mu to tu pěkně rýsovat. Vytáhl ten plánek kasáren, co obdržel již od té jedné členky a snažil se tam zorientovat. Těžko říct, zda našel svou polohu správně, ale vydal se kupředu a vypadalo to, že následuje určitý směr a je si více něž jindy jistý tím, kam jde. Pokoušel se dostat k východu.

Ke Kenshinovi doletěl pekelný motýl. Předal mu informace o přesné poloze místa, kde se měl setkat se zbytkem skupiny. Byl povolán na misi! Jaké zážitky to asi přinese...?

Pokračuj zde :-)

Daisenmaru Kenshin

Sám by si tipnul, že mu celé procházení kasáren zabralo tak den, dva, ale možná by byl na omylu. Sám to moc dobře nevěděl. Když bylo venku světlo, bylo světlo i uvnitř. Když byla venku tma, uvnitř nebyla, protože se všude svítilo. Ale jak se tady má pak jeden orientovat.
Sotva první nohou vkročil mimo budovu kasáren, z čista jasna se před ním zjevil pekelný motýl. Škubnul sebou, protože to z jeho pohledu vypadalo, jako by se mu chystal sednout na nos. Pak se přeci jen sklidnil a znovu se pokusil dát dokopy.
,,Jo, takže mise? A nic víc k tomu nemáš ty poletující hmyzáku?" Prohodil k němu hrubě, ale to už se motýl stáhnul zase bůh ví kam. Tak jo, tužku mám, papír mám, minifoťák mám, tamty sebedestrukční zařízení od kapitánky mám. Zkontroloval si všechny kapsy, o kterých věděl. Jakmile si zrekapituloval, co vše potřebuje a usoudil, že též všechno již má, s hlubokým nádechem se vypravil kupředu.

(Jdu pokračovat "zde")

Myamoto Usagi

Zkoušela jsem to znova a znova, ale odpověd byla stále stejná, což znamenalo žádná. Možná jen nejsou u vysílačky nebo jí ty trhliny poníčily...nebo něco jiného........třeba i horšího, ale takhle se to asi nedozvím...... Povzdechla jsem si a zvedla jsem se ze své židle. Pomalu jsem si to zamířila z kanceláře ven na nádvoří. Byl tu vcelku klid, hodně shinigami bylo pryč na misích nebo zrovna sháněli to nejpikantnější, co se kolem šustlo a tak mě nikdo nerušil, když jsem vyskočila na střechu a začala pátrat po nevyším bodě našich kasáren. Po chvilce dumání sem se usadila na střeše, která mi připadala nejvyší a opět jsem několikrát zkusila kontaktovat Lavandu nebo kohokoliv z Hollotownu. Ted když je všude přiměřený klid by snad nevadilo, kdybych si udělala několika denní výlet....... Lehla jsem si a čekala, jestli se náhodou někdo neozve.

Myamoto Usagi

Dala jsem si ruce za hlavu a sledovala oblohu. Mezitím, co jsem čekala, jsem si v hlavě projížděla články, které bylu už odevzdané a přemýšlela jsem, které by bylo nejvhodnější použít do dalšího čísla Ban-Kaie. Nakonec jsem přestala i s tím, protože jsem začínala být ospalá. Pomalu jsem se ponořovala do spánku, když tu se z vysílačky ozvalo zapraskání. S trhnutím jsem se probudila. Okamžik jsem naslouchala, jestli se to neozve znovu, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli se mi to náhodou jenom nezdálo. Nic jsem ale neslyšela a tak jsem zmáčkla tlačítko, abych mohla mluvit. Je tam někdo? Slyšíte mě? Domluvila jsem a čekala na odpověd. I když to bylo jen zapraskání, mohlo by to znamenat, že je ta vysílačka stále, tak nějak funkční...

Myamoto Usagi

Trochu jsem si odechla, když jsem z vysílačky uslyšela odpověd. Ano, jsem to já. Jak to tam u vás vypadá? Zasáhli vás nějak trhliny? Zdá se, že aspon někdo je tam určitě v pořádku...............i když přes ten špatný zvuk nemůžu poznat s kým vůbec mluvím.
Ale on či ona poznali mě, takže to může být jen Lavanda nebo Seiko, protože hlas hollow bych snad poznala i přes to praskání......... Vyskočila jsem na nohy, abych byla výš aspon o těch několika desítek centimetrů. Ne, že by to byl nějaký zásadní rozdíl, ale lepší něco než nic.

Myamoto Usagi

Na mé tváři se objevil lehký úsměv. Tak to je dobře, měla jsem o vás trochu obavy, ptotože okrajové části to odnesli nejhůře, ale as ise vám to vyhlo. A děje se u vás něco nového?.......Jak je na tom Zřídlo?
Zdá se, že je trhliny nijak neovlivnily....aspon né v tom negativním smyslu, ale jaký další vliv mohli mít na hollow, kteří tam žíjí?.................Možná od nich byly všechny trhliny daleko............................docela by mě zajmalo, co se vlastně stalo s tou "armádou" hollow, kterou popisovali Koi a Hiroshi.....?