Bájný hvozd

Naomi Nana

Při cestě už jí nebavilo chodit pomalu a tak přešla na shunpo a po nějaké chvíli došla na místo určení a rozhlédla se kolem. Je to jakési divné... Zajímalo by mě, kdo se mnou na tu misi půjde. Při rozhlížení mi pohled padl na jakýsi žlutý box, nebo cože to bylo a uvnitř jsem uviděla dopis. Přišla jsem k tomu blíž, ale zatím jsem vyčkávala na ostatní, abych něco neuspěchala.

Yasumaru

se v kasárnách minul s Naomi, takže ho celkem překvapilo, když ji uviděl stát na místě, kam byl i on poslán. Byl připravený do akce - vypadal spíš jako ninja než shinigami, byl totiž z misí tajné policie zvyklý na méně volný oděv, který by mu překážel v plížení. Taky neměl haori, to by jen upoutávalo pozornost, zcela zbytečné! Když ani neví, na jakou misi se to vydává, že ano. Vlasy měl stažené do ohonu a on i jeho zanpakutou vypadali připraveni na vše.
"Naomi-san? Zdravím vás! Netušil jsem, že jdete taky! Nevíte, o co se jedná?" vybalil hned na členku své divize několik otázek.

Naomi Nana

Byla překvapená, když se u ní zjevil kapitán bez svého haori, ale nijak to nedala znát. "Taicho! Taky vás zdravím. Bohužel nevím, dostala jsem jen souřadnice, kde mám být a kde bude začátek naší mise a nečekala jsem, že jdete taky na tuhle misi." Pousmála jsem se na něj.

Yasumaru

"Hmm, Naomi-san, doufám, že se neurazíte... ale tady jsme na misi, ne v kasárnách, a pokud vím, nikdo mi velení nezadal, takže mi prosím říkejte jménem, pokud vám to nevadí!" usmál se jako když andělé na kůru zpívají. "No ale to stále neřeší naši otázku... a co tohle? Myslíte, že bychom se měli podívat dovnitř?" ukázal na skříňku, které si teprve teď všiml.

Daisenmaru Kensin

Trvalo mu to, ale naštěstí se chytře usmyslel, že použije shunpo a tak, ač s docela velkým zpožděním, se dostavil na místo určení. Hned zaregistroval přítomnost dvou dalších osob. Kapitán Kuciki a... nějaký podřadný člen. Zařadil si okamžitě své informace k těm dvoum. Zdržoval se dál od nich, měl radši odstup. Přejížděl je neutrálním pohledem, který po nějaké minutě odvrátil k oné bedýnce na tyči. Přimhouřil nespokojeně oči. Měl jsem to za misi, to měli hned říct, že je to jen honba za pokladem. Zabručel mu jeho vlastní nezaujatý hlas v hlavě.

Yasumaru

Od přemýšlení ho vyrušil příchod dalšího shinigamiho. Hezky se na něho usmál.
"Zdravím, zdravím! My se asi ještě neznáme, že?" podíval se na něho tázavě, protože ho zajímalo, jak se jmenuje a odkud je. Bylo mu líto, že už nemá na starosti nováčky, protože před tím věděl naprosto o každém!

Ryuuka

Tohle jsem nesnášel. K smrti jsem nenáviděl souřadnice, přirozeně jakožto kapitán 11. divize jsem šel nejprve totiž úplně špatným směrem. Když mi to došlo, tak jsem dal pěstí do jednoho stromu na konci jedné části Rukongaie, té špatné. Hned poté jsem se vydal na tu správnou část. Šel jsem normální chůzí, nějak jsem nechtěl používat Shunpo, mimo boj jsem ho vlastně nikdy nepoužíval k přemisťování. Já procházky rád, do jisté míry..Jakmile jsem došel na místo, zahlédl jsem 3 Shinigami, dva jsem nepoznal, možná matně z vidění, třetí mi někoho připomínal. Zpočátku jsem nevěděl, ale jakmile jsem došel blíže, zahlédl jsem kapitána Kuchikiho. "Zdravím, kapitáne Kuchiki.. a vás dva taky." Pronesl jsem k nim a koukl se na ten žlutý box. "Takže, co tu vlastně děláme? A co je tohle." Prstem jsem na to žluté zlo poukázal. Ještě v závěru jsem se představil, kdyby mě náhodou nikdo neznal, předpokládal jsem, že mě asi znali, ale i tak jsem se představil. "A jsem Ryuuka, nevím jestli jsme se už viděli osobně, často zapomínám.."

Naomi Nana

"Ne, neurazím se, Yasumaru." Bylo to trochu podivné, říkat svému kapitánovi jménem, ale když to tak chtěl. Po chvíli dorazili další dva členové, které jsem jakožto nováček vůbec neznala. První se od nás držel co nejdále a já ho jen přelétla očima a moc se o něj nazajímala. Ten druhý se zjevil jako kapitán, což jsem zaregistrovala hned, ale zatím jsem nic neřekla, až po představení jsem kývla. "Naomi Nana." Nemělo smysl dál se vykecávat. Otočila jsem pohled zpátky na ten box. "Myslím, že ten dopis můžeme otevřít... Pokud vám to nevadí otevřu ho." Nečekala jsem na odpověď, jelikož to nedělám skoro nikdy. Přišla jsem k boxu, vytáhla jsem dopis a zase jsem od té chatrné konstrukce zase odstoupila a otevřela jsem dopis.

Daisenmaru Kenshin

K jeho smůle si ho kapitán všimnul, ale jeho slova vyloudila na Kenshinově tváři temný úsměv. ,,Špatně, taicho, to jen vy neznáte mě." Prohlásil tajuplným hlasem a mimoděk se rozhlédl. ,,Daisenmaru Kenshin." Prohodil při tom.
Objevil se tu další chlápek a jelikož se jednalo o kapitána, bylo jasné, že i o něm už Kenshin má své informace. ,,Dobře, tak asi taky zdravím." Hlesl pololasně. Pro něj něco jako zdravení byla ztráta času a rovněž záleželo na tom, ke komu měl být onen pozdrav utroušen.
Nehnutě setrvával na místě a pozoroval onu shinigami, která se představila jako Naomi Nana. Nic neříkal, ale přesto bylo v jeho kamenném výraze rozeznat, že by uvítal, kdyby už se něco začalo dít, nebo nebude mít o čem napsat článek!

Yasumaru

Trochu ho zneklidnila slova toho mladíka, který se představil jako jistý Kenshin. No, ale kapitáni jsou přece známí, tak musí počítat s tím, že ho budou lidi znát, ne? No, stejně ho to docela vystrašilo a zajímalo ho, co všechno o něm Kenshin ví, ale to musel teď uložit stranou. "Těší mě..." řekl tedy se snahou o úsměv, který nebude nést známky zděšení...
"Ah, zdravím, kapitáne Hosentsu!" mávl na Ryuuku, který se zjevil jako zatím poslední příchozí. Docela rád by věděl, jestli ještě někdo má přijít... Každopádně Naomi už se ujala iniciativy a začala otvírat žlutý box, který by jim mohl zjevit, proč tady vlastně jsou. Nic proti tomu neměl, byl to zastánce ženské emancipace a vůbec mu nevadilo, že ženy udělají všechnu práci a on bude jen stát opodál, kdepak!

Naomi Nana

Přečetla jsem ten dopis nahlas a poté, co jsem jej dočetla podívala jsem se na ostatní. "No myslím, že tohle bude ještě hodně zajémavé." Podotkla jsem a vzala do rukou ten zbytek věcí. "Tak kdo se tohoto ujme???" Natáhla jsem ruku s věcmi k těm dvěma kapitánům. "Abych se přiznala neumím s tímhle krámem zacházet, protože poznávat směr umím podle přírodních věcí... Takže pokud chceme jít přesně na východ, bude nám to na tomhle muset někdo ukázat." Přelétla jsem všechny tři očima a začala jsem přemýšlet o hrozící válce od toho podivného klanu.

Ryuuka

Asi nějak takhle vypadal můj výraz od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že budeme něco hledat a že k tomu budeme potřebovat kompas:

Tohle jsem opravdu nenáviděl, noční můra, hledat něco, co je daleko a je k tomu potřeba kompas, ještě k tomu hledat les, ve kterém je spoustá těch ohavných klacků, s kterými moc štěstí poslední dobou nemám. Po celou dobu výstupu jedné Shinigami z naší skupiny jsem si stále držel tento výraz. Když se otázala, kdo to vlastně povede a kdo umí s kompasem, tak jsem se vlastně jenom otočil na Yasumara, čímž jsem naznačil, že má vést misi on a kompas taky. I s tímto blbým výrazem jsem přemýšlel o samotné struktuře mise, bylo jasné, že takovou hrozbu je třeba vyřešit. Jsem rád, že mě do toho povolali, ale kdyby mi tu misi nabídli, tak bych jí odmítl. "Klacky a kompas, pche.. ona si snad dělá prdel ne?" Pomyslel jsem si a čuměl na Yasumara.

Daisenmaru Kenshin

Hned slova skrytá v prvních řádcích dopisu s ním v duchu značně zacloumala. Ta ženská už začíná z toho šumáků šílet. Pomyslel si. A měl pravdu, kdo by posílal na tajnou misi někoho z paparazzi divize? Chudát Sei, asi jí nic jiného nezbývalo a teď jí budou strašit noční můry z toho, že to Kenshin hned všechno četně podrobností vyklopí své kapitánce, jakmile se opět vrátí.
Prohlédl si oné dva muže - Yasumara a Ryuuku. Skutečně po mě chce, abych poslouchal někoho z nich? Tak jo, změna, ten šumák jí zjevně došel. Nechápavě nad tím zakroutil hlavou a prohlížel si Ryuukův vykulený výraz, jak sledoval kompas. To s tím tady nikdo neumí zacházet? Dašlí šok, tohle bude pro Kenshina ale dlouhá mise....

Yasumaru

samozřejmě s kompasem zacházet uměl, ale jako správný muž divočiny, který strávil v nezkroceném lese dny a týdny, taky určoval světové strany spíš podle přírodních ukazatelů. Strčil tedy zatím kompas do kapsy, stejně jako šumák, kterého se očividně nechtěl nikdo dotknout. Taky měl o jeho léčivých schopnostech svoje pochybnosti, ale co když přece?! Usmál se na všechny celkem nervózně, protože to vypadalo, že vedení chtějí nechat na něm. No, on byl rozhodně pro demokracii...!
"Hm, víte, já myslím, že to nejspíš bude dostatečně velký les, aby nám přibližný východní směr stačil k tomu, abychom ho našli!" prohlásil. "Taky tam není napsáno, kde přesně nás bude onen informátor čekat, lesy mají většinou docela velký okraj, všude okolo... no ale to asi uvidíme až tam! Zatím zkrátka půjdeme na východ, ne? Nemůžeme přece dopustit, aby se Seireitei dostalo do problémů!" řekl a myslel to vážně. "Takže... jdeme?" pronesl něco, co bylo jeho obdobou zavelení, a sám se dal první do kroku správných směrem. Vypadalo to, že to chvíli zabere... taky mu někdo mohl říct, aby si vzal zásoby! Nerad zabíjel zvířátka, aby je mohl upéct!

Naomi Nana

Kývla jsem. Les je obyčejně obrovský a skoro všude to vypadá stejně a zároveň úplně jinak. Pozavelení se vydala za kapitánem. Šla jsem mlčky a rozhlížela se po okolí, protože jsem si chtěla zapamatovat cestu, ale stejně jsem věděla, že ji po pár letech stejně zapomenu.

Ryuuka

Kapitánovým vážným výstupem můj neobvykle obvyklý výraz skončil. "Super." Pronesl jsem jenom a vydal se tedy za skupinou. Šel jsem poslední, pro jistotu. Kdyby se náhodou něco stalo, přepadovka, chápete. Samozřejmě to bylo kvůli těm keříkům, klackům a kytkám, které tu začaly přibývat. Trval jsem na tom, aby tou cestou vždy prošel někdo předemnou a já bych poklidně mohl procházet po jejíich stopách. Co by se mohlo stát no ne? Možná jsem vypadal trochu divně jak jsem pořád čuměl na zem a hlídal si kam šlapu, nicméně, nijak mi to nevadilo. Radši budu za divného, než za padající opičku. Co se vítru týče, tak toho jsem si moc nevšímal. Měl jsem masku, která mě docela před větříčkem chránila. Ušli jsme už několik kilometrů a nikdo stále neprohodil žádné slovo. "Ehm, myslíte si že je ta ženská taková mrcha? Zajímalo by mě jak vypadá..Doufám že je ošklivá.. už jen kvůli pomyšlení na vyměňování pěstí."

Yasumaru

Když se vítr zhoršoval, rozdělal si ohon z vlasů, které si potom svázal pod bradou (asi jako Unohana), takže sice vypadal, jako když má divný plnovous, ale zároveň to bylo jako šála. Pak si natáhl kapucu svého ninja oblečku přes hlavu, takže byl dokonale chráněný... Nějaký větříček si na takového ošlehaného zálesáka nepřijde! Sotva slyšel Ryuukovu větu, ale přece jen ji zaslechl.
"Hmm, to mě nenapadlo, přemýšlet o tom, jak ta žena vypadá... ale jestli přesvědčila několik shinigami o tom, že je bohyně, nejspíš na ní musí být něco výjimečného. I když to může být jen ve schopnostech... kdo ví! Určitě to bude zajímavé, i když také nebezpečné. Co kdybychom si zatím zahráli nějakou pochodovou hru? A nebo zazpívali písničku?" zeptal se veselým hlasem, jelikož si myslel, že by si měli nějak zpříjemnit ten pochod.

Daisenmaru Kenshin

Nad vším jen přirozeně vrtěl bezradně hlavou a obracel oči vsloup. Prostě celý on. Ale konečně se dal povel k pohybu a tak se rozešel.
Ve skupině se držel předposlední a rád by byl poslední, ale on se za ním furt loudal kapitán Klacek. No tak, je to 'novinář', ještě aby se k němu něco takového nedoneslo. Takže, i přes to, že ho ten maník za zády znervozňoval a štval, rozhodl se to pokusit nevnímat. Raději si vytáhnul papír... a v tom fúúúú... vítr mu ho šlohnul, jako by užíval shunpo. Nechal ho letět dál a po chvíli si vytáhl celý blog, který by neodnesla fujavice tak daleko. S tím i tužku a začala psát.
Během toho samozřejmě dokázal poslouchat jeho drahocené velitele mise, při čemž i to zaznamenával: "Hosentsu už je nedočkavý na boj tělo na tělo s onou tajemnou babou. Kuchiki nezklamal a předvedl nám své naivní uvažování šestiletého dítěte na pionýrském pochodu." Po nějaké době, co si to párkrát přečetl pro sebe, přidal za jména titul Taicho, aby někoho náhodou nenapadlo, že o nich uvažuje neuctivě.

Naomi Nana

Vítr při jejich cestě se dal do kvílení kolem uší a zesílil. Stáhla jsem si vlasy modrou stuhou do drdolu, aby mi nelítaly a nešlehaly mě do obličeje. Šla jsem tiše a po slovech kapitánů jsem se mírně pousmála. "Ošklivá nebo hezká, když s eněkdo považuje za bohyni, musí to mít v hlavě úplně vymetený, protože jen blázen by se považovat za boha... A navíc přece je jedno jak vypadá... Mě teda určitě" Překřikla jsem vítr. Po slovech kapitána Kuchikiho jsem málem šla do kolen, ale přeci jen jsem si odkašlala, abych zahnala ten smích. Kapitán byl opravdu veselého ducha, ale já nezpívala, ani nehrála hry. Nikdy! "Víte, myslím, že zpěv ani hra v téhle chvíli není moc vhodná... Měli bychom najít nějaký úkryt, před tím větrem."

Ryuuka

Poslechl jsem si výstupy všech v tom velkém větru a chvíli přemýšlel o té bohyni. Vítr jsem tedy moc neřešil, silově byl na mě krátký, zřejmě. "SAMOZŘEJMĚ!" Křikl jsem a začal si vykračovat jako pionýr. Myšleně na bohyni jsem začal zpívat. "KDE PAK TY PTÁČKU HNÍZDO MÁŠ? ehm.." Můj Darth Vaderovský hlas mi moc zpívat nedovolil, trochu jsem si odkašlal a vzal to z jiného konce. "JÁ DO LESA NEPOJEDU, JÁ DOLESA NEPŮJDU.." Po mém malém zpěvu, který samozřejmě vystihoval mou situaci, jsem tleskl a dodal. "No tak, teď vy.."

Yasumaru

byl smutný po Naominých slovech. Kdyby měl králičí uši, tak by mu nešťastně zplihly na hlavě. Ovšem to nezastavilo kapitána Hosentsu, který se do zpěvu hned dal! Jeho verze Kdepak ty ptáčku hnízdo máš darthvaderovským hlasem byla nejspíš to nejděsivější, co kdy Yasumaru slyšel, a že toho slyšel hodně. Teď se mu o tom budou zdát noční můry. Usoudil, že Naomi má možná přece jen pravdu a zpěv není ten nejlepší nápad...
"Nemůžeme se zastavit, Naomi-san! Trochu větru nás přece nezastaví... Zastavíme až na noc. A zatím... hm... slovní fotbal?" navrhl v naději, že to snad nemůže dopadnout tak jako Ryuukův zpěv.

Naomi Nana

Kapitán Kuchiki po mých slovech zesmutněl, ale kdyby mě slyšel zpívat asi by se zbláznil. Ovšem na zvuk který vyluzoval kapitán Hosentsu mi trhal uši více než kvílení větru. "Ano, souhlasím slovní fotbal by se snad hrát dal."Pousmála jsem se.