1. divize

_________________________________________________

Rai Eshen

No, a Eshen došel sem. Nebyl v žádném spěchu, a taky na to vypadal. Prostě si tam vykračoval, s klidem, a prohlížel si všechno kolem. Do První chodil doopravdy málokdy.. a celkově, Vrchní kapitán si volal ostatní velmi zřídka, a porada všech kapitánů, to znělo skoro jako něco z nějakého šíleného sci-fi. A tak byl Eshen celkem zvědavý, co jim bude řečeno. A taky nějaké z těch kapitánů už pořádnou dobu neviděl, takže to bylo taky docela fajn, zase potkat staré přátele a hlavně spolubojovníky.
No, a tak si to tak klidně Eshen kráčel po kasárnách Vrchní divize, pomaličku přesouvajíc se směrem ke kanceláří Vrchního, ale žádnou urgentnost tomu nedával. Měl koneckonců ještě čas.

Rai Eshen

Eshen si to v pohodě a v chillu lámal divizí, když v tom... někdo ho okřikl. A nebo spíš, něco. A nebo celkově, těžko říct. Vypadalo to jako kombinace rakety, kancelářské židle a člověka. Před lety by si řekl, že je to nějaký šílený Satoshiho vtípek, ale protože kdo ví, kde byl Satoshi, tak byl Eshen docela v rozpacích. "Nevím." pronesl jen překvapeně, když kolem něho proletěl, ale upřímně, asi chudák ani neměl šanci to slyšet. Pak se přecijen kapitán oklepal z šoku a rozhodl se alespoň nějak konat.
"Střílej, Kurokamakiri." povolal první schopnost shikaie, a předtím pochopitelně rychle i bezeslovně shikai, což, pokud se nemýlím, lidi s bankaiem umí. Každopádně. Poslal svoje kusy ledu tak, aby trefily kusy té židle, co se dotýkaly se zemí, a zmrazily je k té zemi. To ale nebyla brzda, to bylo úplně zastavení, a tak se dal i do trocha shunpování, protože kdokoli si to tam tak letěl... i pokud se to povede, židle se sice zastaví, ale člověk poledí dál. Tak možná by to chtělo ho chytit, nebo tak něco. Ale taky se to nemuselo povést, ale tak, jsou i horší věci.

Rai Eshen

No, zafungovalo to. Borec letěl ještě kus dál, a pak výš, a pak níž, aš potkal zemi svým obličejem. Eshen nevěřícně pokýval hlavou, vrátil si úlomky shikaie zpátky na své místo po své levé ruce, a pak shikai odvolal úplně. No. Vypadalo to, že je v pořádku. Byl to Kaoru, výrostek Vrchního kapitána. Čím to bylo, že kapitáni měli z většiny tak šílené děti. Když byl smutný z toho, že je stárnoucí a pořád sám, mohl si vzpomenout na to, jak tahle generace vypadá, a najednou už to tak smutné nebylo. I když, jeho děti, kdyby nějaké měl, už by byly zase generace další. Inu. Nemělo cenu tohle řešit.
Místo toho raději došel na pomoc mladému Shinigami. Nabídl mu ruku, aby se mu lépe zvedalo. "Co to vůbec bylo?" zeptal se s úsměvem.

Yasumaru

učinil všechno, co musel, a vyrazil. Nechtěl přijít pozdě, samozřejmě. Když se ale dostal o kasáren první divize, zdálo se, že jakmile se dostal ze spárů jednoho drzého výrostka, spadl hned do drápů dalšímu. Raději se tedy držel trochu dál, aby byl mimo nebezpečí. Cítil se trochu nostalgicky. Jako by to bylo teprve před osmi lety, kdy byl jedním z nejmladších členů Gotei 13 vůbec. A teď se cítil pomalu jako pamětník. Bylo to zvláštní.

Rai Eshen

"Oh. Tak to bude táta určitě rád." poznamenal pobaveně Eshen. Jojo, Vrchní kapitán Raiden, tak trochu alkoholik, co si budeme. A zrovna taková klasika, kterou tam kluk pončal... škoda, věčná škoda. Ale snad to kluk přežije, až se táta vrátí domů.
"Ani ne, dík." odmítl sic lákavou, nýbrž velmi nepraktickou nabídku. Ne, že by měl něco tolik proti alkoholu, ale fakt se nechtěl začít třískat před kapitánskou poradou. Měl ještě nějakou důstojnost. Někdo tam nějakou mít musel. Umírající kvalita v poslední době.

Aki Maki

A bylo na čase, aby dorazila už i největší hvězda. Aki se pomocí shunpa dostal pěkně do kasáren první divize. Stál tam jednou nohou opřenej o zeď a v ruce držel zelené jablko, do kterého se s chutí zakousl. Byli tu dva kapitáni. A s jedním měl Aki zakázané se bavit, takže..trochu trapná situace.
Zdravím..
Pravil spíš jen tak do prostoru a lehce přitom pozvedl levou ruku, jakože na pozdrav (kvůli Eshenovi schválně levou).

Rai Eshen

No, ani moc nestihli řešit něco dál. Objevil se tam Yasumaru. Měl pořád svoje vlasy, takže za ním Yui ještě asi pořád nedošla. A taky Akimoto. No. To byla taky epizoda sama o sobě. Eshen ho dlouho neviděl... paradoxně byl jedním z těch, co s ním neměli takový problém. Ale hej. To neznamenalo, že neočekával kudlu v zádech každou sekundou.
Každopádně. "Ahoj, Aki. Dobrej, Kuchiki." pozdravil oba dva. No. Moc dobře věděl, proč Akiho actually zavřeli na tak dlouho, takže... najednou tam byla taková mrazivá atmosféra. Ještě, že tam byl Eshen, a ještě, že jemu mráz nevadil. Stačilo to nechat jít. Huehue.
"Ne, ale za chvilku by měl přijít." varoval povedeného synka. Třeba, když bude hodně rychle utíkat...

Ruyichi Yoshiro

Najednou všichni přítomní uslyšeli hlasitý bojový křik, který následoval kapitán 9. divize se svojí zástupkyní na zádech a zoufalým Rickem z druhé divize kousek za nimi. Yoshiro vyskočil a při dopadu zabrzdil. Naštěstí tam bylo hodně prostoru na brzdnou dráhu. Yoshiro projel kolem Eshena. "Ahoj." Pozdravil přátelsky. Potom kolem Yasumara. "Zdravím, kapitáne Kuchiki!" Pak kolem Akiho. "Dobrý den, kapitáne Maki." A zabrzdil někde u Kaorua. "Ahoj, Kaoru! Jak se máš?" Zeptal se ho.
"Slyšel jsem, že prej bude porada. Tak jsem tu." Prohlásil hrdě.

Yasumaru

"Ahoj, Kaoru," usmál se dobromyslně na ratolest vrchního kapitána. "Ne, bohužel, promiň..." Proč po něm dneska všichni chtějí mrkev?? Má s ní jiné plány! "Zdravím, Rai-taichou," usmál se i na Eshena. Směrem k Akimu jen neutrálně kývl. Po pravdě nikdy nevěděl, jak by se měl v jeho přítomnosti chovat. Naposledy, když s ním mluvil, se choval celkem drsně, ale nějak neměl zkušenosti s tím, co by se mělo dělat potom. Navíc se vždycky úplně lekl, když Makiho uviděl. Ovšem dnes se daleko víc lekl, když uviděl kapitána Ruyichiho, tedy spíš uslyšel, až potom uviděl, a ten pohled se už nedal nikdy z jeho mysli vymazat. Na pozdrav jen nesměle zvedl ruku a pokoušel se uhnout z cesty, protože Yoshirova lokomotiva osudu nebrala zajatce.

Nekonome Chieko

Chieko ani nevěděla, kam to dorazili. Ta cesta byla tak krátká a strávená v ve stavu nevnímání čehokoliv, že by mohli dorazit klidně do Disneylandu a ona by si myslela, že jsou pořád na té louce nebo kde to byli.
"Chii...asi radši zůstaň, jak jsi..." řekl Kuro tiše modrovlásce. No...jenže to mělo spíš opačný efekt. Chieko přišla k sobě. Rozhlédla se zmateně kolem. Uviděla většinu kapitánů Gotei 13....tolik jich pohromadě ještě nikdy neviděla...a málem to s ní seklo znovu. Kuro jí radil, že má dýchat. Takže to nějak ustála. Na hraně, ale ustála.
"Um...do..lů..." vysoukala ze sebe. Tohle jí bylo vážně trapné a nepříjemné. Raději měla sklopený pohled a přála si být neviditelná.

Aririki Rick Ginken

Běžel jsem za Yoshiro Ruyichim a dorazil jsem s ním do nějaké divize. Díky nulovému orientačnímu smyslu jsem nevěděl do jaké. Pak jsme dorazili do nějaké místnosti a já tam zařval téměř z plných plic: Ruyichi-taicho! Vím, že si ze mě rád střílíte, ale dostavte se na... v tu chvíli si Rick uvědomil, že okolo jsou další lidé: ...poradu... Rick se rozhlédl a uvědomil si, kdo ti lidé jsou: ... ka...pi...tá...nů... Rickovi se zatočila hlava. O tomhle se Kitsune dozví... A věděl, že to bude mít následky. Možná i zařvání na kapitána před téměř celým kapitánským sborem, ale to už nyní Rickovi přišlo skoro jako maličkost.

Rai Eshen

"Ahoj, Yoshiro." pozdravil s úsměvem kolem prolétajícího kapitána Deváté divize. No, to že sem vlítnul jako blázen ho nepřekvapovalo, a to, že někoho tahal na koníčkovi ještě míň. Byla to modrovlasá slečna.. jeho podkapitánka, ne Konan. Hmm. Asi nějaká Yoshirova úchylka. Eshen si prohrábl lehce podvědomě cop. No.
No, a jako poslední do místnosti vtrhl i Rick. Eshen se musel zasmát, když viděl, jak špatně se mu brzdilo. No. Hlavu měl zabržděnou dost, jinak by se do takovéhle situace nedostal! "Těžkej den, huh." pobaveně poznamenal na jeho adresu. Pak se ale otočil. Rozhodl se, že bude pro jistotu varovat Kuchikiho.
"Kuchiki-taichou." pozdravil ho znovu, když se přiblížil. Potřeboval, aby pochopil, že jako mluví k němu, že. "Poslal jsem vám tam nějakou kadeřnici, co se snažila získat si místo u nás. Byla milá, a její nápad byl dobrej.. ale dával bych si pozor, něco mi na ní nesedí. U nás by jí sežrali, ale říkal jsem si, že vy jste takovej hodnej, že tam by to třeba fungovalo." vysvětloval. "Kdyby vás ale zvala do nějaké temné ulice, tak tam prosímvás nechoďte." dodal k tomu s úsměvem. Nedělal si z něj ani srandu.. bylo to fér varování.

Aki Maki

A na poradu dorazil i kapitán deváté divize. S modrovlasou holkou na zádech si hrál na jednorožce. A Aki že je prý kriminálník, pche. Hodně těžce se ubránil facepalmu, ale nakonec jen pozvedl pravou ruku na pozdrav. Řeči mladého Raidena přešel, moc by se neslušelo vraždit někomu khoo znáte syna.
Uh, uh..
Zakuckal se Aki, když slyšel Eshenovu radu Yasumarovi. Opravdu tohle řekl, v této situaci? Před ním. Aki si začal pěstí bouchat do hrudi.
Eh, jablko..
Pravil jako omluvu na tu dusící se scenérii. Nemohl přece říct, že mu přišlo vtipný, že někdo radí Yasumarovi, ať už znova s nikým nechodí do temné uličky. I když, zrovna teď by to přišlo docela vhod. Hmm..

Izanagi

V místnosti před poradou bylo téměř prázdno, vypadalo to, že ostatní dorazili bez doprovodu. Izanagi tu nebyl nějakou chvíli, trochu s podivem pozoroval palmu v květináči v čekací místnosti. Pak se otočil na Mei. Dovnitř vstup pouze když tě zavolám. Třeba sem ještě někdo dorazí a nebudeš tu muset být sama. Sám tu kdysi čekal, když ještě nebyl kapitán. Problém byl, že on byl tehdy schopný se tu muchlovat s flaškou saké. Prokřupal si krk a následně vzal za dveře, aby je mohl otevřít. S lehkým našlapováním vstoupil do místnosti plné kapitánů. Pokývnutím hlavy je všechny pozdravil a v tichosti si stoupl na své místo. Ještě tu moc kapitánů nebylo, na druhou stranu ne všechny divize byly momentálně obsazeny.

Izumi Razaki

Bývaly časy, kdy by se Razaki zjevil na poradě v záblesku světla a hrdinské póze s vlajícím haori (a dvěma shinigami nesoucími větráky), ale to bylo dávno. Razaki došel k divizi vážným a pomalým krokem. Užíval si u toho krásného dne a nikam nespěchal. Když už nebyl vrchním kapitánem měl najednou neuvěřitelně volného času, který se snažil užívat po svém. A nebyl důvod nikam spěchat. Před divizí (nebo vevnitř? už v tom mám bordel) bylo už pár kapitánů. "Zdravím..." pozdravil všechny.

Konan

Konan spěchala na poradu. Už jí moc času nezbývalo. Přesně takhle stresovat se jako podkapitánka nemusela. Všechno se dozvěděla od svého kapitána a někdy taky ne a o to měla méně práce. Teď je to pořád jen porada sem, porada tam. Formuláře, razítka, podpisy a na její fotografování, které jí tolik bavilo, už není vůbec čas.
Jak si tak nadávala, tak cesta o to rychleji utekla a Konan dorazila do 1. divize. Cestou tam, kde jsou ostatní kapitáni, potkala Mei. "Ahoj, Mei. Nemrač se, nebo budeš mít vrásky." poškádlila svou dceru, když procházela kolem ní. Bohužel se nemohla moc zdržovat na pokec, to muselo počkat na jindy.
No a pak už konečně našla ostatní kapitány. "Přeji pěkný den... Zdravím.." uctivě tam houkla mezi ně na pozdrav. Vypadalo to, že poradu stihla, ale asi byla poslední. Jak se tak rozhlížela, tak zahlédla i Yoshira s.... s podkapitánkou na zádech? To už jí zase mučil? Konan bylo Chieko líto a sebe samotné jí také bylo líto, kvůli těm pomluvám, co někteří dokážou vymyslet.

Tomisura Kaoru

Kaoru chtěl do Eshena určitě ještě hustit něco zajímavého, když v tom tam dojel koníček Yoshiro. Mladému Tomisurovi se naprosto rozsvítila očka a vesele zvolal: "Strejdo Yoshiro, já si chci taky zajezdit!" okamžitě se k němu rozeběhl. Momentálně mu ani nevadilo, že pro něj Yasumaru nemá mrkev.
Na slova Eshena, že má tatík brzy dorazit na sucho polkl. "No nazdar..." vypadlo z něj jen a na chvíli vypadal, že se naplno probral. Snažil se bojovat proti síle Kyouheiovice a to bylo hard. "Chii-nee... nechceš raději zmizet než se tu začnou řešit ty... vážné věci?" zmohl se nakonec jen na tento návrh. Divné bylo, že místo na Chieko koukal na Kura, ale to byl detail.

Vzhledem k tomu, že je v tom pěkný zmatek jste se tedy všichni nějak dostali přímo do zasedačky.

Tomisura Raiden
>>> 2. divize

Zbývaly 3 minuty do začátku porady. Většina lidí byla shromážděná, evidentně nacpaná už i v místnosti, kde se měla porada odehrát i když měli teda počkat venku. Ale kdo by u téhle bandy čekal nějakou slušnost a pravidla. Každopádně, dorazil i kapitán 1. divize, nejspíše v doprovodu kapitánky divize druhé. Nepoužíval shunpo, žádné efekty, nic. Jen... přišel. Přejel všechny pohledem, zastavil se u těch, co nebyli kapitáni, trochu se zamračil, ale nic neříkal. Minimálně Kaoru věděl, že má být už na kilometry vzdálen.
"Přeji hezký den," řekl nejprve a počkal až se všichni seřadí na místech. "Začneme," pokračoval stejným, značně neutrálním tónem. Na toto slovo se zavřely dveře do místnosti.

Ruyichi Mei

Přišla sem společně se svým kapitánem. Jako slušná shinigami samozřejmě nenásledovala kapitána do poradní místnosti. Vypadalo to, že se vyhnuli celému tomu hloučku, co byl venku, ale to teď bylo nepodstatné.
Postavila se ke zdi, kde bude čekat než skončí porada.

Za chvíli se tu objevila i její mamka. To se dalo čekat. Oba její rodiče byli kapitáni. "Ahoj, mami." Pozdravila. Když jí Konan řekla, aby se nemračila, Mei si všimla pohledů několika členů první divize, co stáli opodál. "Mami, nech toho, ztrapňuješ mě!" Řekla potichu a snažila se zachovat vážný výraz.

Ruyichi Yoshiro

No, vypadalo to, že Chieko už se na koníčkovi moc nelíbilo. Sakra, taky mu to mohlo dojít! Vždyť ona neměla moc ráda velkou společnost lidí a on jí tu dovedl na kapitánskou poradu! Byl celý zapálený do té honičky s Rickem. Skrčil se a pomohl Chieko slézt. "Promiň, Chieko, nechal jsem se trochu unést." Mluvil potichu. Nechtěl tam z toho dělat scénu pro všechny. "Ginken-san." Oslovil nahlas Ricka. "Mohl byste doprovodit zástupkyni Nekonome? Potřebovala by se dostat na vzduch."
Pak se otočil na Kaorua, který mu tam musel podupávat za zády. "Až skončí porada, jo?" Usmál se mile na synka vrchního kapitána.
Přišli i další kapitáni. Razaki, Konan, Ken-chan a nakonec i Raiden s Kitsune.
Yoshiro Razakimu a Izanagimu věnoval jeden super mužný pozdrav přikývnutím hlavy. Na Konan se mile usmál. "Ahoj, miláčku." Pozdravil manželku. Potom se podíval na Raidena s Kitsune. Těm pro změnu zase zamával, aby se neopakoval.
"Nezapomeň zítra na trénink." Připomněl své zástupkyni, když s Rickem odcházeli.

Nekonome Chieko

Kapitán jí pomohl konečně slézt, aby mohla začít pohřbívat tuhle vzpomínku někam do nejhlubších koutů její mysli a už si na to nikdy nevzpomenout. Ano, tak moc trapně se cítila. Na kapitánovu omluvu jen přikývla, že jí bere a pak se spěšně vydala pryč. Ať už to bylo s kýmkoliv. "Na shledanou a pardon." pověděl ještě Kuro, aby nevypadali jako nezdvořáci. Možná v té době si ho konečně všiml i kapitán sedmičky. Dost možná s ní šel Kaoru, který jí to i doporučoval. Za dveřmi potkali poslední dva kapitány. Chieko je lehkou úklonou pozdravila. Pohled pořád sklopený k zemi. Bylo na ní vidět, že je pořád dost mimo. Teď z ní asi nějakou dobu nikdo nedostane ani slovo. Za to Kuro zdvořile pozdravil.

---> 9.divize


Hoshi Kitsune
---> 2. divize

Kitsune došla spolu s Raidenem až do první divize a následně vešla do místnosti, kde se měla konat porada. Artemis nechala za dveřmi, tam kde čekala i Mei. Tam také potkali Kaorua s podkapitánkou devítky a jejím kocourem. Ještěže Artemis kočky nevadily. "Nazdar, prcku." pozdravila Kaorua s pobaveným úsměvem a rozcuchala mu vlasy jako správná teta. Poznala na něm, že to trošku přehnal s pitím. Všichni už tam byli...čekalo se jenom na ně. To bylo překvapení. Ještě větší, že tam uviděla Ricka.
Kolem Ricka jednoduše v klidu prošla a když ho míjela, podívala se na něj pouze pohledem. Neotočila k němu ani hlavu. Nic mu neřekla a během pár sekund se zadívala zase před sebe. Prostě mu dala víceméně ignor. Bylo to dost tvrdé, ale to na něj prý fungovalo (Okita by to jistě potvrdil).
Pak si došla stoupnout na svoje místo. Pak tam padaly věty jako "Ahoj, Eshene. Ahoj, Yoshiro. Kuchiki-taichou. Zdravím, Konan-san..." Prostě každého hezky pozdravila. Buď přátelsky, když se s dotyčným dobře znala, nebo zdvořile, když nebyli přímo kamarádi. No a na Akiho pouze kývla. Toho chlápka prostě nemusela. Pořád mu moc nevěřila. No a pak prostě v klidu čekala na svém místě, až to začne.

Yasumaru

Byl celkem rád, že k němu přistoupil kapitán 6. divize. Dalo mu to šanci dělat, že nevidí tu scénu s nebohou Yoshirovou zástupkyní. Po pravdě byl celkem v šoku. Nemyslel si, že zrovna tohle byla vhodná aktivita ženatého muže s jeho roztomilou fukutaichou. To byl prostě Yoshiro-san... kokot, no často šokoval veřejnost a nějak mu to vždycky prošlo. Snažil se teď ale vnímat, co mu Rai-taichou říká o nějaké kadeřnici. Upřímně, moc mu to nešlo.
"Aha, dobře, díky za upozornění," usmál se na Eshena a dvakrát o tom nepřemýšlel. Toho, že se Aki začal dusit, si ani nevšiml. Jakákoli paralela mu unikala. Potom už se sešel i zbytek kapitánů. Yasumaru všechny samozřejmě pozdravil, některé vřeleji než jiné. Ale snažil se u všech.