9. divize, redakce Ban-Kai

Zde se nachází kasárna deváté divize včetně redakce oblíbeného plátku Ban-Kai.

Konan

Před nějakou chviličkou jsem se zrovna vykopala z postele, ale kdyby to šlo, spala bych ještě dál. Ale tak řekla jsem si, že když už jsem tu kapitánku 2 dny neviděla, tak že se aspoň postarám o papíry. Když jsem však vešla do její pracovny, spadla mi čelist. Stůl plný papírů v komínkách, který mě bez potíží převyšovali. Ještě jednou jsem tu hromadu přejele očima, jestli se mi to náhodou nezdá, ale nezdálo. Nenápadně jsem si začala prohlížet okolí pracovny a hlavně dveře ven. Také jsem si začala nevinně pískat. Každým krokem jsem byla blíže a blíže dveřím z kanceláře. Blíže cestě ke svobodě.

Yori Fukushima

Ale než Konan stihla dojít ke dveřím, samy se otevřely. Tedy, ne tak úplně samy, otevřel je člen deváté divize, Yori Fukushima. Pod paží si nesl desky, ve kterých měl zřejmě nějaké papíru.
"Ah, Hana-fukutaichou," usmál se a pošinul si brýle na nose, Konan se zdálo, že hrozivě zablýskly, al to bylo určitě jen zdání. "Jsem rád, že jsem vás tu potkal. Potřeboval bych, abyste prošla a potvrdila nějaké články do Ban-Kai..." a vrazil jí do ruky stále s úsměvem na tváři ony desky. "Ještě že už jste se vrátila, od té doby, co tu není kapitánka, se tu papírování povážlivě vrší..." řekl dost sugestivně.

Konan

Nevinné pískání nevyšlo. Ty ony desky tvořili s ostatními papíry na stole opravdu vražednou kombinaci. Měla jsem chuť si hrát na slabou dámu a říct, že se mi udělalo špatně, ale nechtěla jsem dávat najevo svou slabost a lenost. Ale hlava mi smutně klesla. Tomu jsem se prostě neubránila. Ummm...ummm..ummm...dobře. Pronesla jsem smutným tónem. Na podpadku se otočila k pracovnímu stolu a šla se za něj usadit. S povzdechnutím jsem se usadila za stůl a zatím ještě energeticky jsem začala pročítat články pro Ban-kai.

Yori Fukushima

"Jsem rád, že máme tak svědomitou zástupkyni kapitánky," řekl zcela nevinným tónem a odešel z pracovny.

Konan

Jako by toho už tak nebylo dost, ještě začal otevřeným oknem foukat studený vítr a rozházel všechny úhledně složené komínky papíru po kanceláři. Máchala jsem kolem sebe rukama a tím jsem se snažila aspoň něco chytit, jenže papíry byli rychlejší. Začala jsem se po všech čtyřech plazit po zemi a sbírat papíry, které byly opravdu všude. Jak jsem je tak sbírala, všimla jsem si jednoho oznámení a to pro mě. Zvědavě jsem si to začala pročítat a zjistila jsem, že jsem přidělena na misi, která je právě dneska. Ouuuuu. Pronesla jsem trochu překvapeně. Chvíli jsem na to ještě koukala, ale pak jsem rychle vyrazila z kanceláře přímo do pokoje, zabalila jsem si pár kravin a vyrazila tam, kam jsem měla.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Konan

Do 9. divize jsem dorazila poměrně rychle. Na nic jsem nečekala a rovnou vyrazila ke kanceláři kapitánky, která pro mě bude už mít nějaké ty rozkazy. Chodby 9. divize byly povětšinou prázdné, až mě to překvapovalo. Většinou tu totiž bývá ruch, jak každý běhá sem a tam se štosy papíru, kde jsou napsané nějaké kuriozity pro náš časopis Bankai.
Propletla jsem se chodbami až ke kanceláři kapitánky a zaťukala na dveře doufajíc, že tam bude.

Konan

Napadlo mě, že i kapitánka bude asi řešit něco důležitějšího než běžnou korespondenci. Přesto jsem ještě jednou zkusila o něco silněji zaklepat. Ale dopadlo to stejně, jako při prvním zaklepaní. Sice jsem něco o situaci kolem věděla, ale nebylo toho dost. Vyrazila jsem tedy znovu do bludiště chodem s nadějí, že někde narazím na Fukushima. Ten by třeba mohl vědět víc.

Konan

Nenápadně jsem si oddychla. Aspoň někoho jsem našla. Ahh, zdravím. Uhmm to já nevím. Vlastně ta mise ještě probíhá, ale já...z ní odvolána,.....abych pomohla tady. Kde bych našla kapitánku? zeptala jsem se s upřeným pohledem na Fukushima.

Konan

Překvapeně jsem natočila hlavu. Nezvěstná? Zopakovala jsem jeho poslední slovo a z překvapeného výrazu byl najednou ustaraný a zamračený. Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a znovu se podívala na Fukushima. Doufám, že se zmizení naší kapitánky řeší. Ale hlavně jsem se chtěla zeptat....přišli nějaké rozkazy? Či tak? Nevíš? Položila jsem další otázku.

Yori Fukushima

Po dalším slově nezvěstná si sáhl pro tužku, kterou měl za uchem a začal s ní rytmicky točit mezi prsty. Stále přitom ale nepřestal ani na okamžik sledovat Konan. Právě se sestavují týmy na obranu Seireitei. Promluvil poté už o něco normálnějším hlasem. Myslím, že Antero-taicho z třetí divize shání ještě nějaké shinigami do týmu. Po té co domluvil, čekal, jestli ho bude ještě fuku-taicho na něco potřebovat.

Konan

Jednou rukou jsem si promnula oči. Dobře. Moc děkuji za pomoc. Mile jsem se usmála na Fukushima, rozloučila jsem se s ním a bludištěm chodeb se dostala z kasáren. Před kasárnami jsem se zastavila a přemýšlela kam bych tak mohla jít či koho bych vlastně měla jít hledat. Chvíli jsem tam tak stála, a pak jsem prostě vyrazila do.......někam tam.

--------------------------------------------------------------------------------------------