9. divize, redakce Ban-Kai

Zde se nachází kasárny 9. divize a probíhá tu tvorba nejoblíbenějšího časopisu Seireitei, Ban-Kai.


Uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Seireitei se pomalu zase začalo stavět na nohy, stejně jako většina v bitvě zraněných. Bylo běžné vídat na ulicích shinigami ještě stále obvázané nebo dokonce z berlemi, ale důležité bylo, že dychtili se vrátit do práce. Nemocnice byla stále ještě plná, ale většina z těch, co tam nyní leželi, se těšila na uzdravení v brzké či vzdálené době. Nejhorší bylo za nimi, ale ještě mnoho je toho čekalo. Město bylo poničené, lidé se stále ještě pohřešovali, stále hrozilo nebezpečí, že se tu někde skrývá nepovšimnutý nepřítel. Ovšem vzduch byl teplý a napětí z něj pomalu vyprchávalo... Byl konečně po dlouhé době čas takéna odpočinek.

Konan

Její zranění nebyla tak vážná, aby musela delší dobu strávit v nemocnici, takže si seděla ve svém pokoji v 9. divizi a něco škrábala na papír. Do nemocnice chodívala často, aby se podívala, jak na tom je Yoshiro. Ten však většinu času spal, což na jednu stranu bylo dobře, aspoň se ničím nezatěžoval.
Na chvíli přestala psát. Přemýšlela, jak by měla asi v té žádosti pokračovat. Stejnak se to kapitánce nebude líbit a kdo ví, jesti tu žádost vůbec přijme. Ale chtěla tuhle záležitost vyřešit rychle.

Myamoto Usagi

Seděla jsem ve své kanceláři a četla jsem si velice zajmavou knížku o nových typech fotoaparátů z lidského světa. Pomalu jsem při tom popíjela zelený čaj a odpočívala jsem. Hromadu nevyplněných papírů na svém stole jsem úspěšně opět ignorovala. Od četby se mi ale často myšlenky zatoulávaly zpět k vesniče hollow a já dumala nad tím, co se asi s nimi stane, nakonec jsem stejně vždy dospěla k názoru, že je na to příliš brzy, že Seireitei potřebuje ještě čas na zotavení z konfliktu s Reimei.

Konan

Nakonec se ji podařilo tu žádost dopsat. Složila ji do obálky a vyšla z pokoje, který za sebou zamkla. Netvářila se moc nadšeně, ale už se k této záležitosti delší dobu chystala...jen na to zatím nebyl čas. Zastavila se u dveří do kanceláře. Už zvedala ruku, že zaklepe na dveře, ale v pul cesty ji zastavila. Počkalo to tolik dní, tak to vydrží ještě pár hodin. Usnesla v duchu, schovala dopis do vnitřní kapsy v uniformě, na patě se otočila a zamířila ven z kasáren 9. divize.

Rozhodla se navštívit Yoshira, protože tam už 3 hodin nebyla a za tu dobu se mohlo mnoho změnit.

Jak tak šla do 4. divize, cestou prošla kolem zvěráku. Obvykle kolem něj projde bez povšimnutí, ale dneska ne. Dnes ji tam upoutalo malé bílé koťátko, které svou rozčepířenou hlavičkou připomínalo tu Yoshirovu. Konan se u toho obchodu musela na několik minut zastavit. Začala přemýšlet, jestli vůbec Yoshiro má rád kočky. Když se znovu zadívala na koťátko, dostalo ji svýma velkýma smutnýma očima. Konan to nevydržela a došla koťátko koupit. Dokonce na něj dostala i košík, aby ho nemusela držet celou dobu v ruce.

A tak si Konan vykračovala s košíkem, ve kterém sedělo malé roztomilé koťátko, do 4. divize....

Myamoto Usagi

Dočetla jsem i poslední stránku knížky a protože už jsem neměla na co jiného se vymluvit, povzdychla jsem si a dala jsem se do papírování. Za tu dobu, co jsem zde nebyla se to ale dost nashromáždilo.... Vzala jsem první papír, který byl nejblíže a začtla jsem se. Jakmile jsem zjistila, že je to dokument na objednání tisíce růžových triček, zmuchlala jsem ho a vhodila do koše. Jak se něco takového vůbec dostalo na můj stůl?! Vyhrnula jsem si rukávy haori a rychle jsem se dala do vyplnování.
Konečně hotovo. Uvolněně jsem se opřela a protáhla se. Z toho psaní a neustálého sedění jsem nějaká rozlámaná...možná bych se mohla jít projít... Vztala jsem a vyšla jsem ven, že si trochu práthnu kosti. Na chodbách byl ale až moc velký ruch, protože se všichni snažili dohnat vydání Ban-Kaie, který v době bojů nevycházel. Vyskočila jsem tedy na střechy kasáren deváté divize a pomalu jsem se procházela tam. Tady je to o dost klidnější.. Pochvalovala jsem si, když jsem se kochala výhledem a užívala si náhlý klid.

Konan

Nabroušená dorazila až ke kasárnám 9. divize. Uvnitř bylo trochu plno, ale na to Konan nehleděla a rozrazila si cestu až ke svému pokoji. Tam konečně pustila bílé koťátko z košíku, dala mu najíst a napít. Zatímco koťátko papalo, Konan zase vyrazila z pokoje hledat kapitánku. Samozřejmě za sebou pokoj zamkla, aby ji koťátko neuteklo, protože toho určitě bylo schopno.
Dorazila až ke kanceláři kapitánky. Několikrát zabouchala, ale neozval se žádný hlas. Až po nějaké chvíli prošel kolem člen 9. divize a řekl Konan, že kapitánka někam šla, ale že to není dlouho. A tak Konan vyrazila na zahradu 9. divize. Když tam dorazila, začala se rozhlížet kolem sebe. Když ji člověk potřebuje, tak tu najedou není. Ještě stále naštvaně přemýšlela. Usagi-taicho? Taicho? Zavolala několikrát nahlas.

Myamoto Usagi

Užívala jsem si čerstvého vzduchu a volnosti. A přemýšlela jsem od nedůležitých až po ty závažnější věci, ale spíše jsem dávala své hlavě také pauzu. Bezcíleně jsem se jen tak pomalým tempem toulala po střechách. Je příjemné mít chvilku čas pro sebe a nic důležitého neřešit.... Usmála jsem se sama pro sebe, ale jako bych to zakřikla, uslyšela jsem, jak mě někdo volá. Zní to jako Konan....doufám, že to není něco s tou žalobou.......i když právníci by to měli vyřešit.... Zamračeně jsem se vydala ke zdroji onoho hluku.
Seskočila jsem náhle těsně vedle Konan na divizní zahradu. Copak se děje, že tu děláš takový rámus? Stalo se snad něco vážného? Zeptala jsem se přímo.

Konan

Dívala se zrovna úplně někam jinam, když se vedle ní objevila kapitánka, takže sebou pěkně škubla. Jedním hlubokým výdechem uklidnila zlobu, podívala se na kapitánku a začala. No určitě to není tak vážné, ale líbit se vám to nebude. Začala trochu tajemně. Po krátké odmlce pokračovala. Žádám Vás,...abyste mě zbavila mé funkce podkapitána a dovolila mi přesun do jiné divize. Mám to i písemně. Dodala a z uniformy vyndala dopis, který dala kapitánce. Na tváři měla velmi odhodlaný výraz, takže bylo poznat, že to myslela vážně.

Myamoto Usagi

Vzala jsem si pomalu dopis a jen jsem ho rychle přejela pohledem. Vypadá to, že to myslí vážně....bude opravdu škoda přijít o někoho tak schopného, ale jestli je to její přání.......jen by mě zajmalo do jaké divize to chce jít..............i když vlastně myslím, že odpověd asi už znám...a at se propadnu do zemně, jestli to bude jiná... Jako kapitánka deváté divize jsem si rychle doplnila znalosti o dění v ně i mimo Seireitei, které jsem zameškala, když jsem byla pryč. Založila jsem si dopis do vnitřní kapsy uniformy a podívala jsem se konečně přímo na Konan. Pokud je to co skutečně chceš, pak ráda vyhovím tvému přání i když nerada přicházím o někoho jako jsi ty... Smutně jsem se na ni usmála. Pojd. Potřebuji jen abys podepsala kvůli tomu několik papírů... Otočila jsem se zády k ní a pokynula, at mě následuje. Vydala jsem zpět ke své kanceláři. Veškerá předchozí radost z klidu a krásného výhledu najednou naprosto vyprchala. Cestou jsem se ani jednou neotočila, nechtěla jsem, aby viděla můj zachmuřený výraz, který jsem celou cestu chodbami měla. Ale jestli jí to udělá radost... Narovnala jsem se a už s neutrálním pohledem jsem vztoupila do kanceláře ke které jsme zatím došli. Okamžitě jsem na to začala hledat nezbytné formuláře. A do jaké divize by jsi to vlastně chtěla přestoupit? Neodpustila jsem si otázku při hledání.

Konan

Bylo až překvapující, jak snadno to šlo. Konan tiše následovala kapitánku do její kanceláře. Pořád byla zdrcena z toho co ještě před několika minutama viděla v kasárnách 4. divize, a tak ji nebylo moc do řeči. Mezitím co Mya hledala formuláře, stála Konan bezhybně u stolu. Teprve až ji Mya položila otázku, tak se na ni obrátila. Myslím, že nejvhodnější bude asi 6. divize.... Odpověděla, ale nevydržela to a pokračovala dál. Taicho...není to tak, že by se mi tu vedlo špatně, ale jde spíše o zaměření divize. Když jsem vyšla akademii, připadala mi novinařina jako to pravé ořechové, ale teď už si tím nejsem tak jistá. A...už ani nedokážu napsat pořádný článek....Omlouvám se. Domluvila a uklonila se na omluvu.

Myamoto Usagi

Konečně jsem je našla to, co jsem hledala. Vzala jsem ty tři dokumenty a otočila jsem se zrovna ve chvíly, když se Konan klaněla. Nemusíš se omlouvat......pokud ti to tu není příjemné, tak je jen správné odejít. Nechtěla bych, aby jsi dělala něco, co je ti proti srsti. Položila jsem papíry na stůl. Zdá se že jsem se ale spletla........ Na okamžik jsem se podívala pod nohy, jestli se tam náhodou nezjeví nějaká temná jáma, ale hned jsem se zase vrátila pohledem na stůl a zahnala jsem tu hloupou představu. Prstem jsem ukázala na dolní řádek na každém z dokumentů. Stačí, když se sem podepíšeš.

Konan

Zase se narovnala a sledovala kapitánku až ke stolu. Chvíli se dívala nerozhodně na ty tři papíry, ale pak vytáhla z kapsy modrou propisku a na každý dokument se podle instrukcí podepsala. Potom opět vzhlédla ke kapitánce. Mockrát děkuji. A znovu se uklonila, protože si toho velmi vážila. Co nejdříve vyklidím svůj pokoj a ještě dodělám úkoly, které mi byly zadány. Doplnila. Jestli je to tedy vše, půjdu. Snažila se o milý úsměv, ale moc ji to nevyšlo.

Myamoto Usagi

Vzala jsem si dva papíry a ten poslední jsem rychle sama podepsala a podala jsem ho Konan. Tenhle pak podáš na divizi do které chceš přestoupit. Bude to tak nejrychlejší.... Ostatní dokumenty jsem dala do prvního šuplíku stolu a posadila jsem se. Ano, ted je to vše. Počkala jsem, až vyšla ven a pak jsem si dala nohy nahoru, pořádně jsem se opřela a zavřela jsem oči. Hmm...zdá se, že jsem ted bez fuku-taicha....... Ponořila jsem se naprosto do svých myšlenek a přestala jsem vnímat okolí.

Konan



S poděkováním si vzala od své kapitánky...tedy teď už bývalé své kapitánky papír a odešla do svého pokoje. Když vešla do svého pokoje, čekalo ji nemilé překvapení. Malý kocourek si hrál a rozdrápal celou postel a papíry, které měla položená na stole, teď ležely všude možně. Tenhle den už nemůže být horší! Procedila mezi zuby. Měla chuť křičet, ale s velkou námahou to v sobě udusila. Začala uklízet svůj pokoj. Koťátku přitom pohrozila, že když bude zlobit, tak ho vrátí do "zvěráku". Měla před sebou práci na takových dobrých několik hodin.

Myamoto Usagi

Otevřela jsem oči a prudce jsem se postavila, bylo to tak náhlé a rychlé, až s hlasitým prásknutím spadla židle na které jsem ještě před okamžikem seděla. Nevšímla jsem si toho, zamkla jsem kancelář a zamířila jsem si to ven směrem k Rukongaii. Myslim, že to není vůbec špatný nápad!....Ale co koupit? Vlastně ani nevim.....Co by mohlo být asi tak nejlepší.........? Zastavila jsem se těsně za vchodem do kasáren devátá divize. Můj nadšený výraz se změnil v ustaraný. Nic mě nenapadá...........když to netuším já....tak třeba by mi někdo mohl poradit.......vím ale jen o jedné osobě, která by mi možná byla schopná pomoci....ovšem popravdě moc se mi zrovna za nim nechce, ale o nikom jinym nevim.... Změnila jsem tedy svou cestu a vydala jsem se do nemocnice čtvrté divize.

Konan

Uklízení šlo pomalu. Konan toho měla v pokoji natahaného opravdu hodně. Asi nejvíce toho zabíraly všechny ty origami postavičky. Nejdříve je skládala do připravené bedny, ale když najednou držela v ruce papírové srdíčko, vzpomněla si na to, co viděla ve 4. divizi. V zápalu vzteku roztrhlala srdíčko a i všechny ostatní origami. Byla naštvaná a smutná zároveň. Po tom, co se uklidnila roztrháním zbývajících origami, naházela zbytek oblečení do už tak přeplněného kufru. Do vnitřní kapsy uniformy si dala papír od Usagi-taicho, do náruče si vzala malé roztomilé koťátko a odešla z kasáren 9. divize. Za prvé, aby si provětrala hlavu a za druhé, aby dořešela ten přestup.

Koi

přecházela před kanceláří kapitánky deváté divize. Už pár dní se k něčemu odhodlávala a právě, když se odhodlala, tak kapitánka byla někde pryč! Potřebovala ji o něco požádat, dalo by se říci, že o laskavost. Rozhodla se počkat... když už sem jednou došla, nemínila se vracet. Musí to udělat... nebo aspoň zkusit získat povolení to udělat.

Myamoto Usagi

Pomalu jsem prokličkovala chodbami kasáren, až ke své kanceláři. Dnes mám nějaký vytížený den... Napadlo mě, když jsem uviděla Koi, která přecházela před dveřmi kanceláře. Zrychlila jsem krok. Dobrý den, Koi. Potřebuješ něco? Zeptala jsem se přívětivě. Doufám, že to nebude na dlouho....ale jestli jo, pošlu Razakiho a Seika do kanceláře a vyřídím to....stejně by jsme do hollow vesničky měli vyrazit až zítra...

Izumi Razaki

Spolu se Seikem jsem sledoval kapitánku Usagi. Chvíli jsem nad tím přemýšlel... za celé ty stovky let, co jsem se tu ochomejtal kolem jsem vlastně nikdy nebyl v deváté divizi, což bylo zvláštní... kapitánka si začala vyřizovat nějaké svoje záležitosti a já jí nechtěl rušit, tak jsem trochu nervozně postával kolem a tvářil se, jako kdybych měl důležité podkapitování na starost.

Koi

"Ano, Myamoto-taichou," narovnala se Koi, která do té doby obcházela kolem a čekala. Nečekala ale, že si kapitán přivede návštěvu. "O něco vás chci poprosit, ale... to počká," rozhodla se nakonec. Nechtěla, aby jednala s kapitánkou, která hledí ji co nejdříve vyhodit, aby se mohla věnovat důležitějším věcem.

Myamoto Usagi

Dobře, jak myslíš. Tak já za tebou zajdu, až to tady doděláme. Odpověděla jsem Koi a usmála jsem se na ní. Poté jsem se otočila na Razakiho a Seika. Prosím. Otevřela jsem dveře a zamířila jsem si to za svůj stůl, když jsem dosedla, ukázala jsem na dvě křesla, která byla naproti. Udělejte si pohodlí. Odsunula jsem komínky složek na svém stole stranou, abych na ně dobře viděla. Ted k věci. Asi jsem přišla na možnost, jak vám pomoci, ale oba mi budete muset slíbit, že kdyby se něco pokazilo, tak o tom, co se tam stane....tedy mimo toho, co se týká Seika-kun....budete mlčet. Odmlčela jsem se a podívala jsem se jednotlivě každému přímo do očí, aby má slova měli ještě větší význam. Pak jsem jen čekala na jejich reakci.

Izumi Razaki

Posadil jsem se do křesla a poslouchal kapitánku. Vyslechl jsem si jí velice podrobně. Podívejte se kapitánko, tohle neberu na lehkou váhu. Je to pro mě opravdu důležité, takže vám slibuji, že ať půjde o cokoliv, tak vše uchovám v tajnosti, pokud je tu jen vzdálečná šance, že to Seikovi pomůže... Dávám vám svoje slovo řekl jsem smrtelně vážně

Myamoto Usagi

Dobře, to jsem chtěla slyšet. Takže vám řeknu nebo spíše ukáži svůj plán. To bude snad lépe pochopitelné i pro Seika.... Napadlo mě, jak jsem sledovala jeho spíše zmatený pohled. Poté jsem vzala jeden čistý papír a namalovala jsem na něj tři kroužky za sebou. Dva byli blízko u sebe a třetí byl od nich mnohem dál. Takže tady je Seireitei.... Ukázala jsem na nejvzdálenější elipsu. ...a zde se někde nachází další Seiko... Prstem jsem přejela k druhému krajnímu kroužku. Já vás dovedu sem.... Tentokrát jsem ukázala na kruh prostřední. Tam počkáte...tudíž by to sebou chtělo nějaký stan...nebo něco podobného, at máte pohodlý...No a já zátím zajdu za Seikem číslo dvě a přivedu ho k vám. Budeme sebou potřebovat také pro jistotu mapu severního Soul Society, prosila bych vás, aby jste ji sehnal z knihovny, Razaki-san. Ostatní obstarám já. Je na tom něco nejasného?

Izumi Razaki

Myslím si že to chápu... sehnat mapu není žádný problém... A samozřejmě dorazím kamkoliv bude třeba. Ačkoliv se nemůžu zbavit dojmu, že nechcete, abych věděl co je tam na tom druhém konci, ale to nevadí. Nehodlám do toho rejpat, jde mi jen o mého syna... řekl jsem kapitánce...