9. divize, redakce Ban-Kai

Sen Akira

Pohlédl na ty tři. Vždycky myslel, že jich bude víc. Mno, nevadí, další s eněkde určitě se schovávají. A do jaké divize asi patří. No nad těmahle věcma nesmí přemýšlet teď, protože kapitánka..Mya...raději zatím kapitánka. Tykat ji hned od začátku by bylo dost...troufalé. Nyní ji posloucha. Takže žádné kido ani shunpo. Vzdychl si. Těšil se, až se kapitánce předvede s tím so umí. Pak na něj promluvila. Kývl. Rozkaz kapitánko řekne a vydá se rychlím krokem za ní, aby byl jen kousek za ní. Cestou se rozhlížel kolem sebe, kdyby viděl něco podezřelého.

-------------------------------------------------------------------------------

Daisenmaru Kenshin

Dnes mu skutečně štěstí přálo, jako každé správné pohádkové bytosti. Málem ho přizabila učitelka, ale prospěl! Doktor jej chtěl zdrogovat, ale neuspěl! Navíc si rozvinul svůj malířský um a možná se naučil lépe orientovat. Nebo možná ne? Určitě! Málem to s ním seklo, když zjistil, že už po hodině, co opustil čtyřku dorazil k bráně se znakem své divize. Hluboko uvnitř byl svou prací potěšen. Perfektní! Jestli mě dneska někdo naštve, tak mu jen rozšlápnu nějaký model neidentifikovatelného města. Pomyslel si při vzpomínce na studenta, jenž kvůli té aféře tak vyváděl. Promnul si ruce a vstoupil.
Necítil v okolí ten odporný nemocniční zápach, to mu dodávalo sebevědomí! Stále tu byla možnost, že se jen přehlédl a ve skutečnosti se bude procházet po kasárnách úplně naprosto někoho jiného. Zarazil se před vchodem prohlédl si dveře. Hned na to pokračoval dovnitř. Rozhlížel se a snažil se najít reiatsu na kapitánské úrovni, zatím bezúspěšně. Mrtvé kasárny? Napadlo jej, když nikoho neviděl.

Myamoto Usagi

Doloudala jsem se do kasáren a bez zdržování jsem si to namířila rovnou do své kanceláře. Otevřela jsem známé dveře a hned jsem zapadla do židle za stolem. Než jsem si to uvědomila, usnula jsem.
Když jsem se probudila byla jsem trochu otupělá, ale odpočinutější. Štosy nevplněných papírů byla, až překvapivě, dobrá náhrada za polštáře. Měla bych zase začít něco dělat... Rychle jsem se upravila a vyrazila jsem do redakce zároven jsem se snažila najít reiatsu Yoriho. Touhle dobou už by měl být dávno zpátky a i kdyby ne v radakci určitě někdo někdo...

Daisenmaru Kenshin

Už tu coural takové slušné.... dvě tři minutky? Hodiny? On sám nevěděl, kdo by to počítal taky, ještě by mu to zkazilo celej den, jako by nestačila ta zacházka na to nejhorší místo v životě, co kdy mohl najít. Byl z toho celý špatný chudáček, že se ani nedokázal řádně soustředit na to reiatsu a tak se stáýle domníval, že je v opuštěných kasárnách. Ale přišli mu až příliš udržované. Možná to tu udržují duchové! Moment... Zarazil se, něco se mu nezdálo. Ještě chvíli to ale trvalo, než konečně rozeznal reiatsu, které hledal. Alespoň by byl rád, kdyby to bylo ono. Zdálo se mu celkem vysoké a tak se hned rozeběhl... no, chodbou, ale že by šel po stopě, to už ho nezajímalo.
Nevšímla si, kam utíká, to až tehdy, kdy zapomněl, kde to reaitsu cítil. Já se na to... Podlomil si úmyslně nohy a tvrdě dopadl na dlažbu, div si nezpůsobil řádnou bolest zadku. ...posadim! Nohy si po té skřížil do tureského sedu. Zavřel oči a soustředil se. Soustředil se minutu, dvě a pak už se z jeho pozice ozývalo jen tlumené pochrupování, aneb soustředění jako efektivní způsob narkózy, když ne pro vás, pro něj rozhodně. A nebo ho možná omráčila ta bolest z dopadu na trvdou zem, kterou si uvědomil až teď....

Myamoto Usagi

Byla jsem na cestě do redakce. Yaoi fanynky měly předat tu vysílačku Ivory, ale nemusely jí najít, navíc jestli se Yori již vrátil, což by měl, poslala jsem ho za ní a v takovém případě by mu to určitě opět ráda vrátila.......ale to je jen samé kdyby a ale, snad budu moudřejší, až se dostanu do readakce. Navíc se pak taky musím vrátit do dvanácky, nechala jsem tam Sakuře mojí vysílačku... V hlubokém zamyšlení jsem málem přehlédla spícího shinigamiho, který seděl v tureckém sedě na zemi. Tady už mě vážně nic nepřekvapý... Zastavila jsem těsně před ním. Kdo to je? Nepřipadá mi povědomí...... Sklonila jsem se k němu. Povalování na chodbách tady nepovolujem, pokud to není kvůli úklidu! Řekla jsem velice nahlas, aby ho zo dosalo z limbu.

Daisenmaru Kenshin

V spánku, jako by šlyšel hlasy. Ba ne, byl to jeden hlas a celkem hrubý, či dokonce jen přehnaně upřímný? Kenshin věděl, že spí a ty hlasy zní jen v jeho hlavě. Rozumněl tomu jako nějaké neurvalé nadávání, jaký je neschopný a podobně. Nemusel dlouho přemýšlet nad tím, koho asi tak namátkově musel při svém odpočinku poslouchat.
Určitě si říkáte, že by jste vyletěli na nohy, jen by jste slyšeli první slůvko někoho říct. To on ne. Probralo ho to, ale nebyl to v žádném případě nějaký život ohrožující šok. Měl zavřené oči a než je otevřel, poslechl si až do konce, to, co přednášela ona postava před ním. Záhy však ucítil reiatsu. To mu nedalo a zorespale odlepil víčka od sebe, aby zjistil, s kým má tu čest. A teď, teď už je ten okamžik šoku, který by mohl znamena pro někoho i mrtvici.
Zvedl se na nohy takovou rychlostí, že to skoro nebylo ani okem viditelné. V ten okamžik byl probraný a rázem z něj vymizely i poslední známky předcházejícího šlofíka. Když se probral i z tohoto energického a zmateného stavu, konečně byl schopen slova. Omlouvám se, Taicho! Hlesl ještě z počátku trochu třesoucím se hlasem. Avšak, už k tomu chyběl jen stoj v pozoru a salutování, aby se to dalo porovnat s vojnou.
Pohledem si přeměřil onu kapitánku. Červená šála... Vy musíte být Myamoto-taicho, nemýlím-li se. Zněl už zase uvolněně a klidně. Za tak krátkou chvíli si dokázal vše srovnat a donutit se k takovému jednání. Ostatně, už bylo na čase. Jsem nevýslovně potěšen, že vás konečně poznávám i osobně. Neodpustil si podotknout a na to se rozhlédl po chodbě a zase svým pohledem skončil u kapitánky. Mé jméno je Daisenmaru Kenshin. Byl jsem z akademie přidělen do 9.divize. Oznámil jsem. Až po té mu došlo, že tohle bylo něco, co měl říct nejspíše už na začátku, ale co. Pomyslně nad tím mávl rukou a snažil se vypadat v klidu, ač rozhodně ještě se vším srovnán nebyl.

Myamoto Usagi

Pomalu jsem se narovnala a sledovala tu zvláštní osobu, která se ještě před okamžikem povalovala na zemi a ted téměř salutovala. Bylo to sým způsobem komické. Takže nový člen.......jo, vzpomínám si, že jsem do akademie poslala rozkaz, aby poslali několik studentů do kasáren o něco dříve. S trhlinama bylo lepší, aby nebylo tolik shinigami pohromadě a každá další ruka a noha se hodila, obzvlášt když měli i tělo a hlavu........Takže on musí být jeden z nich, protože někoho nového jsme touhle dobou jinak čekat něměli.............I když... Vzpomněla jsem si na hromadu papírů na mém stole. ...je možné, že se to změnilo. Byla jsem vcelku dlouho pryč. Naposledy jsem se tím prohrabávala před odchodem do Hollowtownu.... Prohlédla jsem si nového člena důkladněji. Tak tedy Daisenmaru, vítej v 9.divizi. Potřebuji si ted něco zjistit v redakci, ale pak zajdeme do kanceláře, abych tě mohla oficiálně příjmout a dát ti pokoj. Následuj mě, pokud máš nějaké otázky můžeš se ptát cestou. Domluvila jsem a svižným tempem jsem si to zamířila do redakce.

Daisenmaru Kenshin

Děkuji. Odvětil krátce docela spokojeným tónem, ač v tváři měl výraz dosti nečitelný, zkrátka nci neříkající.
Jako do redakce? Vyhrknul hned svůj první dotaz, ani tomu nedokázal nija zabránit. Byl za to na sebe hned naštvaný. Tohle byl tak nemístné a neurvalé v přítomnosti velevážené kapitánky 9.divize. Ale on byl tak hrozně rád, že tu je. Vždycky se chtěl přidat do této divize. Vždy chtěl získávat informace všude, kde se dalo a pak to přenést na papír, ať si jeho práci může přečíst každý. Tohle on zbožňoval. Vedl si takový svůj notes, kde měl také různé záznami již z dost dlouhé doby zpět. Byl na nějvýš rád, že je konečně tu. Snažil se však tu nesmírnou radost skrýt ze všech sil, a že mu to dalo zabrat. Tady bude moci být i ta jeho chuť, vtírat se všem do soukromí, využita. Nemohl se dočkat, až bude, jak řekla kapitánka, oficiálně přijat a zahájí službu jako právoplatný člen své vysněné divize. Už se mu v hlavě rýsovala předdstava jeho prvního průzkumu a získávání informací.
Během svého přemýšlení samozřejmě se snažil držet krok s kapitánkou, jen obrač musel popoběhnout. Neděla dost dlouhé kroky, ani ne tak rychlé. Možná to nedokázal, možná to nepovažoval za důležité, možná ho to popobíhání bavilo, to se ale už nejspíše nikdo nedoví...

Myamoto Usagi

Ano, do redakce. Zopakovala jsem tedy ještě jednou. Šla jsem stále setejnou rychlostí a sledovala jeho reakce, zdál se být docela klidný, až na to pobíhaní. Proč vlastně spal na chodbě? Mohl se ztratit nebo jen čekal na někoho, kdo by mu poradil a nebo.......? Trochu jsem se pousmála, když jsem odhalila jednu věc, která se mu nepodařila skrýt, měl v očích přímo jiskřičky. Vypadá že je docela štastný i když předstírá klid.............doufám, že mu to vydrží. Odchodů kvůli diviznímu zaměření jsme už tu měli dost.... Usměv mi zmizel, když jsem si na to vzpomněla, ale to už jsme byli před redakcí. Otevřela jsem dveře a vztoupila dovnitř. Rozhlédla jsem se, jestli tam někdo je.

Daisenmaru Kenshin

Stále se sebou sváděl vnitřní boj o to, aby kolem sebe nezačal rozhazovat konfety a troubit na trubku a takové ty oslavovací rituály. Měl radost. Nehorázné štěstí a pohltil ho pocit, který snad nikdy ještě nezažil, nebo ano, ale před hodně dlouhou dobou. Ač jeho druhé já bylo střeštěné a pomatené tou skutečností, že se opravdu dostal do 9.divize, i když to ještě nebylo oficilání, on sám byl dost silný a to až přehnané nadšení v sobě zase udusil. Přesunul ho kamsi do kouta a tam si jej uschoval na horší časy. To dělával často. Mohl tak zase získat kontrolu nad sebou samím a tvářit se moudře, leč vypadal na nějakého štředoškoláka.
Něco mu napovědělo, že vážně dorazili do redakce. Znovu se vněm zdvihla vlna energie a všeho toho předtím. Měl co dělat, aby při otevírání dveří neodstrčil kapitánku stranou a nevletěl tam jak bojová stíhačka. Samozřejmě by všechny kolem nezačal bombardovat skutečnými střelami, jen svým nekonečným seznamem otázek a nespočtem pohledů. Takže na rovinu, ty bomby by přeci jen byly lepší variantou, alespoň v jeho případě.
Zaslechl něčí hlas, není-li spíše vhodnější výraz, křik. Bylo to totiž dost hlasité. Ve svém stavu, jak byl ze všeho vyjukaný, mu chybělo jen málo, aby nevyskočil leknutím. Přesto sebou při nejmenším cukl. Neměl páru, o koho jde, ale znelo to naléhavě. Fajn, vzchop se. Už velice brzy bude tohle všechno tvůj každodenní šálek čaje. Snažil se odvést pryč šokované a nevyvážené pocity touto myšlenkou, i do toho se však musel opřít trochu víc.

Myamoto Usagi

Vše se zdálo být celkem pod kontrolou. Jak jsem si myslela, jako vždy většina žurnalistů se slétá na aktivní místa... Zrovna když jsem otevírala ústa, abych mohla promluvit do dveří vtrhli dva členové. To je nějaký nový trend nebo co? Proč se všichni válejí po chodbách?! Otočila jsem se na ty dva, co zrovna dorazili. Kde to bylo? Víte, co se mu stalo a hlavně odvedli jste ho již do nemocnice? Zeptala jsem se na to první, co mě napadlo a pak jsem se obrátila na Yoriho. Yori, potřebuji informace, jak na tom divize je a co se změnilo, když jsem tu nebyla. At je to co nejdříve. Nakonec jsem se s tázavým výrazem vrátila zpět ke dvojici shinigami.

Daisenmaru Kenshin

Vidno, že si jej na chvíli přestala kapitánka všímat. Jemu to ale rozhodně nevadilo, mohl poslouchat a zároveň se tak netajit svým nadšením. S těží říct, proč nechtěl, aby taicho o jeho zápalu věděla. Každopádně, jakmile padla zmínka o infromacích, v očích mu na krátko zapláli ledové ohýnky. To byla jedna z nespočtu věcí, na co se těšil. Chtěl hned vyrazit do akce, ale zatíma ni neměl tu informaci, kde je jeho pokoj. A to byla celkem zásadní věc, tudíž se ani nenamáhal optat, zda by taky něco nemohl zjistit. Prostě si domyslel, že jako ještě stále nezapsaný člen si může leda tak stoupnout stranou, aby nepřekážel. I to pro něj však byla výzva.
Nespouštěl oči z pohybujících se shinigamiů v místnosti. Občas tikal očima mezi kapitánkou a osobou, na kterou mluvila. Alespoň se domníval, že kouká na toho správného. Pozorně si v hlavě zapisoval každý jeho krok. Až bude jednou on pověřen nějakým úkolem, a jako že o tom rozhodně nepochyboval, budou se mu možná takové pamětní zápisky hodit, aby neudělal nějakou chybu. Vlastně byl i proto rád, že ho sem taicho vzala. Mohl sledovat profíky při práci a něco se přiučit.

Myamoto Usagi

Proč mě to ani nepřekvapuje..... Zadržela jsem touhu praštit se rukou do čela. Dobře, tak mě tam zavedtě, at se o něj můžeme postarat. Yori pojd s námi, zdá se, že na klidné probíraní nemám čas, tak mi to řekni po cestě.
Na chvilku jsem se odmlčela a podívala se na Kenshina. Eto.... Otočila jsem se na přítomné shinigami. Ivory, mohla by jsi prosím pomoci zabydlet našeho nového člena. Ještě nemá pokoj, klíče od volných pokojů jsou u mě v kanceláři. Pak jsem pošeptala Kenshinovi, tak aby to nikdo jiný nemohl slyšet. Mám pro tebe první úkol, až se zabydlíš, dojdi do 12.divize a najdi tam Sakuru. Má u sebe moji speciální vysílačku, potřebovala bych jí zpátky. Je to velice důležité a nikomu o tom neříkej. Narovnala jsem se. Tak to by bylo, tři mouchy jednou ranou. Ale měli by jsme si už pospíšit... Vyrazila jsem ze dveří. Rychle vyrážíme.

Ivory

přikývla a obrátila oči na nováčka, kterého tu, logicky, ještě neviděla. Tedy možná trochu, ale ve všem tom shonu na to zapomněla.
"Dobře, tak pojď se mnou, koukneme se, kam tě přidělili," usmála se na Kenshina.

Yori

"Ehm, tak tedy. Co se naší divize týká, vyšli jsme z toho dobře. Nemáme hlášeny žádné ztráty na lidech, ovšem ztráty majetku už jdou horší, ztratilo se hned několik složek diskreditujícího materiálu, naštěstí nic moc důležitého, kapitány a důstojníky máme stále v sejfu. Co dalšího byste si konkrétně přála vědět?" pošinul si brýle na nose.

Netrvalo dlouho a doběhli jste do obyvatelné části. Hned sis všimla postavy sedící u zdi. Vypadalo to, že už je u něj nějaká dívka a opatrně mu pomáhá na nohy. Zřejmě se jí podařilo ho probrat. Byl ale pořád trochu nejistý v kolenou a jednou rukou se držel za hlavu.

Myamoto Usagi

Když za mě ten nováček doběhne do 12.divize pro vysílačku a nikomu to neřekne, je tu velká šance, že si toho v totmto stále přetrvávajícím zmatku ani nikdo moc nevšimne. Přeci jen by bylo nemístné, kdyby mě přistihli při stejné chybě za kterou jsem nedávno někoho kárala... Rychle jsme spěchali chodbami a při tom jsem se snažila pochytit vše, co mi vykládal Yori. Dobře, to nezní, tak špatně......Chci vedět, jestli se už všechny jednotky, co byly na průzkumech vrátily a jak dopadli nepokoje v Rukongaii. Navíc potřebuji, aby ses pokusil zjistit, jestli se něco neví o Koi, která vyrazila s Firelem Dakuraito a spol. k zapadní hlídkové věži. Ale to už jsem viděla Ishiyamu, jak mu pomáhala vztát nějaká dívka. Vy dva podepřete ho, at neupadne i kdyby to nechtěl. Jeden shinigami v nemocnici, co zkolaboval mi stačí. Rozkázala jsem těm dvěma a došla jsem k za hlavu se držícímu Isaiyamovi. Jak se cítíte, Iwao-san? Co se vám stalo?

Daisenmaru Kenshin

To ale byla rána. Kapitánka si odběhla a nechala ho tady s tou... Ivory! To ho zranilo, jeho naivní, citlivé srdíčko. Asi by se ubíral dál do temnoty, že ho sebou taicho nevzala, kdyby se mu ona pověřená žena nezačala věnovat. Vrhnul na ni nečitelný pohled a přikývl. Neblázni! Musíš se tu nejdřív rozkoukat! Až pak budeš moct dokázat, jaký máš talent a dovebnosti! Hezky popořádku, přeci nechceš, aby na tvůj um někdo žárlil. Povzbudil se a na mysl mu přišla otázka s tím zařazením. O tom ještě neslyšel a to bylo teda už fakt něco. Taky se nedalo říct, že by Ivory její úsměv hodlal oplatit. Ne, on se nesmál, když se jednalo o jeho práci! Musel působit skálopevně, aby udělal dobrý dojem podle svého gusta. Ale už byl zvědav, kam teda patří, kde bude makat a kdy už konečně bude moct začít! V tom si vzpomněl na ještě něco. To víte, když se mu něco říká šeptem, často to tak nevnímá, jako nahlas. Poslyš, nedalo by se s tím nějak pospíšit? Mám jeden job, takže bych se do toho rád brzy pustil. Řekl Ivory vyčkávajíc odpovědi.

Yori

"Ne, všichni ještě nejsou zpět v Seireitei. Stále se snažíme získat konečně údaje a samozřejmě doufáme, že se ještě všichni vrátí, ale nemáme informace například o kapitánu Kuchikim a o kapitánce Ayazaki, o kapitánech Ruyichim a Anterovi. Nepokoje v Rukongaii se nejeví už nebezpečně, samozřejmě tu a tam nějaká oztržka vznikne, ale už nejsou zdaleka tak organizované, velkou částí díky vám," uklonil se trochu. "Věřím, že Koi-san se vrátila, nyní však o ní také zprávy nemám. Myslím, že vypomáhala v nemocnici, když jsem o ní naposledy slyšel."

Iwao

se s pomocí dalších shinigami zvedl. Vypadal otřeseně, ale snad v pořádku.
"Kapitáne... byl to Hiroshi. Potkal jsem ho a říkal mu o našem plánu... Začal tvrdit, že by to měl udělat on, no... pak už nevím, musel mě praštit a probral jsem se až teď... zatracenej Hiroshi! A co se mu to sakra stalo s hlavou?! Pobral nějaké hollow móresy! Řeknu vám, když jsem ho poprvé viděl, nevěřil jsem vlastním očím..." mluvil trochu nekoherentně Iwao. Asi byl ještě trochu mimo.

Ivory

byla trochu nesvá, protože ten nováček byl nějaký temný a neproniknutelný. Tak ho tedy co nejrychleji vzala do kanceláře. Bohužel se ukázalo, že tím přidělením myslela pouze jaký mu přidělili pokoj, ne práci.
"Tady máte tedy klíče, Kenshin-san. A tady je plánek kasáren, pokud byste ho potřeboval. Je na vás, jestli se zabydlíte hned, nebo ještě vykonáte ten svůj... job," dala mu instrukce už trochu méně vřele. Jak on na ni, tak ona na něj!

Myamoto Usagi

Stále se pohřešuje tolik kapitánů.....to není vůbec dobré. Podívala jsem se na Yoriho. Díky za informace, vrat se do práce a zkuste toho zjistit, co nejvíce. Poté jsem se obrátila na Iwaa, který se už jakž takž dal dohromady. Hiroshi!?! Proč by ale.....? I kdyby chtěl za Iwaa v tom úkolu zaskočit, proč by ho omráčil? Možná má na něj ta hollow léčba větší učinek než jsem si myslela nebo je za tím něco jiného? Pravdu zjistim asi jenom, když si s ním promluvím, stejně jsem za ním chtěla zajít a zkontrolovat, jak na tom je. To s jeho hlavou je na dlouhý příběh. Ale opravdu Hiroshi byl ve 12. divizi a i díky němu se trhliny uzavřeli, ale pak zkolaboval a já jsem ho donesla do 4.divize.........
Cítíte se na to, že se z toho dostanete tady nebo potřebujete do nemocnice? Zeptala jsem se nakonec, že bych ho rovnou vzala sebou, přeci jen úrazy hlavy jsou nevyspitatelné.

Iwao

"Takže to dokázal..." oddechl si, ale zas tak moc do smíchu mu nebylo. "Pořád tvrdil, že by to měl udělat on, a když jsem mu to nechtěl dovolit, vyřešil to po svém... Doufám, že bude v pořádku..." zamumlal napůl i naštvaně, že jeho podřízený to s ním takhle vyřídil. "Ne, děkuji, kapitáne, budu v pohodě, jen si na chvíli lehnu..." rozhodl se Iwao a za pomoci oné dívky, která mu už před tém pomáhala, že odebral někam, nejspíše do společenské místnosti, protože jeho ubykace už byla asi vyklizená.

Myamoto Usagi

Tak dobře, odpočinte si, zajdu za ním a zjistím proč to udělal. Stihla jsem, říct Iwaovi než mi zmizel z dohledu. A to už to vypadalo, že se blízká na lepší časy...zdá se ale, že se nám to ještě zamotává........ Yori, nechávám ti to tady zatím na povel. A co se týká vás dvou... Koukla jsem na členy své divize, kteří jako první našli Iwaa na chodbě. ...Yori vám najde nějakou užitečnou práci. Na to jsem se otočila a vyrazila do nemocnice 4.divize. Doufám, že si Daisenmaru s tou vysílačkou pospíší....mám bez ní takový špatný pocit....... Zamračila jsem se a přidala jsem do kroku. Snad bude Hiroshi už ve stavu, kdy s ním půjde mluvit....

Daisenmaru Kenshin

Byl celý natěšený, na to, co se bude pod tím přidělením skrývat, že si nijak nevšiml, jak asi rozhodil onu povězenou osobu, aby mu jej oznámila. V hlavě si představoval, jak pod tím bude možná pátrat mimo Seireitei, možná ho vyšlou do Reálného světa. Pro boha, tam bych se chtěl dostat! Jo, mohli by mě tam přidělit, to je takové tajemné místo! Chci o něm vědět vííííc... Trošinku se zasnil, že si ani neuvědomoval, kam míří - do kanceláře. Jakmile mu to došlo, nějak překvapeně se netvářil. Kde by asi mohli mít v divizi o něm informace? Kde jinde než v kapitánské kanceláři.
Krapet zmateně si převzal klíče od svého nového pokoje. Jsem tupec... Mihlo se mu hlavou. Nyní mu však tón Ivoryina hlasu neušel. Nepozastavoval se nad tím, neměl k tomu důvod. Fajn, díky. Odvětil a očima se rozhlédl po místnosti. Práce má přednost! Hlesl si spíše pro sebe, aby se informoval, co teď nastane. Vyrazil ke dveřím, ale když zvážil slova "je to důležité", které pronesla kapitánka, ohlédl se znovu na Ivory. Kudy se dostanu ven z kasáren? Otázal se. Rozhodně nebyl potěšen tím, že se musí ptát, ale uznal to jako nejlepší možnost pro rychlé splnění úkolu.

Ivory

pozvedla obočí a pohlédla výmluvně na plánek, který před chvílí Kenshinovi dala.

Daisenmaru Kenshin

Nejdříve nechápal, proč mu nic Ivory neřekla. Proč, i když jí položil jasnou otázku, tak mlčí. Pak mu něco v hlavě seplo. Očima sjel na kus papíru, co držel v ruce. Jen tak na něj vydržel zírat dobrých pět minut. Zarazil se, nevěděl, co říct. Tohle byla pěkně trapná situace. Nakonec se mu však podařilo se z toho nějak vzpamatovat.
Jo, jasně, tak dík. Řekl jasně a zřetelně. Kdo by tu před tím nebyl, nejspíš by si myslel, že mu normálně odpověděla, protože právě tak on jí poděkoval. Jako by se vůbec nemusel zaobírat s tím, že má plánek, že se v něm musí rozientovat a že ho musí hlavně pracně rozkládat, aby na něj pořádně viděl. To byla taková ztráta času. Ani na chvíli se nepozastavil nad tím, že mlčel a stál jako socha bez mála pět minut, prostě považoval tohle až za zbytečné. Jako by mi to prostě nemohla říct!
Vyšel tedy ven z kanceláře a zabočil do pravé přilehlé chodby. Tam se rozhlédl a když nikdo nebyl v dohledu, roztáhl plánek a pozorně si jej prohlížel. Takže já jsem tedy... ne vlastně tady... počkat, ano tady! Ale co to plácám, tady jsem. Bylo zřejmé, že ani orientování v mapách a pláncích není jeho silnou stránkou. A tak až po opět delším čase, co se sám se sebou dohadoval, kde je, usoudil, že bude záhodno najít si na papíře kancelář a řídit se tím. Jsem génius! Rozzářil se nad svým zjištěním. Teď už nejspíše věděl svou pozici a mohl vyrazit.
Prošel kolem kancelářských dveří, neboť se ukázalo, že musí jít tou druhou chodbou, tou vlevo. Šel a šel a při chůzi otáčel plánek rukou, jako by šel nějakým pralesem a hledal cestu ven, což se mu po delším snažení i povedlo. Schoval plánek do kapsy shihakusho a vyrazil z hlavních vstupních dveří kasáren. Těš se 12.divize, já už jdu! Prohlásil sám sobě a vykročil vstříc klikatým uličkám Seireitei.