3. divize

Zde se nachází kasárna třetí divize.


Uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Seireitei se pomalu zase začalo stavět na nohy, stejně jako většina v bitvě zraněných. Bylo běžné vídat na ulicích shinigami ještě stále obvázané nebo dokonce z berlemi, ale důležité bylo, že dychtili se vrátit do práce. Nemocnice byla stále ještě plná, ale většina z těch, co tam nyní leželi, se těšila na uzdravení v brzké či vzdálené době. Nejhorší bylo za nimi, ale ještě mnoho je toho čekalo. Město bylo poničené, lidé se stále ještě pohřešovali, stále hrozilo nebezpečí, že se tu někde skrývá nepovšimnutý nepřítel. Ovšem vzduch byl teplý a napětí z něj pomalu vyprchávalo... Byl konečně po dlouhé době čas takéna odpočinek.

Izumi Razaki

V prastarém krbu plápolal oheň. V kanceláři jsem byl sám. Seděl jsem u stolu a před sebou měl obrázek Seika jako shinigami, který jsem sehnal z archivu. Vypadal na něm tak šťastný... litoval jsem, že jsem zmeškal tolik událostí z jeho života a teď bylo pozdě. Jedinej svědek, kterého jsem měl umřel a kapitán Kuchiki za to mohl... osvodobil ho z vězení a nechal zemřít na bitevním poli... moje vyšetřování bylo v koncích a s ním i naděje jak očistit jeho jméno. Měl jsem z toho depku...

Modos

se v Seireitei nevyznal, ale podařilo se mu přece jen vyptat se na cestu do kasáren třetí divize a tam se zas doptat na Razakiho. Zabralo to nějakou tu chvíli, ale konečně byl zde.
"Promiňte," řekl za dveřmi místo zaklepání, aby upozornil Razakiho na to, že půjde dovnitř. Potom otevřel dveře a uklonil se. "Zdravím vás, Razaki-san, doufám, že neruším," řekl, stále v uctivém předklonu.

Izumi Razaki

Položil jsem fotku na stůl a otočil se... vyrušil mě něčí příchod...
Modosi ?! Jsi to ty? Co tu děláš? Teda ne že bych tě viděl nerad... ale divím se že tě někdo dávno nepropíchl... posaď se... řekl jsem. Nevím proč, ale rád jsem ho viděl. Nějak jsem ho měl rád...

Modos

Nejméně bolestivou pozicí pro něj sice bylo stát, ale nedal na sobě nic znát a posadil se. Usmál se na Razakiho.
"Jsem rád, že vás vidím živého a zdravého, Razaki-sama," pronesl na úvod. "Co tady dělám... to bych taky rád věděl!" skoro se zasmál. "Odešel jsem s Hueca Munda a ušel dlouhou cestu... ale nakonec jsem tady. A když už tu tedy jsem, chtěl jsem se podívat, jak se máte," dokončil. "Shinigami mě přijali, i když je jasné, že většina z nich z toho radost nemá... ale i tak jsem velice vděčný. Hodně mi dopomáhá vzhled podobný jim, řekl bych..."

Izumi Razaki

To mě překvapuje... to byl důvod proč jsem nechtěl aby si šel se mnou sem do Seiretei... bál jsem se, že by tě tu chtěli zabít. A zdá se, že jsem se mýlil. Stalo se ti něco zajímavého? zeptal jsem se. Docela mě zajímalo co se mu dělo od doby, kdy jsme se rozdělili v Hueco Mundo... byl to sympaťák...

Modos

"No..." Pomohl jsem dvěma kapitánům zabít svého pána, přinesl je do Seireitei, nechal si cizí zanpakutou, skrýval se v Rukongai, seznámil se s vyvrženým shinigamim, procestoval s ním divočinu, byl na návštěvě u mírumilovných hollow, zabil svou sestru a bojoval v bitvě na straně Gotei 13... "Udělal jsem si pár nových přátel, porozhlédl se, jak to tu chodí... znáte to..." odpověděl nakonec. "Zajímavého nic moc... A vám?" vrátil Razakimu zdvořile otázku.

Izumi Razaki

No nic moc zajímavého... pořád se nějak zotavuju z toho, kolik lidí umřelo v bitvě... a nějaké rodiné problémy, ale tak nic co by se nedalo přežít. Spíš by mě zajímalo co teď bude s tebou, zůstaneš tu? zeptal jsem se. Pochyboal jsem, že by chtěl zpět za Jitenem a ve skutečném světě musela být nuda

Modos

chvíli mlčel a potom pokrčil pomalu rameny.
"Rád bych zůstal... Nestojím už o žádné cestování, rád bych si popřemýšlel, v klidu vyjasnil pár věcí..." řekl skoro zasněně. Bylo zvláštní vidět hollowa, který toužil jen po po klidném odpočinku a místě, kde může meditovat. "Ale nebudu mít nikomu za zlé, pokud mě nakonec vyženou," usmál se.

Izumi Razaki

To chápu... znám ten pocit. Taky si potřebuju vyjasnit spousty věcí... hlavně ohledně svého syna... povzdechl jsem si. Pořád jsem si nebyl jistý, zda o něj vůbec stojím, každopádně jsem ho nemohl nechat ve vězení. Očištění jeho jména byl můj prvořadý úkol...

Modos

Jako hollow všechno z lidského života zapomněl a s rozmnožováním shinigami se ještě přesně neseznámil (ani neseznamoval), ale tak nějak věděl, co je to syn. Ale stejně nevěděl, jak by na to měl reagovat, takže jen zdvořile pokýval hlavou. Když bylo potřeba, tak mu slova problémy nedělala, ale nezávazná konverzace pro něj taky byla vcelku novinkou. Proto nevěděl, co dál říct a mlčel. Tak to využil aspoň k tomu, aby si prohlédl místnost, ve které se s Razakim nacházel. Velice ho zajímalo, jak vypadá domov člověka, kterého tak uznával... i když to byla jen kancelář, jak mu b bylo vysvětleno.

Izumi Razaki

Modos se rozhlížel po mém kanclu... nebylo tam toho moc k vidění... dokumenty, různé poličky s věcmi, zásuvky plné dokumentů... jediná osobní věc tam byly obrázky a fotky... Já s Yoshirem ještě ve 3. divizi, obrázek kapitánky Suiren, obrázek Seika... a jeden obrázek s mnoha členy divize... No jo Modosi... neboj se toho, že by tě někdo vyhnal, kdyby něco, tak ti nabídnu azyl ve 3. divizi... řekl jsem...

Modos

se vděčně usmál na Razakiho.
"Děkuji, Razaki-sama, toho si velice cením. Po pravdě... je to trochu nezvyklé, být piřjímán tak přátelsky..." zasmál se trochu nejistě. "Ale, umm... víte, přemýšlel jsem nad něčím, s čím byste mi mohl poradit... Rád bych nepůsobil tak moc jako cizinec, jsem tady z toho všeho trochu zmatený... Kdybyste mi mohl říct nějaké nejdůležitější věci pro život mezi shinigami, to bych opravdu ocenil..." podíval se na Razakiho mírně zahanbeně.

Izumi Razaki

No neptáš se toho pravýho Modosi... víš předtím, než jsem se stal shinigami jsem nebyl dobrej člověk... mám za sebou dost ošklivých věcí, na které se snažím zapomenout... ubližování ostatním, krádeže, vydírání... popravdě jsem se změnil až díky tomuhle chlapci... řekl jsem a ukázal na obrázek Seika na krbu... Nikdy jsem si nemyslel, že by mě mohl někdo změnit... ale pak se ukázalo, že osud si občas s člověkem pohraje jen proto aby mu hodil záchrané lano z místa, které by nikdo nečekal... bohužel se ale obávám, že mezi tebou a námi jsou rozdíly, které mnoho lidí nebude schopno snadno odhodit za hlavu. řekl jsem mu zcela upřímě svůj názor. Ale jak jsem řekl, pokud chceš, můžeš zůstat ve třetí divizi než si zvykneš, jsou tu dobří shinigami a jsem si jistý, že nepůjdou proti přání svého podkapitána... a jakmile tě poznají, zjistí, že jsi vlastně v pohodě... zopakoval jsem svojí nabídku.

Modos

ale nezareagoval na to, co Razaki říkal, nýbrž opatrně vzal do rukou fotku, kterou mu ukázal.
"To je zajímavé... Tohohle chlapce jsem nedávno viděl," řekl jako by nic.

Izumi Razaki

Když jsem uslyšel Modose tak jsem sebou trhnul... To se ti muselo zdát Modosi, Seiko je teď zadržen ve třetí divizi. A je tam docela dlouho... Takže musí jít o nějakou mýlku. řekl jsem... Musel se jenom splést. Ale stejně ve mě hrklo. Bylo to zvláštní...

Modos

"Hmmm..." Byl si jistý, že ho paměť neklame, ale nechtěl Razakimu-san odporovat. "Tak jsem se asi spletl... ale přísahal bych, že to byl on. Hodně daleko odtud, na severozápadě... Žil tam s hollowy v jejich osadě! Prý ho našli v divočině a ujali se ho..." doplnil. Byl zmatený... Proč si Razaki-san myslel, že má svého syna zde, když byl takový kus cesty odtud? Bylo to více než podivné.

Izumi Razaki

Bylo to zvláštní... ale něco mi říkalo, že by to chělo prověřit.
Asi bys mi to místo neukázal co? zeptal jsem se nakonec. Když už selhávala racionální naděje, tak přišla na řadu ta falešná... a to bylo lepší než beznaděj. Snad by mi mohl Modos pomoct...

Modos

se podíval na Razakiho, jakoby o tom přemýšlel.
"Mohu to zkusit... ovšem nejsem si jistý, jestli bych to místo našel. Je velice dobře skryté, já a Akio jsme se tam dostali jen náhodou. Ale pokud máš pochybnosti, zda to doopravdy byl tvůj syn, zeptej se Usagi-taichou, ta s ním strávila o dost více času než já, takže její výpověď bude mít větší váhu," navrhl. Po pravdě... nechtělo se mu znova chodit na místo, kde zabil Karir. Také to bylo hodně daleko a on po cestách už nijak netoužil... Ale pro Razakiho-san byl ochotný to udělat, jestli na to dojde.

Izumi Razaki

Zamyslel jsem je... opravdu se mi nechtělo se tím zabývat... a opravdu jsem nechtěl otravovat kapitána Usagi... Nešlo by prostě abych vymlátil Seika z vězení a společně s ním bys mě zavedl na to místo? Protože tak to bude naprosto jasný snad... Nerad bych do toho tahal dalšího kapitána... řekl jsem... už mě unavovalo ventilovat svoje problémy mezi kapitány... nic jim do toho nebylo. Modosovi sem tak nějak věřil víc...

Modos

váhal trochu déle, než by se hodilo. Ale jemu se opravdu nechtělo. Ovšem bylo by nevychované odmítnout Razakiho-sama.
"Dobrá, pokud si to přejete a nebudete z toho mít problémy u nadřízených, samozřejmě se pokusím vás tam zavést," přikývl. "Nejsem si jistý, jestli tamní hollow budou nadšení z dalších návštěvníků... Ale jsem si jistý, že vaše důvody pochopí," pokusil se usmát.

Izumi Razaki

Děkuji Modosi, opravdu si toho cením řekl jsem a pokynul mu ať mě sleduje. Zamířil jsem si to rovnou do "vězení" třetí divize. Přiveďte mi sem Seika, hned... odchází se mnou... řekl jsem hlídačům...

Izumi Razaki

Modosi? Tohle je Suo Seiko, můj syn... Seiko? Tohle je Modos... přítel... představil jsem je... Modos nás dovede na místo, kde se snad dozvíme něco zajímavého... a pokud ne, tak si aspoň uděláme výlet otce se synem... řekl jsem. Veď nás Modosi prosím...