13. divize

Akio

Mrkne na ní. Ne..nebojte..toto zvládnu sám... Pak se jejich cesty rozejdou a on zamíří do kanceláře Sei-sama.

Natsuki

Prechádzala som sa po ubytovniach keď ma oslovila nejaká žena a ja som sa mierne vyľakala. Trocha som poskočila pri čom som sa hneď obrátila k nej. Etoo poprosila by som hmm.. práve som bola ubytovaná na číslo 93 a ja nemám ani tušenie kde mám začať hľadať.. povedala som pri čom som sa usmiala a dúfala som že mi táto "osoba" pomôže.

Baru

"Jistě, pojďte za mnou. Nebyla jste daleko," pokynula jí a vedla ji ke dveřím, které byly kousek za rohem a dívka by tam určitě za chvíli došla i sama."Takže jste v divizi nová, předpokládám? Já jsem Hiboru Baru, vicekapitánka. Hlavně sledujte nástěnku na nádvoří, to je nejdůležitější. Dozvíte se tam všechno, co potřebujete. Máte zatím nějaké otázky k chodu divize nebo k čemukoli jinému?" vychrlila na Natsuki podkapiténskou řeč nováčkům. "Mimochodem, s kapitánem už jste mluvila?"

Natsuki

Následovala som Baru a pri jej reči som bola trocha neistá.. nevedela som ako jej odpovedať.. vlastne som ani nevedela či mám nejaké otázky a aj keď som nejaké mala tak mi zrovna vypadli z hlavy. Po tom ma však predsa len napadol nejaký dotaz. Ehm.. Baru-san, môžete mi prosím .. tykať? spýtala som sa vice-kapitánky a na jej otázku som len prikývla. Jop stretla som sa s ním.. celkom milý chlapík.. zaškerila som sa pri čom som stále stála pri dverách pretože som čakala či mi nejak odpovie.

Baru

překvapivě dlouho přemýšlela o Natsukině dotazu ohledně tykání.
"Ano, to by se dalo zařídit," přikývla nakonec, i když sama upřednotňovala zdvořilostní oslovování. Při poznámce o kapitánovi se usmála.
Potom už stály před pokojem.
"Dobrá, tady se ubytujte. Prohlédnete si později kasárny sama a nebo vám to tu mám ukázat? Mám zrovna čas a aspoň se porozhlédnu, jestli je všechno v pořádku..."

Natsuki

Heem.. tykanie je fuč.. prešlo mi hlavou pri čom som sa mierne pousmiala.. pootvorila som ústa že niečo poviem keď tu sa pri mne zjavil pekelný motýľ a oznámil mi misiu. Etoo.. vyšlo z mojich úst nakoniec trocha neisto a ja som hodila pohľad po Baru.. tak asi.. dovidenia, nečakala som že budem mať tak skoro nejakú misiu.. povedala som a po tom som sa len rozbehla smer severná brána.. alebo som si aspoň myslela že je to smer severná brána.

Baru

pozvedla obočí. Zajímavé... ona něco takového tedy taky nečekala. Pak ale jen pokrčila rameny. Ovšem znamenalo to, že si bude muset najít jiné rozptýlení... Do mysli jí opět vnikly horké prameny... to by nemuselo být špatné... Ale nejdřív trochu práce! To ji určitě uklidní mnohem lépe. Vydala se tedy do kapitánovy kanceláře srovnávat a vyřizovat papírování.

Yasuo Fukushima
Yosh!
Vydal ze sebe jedinou známku radosti ,když se po úmorných peripetiích konečně protloukl akademii. Stálo ho to málo jen zraněné ruce a většinu iluzí o Shinigamich. Pomalu a velice obezřetně se snažil projít celým komplexem kasáren a letmým obhlédnutím terénu. Bylo pro něj dobré zjistit si co kde je. A také kdo kde je. Nebyl si jisté jestli pandemie prázdnoty nepostihla i divize. Snažil se tedy postupovat celými kasárnami a zjistit , co že sakra má vlastně teď dělat.

Yasuo Fukushima
Zmateně se snažil zjistit k čemu ten obrovský spěch a shon. Snažil se propracovat k nějakému kolegovy,který by nevypadal úplně zaměstnán a zeptat se ho.
" Zdravím , co se tu děje.... já jen teď jsem přišel hledám někoho kdo by mi řekl co a jak a tady je takový zmatek.."
položil otázku a chvilku čekal na odpověď. Nakonec byl stejně nejspíš nasměrován na nástěnku. Neb byla nejistějším zdrojem informací a i kdyby ne rychlé prohlédnutí nikdy neškodí. došel tedy k nástěnce a prohlédl si jí.

Yasuo Fukushima
" aha a mužů nějak pomoc ,teda až se tu nějak uskladním."
nabídnu se a pak se nejspíš zajdu podívat na kasarna, když tu vedení není třeba bude někdo tam vědět kde budu bydlet.

Kanashi

Přišel jsem do svého domku ve třinácté divizi a Naru se ihned uložil ke spánku. Já šel k lednici a vytáhl z ní své skvělé saké na které jsem už tak strašnou chuť. Tak to si pochutnáme. Pomyslel jsem si a pak sebou hodil a postel, přičemž jsem pil saké. Neměl jsem v současné době co dělat a mi tohle připadalo jako nejlepší možnost využití volného času.

Yasuo -> Jak se ti tak zdálo, třináctá divize byla plná samých ožralků a zvrhlíků. No, asi to ani nebylo daleko od pravdy. Ale nějaké výjimky se přece jen našly, mezi nimi i podkapitánka, která tě spatřila z okna, jak bezprizorně bloumášna pozemcích. Chvíli tě sledovala. Další nováček? Bylo to rozhodně dobře, divize potřebovala novou krev. Potom se vyštrachala ze své kanceláře a vyšla ti v ústrety.
"Zdravím, jdete na návštěvu nebo jste nový člen?" optala se na uvítanou. Už byla skoro noc, nemohla připustit, aby se jim jen tak někdo toulal po zahradě.

Tomyo Okinawa

Už to byl nějaký pátek co jsem nebyl v divizi, jelikož jsem většinu času zabíjel na cestách, které byly samozřejmě spojené s různými misemi. Avšak bylo třeba říct, že to tu bylo stále stejné, jako by tisíc let znamenal pro tenhle zapadákov pouhý den.

Pod rouškou dne jsem se tedy nenápadně odebral do svého pokoje, jelikož jsem měl nahlášený návrat až na zítřejší den, mohl jsem si odpočinout a nic nehlásit kapitánovi. Přeci jenom nemusel vědět všechno a já měl v plánu jiné věci, než čistit záchody podle předepsané směrnice. V batohu jsem totiž ze svých cest nesl pro mě cenné ingredience do polévky, která by v kombinaci s otevřeným ohněm znamenala okamžitý výbuch. Opravdu jsem měl čas od času rád pěkně kořeněná jídla....

Yasuo Fukushima
zrovna přemýšlel jestli je správně pravda jeho znalosti výroby alkoholu. Jen nevěděl jestli to dokáže zkombinovat i s dalšími možnostmi zábavy. Naštěstí pro něj byl z hloubání vyrušen.
" Noví člen... tedy myslím ,že by to tak mělo být."
odpověděl trochu rozpačitě a byl připraven zdrhnout čistě z obav co muže od dotyčné čekat.

Baru

kývla k Yasuovi hlavou.
"Těší mě. Já jsem vicekapitánka Hiboru, kdybyste něco potřeboval, obraťte se na mě. Kapitán se nám teprve vrátil z nemocnice, takže je všechno trochu hektické a papírování se pozdrželo, ale asi byste rád dostal svůj rozpis služeb, že?" myslela už na to, jak ho hned zapřáhnout do práce, jak už bylo jejím zvykem.

Kanashi

Ležení doma na posteli mě přestalo bavit, a tak jsem se raději vydal bez Narua ven. Nějakou chvilku jsem pořad tak nějakou kroužil kolem kasáren a když jsem se zrovna rozhodl se jít napít do nějakého baru přiletěl pekelný motýl. Předal mi informace, že se mám dostavit k jižní bráně na mou misi. Mise? Tu jsem už dlouho neměl, ale jedno je jisté, musím si zajít pro flašku saké na cestu, Pomyslel jsem si a taky jsem to udělal. Poté jsem šel hned k bráně.

Yasuo Fukushima
" Eh aha já jsem Yasuo Fukushima... no rozpis služeb asi také ,ale nejvíc bych potřeboval vědět kde mám vlastně přebývat. A jak věci v kasárnách fungují."
snažil se mocn epanikařit, lae veškerý život v kasarnách bylo pro něj jisté novum a tak byl lehce nervozní.

Mitoshi
Dostal jsem zprávu od kapitána Ukitakeho, tak jsem tedy dle jeho přání šel do třinácté divize.
Pochopitelně jsem proto měl i jiný důvod, jinak bych tak nespěchal, ale ten jsem zatím neřešil.
Když jsem dorazil do kasáren, zamíŕil jsem přimo ke kanceláři kapitána, i když jsem pochyboval že tam vůbec bude.

Akio

Opět zamyšlený, ale natěšený dorazil do kasáren. Bylo třeba začít připravovat jeho rezidenci na ples a tak musel rozdat členům divize úlohy. To že pro něj chystali nějaké mejdlo si vůbec neuvědomil. A tak rychlými kroky míří ke své kanceláři.

Mitoshi
Těsně před kapitánovou kanceláří jsem se zastavil a stočil jsem to k jiné kanceláři ve stejné divizi.
Upravil jsem si límeček a přidal do kroku.
Zanedlouho se ozvalo zaklepání na kancelář zástupkyně kapitána 13. divize.
A za nimi jsem stál já a čekal jsem jestli je Baru doma, nebo ne.

Baru

doma nebyla, jelikož před chvílí vyskočila z okna a šla si povídat s novým členem, kterého viděla bloudit po zahradě. Ovšem Mitoshiho reiatsu zachytila a to trochu odvedlo její pozornost, nicméně i tak se jí podařilo odpovědět. Práce byla přece přednější! Jen se letmo ohlédla směrem ke své kanceláři, a pak se zase otočila na Yasua.
"Aha, chápu. Život v divizi není v ničem zvláštní. Na nástěnce a v rozpisu svých služeb najdete všechno. Pokud zrovna nejstena hlídce, na misi, neplníte nějaký úkol nebo se neúčastníte povinných tréninků, můžete si dělat, co chcete." Radši už nezmínila, že to je opravdu jen malý časový interval, ta volná zábava. "Bydlet budete... když půjdete tudy a zabočíte doleva, je to třetí pokoj od kraje," ukázala Yasuovi směr. Měla by tam s ním asi dojít... ale opravdu ji zajímalo, co tu chce Antero-taichou. "Pro rozpis si tedy zajděte, až se zabydlíte," navrhla. "Je to všechno i na nástěnce, ale když vám to dám sepsané všechno na jednom papíře, jenom informace pro vás, budete to mít pro začátek jednodušší. Dělám to takhle pro všechny nováčky, abychom tu měli co nejměnší chaos," dodala.

Akio

Vycítí v okolí Mitoshiho reiatsu. Že by přišel kvůli plesu? To je teda rychlík. Vydá se tedy směrem odkud jeho chakru cítí - ke kanceláři své podkapitánky. Jelikož kasárna nejsou tak velká a Akio není tak pomalý, tak tam dorazí během chvilky a najde i Mitoshiho. Aa...zdravím Mitoshi. Hledáte mě? Usměje se na něj a dojde až k němu.

Nad kasárnami třinácté divize se zablýsklo. Dost nepatrně, ale spatřit se to rozhodně dalo, pokud jste dávali pozor. Bylo to zvláštní, na nebi nebyl jediný mráček, takže by se nic takového stát nemělo. Žádný hrom se ale neozval, takže to asi opravdu nebyla bouře. Co když se vám to jen zdálo? Ale pokud ne, co to tedy bylo? Těžko říct. Mohlo to být nějaké znamení? Kdo ví.

Na střechu kasáren něco dopadlo. Dost potichu. Byl to nějaký shinigami. Kvůli té tmě na něj pořádně nebylo vidět. Nejdřív pomalu vyrazil na okraj střechy, kde se taky zastavil. Sledoval zemi pod sebou a hlavní vchod do kasáren....Prostě tam stál a nehýbal se.