13. divize

Natsuki

Po jeho slovách som si len povzdychla, bola som už radšej ticho, len som sledovala kto všetko s ním pôjde. Nevyzeralo to tak, že by som sa niekam rozhodla ísť. Stále som sa opierala o stenu za sebou a pohľadom som si premeriavala jedného člena divízie po druhom.. Nemala som v pláne im v tom ani brániť, predsa len, skúste zastaviť .. aspoň som si myslela že takmer celú svoju divíziu ! proste nemožné .. aspoň pre mňa to bolo nemožné !

Natsuki

To určite.. a keď sa mu niečo stane tak si to odnesiem ja.. páč som na neho mala dať pozor ! pomyslela som si oduto po čom som sa pozrela na ostatných.. dám na neho pozor.. pousmiala som sa po čom som nahodila taký.. prísny výraz čo bola u mňa zase nejaká výnimka či tak! Ostante tu, viete čo povedala Baru-san.. dodala som po čom som sa len rozbehla von z kasární a snažila som za Kyouheiom ísť, lepšie povedané následovať ho a dohovoriť mu, aj keď som tušila, že by sa mi to nepodarilo.

Natsuki

Keď na mňa prehovoril tak som sa mierne zamračila, vlastne to bolo celkom kawai ale ja som sa nejak strašne mračiť ani nevedela. Skôr nemám na výber!!.. keď sa ti niečo stane tak si to zlíznem ja, keďže ťa asi neuhovorím tak na teba aspoň budem dávať pozor !! zamumlala som no rýchlo som ho následovala, aby mi náhodou neutiekol. Kam vlastne chce ísť? prebehlo mi hlavou no nepýtala som sa.

Kyouhei

na Natsuki pohlédl a pak se zasmál.
"To beru!" vykřikl a vyrazil směrem ven ze Seireitei.

(pokračování v 2. divizi)

Akio Ukitake

Dorazil shunpem do kasáren. Přivítalo jej ticho. Heeeeeeeeeeeeeeej....kde je kdo? Táta dorazil domůůůůů nááástup!!!!

Akio Ukitake

Jakmile vyběhli členové jeho divize a začali štěstím provolávat, že se vrátil, zahřálo ho na srdci a spokojeně se usmál, ale když se proti němu vyvalila tlupa lidí prahnoucí pouze po tom, aby se mu vrhli kolem krku, zahřálo ho v kalhotách.
Ve tváři se mu oběvil výraz a než sihl cokoli udělat, byl povalen na zem.
Fomóooof vidi pvofímváf nfte foho...efte není vfemu konef!!! Snaží se překřičet dav skrze něčí mohutné poprsí, které ho tlačilo do prašné země. Né že by to nebylo fajn, ale Akio byl štastně zadaný, navíc na to nebyl čas.

Akio

Naštěstí se objevilo několik moudrých a silných lidí, kteří fanynky odtáhli, ale i tak byl Akio rád, že je opět vidí. Zpět u své divize...u své rodiny. Když, ale viděl jak ty tři hlavy bulí, ještě jednou je přitáhl k sobě a pořádně přimáčkl. Ale děvčata...však víte, že mě jen tak něco nezničí!! Usměje se a pak se obrátí k ostatním. Pomalu pomalu, nemám moc času, je zde několik věcí, které musím zařídit, ale zasloužíte si odpovědi. Ano bojoval jsem s vrchní kapitánkou. Jistý muž, jménem Yasuhiro si za pomoci své zanpakuto zotročil několik kapitánů a členů, ale to asi víte...no prostě mě poslal na Sei-sama a po bitvě nás porouchaný Senkaimon vyhodil ve městě Tokio. Museli jsme kontaktovat jistého Kokuchoua, aby nám otevřel speciální průchod...a teď jsem tady! No...potřebuji, aby mi někdo z kanceláře donesl Haori a vás tři.. Ukáže na děvčata. ...Potřebuju na Soukyoku. sejdeme se tam tak za 5 minut, mám pro vás nějakou práci. Mimo jiné, kde je Baru?! Necítím její reiatsu! Řekne a rozhlédne se po nich. Nepřipouštěl si tu špatnou možnost.

Akio

V obličeji se odrazí obavy. Musím najít zástupce kapitána 3.divize! Musím zjisti co je s Baru. Fakt, že řekli že zmizel nějak opominul. Kyouhei na misi mimo Seireitei? Celý on...kdo s ním šel? Zeptá se, zatímco se navlékne do Haori. Na světě není síla, která by mě zadržela před návratek m divizi! Usměje se.

Akio

Zavrtěl hlavou. Doufám že ten blázen nešel jen ve dvojku! Pak koukne na své členy divize. Potřebuju tak 10 lidí, kteří půjdou na Soukyoku a budou hlídat tamní průchod do reálného světa. Je to jediné spojení a nechci, aby někdo jen tak procházel tam, nebo sem. Já se tam dostavím za několik minut. Zbytek se udržujte ve skupinách...buďte dál od trhlin a to je asi vše...trhliny jsou to nejnebezpečnější čemu nyní musíme čelit! Usmál se na své členy a pak se vydal k odchodu.

Baru

šmejdila po kasárnách, jako by se celý minulý rok snad ani nestal. No, pravda, cítila se moudřejší a starší... ale v divizi byl bordel pořád stejný, to se nezměnilo. A bylo na ní, aby v tom udělala pořádek! I když bylo to trochu divné. Mizuki-san se dosud zotavoval ze své podvýživy, ale co až bude jako dřív? Udělá ho kapitán zase zástupcem? Na jednu stranu by ji to potěšilo, protože ho měla ráda a ráda k němu vzhlížela, měl její velkou úctu... ale zas na druhou stranu ona teď byla zástupce a už si na to tak nějak zvykla, že může všechny seřvávat a oni jí nemohou odmlouvat... Ale to nebylo na ní, aby to vyřešila, to byla záležitost kapitána, takže nemělo cenu nad tím uvažovat. Zatím se jen starala o to, kdo sakra přidal tu růžovou barvu do pračky ve veřejné prádelně! Běžela chodbou jako saň a chystala se dopadnout viníka.

Ukitake Akio

Zrovna zapomocí několika členů lopatou vykládal nahromaděné dokumenty, aby se dostal ke svému pracovnímu stolu. Makačka to byla řádná, protože byla Baru dlouho pryč a nebyla tak schopná udržovat zamoření v rozumné míře.

Baru

ve své pochůzce omylem zavadila okem o to, co se děje u kapitánovy kanceláře. Obrovská kopa papírů se tyčila venku, na nádvoří, a lopatou tam zevnitř lítaly další. Kde se vzalo tolik papírování, když byl v Seireitei doteď takový zmatek? Zdálo se, že administrativním pracovníkům ani hrozící konec světa nezabrání ve výkonu služby. Kyouhei s flaškou po boku seděl v té závěji a dělal z papírů vlaštovky, které rozhazoval po dvoře. Baru na chvíli tuhla čelist, ale potom její pohled ztvrdl, jako by učinila nějaké rozhodnutí. Rázně dopochodovala ke Kyouheiovi.
"Kyouheii?" oslovila ho přísně. Kyouhei vyskočil na nohy, kupodivu se na ich i udržel, a schoval za záda flašku i rozdělanou vlaštovku, tedy aspoň se o to pokusil. "Máš sirky?"
"Ehm... Hiboru-fukutaichou... jo, nějaký by se našly..." začal šátrat rychle po kapsách, při čemž mu upadly ty dvě věci, které se snažil schovávat. Potom podal Baru krabičku sirek, i když se tvářil docela nejistě, protože se bál, co s nimi bude dělat. Baru škrtla sirku a po malé chvíli, kdy se rozhořela, ji hodila do té hromady papírů.
"Máš buřty?" zněla její další otázka.

Akio

Jeho hlava najednou vykoukne z kanceláře. Baru? Tomu říkám dost svérazná adminitrativa. No...nevadí...svedeme to na trhlinu... Povolá několik dalších členů divize a nakáže jim udržovat oeheň dokud nebude vidět stůl, což bylo na dlouho. Pak odněkud vytáhl Marshmallow, balíček hodil Baru. Tyhle jsou téměř muzejní záležitost, ale věřím, že to bude dobré. Napíchne jeden na čepel zanpakuto a začne opékat. Haaa tak se mi to líbí...dobrá nálada se vrací do 13.divize a má podkapitánka pálí administrativu...blýská se na lepší časy. Mrkne na ní.

Baru

měla chladný pohled.
"Všude byl zmatek... papíry se ztratily... nikdo nebude mít podezření," pronesla podivným hlasem. Potom si všimla, že má v ruce podivné předměty. A že Akio má taky. "Kapitáne! Nemůžete takhle zneužívat zanpakutou, je to, je to, je to přece zbraň cti a odvahy, né nějaký klacek!" rozčílila se hned. A to chtěla být opravdu klidná! Ale nějak to prostě nešlo. Kyouhei mezitím už dělal to samé, co kapitán. Baru jen zavrčela a odešla někam opodál, aby si našla nějaký příhodný prut, protože Giovanniho nehodlala používat k něčemu tak nízkému! A hlavně se bála, že by uhasil ten oheň.

Akio

Už žvýkal měkoučký Marshmallow, když dostal kázání od Baru. Fože? Jafká zvbvan ffti a odfahy? Polkne a zamračí se. Lidi v mé divizi je používají k holení a jeden s ním krájel zeleninu. Zavrtí hlavou. Zanpakuto je pro mě pomocník a dobrý přítel... Napíchne si několik dalších a pokračuje. Pokud mu nevadí něčí orgány a bůhvíco, tak pár Marshmallow je pro něj klid...

Baru

se za chvíli vrátila a napíchla si maršmeloun důležitě na nějaký klacek, co někde usekla, beztak pomocí zanpakutou. Připojila se ke kapitánovi a Kyouheiovi při opékání.
"Takže... jak jste se měli?" zeptala se do éteru a dívala se do plamenů. Snažila se nepřemýšlet nad tím, co tam všechno hoří, protože by se asi zbláznila, jelikož by neunesla svůj hrozný žhářský čin.