13. divize

Natsuki

"Etoo.. nemusíte mi vykať. Baru-san." Poškrabala som sa vo vlasoch s mizerným úškrnom na tvári. Nestihla som jej však odpovedať, kým tam prišiel niekto. Koho som tak úplne nepoznala. Vlastne som ho nepoznala vôbec. Pozerala som sa na neho ako alica v krajine zázrakov a mimovoľne som sa znova začala škrabať za uchom. "Bré ránko, Uhm no.. Natsuki, tiež ma teší." Pery sa mi sotva hýbali no v momente keď som dopovedala, na tvári sa mi roztiahol milý a trocha pobláznený úsmev. Bola som až príliš vyspatá na zlú náladu.

Baru

Baru se usmála, když se ti dva představovali.
"Tak to jsem netušila, že má Kyouhei fetiš i na mužské prádlo..." nemohla si odpustit, když Mizuki-san začal o svém oblečení. Pak se ale debata stočila jinak. "Ale, však to sám znáte," usmála se. Bylo to na ni někdy sice náročné, ale to nemohla před Mizukim-san přiznat. Chtěla, aby viděl, že svou roli zástupce zvládá dobře. "A co vy, kam jste se vydal?"

Mizuki

Tvrdil že pro něj mají víc než sentimentální hodnotu... Usměje se pobaveně. Dle něj je za mé neprané trenýrky ochotno zaplatit mnoho pařmenů sběratelů takové peníze, že by si mohl dovolit Sotaicho jako uklízečku po zbytek svých dní, ale jsem rád že je neprodal...je ručně tkané a tolikrát polité alkoholem, že jen nošení opíjí... NEchá barupřičichnout k rukávu a pak se rozhlédne. Akio mi tu prý někde nechal vystavět pěkné mauzoleum, tak si ho chci obhlédnout, ať vím do čeho jdu. Zasměje se svému ftipu.

Baru

"No, mauzoleum bych to nenazvala..." Ale byla to pravda, měli divizní památník na jeho počest. Ovšem co teď s ním? Byl krásný, přece ho nevyhodí... ale nebyl potřeba a bylo to morbidní, když tu teď Mizuki-san zase byl! Vypadala, že ji tato myšlenka trápí, musí něco vymyslet!

Mizuki

Viděl, že jí něco trápí a tak se pokusil jí rozesmát. Nebojte...už mám své roky...ještě ho využiju... Zasměje se svému vtipu a pobídne Baru, zdali by s ním nešla na procházku.

Baru

Jen zkřivila podivně obličej po jeho poznámce. Nijak zvlášť se v černém humoru nevyžívala. Když to vypadalo, že by se chtěl projít, podívala se na Natsuki.
"No, právě jsem tady Natsuki chtěla nabídnout, že bychom mohli jít někam posedět... co kdybyste šel s námi?" Doufala, že by se mohlo přidat i víc lidí, třeba Kyouhei... ano, bylo to divné, že by si to přála, ale dnešek byl divný den.

Mizuki

Na chvíli se zamyslel. No....hádám, že tam ten pomníček ještě pár dní postojí, takže bych myslím mohl...navíc...ve společnosti dvou pohledných dam?! Zakroutí hlavou. Musel bych být úplně vypatlaný člověk, kdybych odmítl, ale platím já... Pokyne tedy oboum dívkám, aby se vydali na cestu.

Natsuki

Pozerala som sa na Mizukiho a Baru trocha sklenným pohľadom. Ich konverzácia išla tak troška mimo mňa. Práve som sa rozpamätala na úplne úžasný sen ktorý sa mi počas tých pár dní sníval. Bol o krásnych rúžových a hlavne obrích králikov ktorý jedli Hollow, ktorý zase jedli shinigami, ktorý zasa jedli duše, ktoré zasa jedli ružových králikov. Bol to celkom masaker no fascinovalo ma to. Z úst mi začala tiecť menšia slinka no až pri posledných pár vetách Mizukiho som sa prebrala znova k sebe. "Ehm? Dvoch pohledných dám? Baru-san má sestru?" Spýtala som sa trošička vypatlane.

Mizuki

Se na Natsuki podíval takhle ---> :areyou: Ehm...pokud budete takhle ničit mužské komplimenty, tak pak nebudete moct žádný očekávat...nicméně...kam se vydáme? Pohlédne na obě ženy.

Natsuki

"Tshii." Vyšlo z mojich úst a mierne som sa zazubila takým tým veselým spôsobom. "Gomenne Ne-zná-my shinigami-san, nie som na komplimenty zvyknutá." Pohodila som ružovými vlasmi a odfúkla som si ofinu z čela. Chvíľku to mohlo vyzerať, že si z neho s tým oslovením robím srandu, naozaj som si však nepamätala jeho meno. Však som sa len pred chvíľkou zobudila s môjho niekoľko dňového- až týždenného spánku. Človeku potom trvá, kým mu znova zapadnú všetky koliečka v hlave na svoje miesto.

Baru

"Mizuki-san, jmenuje se Mizuki-san!" zašeptala "nenápadně" mezi zuby k Natsuki, aby se už dál neztrapňovala. I když Natsuki to asi bylo úplně jedno. Dál už mluvila normálně v odpověď na Mizukiho otázku. "Po pravdě nevím, chtěla jsem prostě něco zkusit, jelikož podniky neznám, ale když jste tu vy, můžete něco doporučit!" Asi byla pravda, že za dobu jeho nepřítomnosti se tu jeho oblíbená místa zavřela a vznikla zase jiná... no... však to nějak dopadne.

Mizuki

Koukl na obě ženy a povzdechl. No...já nevím...dva roky jsem tu nebyl...za tu dobu toho hodně zanikne....navíc většinu podniků co znám...jsou...bary, diskošky, nightcluby... Zamyslí se....bylo opravdu najít vyhovující podnik, když jste měli jít ve stylu. Ehm...doufám že Vysmátý Arrancar ještě stojí....nebo ne?

Natsuki

"Miyuki.. ehm, Mizaki, grrr.. Mihari ! " Skúšala som a následne som sa výťazoslávne usmiala. "Mizuki!" Dokončila som moju reč. Započúvala som sa do ich výberu podniku. Pri slove nightclub sa mi na ústav vyčaril menší ero-úškrn no rýchlo som sa ho zbavila potrasením hlavy. Napadla ma celkom zvláštna myšlienka Mizukiho a Baru v nightclube, spolu. Keď sa mi v hlave objavil ten obraz tak som takmer nezadržala smiech. Nechcela som sa však smiať z ničoho nič, vyzerala by som ako blázon.

Baru

tedy doufala v nějaký odvázanější institut... No, třeba později. Noc přece byla ještě mladá!
"Samozřejmě, to je stálice!" odpověděla Mizukimu. Stejně ji celkem zajímalo, jak se po těch událostech Arrancar drží. Doufala, že dobře... určitě neuškodí, když jim trochu zvednou tržby. "Vezmeme ještě někoho s sebou?" rozhlédla se okolo, jestli tam někde jsou další členové divize. Kde byl vůbec kapitán? Někam se zase slehl!

Mizuki

Si oddechne. Alespoň něco z naší doby přežilo obměny, které tento svět tak často zažívá. Usměje se. Pokud netrváte na komorní atmosféře, můžeme vzít Kyouheie a nějaké další členy divize...Akio nemá určitě čas...co si pamatuju, tak šel něco zařizovat. Mimochodem...chcete někoho přibrat vy dámy? Přeci jen...platím, tak ať je to alespoň pořádná útrata. Zaštěrchá pytlíčkem s Menos Card - Váš velký partner při nakupování malých věcí!

Baru

Nakonec sehnala ještě Kyouheie a samozřejmě yaoi fanynky nesměly také nikde chybět. Nikdo jiný se nenaskytl, tak si řekla, se to už stejně stačí, nemusí to seznamování se s divizí zas přehánět.
"Tak jdeme!" zavelela a sama vyšla z vrat kasárny směrem ke kavárně.

Natsuki

"Zrazu nás je ako veľa." Podotkla som a hádzala som obzvlášť nebezpečné pohľady na Yaoi-fanynky. Ruky som si založila na hrudi no mala som menšie nutkanie, si jednu položiť na rúčku katany. Radšej som však vykročila ďalej. Už dlho som v tom podniku nebola, vlastne ak vôbec niekedy. Ja som nechodievala nikdy nikam, prišlo mi to až príliš zbytočné veď ožrať som sa mohla aj doma, tam som aspoň nikomu nezavadzala. Následovala som Baru

Mizuki

S úsměvem vzal celou tu bandu a vydal se k Vysmátému Arrancarovi. Kyouhei samozřejmě neopoměl přibrat dostatek tekutin ze svých vlastních zásob.
-----------

Akisha Shihomaru

Vrátila jsem se konečně z mise a už jsem zjišťovala několik změn. Zaprvé, někteří shinigami se z misí vůbec nevrátili, což bylo smutné. Zadruhé, na Seireitei se chystala další zkáza, ale doufali jsme, že to nebude tak hrozné. Za třetí jsem byla jmenována na post kapitánky třinácté divize, což samo o sobě bylo zvláštní, ale snažila jsem se do toho opřít, abych pozvedla ducha všech členů. Sice jsem nečekala, že mě uvítají s otevřenou náručí, ale to mi nijak nevadilo. V kanceláři jsem začal ihned dávat do pořádku veškeré papíry, i když mě to moc nebavilo, něco jsem tu nazačátek musela udělat a tak jsem zatím jen seděla v kanceláři a uklízela, snažila jsem se nemyslet na všechny ostatní problémy, které se objevili.

Ukitake Akio

Dobalil poslední věci, které ještě v divizi měl a že se jich za těch +/- 200 let nakupilo. Povzdechl si a naposledy se rozhlédl po kasárnách své, nyní již bývalé divize. Kolik krásného a zábavného jsme tu všichni zažili... Pousměje se při vzpomínce na všechny ty flámy a jiné akce, které se nezapomenutelně vryly do paměti všech zůčastněných a všech co nemají zrovna skálopevný spánek. Na jednu sranu ho velice rmoutilo, že opouští něco, s čímž za tu dobu téměř srostl, ale poté co zmizela Baru a Mizuki, už na to prostě neměl. Příliš často ztrácel své podkapitány a to se mu prostě příčilo, na druhou stranu se teď mohl věnovat svému osobnímu životu a své lásce, novopečené kapitánce 6.divize - Suki Taiketo. Během uplynulých týdnů zrenovoval své rodinné sídlo a to bylo teď jako stvořené pro výchovu prťat. Oh ano..děti...to bylo něco co mu taky vnášelo úsměv do tváře. Naposledy se tedy ohlédl, neměl sílu na srdceryvné loučení, takže divizi naposledy nesvolal. I divize to nesla těžce, ale Akio poznal, že v nové kapitánce se jim nedostane o nic míň laskavosti a přátelskosti, než divize zažívala dřív, ba naopak. Ověšen svými věci naposled opustil pozemky 13.divize a zamířil domů...

Akisha Shihomaru

Konečně jsme dokončila poslední papír a zahodila jsem tužku někam do rohu, vstala jsem a vyšla z kanceláře, už jsem tam byla zavřená moc dlouho a rozhodla jsem se, konečně vypadnout ven. Zamířila jsem jsem na střechu kasáren, posadila jsem se a sledovala okolí. Moje myšlenky se rozutekly všude možně, zpátky na misi, do druhé divize a pak jsem začala myslet na svou novou hodnost.

Akisha Shihomaru

Seděla jsem si tak o samotě a všímala si lidí pode mnou, jak po mě pokukují nejistým pohledem. Chápala jsem je, i já jsem slyšela, že kapitán Ukitake, byl pro ně, něco víc než jen kapitán. Povzdechla jsem si, nějak jsem se začínala nudit. Cože jsem to dneska vlastně slyšela... Ano, něco o akci v osmé divizi... "No neškodí tam zajít." Vstala jsem, rozhlédla se po kasárnách, sice jsem měla ještě papíry, ale ty tak trochu počkají. Odkráčela jsem do osmé divize, se trochu odreagovat.