13. divize

Zde se nachází kasárna třinácté divize.

Yuki Yaname

Poriadne som sa ponaťahovala a vstúpila som do priestorov trinástej divízie. Ruky som mala za hlavou a pohľad dosť nesústredený pretože som rozmýšľala nad tým čo sa stalo v Onsenu, ak toho shinigamiho niekde uvidím tak ho zabijem. Pomyslela som si s úsmevom na tvári no nedalo sa povedať či to myslím vážne, tak som sa len ďalej prechádzala a úspešne som sa vyhýbala nejakým povinnostiam či stresu.

Yuki Yaname

Vypočula som si ten poplach a na tvári sa mi zjavil deprimovaný výraz. Z očí mi začali tiecť prúdy anime sĺz a krok sa viditeľne spomalil. Muueee prečo zrovna teraz? vyzeralo to na taký pekný zvyšok dňa. Povedala som si a sklesnuto som kráčala ďalej, po chvíľke ma to prešlo a ja som sa znova hodila do normálu.. Hmm zvýšená ostražitosť? sotva by som s tou hrčou mala zvýšenú ostražitosť. Posťažovala som si trocha nahlas ale bolo to vážne iba sťažovanie.. v podstate som iba bola naštvatá že mám mať viacej povinností ako obvykle. Hliadkovať ..tss.. komu sa chce. pomyslela som si ešte a začala som robiť kolečká okolo kasárňach trinástej divízie. (pomalým krokom)

Na nádvoří bylo živo, hlavně noví členové, kteří ještě poplach nezažili a nepřečetli si, co mají při něm dělat, se tam scházeli a snažili se získat nějaké informace. Samozřejmě tam nechyběla ani podkapitánka, která všechny komandovala a nadávala jim, že jsou nepřipraveni.
"Ticho, ticho!" snažila se získat jejich pozornost, což se jí povedlo. "Žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí!" Aspoň doufám. "Řiďte se podle postupu tady na nástěnce!" Jak jinak. Na nástěnce už dávno visely informace o tom, kdo má kdy s kým a kde hlídku, vypracované Hiboru-fukutaichou ve volném čase.

Kanashi

Chtěl jsem sice jít do baru, ale nějak mě přešla chuť.
Proto jsem si to raději zamířil domu.
Přišel jsem domu a sebral si saké, kterého jsem tam měl víc než dost.
Hodil sebou o postel, sebral časopis do ruky, saké položil na stolek vedle postele.. Tak jsem jenom ležel na posteli, popíjel saké a četl časopis.

Hiboru Baru

měla ohledně svých rozkazů dost rozporuplné pocity, všechny ovšem negativní. Když zjistila, že nebyla poslána do světa lidí, málem se rozplakala. Sice to čekala, ale tak nějak ve skrytu duše doufala, že přeci jen není až takové jelito a kapitánka ji pošle bojovat... no... neposlala. To znamenalo, že její šance potkat v blízké době kapitána se snížila na nulu. Na druhou stranu se jí ale ulevilo. Sama věděla, že v boji nemá šanci, takže kapitánčino rzhodnutí pro ni bylo něco jako alibi pro sebe samu, proč nenásleduje kapitána do RW, ač by jistě měla. A za tu malou radost, kterou jí to udělalo, se sama před sebou styděla.
Každopádně... o tom už asi nemělo cenu přemýšlet, rozkaz padl a ona proti němu stejně nemohla nic dělat, ať se jí líbil nebo nelíbil, čímž si právě nebyla jista. Byla už připravená, ale nějak pořád ne a ne odejít. Nějak jí to pořád táhlo spíš do třetí divize než k východní bráně. S Anterem-taichou se během uplynulých dvou dnů vůbec neviděla. Měl tolik práce s novou divizí a ona ho nechtěla otravovat. Bude hodně hloupé, když se s ním půjde před isí rozloučit? Nejspíš ano... Jenže tohle byly těžké časy a byla tu možnost, že už ho pak neuvidí nikdy a to by si nikdy neodpustila, kdyby odešla jen tak, bez jediného slova. Zvedla se tedy, svoje zavazadlo nechala ještě ve svém pokoji, a vyrazila dost váhavě směrem kasárny třetí divize.

------------------------------------------------------------------------------------------

Když se vrátila z ne úplně úspěšné pochůzky, zato však bohatší o pár boulí a naražená žebra, vzala si s mrmláním své lehké zavazadlo a zamířila k východní bráně.

Sai Kazuma

Tet jsem zase v třinácté divizi? Tady jsem už jednou byl... teda aspoň myslím... neboo... Na chvíli jsem se zastavil... No, to je vlastně jedno, protože bych měl jít už konečně do své divize... mám už jen jeden energetický drink a to vydrží už jen tak na jednu cestu... takže přímo do osmé divize... Pomyslel jsem si a vydal se do osmé divize... po cestě jsem však ještě několikrát odbočil z cesty, abych si prohlídl nějaké věcí okolo... Pořad jsem si po cestě házel kamínkem, který jsem si sebral z jedenácté divize a samozřejmě popíjel svůj drink.

Kanashi

Zrovna byl doma v kuchyni a snažil si něco dobrého uvařit.
V ruce držel kuchařku a všude okolo byl bordel od jídla.
Moc mu to teda nešlo, ale jen tak lehce se přece nevzdával.
Navíc neměl zrovna ani nic na práci, protože nedostal zrovna žádnou misi.
Je pravda, že bojovat do lidského světa s Reimei se mu nechtělo.
Ale přece tu byli i jiné nějaké lehké nenáročné mise na zabavení.
Při svém vaření moc nedával na chvílí pozor najednou mu to tam začalo hořet.
Ku**a musím to ihned uhasit. Ale, jak?
Jako první se to snažil uhasit tím, že se to snažil sfouknout, ale nic.
Podruhé oblečením, ale to začalo hořet taky.
Teprve až potom si vzpomněl na vodu a ihned ji nabral do kýble.
Na poslední chvílí se mu to podařilo zhasit a měl už pořádné nervy.
Tak se šel osprchovat, převléknout, sebral si saké a vyrazil ven.
Možná najde něco zajímavého, co by mohl dělat a zavilo by ho to.

Hitsuto

když jsem doběhl ke kasárnám tak jsem se vydal ke kanceláři kapitána před kterou jsem se zastavil Ale ... kapitán tu vlastně není ... no ... snad tam bude fukutaicho... povzdychl jsem si, zaklepal jsem a čekal jsem jestli se někdo ozve.

Hitsuto

trochu jsem se vyděsil když jsem uslyšel rozbít se nějaké sklo Co to je ? ... nebo spíš kdo ... problesklo mi hlavou. Možná bych to měl prozkoumat... začal jsem pomalu otevírat dveře ze kterých jsem se postupně celý vynořil a začal jsem pátrat očima po místnosti a po zdroji hluku.

Hitsuto

když jsem uviděl Kyouheie v kapitánově židli tak jsem se pousmál Ah ... to jste vy Kyouhei-san, koukám že jste tu měl párty porozhlédnul jsem se po pokoji neměl byste ještě flašku ? docela bych se napil ... bohužel moje zásoby jsou vyčerpané.

Hitsuto

"oh... díky Kyouhei-san" řekl jsem a šel jsem se podívat ke skříňce. S hledáním nějaké lahve jsem neměl moc práce protože ve skříňce nebylo téměř nic jiného než pár plných a pár prázdných lahví. "No tak jsem něco našel" usmál jsem se na Kyouheie a posadil se na nejbližší možnou židli "tak ... nazdraví" vykřiknul jsem a potichu jsem dodal "našeho kapitána" zesmutněl jsem a začal jsem pít.

Suki Taiketo

Suki šla velice svižným tempem. Hlavou jí letěly myšlenky jako vítr a potřebovala to napětí za sebe nějakým způsobem dostat. Když konečně dorazila do kasáren, automaticky vyrazila do kaceláře Akia. V duchu se modlila a vysílala tiché prosby, ať tam sedí za svým velkým stolem a je tam, kde má být. Předtucha však byla zlá..
Rázně zaklepala na dveře kanceláře a pomalu otevřela dveře. Chtěla se nadechnout a pozdravit Akia, když v tom jí málem spadla čelist až k nohám. Oni tam snad něco slavili?! Nebo se nezdůvodně opíjeli?! A Akio zde nebyl?!
Tedy podle jejich malých očíček a sklených výrazu to spíš vypadalo, že to druhé.
"He, Hitsuto, Kyouhei zdravím vás... Je tady kapitán, nebo spíš nevíte kde je?" optala se trochu nejistě a měřila si je vážným pohledem.

Hitsuto

když do kanceláře přišla Suki tak jsem ji chvíli rozeznával a když jsem ji poznal tak jsem se snažil chovat co nejnormálněji "Ohajo Suki-chan, co tu hledáš ?" usmál jsem se "Taicho tady není, my mu tady zahřejváme místo, nechceš se přidat ?" podíval jsem se do pootevřené skříně kde bylo ještě pár lahví Saké a pro jednu z nich jsem se natáhl.

Suki Taiketo

Nejprve se vesele pousmála nad váháním Hitsuta a pak se zadívala na Kyouheie, který vypadl tedy značně podnapile, tak ostatně vypadl i Hitsuto. Ten, se to však snažil více skrývat a tvářil se, jako by se ho to ani netýkalo. Na jednou stranu jim měla chuť připomenout, že s prominutím chlastají v nevhodnou dobu, ale na tu druhouu by si k nim nejraději sedla a napila se s nimi na zdraví.
Na Suki vypadalo, že se neumí rozhodnout, co pro tuto chvíli bude nejlepší. Po nějaké té minutce váhání si sedla vedle těch dvou a pronesla s úměvem.
"Dobře, ráda si s vámi dám JEDNU sklenku na Akiovo zdraví."zaculila se a záměrně zdůraznila tu číslovku. Rozhodně se neměla v plánu opít. Na to teď neměla čas a ani pomyšlení. Suki si uvědomila, že naposledy pila alkohol s kapitánem Yasumarem na oslavě jeho návratu hned poté, co byla přijata do divize jako nováček. Nedalo by se říct, že jí to chybělo, nebyla žádný alkoholik, ale sama se divila, že si už tak dlouho neudělala čas na sklenku saké.. Zdravotní samozřejmě..
"A nevíte kde by mohl být, nebo kdy by se mohl vrátit?"zamrkala a koukala na ně svýma kaštanovýma očima, v kterých se zračil zájem... Byly doslova hladové... Hladové po informacích.
Suki si sama nebyla jistá, co by odpověděla na otázku, proč ho vůbec hledá. Ona sama to nevěděla, měla jen jistou potřebu. Vidět jeho úsměv, to že je v pořádku a smazat tu nepříjemnou vzpomínku, kterou má... A zeptat se ho na to jak je to vůbec s tím vizardem.. Jestli opravdu je..
Nasadila lišácky úsměv a očka jí zajiskřily, potřebovala zjistit co všechno ví a ve chvíli, kdy byly značně podnapilí, by neměl být problém to z nich vytáhnout, zatím však nic nepodnikala. Neměli důvod jí to neříct, pokud něco věděli. Brala je jako přátele a ráda je viděla..

Hitsuto

když Suki přijala pozvání na sklenku saké tak jsem byl rád protože jsem měl tušení že by jí to mohlo zvednout náladu a tak jsem se přívětivě usmál a dál jsem pil svoje saké dívajíc se po kanceláři.
Na otázku Suki jsem se poněkud zarazil protože jsem sám nic nevěděl, ale Kyouheiova slova mě znovu uvedla do chodu "Jo jo... to je pravda Kyouhei-san" podíval jsem se z okna a zasmál se.

Suki Taiketo

Lehce zvážněla, ale na venek nebylo moc poznat, co se jí honí hlavou. Uměla to dobře skrýt.Neví nic! Vůbec nic!.. A navíc jsou namol! Kdo ví, kde je, může si něco vyřizovat... Ostatně, byl stejně jako my v lidském světě, třeba šel domů, nebo.. Nebo se taky stalo to, čeho se bojím. Vůbec se nevrátil! Ty oči, to přeci poznám.. Vždycky jsem měla jakýsi šestý smysl na takové věci, dokážu číst v lidech emoce, nebo se mi to aspoň většinou daří..
Co teď? Měla prakticky jen dvě možností. Buď odloží sklenku saké, kterou už svírala v ruce a omluví se, nebo zde zůstane a pokusí se na to, co tam tenkrát viděla zapomenout a nepokládat takovou maličkost za důležitou. Váhala, nabídka zůstat tady a bezstarostně pít byla lákavá. Kdyby se jí někdo kdysi zeptat, jistě věděla, že by zde zůstala.. Kde jsou ty časy, kdy se potulovala nocí a chovala se lehkomyslně. Teď už je přeci zástupkyně podkapitána a to něco znamená!
"No, každopádně vám děkuji..pousmála se."Tak na kapitánovo zdraví, ať je brzy zpět!"předvedla další ze svých úsměvu a poodhalila své bělostné zuby. Pak si s nimi bujaře ťukla. Sklenku do sebe brátila a okamžitě začala cítit příjemné teplo, které se začalo rozlévat jejím tělem. Pro sebe se Suki lehce ušklíbla, měla chuť sáhnout po další sklenici a vyprázdnit její obsah stejně rychle jako u této, avšak povinnosti jí to nedovolovaly.
"Kdyby se vrátil a vy jste ho zastihli, tak mu prosím vás vyřiďte, že jsem ho tu hledala a moc nepíjte a hlavně, něco mu tu nic nepozvracejte.."zakřenila se a vstala ze židle. Pak posunula kupku dokumentu na stole, co nejdále od nich.
"Moc by vám za to nepoděkoval.. Bohužel já opravdu ještě musím někam zajít, snad příště si budeme moci sednout někam společně a jen tak si popovídat o životě. Mějte se oba a.. Dávejte na sebe pozor.."dodala a otočila se ke dveřím...