9. divize

Kasárna 9. divize Gotei 13

"Ou." Kapitán se s vykulenýma očima koukal na fakturu za objednaný inkoust do tiskáren, kterou právě (ironicky) polil inkoustem. Samozřejmě to byla faktura, kterou měl po jejím vyřízení odnést kapitánovi první divize. Problém byl v tom, že teď tak nějak nevěděl, kolik toho zboží přesně přišlo a nemohl si to přečíst, protože celý papír byl černý. Kapitánství bohužel není jen o hrdinském bojování s nepřáteli a ochraně Seireitei. Ne, občas musíte sedět za stolem, vyplňovat papíry, sem tam otisknout nějaké to razítko a něco podepsat. A ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát jako důležitá práce, opak je pravdou. Kapitán první divize potřebuje mít přehled o tom, kolik jednotlivé divize utrácí peněz, protože co si budeme povídat, je to taky jeho zodpovědnost. 
"Mitoshi, kde jsi, když tě potřebuju," vzdychl Yoshiro smutně a zoufale se opřel do opěradla svého křesla.

Nekonome Chieko

Seděla ve své kanceláři s cedulkou 'Zástupce kapitána' a vyplňovala dokumenty a jim podobná lejstra, která se jí válela na stole v dosti vysoké hromádce. Původně bylo těchto hromádek více, ale jakožto pilná zástupkyně se jich rychle zbavovala. Její černý kocour seděl na desce stolu vedle ní a pomáhal jí třídit již papíry. Podpisy a razítka létala a sem tam dokonce i pokus o kapitánův podpis, když si na to troufla, což nebylo moc často. Dokumenty, u kterých si netroufla střihnout natrénovaný kapitánův podpis dávala na vedlejší hromádku. Při jednom dokumentu týkajícím se dovážky karamelových věnečků jí kocour radil, aby to nepodepisovala a někam založila. Ale na to byla Chieko až moc hodná a nezkažená.
Když zmizel i poslední z papírů, oddechla si, protáhla se a podrbala Kura za ušima. Poté vstala od stolu a popadla hromádku nevyplněných lejster toužících po kapitánově podpisu. Kocour jí vyskočil na rameno a společně se vypravili do kanceláře jejich milovaného taichou.
Chieko zaklepala na dveře a po vyzvání vstoupila dovnitř. "Dobrý den, taichou." pozdravila. Kuro jí napodobil. "Neseme Vám nějaké dokumenty." pověděla modrovlasá dívka a usmála se na kapitána za stolem

Sice to nebyl Mitoshi, ale byla to hned ta druhá nejlepší věc. Tedy zástupkyně. Yoshirovi se rozzářily oči. Určitě ho přišla zachránit. Vezme ten začerněný papír a udělá nějakou magii, pomocí které fakturu vrátí do původního stavu. Nebo ne? 
"Dobrý den, Chieko," odpověděl na její pozdrav a podíval se na kocoura. "Kuro," přikývl hlavou. Potom ale nešťastně vzdychl.
"Jako bych jich tu už tak neměl dost," zakňučel. "Dneska už mám vyřizování plné zuby," postěžoval si. Záhy se ozvalo hlasité mňouknutí a oknem proskočil bílý kocour. Chieko ani nestačila mrknout a Fluffy už sestřelil Kura na zem a začal si s ním hrát na souboj na život a na smrt.

Nekonome Chieko

Z nějakého důvodu bylo Chieko kapitána líto. Vypadal nešťastně. "Nechcete s něčím pomoct? My už máme hotovo." pověděla mladá zástupkyně s milým úsměvem. Za těch pět let, co zástupcovala v devítce, se už přestala bát členů její divize. Mluvila s nimi normálně, žádné koktání ani omdlévání. 
V tom oknem proskočil Fluffy a sejmul Kura s ramene podkapitánky, která se ho trochu lekla. Černému kocourovi se moc nelíbilo hraní si s bílým kočičákem, avšak nedal se a rozhodně nehodlal prohrát. Chieko se nad tím jen pousmála a dál se věnovala kapitánovi.

Aririki "Rick" Ginken

Procházel jsem chodby a mířil jsem si to rovnou ke kapitánovi. Ani jsem nepočítal, že tam bude, byla to jen Okitou naučená formálnost. Zaťukat nejprve na kapitána, který tam téměř nebývá a pak až na zástup...
Dobrý den. zaklepal jsem opatrně na otevřené dveře a koukal na kapitána jako na zjevení. Párkrát ho sice potkal, ale nikdy ne v jeho kanceláři. Dobrý den Nekonome-sama. Dobrý den Ruyichi-taichou. Ehm... pak padl pohled na papíry všude kolem. Mohu nějak pomoci? Hlavou mi bleskla myšlenka na zapalovač, ale to by se asi, bohužel, velmi špatně vysvětlovalo.

"Můžete mě odtud dostat, Chieko! Ano!" řekl Yoshiro nadšeně. "Už dlouho jsme nebyli na žádné kapitánsko-zástupcovské pochůzce!" Sotva domluvil, ozval se klepot na dveře a zanedlouho vešel jeden ze členů devítky. Yoshiro znal většinu svých podřízených a zrovna tady ten se za poslední roky vypracoval na celkem dobrou pozici. Podle toho, co o něm kapitán věděl, byl dost snaživý. 
"Ginken-san," ukázal na něj Yoshiro prstem. "Oh, ano!" Mezitím, co běžel ke stojanu s kapitánskými haori, ukazoval na dvě velké hromady papírů. "Mohl byste to prosím odnést do příjmu kasáren první divize? Určitě víte kam. Je to taková ta velká místnost v prvním patře, kde se shromažďují všechny papíry, které se pak dostanou k vrchnímu kapitánovi." 

Nekonome Chieko

Z kapitána najednou čišelo nadšení. Chieko si připadala trochu hrdá sama na sebe, že mu dokázala zvednout náladu. "To je pravda, taichou." uznala s širokým úsměvem. Kapitánsko-zástupcovské pochůzky jsou důležité. Podle kapitána dokonce důležitější než dokumentace celé divize. 
V tom do místnosti vešel další shinigami. "Dobrý den i Vám, Ginken-san." pozdravila ho a sledovala, jak si kapitán bere své haori a úkoluje Ricka, aby odnesl ty hromady papírů do první divize.
Kuro se vyprostil z Fluffyho spárů a vyskočil Chieko na rameno. "Dostaň mě odtud." zaprosil jí tiše do ucha.

Aririki Rick Ginken

Pohlédl jsem na hromady papírů a pokýval. Docela vyděšeně. Pak jsem jen koukl na obě kočky a usmál se. Fluffy! Kuro! Rád vás vidím. zároveň jsem si začal stavět papíry do komínku. Pak komínu. A pak jsem již měl připraveny papíry tak, že po zvednutí do náruče jsem přes ně skoro neviděl. Mám odnést jen tohle, nebo i ten zbytek? podíval jsem se na neuvěřitelné hromady papírů. Krom těch, které jsem posbíral byly ostatní naskládány docela nepravidelně. Prosím- ať to znamená, že jsou nevyplněné! modlil jsem se v duchu.

seděla v redakci a hleděla na papír, který držela v ruce. Byla to další báseň. 

Ach sakury sakury
máte černé kmeny
celý rok
a růžové květy
jenom někdy
tak jako já
jako já.

Asi před rokem je začal posílat někdo pod pseudonymem "smutný pan kapr" na výzvu, aby čtenáři také přispěli svými výtvory do časopisu Ban-Kai. Baru četla každou z nich a ještě stále se nemohla rozhodnout, jestli to měla být recesní poezie nebo jen opravdu příšerná báseň. Po posledních několika se začínala přiklánět k recesní poezii, ale nebyla si jistá. Takže papír strčila do šuplíku k dalším asi sto, které v průběhu roku přišly. Možná je někdy předá k vydání... možná. Raději se přesunula k dalšímu příspěvku.

Večer byl vlahý stejně jako jeho pohled, když se díval do očí kapitánovi -


"NE," řekla rozhodně po přečtení půlky první věty a hodila rychle papír do koše. Rychle se rozhlédla, jestli nikdo neviděl, že se vůbec dotkla něčeho takového. Naštěstí v redakci skoro nikdo nebyl. Baru se tedy nenápadně podívala pod stůl, jestli hodila papír do správného koše, měla tam totiž dva, jeden normální a jeden super-koš na věci podobného ražení. Když zjistila, že se trefila do správného, ještě pohoršeně zakroutila hlavou a pokročila k pročítání dalších příspěvků od čtenářů.

Fluffy se na Ricka podíval, zasyčel, pak udělal salto ve vzduchu, odrazil se od zdi a proskočil oknem ven. 


Baru > "Copak to tam máte? Zase nějaké poezie?" Ozvalo se za rusovlasou důstojnicí. Hlas nepatřil nikomu jinému než Hijikatovi, který zrovna prohlížel horoskopy a znechuceně nad nimi kroutil hlavou. 



"Stačí jen tohle. Ten zbytek je," podíval se na Chieko a zoufale se kousl do spodního rtu. "Řekněme, že to ještě není úplně hotové, heh," vysvětlil Rickovi. "Děkuju za pomoc, Ginkene-san. Kdyby jste tam nějakou náhodou narazil na samotného vrchního kapitána, vyřiďte mu ode mě pozdrav." Konečně na sebe nahodil haori. Respektive kolem sebe. Rukávy si obvázal kolem pasu a celé haori nechal viset. "Pojďme, Chieko." Vyzval zástupkyni a vyrazil ze dveří. Po cestě Ricka poplácal po ramenou na poděkování.

Nekonome Chieko

Kuří se na Ricka jen podíval a kývl. Na jeho kočičí tváři mu hrál úsměv. Těšilo ho, že Fluffy utekl. Ten bílém kocour mu věčně prodělával problémy.
Chieko zachytila kapitánův zoufalý pohled. "Pak se na to podíváme." zkusila ho povzbudit. 
Poté si kapitán konečně 'oblékl' své haori a mohli vyrazit. Když procházela kolem Ricka, lehce se uklonila na rozloučenou a následovala svého kapitána.

Aririki Rick Ginken

Povzdechl jsem si. Bylo dobře, že jsem to pobral najednou, protože víckrát by se mi nechtělo. Nashledanou Ruyichi-taicho. Nashledanou Nekonome-sama. pokusil jsem se s papíry o úklonu, ale málem jsem pak hodil salto jako Fluffy, když se papíry začaly převažovat. Raději jsem se tedy narovnal a vyrazil ke kasárnám velitelské divize.

--> 1. divize

Během těch pěti let nechal Yoshiro vybudovat novou chodbu z kapitánské kanceláře, aby pořád nemusel procházet redakcí, když šel zrovna ven a utíkal od práce. Nemuseli to všichni vědět. Vydal se tedy ní. "Jak se dnes máte, Chieko? Je pěkný den, sluníčko svítí. Ideální na procházku! Nebo zmrzlinu. Nebo zmrzlinu na procházce. Heh." Podíval se na zástupkyni a zazubil se na ní. Potom Kura pohladil za ušima.

Nekonome Chieko

Procházeli kapitánovou tajnou chodbou vedoucí pryč z kanceláře. Chieko na rozdíl od Kura netušila, na co má její kapitán tajnou chodbu a ani to moc neřešila. Jednoduše ho následovala a na nic se neptala. 
"Dobře se máme. Práci máme hotovou a tak." odpověděla s úsměvem na kapitánovu otázku. "To máte pravdu." odvětila na slova o zmrzlině a hezkém dni a její úsměv se ještě rozšířil. 
"Já jsem pro zmrzlinu!" dodal Kuro a nechal se od kapitána pohladit.

"Kočky nemůžou jíst zmrzlinu, Kuro!" vysvětlil Yoshiro kočkovi. Kapitán deváté divize přece kočkám rozuměl. Považoval se za největšího znalce v Seireitei. Četl totiž obrázkovou knihu pro děti - Poznáváme zvířátka 2. 
Zanedlouho se dostali na sluncem osvětlenou ulici. Yoshiro se zhluboka nadechl a nechal si lehkým vánkem provětrat vlasy. "Tak pojďme." Vybídl zástupkyni a vyrazil jako první.

A tak kapitán se svojí zástupkyní vedle sebe, procházel klidnými ulicemi Seireitei. "Jak se vlastně máte, Chieko? Jste spokojená? Nikdo vás v divizi neotravuje nebo tak? Však víte, novináři." Yoshiro hodil ruce za hlavu a pořádně si protáhl krk. "A co ty, Kuro? Už jste s Fluffym kamarádi? Předtím v kanceláři to vypadalo, že se celkem bavíte." Usmál se na černého kocourka.

Nekonome Chieko

Chieko si užívala příjemnou procházku klidnými ulicemi s kapitánem po svém boku a kocourem na rameni. "Ano, v divizi se mi líbí. A nikdo nás neotravuje, všichni jsou moc milí." odpověděla mu s milým úsměvem. "A co vy, taichou? Jak se máte?" zeptala se ho. 
"Ale to víte, že jo. Láskou bychom se sežrali." odpověděl Kuro na kapitánovu otázku. Kdo ví, jak to myslel. Z nějakého důvodu se Kuro pořád rozhlížel okolo. Možná proto, že něco hledal a nebo čekal od Fluffyho nějaký podraz.

Yoshiro vzdychl. "Ale, jsem celkem unavený. Už dlouho jsem se pořádně nevyspal. Děti rostou a rádi křičí. Umí si na to vybrat nejlepší dobu. Většinou mezi druhou a třetí ráno," odpověděl popravdě své zástupkyni. "Zvládl jsem válčit s lidmi, kteří chtěli zničit Seireitei, zvládl jsem bojovat s Onmitsukido, kteří byli vycvičení speciálně na zabíjení. A to jen s jednou rukou. Ale začínám mít pocit, že nezvládám být tátou. Je to těžké. Hodně. Hlavně když se ještě k tomu musíte starat o celou divizi." Vylil si trochu srdce. Měl toho v poslední době celkem dost. A možná by radši zase bojoval s těmi ninji. Aspoň chvíli.

Nekonome Chieko

Chieko s Kurem si vyslechli kapitánova slova. Něco z toho poznali už před tím. Třeba to, že kapitán vypadá unaveně a nevyspale, což se se třemi malými dětmi dá pochopit. Poté začal vyjmenovávat, co všechno dokázal. No..všechno...byla toho jen hrstka, ale i tak to bylo něco hodno respektu a ten Chieko ke svému kapitánovi cítila. Vážila si ho. 
"Vy to určitě zvládnete. Věříme Vám, že jo, Kuro?" pronesla a podívala se na svého kocoura, který přikývl. "Kdybyste chtěl s něčím pomoci, stačí říct." dodala ještě s širokým upřímným úsměvem.

Aririki Rick Ginken

1. divize -->

Shunpnul jsem se rovnou z druhé divize a došel do svého pokoje. Bordelu si nevšímej a posaď se zatím na postel, jo? usmál jsem se na ninju a začal balit. Nejdřív básně, protože ty jsem nechtěl, aby ninja viděl. Pak přišli na řadu lahve, obušek, nože, boxery a samozřejmě oblečení. No...? usmál jsem se pak na Daikiho a podal mu poslední nezabalenou věc. Lahev staré, medové whisky.

Aririki Rick Ginken

Taky jsem si pořádně nahnul a pak kývl na Daikiho. No. Já mám zbaleno. Takže jak? Do hospody, užít si ještě trochu času s tímto pokladem? Nebo do tvé divize, abych se zabydlel? zeptal jsem se a vstal. Flašku za opasek a na záda dva obrovské vaky. I takto se může stěhovat shinigami. Co vůbec kapitánka? Jaká je? zeptal jsem se ještě, protože jsem měl rád informace předem.