13. divize

Zde se nachází kasárny 13. divize


Uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Seireitei se pomalu zase začalo stavět na nohy, stejně jako většina v bitvě zraněných. Bylo běžné vídat na ulicích shinigami ještě stále obvázané nebo dokonce z berlemi, ale důležité bylo, že dychtili se vrátit do práce. Nemocnice byla stále ještě plná, ale většina z těch, co tam nyní leželi, se těšila na uzdravení v brzké či vzdálené době. Nejhorší bylo za nimi, ale ještě mnoho je toho čekalo. Město bylo poničené, lidé se stále ještě pohřešovali, stále hrozilo nebezpečí, že se tu někde skrývá nepovšimnutý nepřítel. Ovšem vzduch byl teplý a napětí z něj pomalu vyprchávalo... Byl konečně po dlouhé době čas takéna odpočinek.

Hitsuto

pomalu jsem dorazil do našich kasáren, většina z našich shinigami byla ještě na cestě zpět a nebo na ošetřovně, což jsem já osobně považoval za zbytečné neboť jedinou pořádnou medicínou bylo pití, když jsem procházel kasárnami bylo tam celkem ticho, na třináctou divizi až moc velké ale to mi nevadilo, přeci jen dávám přednost klidu a tichu. Jakmile jsem otevřel dveře svého pokoje to ticho na chvíli ustalo silným skřípěním dveří které ty moje vydávali "Konečně doma..." vypustil jsem ze sebe spolu s posledním výdechem války a prvním nádechem míru. První zastávka byla koupelna do které jsem šel přes svůj pokoj zahazejíce oblečení všude možně. "Jaká úleva" pomyslel jsem si když na mě dopadli první kapky vlažné vody která ze mě smyla zasychající krev a pot... "žízeň" tohle slovo mě pronásledovalo už od té doby co jsem vlezl na půdu naší divize a tak jsem se osušil a s ručníkem kolem pasu jsem se vydal k posteli u které jsem se sehnul a vyndal spodní trám "Spolehlivá schovka kterou by ani Baru-fukutaicho nenašla" pousmál jsem se a vytáhl jsem flašku kterou jsem hned rozdělal a pořádně se napil "Super..." lehnul jsem si na postel a dál jsem v klidu popíjel.

Hitsuto

po pár lahvích které jsem do sebe lil jako vodu jsem se rozhodl že se půjdu projít a tak jsem se pomalu zvedl a pomalou vrtkavou chůzí jsem vyšel ze svého pokoje "Sakra ... měl bych zaktrejt skrýš" pomyslel jsem si a vrátil se do pokoje kde jsem vytáhl láhev na cestu ze skrýše a pak jsem ji zavřel "Tak dem" řekl jsem opileckým hlasem a začal jsem si broukat nějakou píseň, která se spolu s mými kroky vzdalovala od kasáren.

Spoiler:

Natsuki

N..nemôžeeeeuaaah.. vyšlo z mojich úst keď som stála v kúpeľne pred zrkadlom a v polke vety som si proste musela poriadne zívnuť. Uveriť tomu.. že som prešla cez akadémiu.. že som vôbec vstala včas na skúšky.. hee.. dokončila som s menším úškrnom pri čom som v ústach mala kefku takže som samej sebe moc nerozumela.. keď som dokončila rannú hygienu tak som sa obliekla do shinigami uniformy a s menším povzdychom som vyrazila do sektoru 13 divízie.. bola som tu len druhý deň takže som to tu moc nepoznala a tak som aj troška zablúdila pri hľadaní nejakej pre 13ku legendárnej nástenke kde som si chcela pozrieť nejaké info či úlohy..

Natsuki

Phee.. tu je vecí.. zašomrala som si popod nos keď som sa pozerala na nástenku a trocha divne som si premerala aj nejaké "užitočné" informácie o rôznych "prác". Hmm.. na hliadkovaní je príliš nuda.. na upratovanie som príliš lenivá.. na príspěvky do sbírky na pozústalé rodiny som príliš bez peňazí.. jedno lepšie ako druhé.. šomrala som si stále popod nos a očami som narazila na nejaké obrázky chalanov .. pri ústach sa mi spravila menšia slinka a ja som si ich začala obzerať s určite väčším záujmom než tie užitočné info. Tiež mi pohľad padol na nejaké inzeráty a ja som si jeden zo záujmom začala obzerať aj keď som moc nechápala tomu čo je na ňom napísané.

Natsuki

Trocha.. divne som sa na ten inzerát pozerala no po tom mi z hlavy začala mierne vychádzať taká anime para a ja som ten inzerát pokrčila v pravej ruke.. po tom som sa zahľadela na ostatné ktoré by tam asi nemali byť a začala som ich strhávať a krčiť.. možno až na pár obrázkov tých kawai chalanov ktorý sa mi pre zmenu ľúbili.

Natsuki

Ehm.. zasekla som sa keď som započula hlas a pootočila som sa na toho niekoho. Etoo.. upratujem? z úst som vypustila prvé čo ma napadlo a po tom som sa trocha prihlúplo usmiala až som sa nakoniec začala smiať a ani som nevedela na čom.

Kanashi

Zrovna jsem spál na své posteli, když můj pes Naru kňučel, protože měl hlad a já mu nedal delší dobu nažrat. Byl jsem bohužel tak mimo, že jsem ho ani neslyšel. Když dostal už nervy a viděl, že nevstávám rozhodl se, že mě raději vzbudí jiným stylem. Udělal několik kroků dozadu a rychlé se rozběhl, potom co byl dostatečně blízko postele na mě celou vahou skočil jako by to byl nějaký wreslingovy hráč. Taková raná do břicha mě už teda probudila, že jsem až vyskočil z postele. Co to.. Kde to sem! Co tu dělám! Někdo mě zase unesl?! Vykřikl jsem a pak se porozhlídl po pokoji, kde jsem ležel.. Ježíš, jsem přece doma.. Podíval jsem se na Narua, který byl vedle postele.. To ty jsi mě probudil, co ty hajzle?! Počkej až tě chytím.. tě uškrtím. Chtěl jsem na něho vletěl, ale to se mi moc nepovedlo, protože když jsem vstával z postele zamotala se mi nějak šikovně noha do přikrývky a já sletěl přímo na ksicht dolů... Ku*va! To se mi stává pořad.. Já to tak nesnáším. Potom jsem si všiml, jak Naru odběhl ke své misce a ukazoval, že ji má prázdnou.. Jo, tak ty máš hlad, že jo.. Ani chvíli nevydržíš bez žrádla.. Pověděl jsem mu a pak s protažením vstal konečně z postele.. Šel jsem ke své skříňce a vytáhl z ní pytel z granulemi. Nasypal jsem mu je do misky a on se pustil do jídla, mezitím jsem mu ještě nabral do druhé misky vodu a šel se osprchovat. Potom, co jsem dokončil všechny zaležitosti v koupelně jsem se oblíkl a chvíli se díval z okna.. Vypadalo to na pěkné počasí a tak jsem se rozhodl jít ven. Naru ještě však žral tak jsem počkal až to dožere a potom se s ním vydal ven na procházku.

Natsuki -> "A ještě se tomu směje! Jako víš jak dlouho mi trvalo, než jsem to tady takhle vyzdobil?" řekl trochu otráveně, i když nepůsobil nijak nepřátelsky. "To bude mít z tebe podkapitánka radost..." založil si ruce na prsou. Pak si tě prohlídl. "Ty jsi tady nová, co?" hleděl na tebe zpod nadzvednutého obočí.

Natsuki

Trocha som zneistela pri jeho slovách a pohľad som oprela niekam do zeme, ruky som dala za chrbát a začala som sa ako keby "húpať" dopredu a dozadu. Po tom som len pohľad obrátila do jeho očí. Jop.. som tu.. etoo.. druhý deň, zahundrala som potichu a snažila som sa vystrúhať milý úsmev. ksoo snáď z toho nebudem mať žiadne problémy.. prebehlo mi ešte hlavou.

Do kasáren se opět vrátilo reiatsu, které tam tak dlou chybělo. Reiatsu kapitána Ukitakeho.


Copak to tu máme za malůvky...jsem si jist, že by se to Baru nelíbilo...co kyouhei? Ozve se těm dvěma za zády a pak se vedle nich objeví bílovlasá hlava. Slyšel jsem...že se tu po dobu mé nepřítomnosti děly zvěrstva...Kyouhei...já.. pak si všimne neznámou členku. Vás neznám...jste tu nová?

Kyouhei

mírně zbledl, ale hned se mu zase vrátila barva do tváře. Samozřejmě, to byl jeijch kapitán! Nová dívka je důležitější než trestání starých členů!
"Taichou!" praštil kapitána bodře do zad. "Vítejte zpátky! To se musí oslavit!!" zařval.

Akio

Se podíval na Kyouheie pohledem rozesívajícím hrůzu, ale pak si jej přitiskl k sobě a poklepal ho po zádech. Kyouhei....jsem rád, že jste v pořádku...oslava...no...to určitě..budu muset svolat divizi. Usměje se na něj a zakryje svou spálenou ruku. Takže to běž zařídit...a já..se postarám o naší novou členku. Mrkne na něj a otočí se na ní. Takže...ehm..jak se jmenujete?

Kyouhei

"Rozkaz, můj kapitáne!" zařval a odběhl hned do neznáma. Plánování oslav, to... nebylo vůbec jeho, odběhl to na někoho hodit a hodit si nohy spokojeně na stůl v očekávání zábavy.

Natsuki

Chcela som niečo namietnuť tomu Kyouheiovi a už som aj otvárala ústa keď tu sa tam dostavil kapitán trinástej divízie.. ústa som mala stále otvorené dokorán pretože som ich nejak zabudla zavrieť a trocha divne som sa na neho pozrela. Ehtoo.. zamumlala som po jeho otázke a vážne som sa na chvíľku musela zamyslieť aby som svoje meno povedala správne. Volám sa Natsuki, teší ma. Odpovedala som nakoniec a posnažila som sa nahodiť taký milý úsmev.

Akio

Se usmál a napřímil se. Jeho téměř dva metry se tak ukázaly v pravém světle. Dobrá Natsuki, těší mě. Pojďte...najdu vám nějaký pokoj, ať se můžete ubytovat. Mávne na ní a rozejde se ke svému kanclíku. K tomu po pár minutách dorazí a Akio pomalu otevře dveře. Vůně jeho kanclíku jej uhodí do nosu a on se usměje. Jakmile si trochu přivykne na přítmí uvnitř a světlo se prodere dveřmi dovnitř, všimne si, že je zde nebývale uklizeno. Koukám, že se Baru činila. Usměje se a usadí se za stůl. Pak vyhledá složku, kde jsou zapsáni obyvatelé pokojů, jejich stav a mnoho dalšího. Až ho překvapilo, kolik pokojů bylo po oné bitvě prázdných. Trochu posmutní a ze skříňky vytáhne klíček s číslem 93. Pomalu ho podá dívčině. Jeho poslední majitel znal spousty dobrých historek. nicméně, rád jsem vás poznal Natsuki, když dovolíte, musím si dady něco pročíst. Mile ji požádá o odchod.

Natsuki

Následovala som kapitána pri čom som sa stále rozhliadala naokolo .. stále som tu bola "nová" a zrovna v tejto časti kasární som ešte nebola a tak ma celkom zaujali. Po tom som za kapitánom vstúpila do jeho kanclu a na tvári sa mi objavil taký mierne napätý výraz, bolo mi jasné že keď už som členkou trinástej divízie tak nebudem bývať na ubytovni v shinigami akadémii a tak som len s menším neistým úškrnom zobrala kľúčik a po tom som len prikývla. Uhm.. arigato a.. dovidenia taicho. brúkla som vďačne a po tom som vyšla von z jeho kanclu pri čom som išla hľadať svoju izbu.

Akio

Jen jí mávl na rozloučenou a začal se probírat stohy papírů. Bylo jich hodně a obsahovala jména lidí, kteří během bitvy padli, nebo jsou pohřešováni. Akiovi se až udělá hořko v ústech, když uvidí složky těch lidí, s nimiž dlouhé roky trávil...kteří v něj věřili...a on jim nebyl nablízku, když ho potřebovali. Akio pak přešel k druhé, poněkud větší kupce. Už po prvním papíru mu došlo, o co jde. Byly to dopisy rodin padlých shinigami v nichž se matky, manželky, děti a přátelé domáhali odpovědi proč. Některé děkovali s tím, že byl ten či onen rád, že mohl sloužit pod člověkem jako je on jiní se snažili najít vyníka. To vehnalo Akiovi slzy do očí. Ty stovky padlých, jejichž rodiny se marně snaží přijmout onen fakt, všichni ti, kteří položili svůj život za to, aby ostatní mohli žít. A v tu chvíli mu došlo, že jejich jména nesmí být zapomenuta a on se rozhodl o to postarat. Ihned začal zkoumat možné perspektívy ale nakonec zjistí, že divize nemá po bitvě finanční prostředky, aby pomník utáhla. Pak ho ale, starého pařmena, napadne něco, co by to dokázalo utáhnout. Benefiční ples, jehož výtěžek by šel na stavbu pomníku. Zvedne se tedy a vydá se do kanclíku Sei.

Baru

byla celkem zaskočená tím, co viděla v 10. divizi, takže automaticky zamířila domů, do třináctky. Proto si nevšimla Akia, který právě vycházel ze vrat, a málem do něj vrazila.
"Taichou!" vykřikla, když si ho konečně všimla, byla opravdu dost dezorientovaná. "Ehm, zdravím. Doufám, že jste si užil oběd," prohodila, aby dostála zdvořilé konverzaci. A lastně to byla i pravda.

Akio

Při odchodu málem srazí Baru k zemi. Na její otázku, zdali se rande vydařilo jen rozpačitě odpoví. Ano ještě nikdy jsem nebyl na tak skvělém obědě. A začervená se. Když teď byla Suki jeho přítelkyně, cítil se tak nějak mladší, jako by tu chudinku vysával a na oplátku jí předával své stáří. Bylo až zarážející, jak mocto připomínalo Bathory. Já zrovna mířím za Sei ...potom co jsem viděl...kolik dobrých shinigami už není..chci...no alespoň udělat něco, aby se na jejich oběti nazapomenulo. A k tomu jsou třeba finance...takže mě napadlo..uspořádat ples...lidé se potřebují trochu oprostit od toho co se stalo. Posmutněle na ní koukne.

Baru

Kapitán se červenal? To bylo nezvyklé. A chtěl pořádat pompézní akce k uctění padlých? To bylo až příliš obvyklé, přesně jeho styl myšlení.
"To je dobrý nápad, kapitáne, pokud budete potřebovat pomoc s organizací, ráda se toho ujmu," usmála se mírně. Stejně nemělo cenu s ním nesouhlasit, takže ušetřila čas, který by jinak vyplýtvala, kdyby se k tomu jakkoli jinak vyjadřovala. Až pozdě si uvědomovala, komu to nabízela pomoc s organizací - chorobně línému kapitánu Ukitakemu... No co, ples ještě neorganizovala! "Přeju vám hodně štěstí u vrchní kapitánky," kývla na něho a pokračovala dál do kasáren. Stejně teď měla myšlenky na něco jiného. Ráda by si s ním o tom promluvila, ale nevěděla jistě, jestli je to dobrý nápad... Proto radši mlčela.

Jak procházela kasárnami, spatřila nějakou dívku, která celkem bezcílně bloumala v obytné části. Baru ji nepoznávala... nějaká návštěvnice? Nebo nová členka?
"Zdravím, potřebujete s něčím pomoct?" zeptala se jí celke neutrálně.