13. divize

Akio

Začne okusovat táhnoucí se marshmallow. No..fkoro fem vabil Fotaifo... Polkne a začne opékat další. Pak jsme skoro umřel, objevil se ve městě, které jsem dříve neznal, potkal a nezabil muže, který způsobil smrt mého otce. No...ale zase jsem našel svého nejlepšího přítele a všichni mí blízcí jsou v pořádku. Zas tak špatné to nebylo, ale bojím se, že ten Quinci, který prchle bude ještě dělat problémy. Zamračí se.

Kyouhei

"Já jsem vedl misi na záchranu Soul Society!" pochlubil se. Detaily o tom, jak se zachytil ve křoví a většinu mise absolvoval nahý, si radši nechal pro sebe. nevyznělo by to tak dobře prostě... "Díky mně přišli do Seireitei vědci, kteří to všechno spravili!" kasal se.

Baru

při zmínce o Quincy pozvedla překvapeně obočí. Rozhodně nečekala, že uslyší o nich...
"Já myslela, že ti jsou všichni vyhubení!" Potom se pochlubil Kyouhei. O jeho misi už slyšela, ale stejně, uvědomila si, že ho ještě ani nepochválila. A taky to nemínila udělat. Nepotřebovala, aby se mu příliš zvedlo sebevědomí, už takhle dělal problémy!"

Akio

Koukne překvapeně na Kyouheie. Jeho mínění o něm bylo sice vysoké, ale až tak, že by místo vylepovaní prasáren radši spasil svět, to opravdu nečekal. Přešel k němu a plácl jej přátelsky do zad, až jej téměř shodí do ohně. Tohle je můj člověk. Nasadit svůj kejhák pro záchranu světa...konečně už na tebe začínám mít nějaký vliv Kyouhei... Zasměje se od srdce. To by krom pochvaly před nastoupenou jednotkou chtělo i něco speciálního...až budeš vědět co, dej mi vědět a já ti to obstarám. Mrkne na něj a natočí se na Baru. Tenhle byl starší než já...uzavřený ve vězení kapitánem Yo-matem nebo tak nějak. Každopádně vím o dvou...doufrjme že to je konečné číslo. Přejde k Marshmallow. Mimo jiné...vám Baru nikdy nezapomenu co jste udělal pro Mizukiho a pokud i pro vás můžu něcoudělat...tak stačí říct. Začne hltat.

K Baru přiletí a dosedne na ní pekelný motýl, nejspíš měl pro ní nějakou zprávu.

Baru

se chystala nějak kapitánův kompliment odbýt, možná se i trochu začervenala, ale překvapil ji pekelný motýl. Nechala ho dosednout k sobě na prst, aby si poslechla, co pro ni má. Opravdu netušila, co by to mohlo být, trochu ji to znervóznilo.

Vážená Baru-fukutaicho. Rád bych, kdybyste navštívila moji ordinaci a já mohl zkontrolovat váš stav. S pozdravem Dr.Shuchiteki Stein Ozvalo se.

Baru

To snad ne... zase doktoři?! A to si myslela, že už jen dobere těch pár léků a má to za sebou... Ale její zranění se nijak extra dobře nehojila, takže s tím asi měla počítat... Tohle u ná vždycky trvalo dlouho, než se konečně dala pořádně do kupy, když už někdy přišla k nějakému zranění.
"Ech... tak já vás opustím, pánové, ještě musím něco vyřídit," zvedla se od krásného ohníčku, do kterého bylo ještě stále do přikládat. Raději se nezmiňovala, co musí vyřídit... přece nebylo slušné, aby dáma něco takového zveřejňovala!

Akio

Koukne na Baru. Dobve...dáfete na febe povou. Zamává jí a přiloží pár účtů za elektřinu.

Akio -> Přiletěl k tobě pekelný motýl, který tě informoval, že se máš zúčastnit porady v budově první divize dnes od šesti hodin večer.

Akio

Nechal motýla aby mu dosedl na špičku Marshmallow. Poradu říkáš?! Zní nebezpečně. Pokývne a nechá motýla odletět. Pak koukne na Kyouheie. Kyouhei! Přines mi mé slavnostní kalhoty, tmavé trenýrky a láhev Kyouheiovice na kuráž. Budu se zodpovídat za zničení poloviny nemocnice a oblasti Senkaimonu. Přikázal svému věrnému minonovi.

Kyouhei

"Rozkaz!" vyskočil hned na nohy a rozběhl se tryskem pryč. Ne že by věděl, kde má kapitán kalhoty nebo trenýrky, ale aspoň tu kyouheiovici mu mohl zaopatřit.

Akio

Odejde pro své trenýrky a slavnostní oblečení. Do šesti měl času dost tak si mohl ještě něco zařídit, než půjde vyzvednout onu Reimeiačku.

Akio

Už byl zase zpět a čekal na Kyouheie. Už zdálky jej slyšel a když jej viděl musel se pousmát. Už jen pro tohle je má divize tak vyjímečná...všichni jsou vyjímeční... Převezme od Kyouheie dvě lahve a schová si jej do Shihakusha. Třetí mu nechá. Pak se trošku překvapeně koukne na trenýrky. Ehm...díky za Kyouheiovici a i za tvé trenky ale obávám se, že nejsem hoden jich nosit...obleč si je radši ty a nos mi v nich štěstí. Mrkne na něj a pak se ohlédne směrem k první divizi. Tohle bude zajímavé...přišli jsme zas o mnoho kapitánů...a nejen o ně...Je ta dívka co jsem ji přivedl v pokoji po bývalém třetím členovi? oukne na Kyouheie, ten by to mohl vědět...znal všecko co se ochomýtlo v kasárnách.

Kyouhei

se zakřenil. Stejně by doopravdy kapitánovi ty trenky nepůjčil, na to byly moc vzácné, takže bylo dobře, že je odmítl.
"Hmm, pokud vím, tak se odtamtud nehnula," přikývl vážně, jelikož se ho kapitán ptal na informaci. Věděl, že aspoň pro něj je plnohodnotným členem divize, ne jen myčem záchodů, za kterého ho nejspíše měla zástupkyně.

Akio

To je dobře, půjde teď se mnou...vy si tu zatím užívejte, až se zbavíte všech těch papírů v kanclu, tak to tu ukliďte. Mrkne na Kyouheie a pak s mávnutím odejde do míst, kde drželi Yuki.

Po chvíl idorazí k onomu pokoji a otevře jej. Koukne na Yuki. Bude porada, teď je vaše chvíle ukázat, že chcete být součástí Seireitei. pokyne jí, aby šla s ním.

Yuri Furukawa

Posedávám u otevřeného okna a zamyšleně hledím do dálky, když tu najednou se otevřou dveře a v nich se objeví postava kapitána. Porada? To jako porada kapitánů? Tohle mě trochu vyděsí. Nedám však na sobě nic znát. Bez jediného slova se zvednu a následuji kapitána. Cestou přemýšlím o tom, co mě asi teď čeká, o tom, jak velká je moje naděje na druhou šanci a co by se mnou bylo, kdybych ji nedostala.

Akio

I on mlčel, stejně neměl co by řekl a tak on i Yuri pomalými kroky vyrazili ke kasárnám 1.divize, kde se mělo rozhodnout o jejím osudu.

(Počkáme až se to tam začne kupit )

No když tu nikdo nepíše

Mizuki

Pomalu kráčel ke své bývalé divizi a už z dálky nasával vůni pálících se dokumentů. Aaaach...jaké to bylo opět být u "Postupů ověřených 13.divizí". JE to nádhera....být zase doma.... Nadechne se a pokračuje vstříc...už tu cítil Kyouheiovu auru...bylo to...magnifické!

Baru

se právě také blížila ke kasárně. Zdálky viděla přicházet Mizukiho. Byl to takový nezvyk... Zajímalo ji, co budoucnost přinese. Nevolala na něj, dokázala si představit, že možná chce mít taky trochu času pro sebe na přivítání se s ostatními, když doteď musel ležet v nemocnici.

Mizuki

Se zachůze otočil a podíval na Baru. Ve tváři měl úsměv, takový ten úsměv, jako když na někoho koho znáte zjistíte něco vtipného.

BAru pak uslyšela Mizukiho hlas, ale uvědomila si, že pouze ve své hlavě. Nebojte, vaši společnost neodmítnu. Popravdě bych potřeboval nějakého bodyguarda, aby mě lidi neumačkali. Načež na ní Mizuki zamáváa.

Baru

sebou trochu trhla, když uslyšela hlas ve své hlavě, ale po pravdě už ji to ani nepřekvapilo, po tom, co všechno už zažila. Pomyslela si, že opravdu neví, jestli osoba s hrncem ramenu je to pravé pro ochranu před pozorností... Došla tedy k Mizukimu a tázavě se na něj podívala, jako jestli jí opravdu mluví do mysli a nebo jestli se jí to jen zdá, a pokud ne, tak co to má jako znamenat?

Mizuki

Se usměje. Ano opravdu jsme vám mluvil do mysli, ale byl bych rád, kdybyste si to nechala pro sebe, nechci aby to věděl někdo další. Mrkne na ni, vezme jí hrnec, aby jí odlehčil a vydá se dál k divizi. Trochu jsme doufal, že než si něco najdu, tak bych mohl dostat nějaký pokoj. Co myslíte BAru?

Baru

"Myslím, že to nebude problém, Mizuki-san. Už jsme tu ubytovávali i kapitánova hollow přítele," usmála se, "takže nevidím důvod, proč ne vás!" Nakoukla do dvorany. Nikdo tam zrovna nebyl, všichni byli pryč a plnili své každodenní povinnosti. Věděla, že se pozornosti nevyhnou, ale aspoň zatím byli v bezpečí.

Mizuki

Jo...Mozat? Ne počkat...Modos, že? Milý chlapík...leželi jsme na stejném pokoji.¨Pokýve hlavou a koukne za roh, jestli tam není nějaký ten člen, ale vypadalo to, že všichni si opravdu hledí své práce.

Baru však měla pocit, jako by je někdo sledoval...možná i více lidí...

Baru

se s mírně nakrčeným obočím rozhlédla. Už zas měla takový divný pocit... jako by ji někdo sledoval. Jako v Huecu Mundu... Vůbec se jí to nelíbilo. Nejspíš jenom potřebovala spát a relaxovat, měla nervy na dranc.
"No, kdyby vám to nevadilo, nejdřív bych si dala tohle k sobě," zaklinkala trochu v ruce s hrncem, "a potom vám půjdeme najít nějaké to ubytování."