4. divize, nemocnice

Firel
Dokulhal jsem do nemocnice 4. divize s ošklivou dírou v boku.
Hledal jsem někoho kdo by se mi na tu ránu podíval.

Genma

právě nakráčel do ošetřovny. Tak trochu si přál, aby jeho služba dneska už skončila, protože to začínalo být poměrně vyčerpávající. Ale zdálo se, že ještě zdaleka není u konce.
"Á, vítejte, fukutaichou," přivítal Firela a ani se nemusel ptát, jestli ho něco bolí. "Tady si sedněte... koukneme se na to!" pokynul mu k diagnostičnímu lůžku.

Yoshiro

Pořád jsem byl ještě dost překvapený a trochu jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Každopádně, radši jsem nad tím nepřemýšlel a jen si to užíval. Pořád jsem se na Konan culil jako blbeček. Srdce mi bušilo, jako bych snad znovu žil. Bylo to dost nezvyklé. Vlastně, dost mě zajímalo, jak dobře jsem Konan líbal, protože jsem ženu nepolíbil asi 30 let. Kapitánské povinnosti jsou prostě prioritní a na ženský není čas.. Ale to je jedna z věcí, které jsem se v blízké době rozhodl změnit. Měl bych si sehnat nějakýho zástupce.. Zamyslel jsem se nad řešením této zapeklité situace. Z toho jsem se ale rychle dostal a znovu jsem věnoval zamilované pohledy Konan. Možná to už bylo i trochu přehnané..Ale líbilo se mi to.. Navíc, co jiného jsem měl dělat. Přivázaný k posteli, zraněný a znehybněný..

Konan

Usmívala jsem se na Yoshira a přitom mu hleděla do očí. Žluté oči jsou prostě ty nej. Na chvíli jsem zvedla hlavu a podívala se po pokoji. Na lehátku ležel Kuchiki v komatu a Raiden si tu jen tak postával v rohu, jako kdyby na něco čekal. Nenápadně ale dramaticky jsem protočila oči. Opět jsem se naklonila k Yoshirovi. Nechceš něco přinést nebo tak? Zeptala jsem se starostlivě.

Yoshiro

Na chvíli jsem se zamyslel.. Mno.. Mohla by jsi mi donést kasárny 10. divize..Potřeboval bych si totiž dát sprchu a převléct se.. Řekl jsem s tak vážným tónem, že to snad muselo vypadat i komicky. Samozřejmě jsem vtipkoval.. Jedním okem jsem se koukl na Yasumara , který byl asi mrtvý. Potom jsem si konečně trochu upravil vlasy tou odvázanou rukou. Bylo to .. Dokonalé. Ale stejně jsem si hlavu potřeboval umýt..

Konan

Zamrkala jsem na Yoshira a málem vyprskla smíchy, ale nahrála jsem to na kašel. No, kasárny 10. divize není zrovna lehká věc. Spíše bych to viděla na to, že do kasáren donesu tebe, ale neměl bys spíše ležet a až po troše zotavení teprve utéct? Ještě před chvíli ti bylo strašně špatně. Připomněla jsem mu jeho herecký výkon.

Yoshiro

Zatvářil jsem se děsně nevinně. No.. Jako.. Mně je pořád špatně! Ale.. Podíval jsem se směrem ke svým vlasům. Potřebuju...Si...Umýt...Vlasy..Pořád tam ještě cítím písek z Hueco Mundo.. A .. Je to strašný.. Horor... Mluvil jsem pomalu, tiše a působil jsem děsně přesvědčivě. Chápeš, že jo? Zeptal jsem se jí. Věřil jsem, že mě pochopí. Určitě ví, co pro mě moje vlasy znamenají.. To je známé po celém Seireitei.

Raiden

Podívá se na Yoshira. Promiň Yoshiro. Mohl jsem vám dát více času, ale netušil jsem že Yasumaru tak nenávidí kafe. Pak Yoshiro řekl něco o tom že by něco potřeboval a tak sice to nejspíš bylo pro Konan, ale já se do toho vložil. A Yoshiro co třeba taková ozdravná procházka do kasáren 10. divize? Myslím že tam budeš mít větší pohodlíčko a tady slečna zástupkyně se o tebe určitě ráda bude starat v soukromí. Zasměje se a dojde k Yasumarově posteli. Promiň příteli nechtěl jsem to tak přehnat. Ale neměl jsem ani ponětí že nemáš rád kávu černou jak bota. Následně se otočí na Yoshira a hlesne. Takže 10. divize nebo mám vypadnout?

Hikari Kuchiki

Genma měl ruce plné práce a yaoi fanynky se nějakými povinnostmi nijak nezatěžovaly, takže do čtvrté divize mohly proudit návštěvníci ze všech stran. Přišel další z nich - do dveří vešla útlá, bledá, mladá žena. Měla dlouhé, tmavé vlasy, šedé oči a na sobě překrásné, vyšívané kimono... vlastně se v mnoha ohledech dost podobala Yasumarovi.
"Promiňte," uklonila se všem přítomným. Zdálo se jí, že něco vyrušila, tak se na chvíli zarazila, ale potom její oči sklouzly k Yasumarovi ležícímu na lůžku vzdálenějším ode dveří. Zamrkala a tak rychle, jak jen jí důstojnost a kimono dovolovaly, k němu přešla. "Nii-sama..." řekla ztrápeným hlasem a lehce se dotkla jeho vlasů, jako by se bála jakéhokoli fyzického kontaktu, protože by byl nevhodný. Hleděla na něj dost rozpačitě. Ležel v nemocnici a všichni kolem byli klidní, takže byl zřejmě v pořádku, ale nevypadal na to.

Konan

Podívala jsem se na Yoshirovi vlasy a zahlédla jedno zrnko písku. Máš pravdu. Máš na hlavě písek...hrůza. Zatvářila jsem se chápavě a přitom mi koutky úst cukaly do šikorého úsměvu. Mezitím do toho něco mluvil Raiden. Sice říkal něco o tom, že nám chtěl dát víc času, ale sám nám ho teď bral. Otočila jsem se směrem k Raidenovi a odpověděla mu za Yoshira. Rai...Kapitáne, jsem dost silná a rozumná žena. Dokážu se o Yoshira postarat i sama. Odsekla jsem. Náhle se naskytla chvíle, kdy jsem spatřila dalšího z rodu Kuchiki. Chvíli jsem tu dívku pozorovalal, ale když se na nic neptala a v klidu si seděla u bratra, odvrátila jsem pohled. Pustila Yoshirovi ruku a začala obcházet lehátko a přitom ho odvazovat. Postupně jsem došla až k jeho druhé svázané ruce. Při rozvazování jsem se nad Yoshirem trochu naklonila. Za tenhle únos mi někdo vynadá. Tím jsem si naprosto jistá. Šeptla jsem mu, aby to nikdo jiný neslyšel.

Yoshiro

Jakej ú- zasekl jsem se a díval se na Konan trochu tupým pohledem. V Hueco Mundo jsem dostal pár ran do hlavy, takže mi ještě chvíli trvalo, než mi vlastně došlo to, co chce Konan udělat. Hned na to mě ale napadlo, jak to vlastně plánuje provést, takže jsem se uklidnil, protože křehká dívenka jako ona by přece nemohla- znovu jsem se zasekl a začal jsem přemýšlet. Uhm..

Konan

Jen uhm?...Co myslel tím uhm? Zamrkala jsem na Yoshira. Tak, rozvázaný jsi, ale budu potřebovat tvojí pomoc. Potřebuji, aby jsi se o mě opřel a já už s tebou nějak doskáču do tvé divize. Jsi si ale opravdu jistý, že nutně potřebuješ do divize? Zeptala jsem se ještě naposled naléhavým tónem, ale byla jsem připravená ho podepřít a vyrazit.

Yoshiro

Mnooooo...Jistěže ano! Z celkem velkými obtížemi jsem se začal zvedat. Nejvíc mě bolely ty záda. Ironické bylo to, že tu bolest jsem si způsobil sám svoji neopatrností. Fakt si potřebuju dát sprchu..A..Papírovat..Znáš to.. Kýval jsem hlavou jako bych byl největší pracant na světě.

Konan

Jo, znám. Usmála jsem se a pomáhala Yoshirovi se nejdříve pomalu a opatrně zvednout do sedu. Pak přišlo to horší - vylézt z postele a postavit se na nohy. Jak začal vstávat už jsem ho podpírala a přitom se snažila mu nezpůsobit velkou bolest. Přitom jsem hodila očkem po dívce z rodu Kuchiki, ale vypadalo to, že je se plně věnuje pozorováním Yasumara.

Yoshiro

To je strašný..V tomhle stavu si tu hlavu stěží umyju.. Ale ne. Já to zvládnu.. Zvládnu..Zvládnu to!! Jsem přece Kapitán.. Každej správnej Kapitán si musí zvládnou umýt vlasy i v situaci, kdy je to prostě nemožný.. To měli dát do zkoušek! Koukal jsem se na vlasy, které mi padaly do očí. Asi..No asi jsem připravenej. Řekl jsem Konan, která asi byla ready k tomu, aby mě shunpem dostala do kasáren desítky.

Konan

Dobře. Přikývla jsem. A to jsem ze začátku byla taková slušná shinigami a teď unáším kapitána z nemocnice. To jsem se hodně rychle změnila. No co...vyrážíme. V duchu jsem pokrčila rameny. Přestala jsem myslet na kraviny a začala se soustředit na náš cíl....Puffff.... Ze země se trochu zvedl prach, ale zase rychle lehl na zem.

Raiden

Když Yoshiro a Konan odshunpovali pryč otočím se ještě na Yasumara a jeho sestru. Prosím řekněte mu až se probere že je mi to moc líto. A že mu přeji rychlé a dobré uzdravení. Mírně se ukloní a výjde z pokoje. Pokusí se poupravit ten zbytek oblečení a pak se rozhlédne. No asi budu muset na tu poradu kapitánů. Pomalu se rozejde z nemocnice a pák náhle zmizí za pomoci Shunpa.

Kaanshi

Doprovodil Firela k nemocnici a pak co viděl, že už dorazil tak odešel.
Co bych měl tet dělat? No možná půjdu do baru na saké.
Pomyslel si a vydal se směr bar.
Dlouho jsem už saké neměl.. tak to bude skvělé!

Firel
Posadil se a nechal shuinigamiho prohlížet ránu.
Poprví co tu jsem ve 4. divizi kvůli zranění při vědomí.
Jak to vypadá? Zeptal jsem se shinigamiho. Nerad bych byl nějakou dobu nepoužitelný, obzvlášt když je tu všude takovej orzruch.

Genma

měl opět službu. Nemocnice byla tichá, spousta lidí byla venku na cvičeních. Podle všeho se blížila válka, takže i medici museli být dobře sehraní. A ukízeči jakbysmet. Ve válce je vždycky spousta bordelu... Genma seděl ve své doktorské kanceláři, měl klid na práci, a tak dělal nákresy nového modelu postele pro kapitána Ruyichiho. Shrnul si pro sebe poučení z jeho minulých návštěv. Takže, zamřížovat okna. Ujistit se, že je místnost, ve který je jeho postel, uprostřed jiných místností, aby jedna probouraná zeď vše nezhatila. To vlastně vylučuje ty okna... škrtl si jeden bod. Dál, pouta. Z něčeho hodně pevného. Kidou je zakázané, ale řetězy ne! Ještě štěstí, že toho, kdo psal ty nařízení, nikdy nenapadlo, že by v nemocnici chtěl někdo někoho poutat řetězama, hehe... A hlavně... klíč! A ten budu mít já, jedině já! A já ho spolknu. Jo a... žádný fíkusy. Ten trik, co použil před třemi lety, se mu už nepovede! Fajn... pro jistotu připíšu ještě sedativa. Sice všechny ty opatření se zdají neproniknutelný, ale bude lepší, když ani nebude při vědomí! A zákaz návštěv, rozhodně... připisoval další a další body do svého sadistického seznamu, který kdyby někdo jen tak bez kontextu četl, asi by si pomyslel něco velmi zvláštního.

Izumi Razaki

Bezva... 3. 6. a 10.tá divize... teď čtvrtá... tenhle den fakt je legrace...
Vešel jsem dovnitř spous skidovaným Seikem přes rameno... zamířil jsem si to k tý šamance, co mě tu minule sprdla... lehce jsem Seikem zabušil do dveří
Mám tu pro vás pacienta... řekl jsem celkem vážně. Vypadá to na nějakou duševní újmu nebo možná postraumatický zážitek... co já vím... ale vy šamani tady ve 4.divizi jste nejblíž odborníkům...

Genma

uslyšel bouchání na dveře a někoho, kdo za nimi řvat. Kde jsou sestry, když je člověk jednou potřebuje?! Vždycky jen překážej, ale aby udělaly něco užitečnýho, to ne. Vstal a odsunul dveře.
"Říkal jste něco... Izumi-fukutaichou?" dodal i oslovení, když si všiml, kdo za dveřmi stojí. Už poprvé slyšel docela dobře, ale o to tady nešlo.

Izumi Razaki

Ano říkal, mám tu chlapce, který potřebuju pomoc 4. divize... zdá se, že prodělal nějaké trauma nebo něco horšího... Byl bych vám vděčný, kdybyste se na to podívali... řekl jsem a podal mu Seika...
Jo a musím zůstat s ním... rozkazy kapitána Kuchikiho..