4. divize, nemocnice

Sai Kazuma

Konečně jsem se probudil a hned potom co jsem otevřel očí jsem se zvedl... Kde to sakra jsem? Podíval jsem se na čem to ležím a napadlo mě... No, vypadá to, že ve 4. Divizi... No, podle mě nemám nějaké zranění kvůli kterého bych tu musel zůstat... Pomyslel jsem si a vstal z postele... Poté jsem se porozhlédl po místností a viděl okno... Šel jsem k němu, otevřel ho a vyskočil z něj... Poté jsem šel omrknout situaci... Zajímalo mě co se to tady teď děje a jestli tu jsou pořad ti samuraiové... ale podle toho co jsem viděl jak jsem šel pryč ze 4. Divize jsem usoudil, že jo...

Kadmiel

Všetok ten rozruch, špina, krv a pot sa po každej bitke či roztržke presunú práve na toto miesto - do kasární štvrtej divízii, do jeho domova a útočiska. Vyzeralo to tu však úplne inak, ako keď odchádzal... v chodbách na provizórnych posteliach ležali ranení shinigami, a ďalších ešte len privážali. Tí prominentnejší a tí s fatálnejšimi zraneniami dokonca dostali lôžka v izbách, ktoré tak či tak boli preplnené, a to ešte nebol ani koniec dňa... Väčšina školených členov sa snažila zachovať aspoň aký-taký rád, no s takýmto množstvom osôb, ktoré potrebovali ošetrenie to bolo takmer nemožné. Niektorí disciplinovane čakali, kým na nich príde rad, druhí sa zas cez seba prekrikovali a vyžadovali si pozornosť. Presne takýchto nenávidel... A ako. Najradšej by im namlátil a nechal ich počkať v kasárniach svojich divízií, dokým si do hlavy nenalejú trocha rozumu a rešpektu. Hneď prvá miestnosť bola k dispozícii, aby ošetrili ako sotaichou, tak aj kapitána desiatej divízie.
"Genma-senpai... Môžeme ich previezť sem."

Toshio Ozaki

Nestihl Lus ani odpovědět a už byl v kanálech sám. Keiji zmizel s kapitánkou. Vyřízeně si povzdechl a zamířil zpět do kasáren 4. divize, protože pokud chtěl pomoct na bojišti s léčením, tak na to měl jen málo vybavení.
Jen co došel ke dveřím 4. divize, tak se zhrozil. Tolik zaněných a každý kříčel něco křičel, nebo sténal bolestí. Zamračil se, zatnul zuby, hodil ten svůj baťůžek stranou a šel pomoci ostatním ze své divize. Lehké a střední případy nechával na ostatních. Ozaki spíš vyhledával těžké případy, kde jde o život. Nehodlal totiž nikomu dovolit, aby si jen tak umřel. Takže proto aby ho zachránil, byl schopný použít i síly své zanpakuto.

Genma

Ta vřava v nemocnici na něj dolehla stejně jako na Kadmiela nebo Ozakiho. Zastavil se a rozhlédl se.
"Ticho tady!" zařval potom. "Jestli se vám nelíbí, že musíte čekat, vraťte se do boje - těžší případy dostávají přednost!" řekl jim cynicky, což většinu ztišilo aspoň na únosnou hladinu. Možná taky pohled na vrchní kapitánku a kapitána 10. divize, zkrvavené a bezvládné, na to měl vliv. "No, tak." Následoval Kadmiela do místnosti, kterou našel. Rád by každému ze zraněných vyhradil zvlášť operační sál, ale jaksi to teď nebylo možné, takže se musel spokojit s tímhle. Genma je přejel pohledem. Potřebuje ještě někoho... "Hej, Ozaki!" zavolal si prvního schopného medika, kterého zahlédl, když se podíval do chodby. Kapitánčina zranění byla mírnější, ale měla ještě ta stará, utržená ve světě lidí, se kterými do nemocnice nepřišla, proto byla tak oslabena. Ruyichi na tom byl hodně bledě. "Kadmieli, ty se postarej o kapitánku. Ozaki, ty mi pojď pomoct s Ruyichim," řekl stručně. Doufal, že na to budou stačit.

Yoshiro -> Střídavě jsi viděl jen naprostou temnotu rudě orámovanou bolestí, a záblesky svého vnitřního světa. Postupně se rudá barva rozšiřovala... bylo ti teplo, bolest ustupovala, byla tupější a tupější až jsi ji přestal vnímat úplně... a zakotvil si ve vnitřním světě. Nejdřív jsi ho nemohl poznat. Obloha kolem byla šedá a nikde kolem tebe nebyly bílé obláčky. Stál jsi v malém, volném prostoru tlumeného světla, který na všech stranách končil a ztrácel se v těžkých, tmavých mračnech. Nebylo skrz ně vůbec nic vidět, jen občasný vzdálený blesk.

Yoshiro

Prostě se posadil na jeden z těch temných mraků a zůstal tam. Byl dost mimo a vůbec nevěděl, kde se vzal ve svém vnitřním světě, který vypadal dost.. Post-apokalypticky. Nikde neviděl Tenshi, ale to nebyla novinka. Celé tělo ho dokonce bolelo i tady, což bylo celkem divné. Radši se položil na záda a zůstal ležet.

Toshio Ozaki

Zrovna běhal sem a tam, když ho zavolal Genma. Na jeho zavolání se zastavil na místě a udělal takový ten pohyb hlavou značící - Co chceš? Když zjistil, proč byl zavolán, bez námitek šel pomoc. Tak tohle pak bude chtít tu speciální cigaretu, kterou si už tak dlouho schovávám. Pomyslel si, když uviděl, v jakém stavu je kapitán 10. divize. Okamžitě se pustil do léčení. Nesměli ztratit ani chvilku.

Kadmiel

Taká česť... ošetrovať samotnú sotaichou z jej rán. Niečo také sa bežnému rádovému členovi zo štvrtej divízie len tak nestáva... Ale väčšina najlepších medikov je pravdepodobne zaneprázdnená s fatálnymi prípadmi, aj keď nemohol tvrdiť, že vrchná kapitánka k ním nepatrila. Jej zranenia boli naozaj dosť hlboké, ešte dokonca cítil silné reiatsu toho, kto jej to spôsobil... Dokonca aj na poli zacítil to inferno sily, ktoré potom vyprchalo. Akiste sa nebude musieť obávať o pomstu, pretože ju už niekto vykonal... Neboli to však jej jediné šrámy. Genma-senpai mu podľa všetkého musel veriť, ak zveril takúto dôležitú osobu do jeho rúk... Musel načrieť do železných zásob svojho reiatsu, aby ju dostal späť na nohy. Cítil, že Chiyu s tým nesúhlasí, no nepredpokladal z jeho strany žiadnu väčšiu hrozbu. Položil svoju dlaň na čelo kapitánky a vlieval podstatnú časť svojich zásob do jej tela... Ešte nebojovala naplno, no energia a množstvo reiatsu v nej ho ohúrilo a ak by sa neovládal, tak by sa mu dozaista podlomili kolená. Avšak sa len zhlboka nadýchol a pokračoval ďalej vo svojej práci. Zelená žiara spod jeho ruky sa miesila s modrastou farbou jeho vlastnej životnej energie, tak ako aj z pasívnej schopnosti Chiyuho v shikai forme. Síce to bude náročné, ale pôjde to hladko.

Po chvíli už bola vrchná kapitánka pripravená na liečenie samotné. Spojil svoje dlane a na čelo sa mu orosilo perličkami potu, ako sa sústredil na jednotlivé miesta. Najprv na ranu zo strely, ktorá sa postupne zaceľovala. Potom ďalšie a ďalšie... Až kým sám cítil, že pokiaľ by si teraz niekde ľahol, pravdepodobne by na mieste zaspal. No nemohol to nechať len tak. Kapitánka to potrebuje. Síce sa už nevráti na bojové polia, určite nie dnes, alebo zajtra, ale Seireitei bude potrebovať železnú ruku na to, aby dala chaosu rád...

Yoshiro -> Nedokázal jsi poznat, jak dlouho jsi tam ležel, připadalo ti to jako věčnost. Všechno se s tebou točilo a tak nějak jsi cítil, jak opět padá tma... tentokrát bez rudé bolesti. Najednou se do tvého vědomí dostalo něco dalšího. Bylo chvějící se malé tělo, které se k tobě přitisklo. Dvě drobné ručky, co tě vzaly kolem krku, byly úplně ledové.

Genma

Zatímco Kadmiel se skláněl nad vrchní kapitánkou a bez váhání se dal do jejího léčení, Genma se mračil na Ruyichiho. To se dalo čekat... ten aby nedělal problémy. Naznačil Ozakimu, aby zatím začal obovovat kapitánovo reiatsu. Budou ho muset obnovit aspoň na jistou úroveň, než se daí do léčení. Vzhledem k tomu, že kapitánova energie byla naprosto vyčerpaná, nějakou chvíli to zabere. Gemnovi se dokonce zdálo, že je tak nízká, že kapitánovy buňky mají nižší soudržnost, než by mít měly. To bylo nebezpečné... Budou muset pracovat velice opatrně. Genma sse rozhodl si donést taky materiální pomoc, pár sáčků z infúzí vyvinutou na rychlejší obnovu duševní energie. Snad to nebude moc velký nápor na kapitánovo tělo... ale s léčením potřebovali začít co nejrychleji.

Kadmiel

Mal jediné šťastie, že stará dobrá vrchná kapitánka mala naozaj tuhý korienok, ktorý sa práve pri takýchto situáciách osvedčil. Už len jaj samotná hladina reiatsu bola dostatočne vysoká na to, aby vyliečila aspoň polovicu pacientov štvrtej divízie, ktorí sa tu práve nachádzajú... Taká obrovská moc. Zamyslel sa nad tým, či aj on niekedy dosiahne niečo takéto... Či by aj on mohol oplývať takouto mocou, akú majú kapitáni... A čo by to znamenalo pre ducha, s ktorým žije v takej krehkej symbióze.

Urobíme svet lepším."
"Spoločne."

Nikdy sa tak nestalo. A možno ani nestane. Chiyu mal vždy trocha iný názor na to, čo je hodné spasenia a pomoci. Zatiaľ čo Kadmiel bol ochotný vyliečiť aj najväčšieho vraha, ktorý kráčal po Zemi, Chiyu by ho bez váhania zabil. Pretože takéto duše si to nezaslúžia. Nezaslúžia si dýchať, existovať, nie... Nie, on si to nemyslel. Nikdy nie je na ňom rozhodovať o tom, kto bude žiť, alebo nie... Nikdy takúto moc ani dostať nechcel. Bola by to... katastrofa. Takéto role prináležia iným. Ako napríklad vrchnej kapitánke. Chiyu bol však kľudný. Cítil akúsi ľútosť, či dokonca výčitku, no nebolo to niečo, čo by bolo skutočné. Jeho duch by to vycítil. Skutočná ľútosť, alebo myšlienka v pozadí mysle na to, že daná osoba zabila niekoho blízkeho... Bez milosti by pravdepodobne zaútočil všetkým, čo mal. No takto nechal Sei-sama na pokoji... Nemal dôvod. A Kadmiel ďakoval všetkým bohom aj nebohom za to, že ju mohol vyliečiť. Inak by mal seriózny problém... Postupne sa vracal k hlbším ranám, ktoré ešte potrebovali pozornosť... Zaberie to ešte dosť dlhú chvíľu... A ešte dlhšie, kým sa naozaj dá fyzicky dokopy. Psychické rany však on vyliečiť nevie. Možno čas... Dúfa len, že kapitánka má dosť síl na to bojovať. Potom nebude už žiadnej sily ani kido, ktorá by ju mohla vrátiť späť do života. Vyhrali sme však. Aspoň táto správa ju dúfa, že poteší. Rukávom si otrel kropaje potu a preniesol zelenomodrú auru nad ďalšie zo zranení.

Yoshiro

Tenshi..? Ano, možná to byla ona. Yoshiro se mohl podívat, ale neudělal to. Prostě dál ležel a nevnímal nic ve svém okolí. Rukama ale ducha své zanpakuto objal. Musela se cítit strašně. A byla to Yoshirova vina. Co dokázal změnit jen díky tomu, že to použil? Změnila se snad i její osobnost? Vnitřní svět určitě, to poznal hned. Co když i Tenshi? Mrzelo ho to, ale musel tu pečeť uvolnit. Hiroshiho porážka určitě může změnit průběh této války.

Yoshiro -> Nepodíval ses na Tenshi, ale když jsi ji objal, ucítil jsi pod prsty, že její jindy krásné, bílé šaty jsou propálené a potrhané. Na kůži pod nimi jsi nahmatal strupy a krev... "Yoshiro!" vydechla ti téměř neslyšně do ucha. V jejím hlase byla hrůza, bolest a žal. "Proč jsem musela...?" Dál se nedostala a její hlas se vytratil, jen se dál chvěla.

Yoshiro

Stále neotevíral oči.Věděl, jak moc Tenshi ublížil a strašně ho to mrzelo. Bolelo ho u srdce. Jako by mu mělo každou chvíli puknout. "...Jinak to nešlo..." Zašeptal, z jeho rozklepaného hlasu bylo poznat, že se třese. Snažil se ještě víc přitáhnout Tenshi k sobě. Byla mu strašná zima. Možná opravdu použil všechnu svoji sílu a tím si podepsal ortel smrti. Tedy..Aspoň tomu všechno nasvědčovalo. Yoshiro ale umřít nechtěl, byla tu velká spousta věcí, které by chtěl udělat a prožít. Nemohl tu přece jen tak nechat Konan a odejít.."Zvládneme to, Tenshi?" Zeptal se znovu šeptem a ještě pevněji jí objal. Bylo to to nejlepší, co teď mohl udělat.

Genma

se mračil. Obnovování reiatsu na nějakou únosnou hladinu nešlo dobře. Ale ne nadarmo byl Genma momentálně nejvyšším důstojníkem divize! Nasadil infúzi a dal se se vší intenzitou do obnovování reiatsu. Yoshirovým buňkám ne nechtělo... ale to Genmu ani trochu nezajímalo. Ruyichi... nemysli si, že ti tohle projde, ty prevíte!
"Kadmieli, jak jsi na tom?" zeptal se po nějaké té chvíli do napjatého ticha, které v pokoji vládlo.

Yoshiro -> Nevěděl jsi, jak dlouho jste tam s Tenshi leželi. Připadalo ti, že zimou už ani necítíš tělo, a Tenshi byla hrozně tichá, to u ní nebylo vůbec obvyklé. Po pravdě jsi netušil, co s ní ta technika udělala, co se tu mohlo stát, že byla teď tak otřesená. Najednou... se ti zazdálo, že ti na čelo dopadla kapka. Pomalu se rozpršelo, ze všech těch tmavých mraků okolo.

Yoshiro

Po tom, co se rozpršelo, otevřel oči. Když uviděl Tenshi, jako by se mu zastavilo srdce. Byla naprosto zničená. Otrhané šaty, krvavé rány.. Vlasy, které byly normálně krásně rovné a upravené teď měla rozcuchané. "Tenshi...." Těžko říct, jestli Yoshiro brečel.. Kvůli tomu dešti to nebylo poznat, ale zněl tak, když Tenshi oslovoval. Pomalu se vyškrábal na nohy a vzal Tenshi do náruče. Opatrně, aby jí neublížil víc, než už se mu to povedlo. "...Opravdu mě to mrzí, Tenshi... Ale vedla sis dobře..." Pomalými kroky se vydal někam dál... Prostě šel dopředu.. "Bez tebe bych to nikdy nedokázal... Jsi můj anděl strážný, víš?" Nevěděl, jestli je Tenshi při vědomí nebo ne.. Ale prostě na ní mluvil.

Kadmiel

Bol natoľko sústredený, že takmer prepočul Genmovu otázku, ktorá sa mu zdala na míle vzdialená, keď ju vyslovil.
"Prežije to, ale bude potrebovať čas. A hlavne oddych. Netvrdím však, že nebude mať trvalé poškodenia. Trieštivé reiatsu zasiahlo miechu..." liečivá aura okolo jeho rúk zmizla, len aby mohol ukázať na miesto, kde to bolo najhoršie. "...a narušilo to prísun jej samotného reiatsu. Je však príliš unáhlené tvrdiť, že sa z toho nedostane... časom. Nie je to fatálne, ale môže byť. Predčasné závery..." Poslednú vetu povedal šepotom, jeho výraz sa zdal veľmi zamračený. Pohľad preniesol na Genmu a očakával jeho reakciu, prípadne ďalšie rozkazy.

Izumi Amaru

Ani si napamatuju co se dělo. Nevěděl jsem kdo mě sebral a přinesl sem. Jedno však nedokázal nikdo z doktorů - oddělit mě od mého zanpakutou. Celou dobu jsem ho křečovitě svíral a nepustil ho ani když mě někdo začal léčit. Z bitvy mě dostali v dost ošklivém stavu vlastně o mě zakopli náhodou a vytáhli mě z pod velkého samuraje. Nepamatoval jsem si jak jsem se pod něj dostal ani jak mě dostali zpod něj.

Yoshiro -> "Nejsem... nejsem!" opakovala jen Tenshi a obličej si zakryla rukama. "Tys neviděl..." Vypadalo to, že tvůj vnitřní svět musel být v naprosto strašném stavu, tak strašném, že o tom Tenshi z nějakého důvodu nechtěla nebo nedokázala mluvit. Šli jste dál a dál deštěm a ten smýval Tenshi postupně krev z těla a čistil její rány. Taky se ti zdálo, že z původného ledového deště se stává spíš taková teplá jarní sprška. Dokonce i mraky se postupně prosvětlovaly.

Genma

byl ke Kadmielovi zády, ale i tak bylo vidět, že přikývl. Nebyly to dobré zprávy... ale i tak lepší, než jaké čekal. "Výborně, Kadmieli, pokračuj," pronesl. Ruyichi už začínal konečně reagovat a jeho reiatsu se zvedalo. Genma tedy nechal Ozakiho ho obnovovat, zatímco sám se už pustil do postupného léčení. V některých místech bude muset opravovat hodně hluboká zranění.
Když se Yoshirovo reiatsu dostatečně zvedl, Genma usoudil, že infúze už se postarají v tomhle ohledu o zbytek. "Ozaki... jestli ještě můžeš, jdi se věnovat dalším pacientům. Nejsme v situaci, kdy bychom mohli přidělit dva lidi jednomu zraněnému," rozkázal. O Ruyichiho se postará osobně... a jestli ten nevděčnej zmetek zas bude při sebemenším náznaku uzdravení zdrhat, tak si ho ještě podá!

Yoshiro

Zasmál se.. "Ale jsi.. Podívej.. Už se to tu všechno vrací ke starým kolejím..." Hladil Tenshi ve vlasech, aby jí uklidnil. Věděl, že to asi nebude takhle lehké, ale aspoň se snažil. "Tenshi...Udělám všechno pro to, aby jsi to už nikdy nemusela znovu zažít.. Ale teď to bylo opravdu nevyhnutelné.." Zašeptal jí do ucha a opatrně jí začal stavět na nohy. "Budeš v pořádku..My oba budeme.. " Usmál se na ní.

Ozaki

Když doplňoval reiatsu kapitánovi 10. divize, chvílema cítil i jeho smíšené pocity. V jednu chvíli to už vypadalo, že Ozaki bude muset použít schopnost svého zanpakuto, aby kapitána neztratili. Naštěstí něco v něm ho přinutilo žít a léčba konečně začínala zabírat. Po tom všem Genma řekl, že už to zvládne, a tak Ozaki bez nejmenšího slova opět vyrazil do davu zraněných, kterých stále neubývalo. Spíše se zdálo, že jich je čím dál tím více.
Jak je tak prohlížel a uklidňoval, že to není nic hrozného a postačí obvaz, narazil na 3rd Seat 10. Divize, u kterého jen obvaz nestačil.
Tak tomuhle by měli platit víc. Řekl si Ozaki pro sebe, když se mu snažil vzít zanpakuto. Nechal tedy svých marných pokusů a raději mu začal doplňovat reiatsu, aby mu pak mohl vyléčit rány.

Kadmiel

Každou minútou bolo omnoho ťažšie obnoviť väzby v niektorých ranách, hlavne v oblasti chrbta, kde ju zasiahla strela. Netrúfal si ani odhadovať následky, ktorými bude sotaichou trpieť. Bolo jasné, že rana tesne nad obličkami, teda niekoľko stavcov hrudnej chrbtice bude poškodená. Obličky, slezina, žalúdok, pankreas, pečeň... Väčšina bola zasiahnutá obrovským množstvom reiatsu na úrovni podkapitána. Dlho kumulovaného reiatsu, ktoré bolo vypustené práve v jednom útoku. Najviac sa však obával o obličky a nadobličky. U nich bola možnosť trvalého poškodenia najvyššia a ich vylučovacia funkcia o to viac... Bol to jeden z orgánov dôležitých pre život ako ľudí, tak aj shinigami. Väčšina spirituálnych častíc, ktoré boli akokoľvek kontaminované sa filtrovali práve tu.

Rana sa pomaly, ale isto zaceľovala. Bolo potrebné urobiť ešte veľa, aby všetky väzby boli aspoň ako-tak obnovené... Zbytok však zostával na vrchnej kapitánke. Veľa šancí jej však nedával. Možno bude takto poznačená po zbytok svojho života... Každý boj si vždy vyberie svoju daň.

Yoshiro -> Když jsi Tenshi postavil na nejisté nohy, vzala tvou hlavu do dlaní a přiložila své čelo na tvé. V očích měla zvláštní výraz. Zdálo se ti, jako by byly hlubší než jindy, možná tak trochu temnější... zračily se v nich vzpomínky. Nedokázala ti popsat, co se tady dělo, ale rozhodla se ti to ukázat touto zvláštní cestou. Jakmile se vaše čela dotkla, trhl jsi sebou. Najednou jsi viděl svůj vnitřní svět při aktivaci pečeti. Vítr, temno, blesky, a Tenshi... cítil jsi, jak se v ní probudila všechna ta temnota, všechny její nejhorší stránky vypluly na povrch a ona byla krutá, zlá a šíleně se smála. A strašně u toho trpěla. Její křídla byla černá a táhla se přes celou oblohu, padaly z nich mraky černého peří... Byla ochromená hrůzou a nedokázala s tím nic dělat... trvalo to jenom sekundu. Potom zase čelo oddálila a byli jste znova obklopeni tlumenými, teplými paprsky, které se prodíraly mezi mraky. "Slib mi to... už nikdy!" zašeptala Tenshi.

Yoshiro

Když mu Tenshi ukázala, co se tu vlastně stalo, uhnul pohledem do strany, aby se jí nemusel dívat do očí. Nejspíš trpěla víc, než si sám vůbec dokázal představit. Zhluboka se nadechl a znovu se na ní podíval. "Slibuju, Tenshi....Slibuju.." Jakmile to dořekl, ztratil rovnováhu a začal pomalu padat na záda.. Když dopadl, zatmělo se mu před očima..


Yoshiro pomalu začal otevírat oči. Takhle zničený snad ještě nikdy nebyl. Kolem něj byl strašný ruch a moc lidí. Viděl to dost rozmazaně a nebyl si ani jistý, jestli je pořád na bojišti nebo někde jinde. Když ale uviděl Genmu a několik členů 4. divize, které si pamatoval, jak různě pobíhají dokola, došlo mu, že je v nemocnici 4. divize. Chtěl se zeptat, jestli boje skončili po tom, co porazil Hiroshiho, ale nemohl mluvit. Celé tělo ho tak strašně bolelo. Dokázal hýbat jen očima a prsty na rukou.

Genma

léčil a léčil. Čím víc zkoumal Yoshirova zranění, tím víc se mračil. Nešlo jen o seky a podobné věci, ale Yoshiro měl potrhané a poničené snad úplně všechno v těle. Že nezemřel už na bojišti na vnitřní krvácení, to samotné byl zázrak. Některé tkáně se hojily ochotně, jiné už méně. Genma se snažil dát nejdřív dohromady životně důležité orgány, ale chvílemi už se mu zdálo, že je toho na něj moc a nemůže to zvládnout. Samozřejmě si to nepřipouštěl... takže léčil dál. Už ho to začínalo zmáhat. Pociťoval na sobě závratě a únavu, tak se průběžně dopoval pilulkami na posilnění. Byl zrovna tak v polovině nejhoršího, když tu se mu zazdálo, že Yoshiro zahýbal prsty na levé ruce.
"No to si ze mě dělá..." utrousil Genma mimoděk a podíval se Yoshirovi do tváře. Víčka se mu chvěla. On musí prostě komplikovat i samotnou operaci, nejen rehabilitaci! Tenhle Ruyichi, ten má až otravně tuhý kořínek, pomyslel si Genma. "Ruyichi, ať tě ani nenapadne se hýbat, mluvit, nebo být vzhůru! To je doktorův rozkaz!" utrhl se na Yoshira. Už toho měl plné zuby, nepotřeboval tu ještě pacienta v agónii. Ani nepomyslel na to, že zapomíná na nějaké zdvořilostní přípony.

Izumi Amaru

Posadil jsem se prudce na posteli. Už jsem chtěl začít máchat kolem zanpakutem když sem si uvědomil, že ležím na posteli a kolem mě je nějak moc živo. Na bojišti sem fakt nebyl. Řekne mi někdo, kde jsem se tu vzal? zeptal jsem se zmatene. Bolelo mě celé tělo.

Yoshiro

Celé tělo ho neuvěřitelně bolelo. Za normálních okolností by už asi upadl do bezvědomí, ale Yoshiro se s tím snažil bojovat. Potřeboval vědět, jestli se pořád bojuje nebo ne. Podařilo se mu chytit Genmovu ruku. Yoshiro se teď celý třásl, protože jen pohnutím ruky si způsobil ještě větší bolest. Zavřel oči, do kterých se mu začaly hrnout slzy. Ne že by brečel. Bylo to kvůli bolesti. "Vy..Vy........ Hrá...Li .. .. Jsme?" Podařilo se mu zeptat se.. Pustil Genmovu ruku a znovu začal ztrácet vědomí.