4. divize, nemocnice

Genma

"Kadmieli, řekl bych, že pro Shounagon-sama už toho momentálně víc neuděláš... venku je spousta dalších, to musí vrchní kapitánka pochopit," prohodil ke svému kolegovi, když slyšel z chodby zase narůstající hluk. Potom ale začal zas kapitán desítky dělat problémy. Hýbal se, mluvil a byl vzhůru, takže dělal všechno, co mu Genma zakázal! A Genma si byl jistý, že to dělá proto, aby ho naštval. A povedlo se mu to. Já ho zabiju... já ho prostě zabiju! zuřil v duchu a překousl svou památeční špejli od cukrové vaty, co měl mezi zuby. Nakonec se však ovládl a řekl jen mírně rozzuřeně:
"Přestaň se tak blbě ptát, Ruyichi! Máme na svojí straně ty nejlepší z nejlepších, čekal bych, že jim budeš věřit víc než aby ses musel vyptávat, jestli vyhráli!" Genma neměl tušení, jak se boje vyvíjí. Bylo možné, že právě teď hordy Reimei pronikali do Seireitei... ale to nebyl jeho momentální problém. Teď potřeboval Ruyichiho v klidu. "Jasně že vyhráli, o tom nepochybuj," řekl naprosto pevným a přesvědčeným hlasem.

Ozaki

Najednou se mu pod rukama probudil Amaru, který nebezpečně máchal svou zanpakuto kolem sebe. Ozaki od něho musel odskočit, nebo by snad i sám schytal nějakou ránu. Vau, vau, vau...héééj klid..klid. Jsi v nemocnici a jestli tu budeš takhle vyvádět, tak si mě nepřej. Jsem doktor, mám injekce a nebojím se je použít. Snažil se uklidnit až moc živého Amara. Pfůůů...toho by si měli vážně cenit. Řekl si pro sebe, když opouštěl Amara a šel pomoci ostatním. Mezi léčením dalších a dalších lidí do sebe kopl pár posilňujících pilulek.

Kadmiel

"Genma-senpai, ale je to vrchná kapitánka... Jej neschopnosť byť vo svojej funkcii môže byť pre Seireitei závažná, hlavne teraz, keď-" Odrazu sa odmlčal. Ťažobu svojho dosť vyčerpaného pohľadu preniesol na jednu z najdôležitejších osôb celej Soul Society. Mal pravdu. Kto vie, či sa na tento post vôbec vráti. Pokiaľ nezabojuje a neurobí všetko pre to, aby ona sama dokázala zlepšiť svoj stav.. Urobil všetko, čo bolo v jeho silách. Môže sa len teraz modliť a dúfať. Bola však v stabilizovanom stave, preto sa nemal čoho viac obávať. Dokonca aj Yoshiro sa už preberal k životu. Jej dych bol pravidelný a na tvári mala pokojný vyrovnaný výraz. Pravda, stálo ho to veľa síl, no nemôže teraz na začiatku prestať. Príde ešte veľa pacientov, ktorí budú potrebovať jeho pomoc. Mlčky prikývol na Genmov rozkaz.
"Nechávam ju vo vašich rukách." S týmito slovami odišiel z miestnosti. V čakárni už bolo niekoľko ranených, no nikto z nich vážne. Boli to prakticky len škrabance, odreniny, ba aj jeden otras mozgu. Všetky sa dali vyriešiť rýchlo a bez väčšieho úsilia. Tie najhoršie prípady však ešte len mali prísť po tom, čo sa bitka definitívne skončí...

Do nemocnice dorazila skupinka zraněných shinigami a mediků, několik těžce raněných nesli na nosítkách. Jeden z nich byl i fukutaichou desáté divize, Ryuuka Hosentsu. Ten vypadal hodně špatně, obličej a hruď měl jako spálené, ovšem ne od ohně. Byl lehce promodralý a měl fialové rty.

Genma

"Nedělal bych si naděje, Kadmieli," chrochtl podivným smíchem. "Shounagon-sama je čipernější, než si myslíš. Tak nějak si jsem jistý, že bude na nohou a všechny komantovat dřív, než nám bude milé..." Potom se zase pohroužil do léčení Yoshira. Uvažoval, že už to přenechá nějakým sestrám, snad byl z nejhoršího venku... ale nakonec se ještě zdržel. Netřeba to komplikovat kombinováním léčícího reiatsu... tohle zvládne i sám.

Izumi Amaru

No jo, to jsem se asi moc nevytáh když jsem skončil tady co? zeptal jsem se tak nějak všech protože sem si neuvědomil, že ten kdo na mě mluvil už zase odešel. Kapitán Ruyichi bude asi dost zklamanej