4. divize, nemocnice

Genma

"Nemůžete od léků očekávat, že budou chutnat jako cukrárna..." prohodil. Asi měl nějaký úraz z dětství, který diktoval, že užívání medikamentu musí být bezpodmínečně spojeno s velice traumatickým zážitkem, který zapřičiní, že si pacient příště dvakrát rozmyslí, než zase ohrozí své zdraví. Mělo to jistou logiku... rozhodně v Genmově hlavě ano.
Nicméně ta odporná tekutina přece jen měla účinky - do útrob se ti začalo šířit celkem příjemné teplo a veškerá bolest trochu ustoupila. V tu chvíli Genma ustal s aplikací léčebného kida. "No, to by bylo. Víc toho teď právě asi neudělám... Potřeboval byste aspoň na pár dní dovolenou a moc nechodit, aby se to pořádně zahojilo, bohužel neočekávám, že to by se v současném stavu dalo zařídit... Zkusím pár věcí, hmm..." zamnul si bradu, zadíval se kamsi na prastarou skříň, která stála v rohu, potom k ní přešel a něco se v ní asi snažil najít.

Soshi Danshaku

Jsem vám zavázán, pane. řekl jsem. Budu se snažit šetřit. Ale nebude to lehké. Něco se děje...možná povstání, možná válka...nemám z toho dobrý pocit.

Genma

"No právě... Je docela dobře možné, že muž, co nebude moct běžet, bude stejně dobrý jako mrtvý," pronesl pochmurně. Vrátil se od skříně s jakousi malou lahvičkou. Pozvedl ji směrem k Soshimu. "Tohle je dost stará věc, z dob, kdy léčitelství nebylo tak zhýčkané, jako dneska. Vyzkoušíme to..." V lahvičce byla, jak se ukázalo, jakási podivná tinktura. Uzávěr byl zároveň kapátkem, ze kterého se dala nakapat na zranění. Genma opatrně nechal jednu kapičku spadnout na stopu po seku na Soshiho pravé noze. Soshi ucítil nejdřív intenzivní pálení, které se potom rozběhlo po noze nahoru ve formě mravenčení. Za chviličku zase ustoupilo, zůstalo pouze slabší mravenčení v místě, kam kapka dopadla. Celé to trvalo jen pár sekund. Nepůsobilo to ani tak bolest, jako spíš leknutí z nezvyklých a nečekaných pocitů. Genma se na Soshiho podíval, jestli mu to něco nedělá. "Hm?" pronesl tázavě.

Soshi Danshaku

Dělám to pro vědu a pro rychlejší zacleení mých ran. naskočila mi husí kůže. Po-po-podivně to šimrá, pane. Jakoby mravenčí. Žádné další pocity. řekl jsem. Je zajímavé, že mi ještě nesundal šátek. Klobouk je tamhle na věšáku.

//pozn.: Pokud mi Genma bude chtít sundat šátek, budu se bránit, ale stejně se mu to povede. Uvidí části brady, rtů, tváří a nosu proměněné na energii, která proudí z mé zanpakutou (zelenostříbrné částečky)

Genma

neměl žádný zájem mu sundávat nějaký šátek, když jeho úkolem bylo léčit šlachy na nohou. Soshiho popis toho, co se s ním dělo, zněl docela neškodně. Genma tedy zopakoval aplikaci kapky i na druhou nohu. Potom tinkturu zase opatrně uložil na její místo.
"Teď tak dvacet minut ležte, já si zatím dojdu něco zařídit. Potom uvidíme. Zkuste co nejvíc odpočívat... a dopít tohle," ukázal palcem na ten hnus, který Soshi ještě nevypil. Potom se vzdálil.

Soshi Danshaku

Ne, ten hnus do sebe už lejt nebudu... řekl jsem si, ale pak jsem se přemohl a ještě jednou zakusil specialitu šéfkuchaře. Tentokrát to už nechutnalo TAK hrozně jako to předtím, ale hnus to byl opravdu nadpozemský...

Genma

Když uplynula daná doba a on se vrátil, byl velice spokojený. Pacient nikam nezdrhl, jako to dělali někteří jiní, a navíc i vypil lék, který mu Genma předepsal. Prohmatal Soshimu šlachy a seznal, že výsledek není vůbec špatný!
"Dobře, moc dobře! Takže, myslím, že vás můžu propustit. Ovšem než se vám to úplně zahojí, přece jen bude pořád hrozit nebezpečí, že se šlachy znova natrhnou, pokud je budete příliš namáhat, takže na to prosím myslete, nebo se aspoň pokuste. Jo a... kdybyste se nikde nezmiňoval o tom, jaký způsob léčby jsem tady použil, byl bych vám celkem vděčný..." pronesl Genma a neustále se tvářil drsňácky, ale tou maskou přece jen probleskla známka toho, že možná tato metoda nebyla tak úplně... přijatelná v odborných kruzích. Ale účel světí prostředky!

Soshi Danshaku

Přikývl jsem, vstal, sebral zanpakutou a nandal klobouk. Vrátím se do vězení, chci vědět, jak to dopadne, pane. Mám přijít na prohlídku? zeptal jsem se a po odpovědi jsem odešel směr vězení.

Genma

"Pokud bude čas a důvod, přijď," kývl na Soshiho a po jeho odchodu šel zburcovat celou divizi. Nemohl si naprosto dovolit, aby před tím Ruyichim ukázal jakoukoli zámku neschopnosti! To, co po něm chtěl, bude vykonáno do posledního puntíku, a ještě líp!

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Yoshiro

se konečně dostal ke kasárnám čtvrté divize, kde byl ten ďábelskej doktor. "No, tak pojďme..Musíme pro něj dojít a zaujmout naši obrannou pozici..." Promluvil Yoshiro ke třem dívkám, které ho následovaly a vydal se přímo do budovy. Dal si pravou ruku do kapsy a na chodbě se rozhlížel, jestli Genmu někde neuvidí.... A neviděl. "Nevíte, kde by mohl být? Pokud vím, tak jste s ním trávily dost času ne?" Zeptal se aniž by se otočil na ty tři.

Yoshiro

Yoshiro se tvářil dost nepříjemně. Pořád byl na Genmu naštvaný za to, jak ho tenkrát připoutal k posteli, aby nemohl utéct. ". . . Ummmmmmm . . . " Yoshiro vytáhl papír se jmény členů týmu a vrazil ho Genmovi do ruky. Pak se otočil, překřížil ruce na hrudi a dost uraženě se díval směrem do chodby. Tohle ještě Yasumarovi vrátí..

Genma

na papír chvíli hleděl a snažil se to pochopit.
"Aha," řekl, když si domyslel, o co nejspíš jde. Jeho přístup nebyl o moc vřelejší než Yoshirův, což kupodivu yaoi fanynky vyloženě nadchlo. Love-hate dvojice byly jejich nejoblíbenější! "Jen si vezmu pár věcí," oznámil Genma a praštil dveřmi. Za pár minut je zase otevřel. "Fajn," naznačil, že je připravený.

Yoshiro

ani se neobtěžoval otočit se na Genmu. "Fajn.." Zamířil k východu ze čtvrté divize. Teď už bývalo jenom dostat se na místo, kde měl tým zaujmout pozici. Yoshiro začal prohledávat ty papíry, co vzal Yasumarovi ze stolu, aby zjistil, kam mají vlastně jít..

Toshio Ozaki

Po dlouhé době v laboratoři jsem konečně vyšel ven před kasárny 4. divize. Zastavil jsem se uprostřed dveří a prostě jen vnímal ten čerstvý vzduch, ale stát uprostřed dveří je nebezpečné. Poodešel jsem tedy kousek od dveří, opřel se o stěnu a zapalil si cigaretu. Dneska jsem toho měl už dost.

Lus Ayazaki

Pomalými kroky se dobelhám až ke kasárnám čtvrté divize. Ihned po vstupu do nich se začnu rozhlížet po někom či něčem živém, kdo by mi oznámil, kde bych mohla najít onoho medika. Zdravím, poradil by jsi mi, kde najdu Toshia Ozakiho? Pronesu po tom, co u dveří narazím na shinigamiho s cigaretou v puse, jenž se tvářil jako člen čvrté divize.

Toshio Ozaki

Prohlídnu si ženu, která se tu znenadání objeví a hledá mě. Kouř z cigarety vyfouknu raději na druhou stranu. Usměji se na dámu. Možná vím, možná nevím. Proč ho hledáte? Odpovím co nejmilejším hlasem, aby to dáma nebrala jako urážku.

Lus Ayazaki

Neměla jsem příliš ráda, když někdo strká nos někam, kam nemá. Trošku se nakloním k shigamimu. Víte, neměla bych to tu nahlas říkat. Ale nedávno jsme ho testovali a jeho výsledky byli pozitivní na virus HIV. Neříkejte to prosím nikomu, je to příliš intimní věc. Zašeptám nevědomky do ucha právě Ozakimu, kterého hledám. Doufám, že teď již žádné dotazy mít nebude a prozradí mi, kde ho najdu.

Toshio Ozaki

Se zájmem jsem poslouchal. Jen co krásná žena domluvila, musel jsem se usmívat. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a znovu se podíval na ženu. Že jsem pozitivní na virus HIV je pro mě novinka... přiložil jsem si cigaretu k ústům a potáhl. Kouř zase vyfoukl na opačnou stranu, než stála žena. Nedokouřenou cigaretu jsem típl o koš s popelníkem, který stál poblíž a přitom dokončil větu....ale dobře, asi hledáte mě. Já jsem Toshio Ozaki. S čím můžu pomoct?

Lus Ayazaki

Trochu zaraženě pohlédnu na Ozakiho. To jsi ty? Pronesu překvapeně. Ah... to s tím virem jsem si samozřejmě vymyslela, za to se omlouvám. Nemám příliš v lásce lidi, kteří se ptají a hrabou ve věcech, do kterým jich nic není, i když to je jen drobnost. Pousměji se a na chvíli se odmlčím. Přejdu ale k věci, jsem Lus Ayazaki. Byl přidělen do mého týmu, který bude střežit dolní chodby Seireitei.

Toshio Ozaki

Abych řekl pravdu, tak jsem se bavil. Ty výrazy překvapených lidí jsou vždy nejlepší a ještě lepší jsou ty omluvy. Ale úsměv se mi začal pomalu vytrácet, když jsem uslyšel její jméno. Sice jsem trávil hodně času v laboratoři a léčením ostatních, ale jména kapitánů si ještě pamatuji. Ouuv...sakra...kapitánka a já s ní mluvím takhle....To asi nebude dobrý první dojem. Pomyslel jsem si. Úsměv mi z tváře zmizel úplně, když řekla, že jsem v týmu, který střeží dolní chodby Seireitei. A to se mi dařilo se jim spíše vyhýbat. Dneska jsem neměl zrovna nejlepší den.
Jistě madam. Jen si dojdu pro věci. Odpověděl jsem a s lehkou úklonou, a pak prostě zmizel v kasárnách 4. divize. Netrvalo dlouho a byl jsem zpět i s baťohem.
Můžem vyrazit. Dodal jsem zase s úsměvem na tváři.

Lus Ayazaki

Zdálo se, že také nebyl příliš nadšený z toho, co nás čekalo. Přemýšlela jsem, jak se vlastně do těch chodeb dostaneme. Mezitím si Ozaki skočil pro své věci a my mohli konečně vyrazit. Ještě se stavíme do trojky a jsme kompletní. Oznámím a zamířím ven z divize. Víš, jak se dostaneme do podzemních chodeb? Optám se pro jistotu. Jako člen čtvrté divize by to měl vědět, ale v tomhle případě si tím nejsem cela jistá. Mé kroky zamíří tentokrát do kasáren třetí divize.

Toshio Ozaki

Srovnám chůzi s kapitánkou a nahodím přemýšlející výraz. Hmmm...no...určitě znám jeden hlavní vchod, ale pro případ jsem vzal ještě mapu. S úsměvem vytáhnu z kapsy pláště složený papír a párkrát s ním ve vzduchu zamávám, než ho opět zandám do kapsy. Vždy připraven. dodám lišácky.

NPC 12 divize
V kasárnách 4 divize se objevil člen 12 divize, který narozdíl od ostatních NPC vypadal aspoň trochu lidsky a tak mohl být poslán na tuhle misi. Zastavil prvního možného respondenta a uctivě pronesl Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zdali je možnost uvolnění nějakého člena 4 divize pro léčení důležité osoby u nás, ve 12 divizi.

(post jakože výzva, jestli si mám medika vytvořit, nebo se někomu bude chtít )