4. divize, nemocnice

Genma

"Darui-kun už je dávno pryč, jeho zranění nebyla až tak vážná," oznámil Genma Ryuukovi. Ovšem když se mladík začal vyptávat na lidi v pokoji, usmažil ho dalším pohledem, který by bylo možné přirovnat k něčemu děsivému a mrazivému. "To je lékařské tajemství, to nemohu vyzradit. Ale na dveřích je jmenovka," dodal. Právě v tu chvíli z pokoje vylezl Raiden a táhl za sebou polomrtvého vůdce klanu Kuchiki, který křičel zoufale něco o tom, že má Rh faktor - a jeho orgány jen těžko najdou nového majitele. To si Genma zapamatoval... pro lidi s Rh- se těžko hledaly náhradní orgány! Yasumaru si to možná měl nechat pro sebe... Ovšem to už bylo na Genmu moc, jen se prkenně otočil a odkráčel. Zda si šel dát šumák nebo šel pro zanpakutou, to zůstalo neodhaleno.

Raiden

Dotáhne Yasumara k automatu a opřel ho o něj. Neboj bude v pohodě. Hlesne a pak se podívá na výběr kávy. Následně se děsivě a opravdu antiFluffácky podívá na svojí oběť a vycení zuby. Hmmm... Zabručí a Yasumarovi to v jeho stavu může připadat jak kdyby se ho chystal zabít. Přiblíží svůj obličej k jeho a promluví najednou s kliďáckým obličejem, tak trochu funky... Daš si jí s mlékem a nebo jen s cukříkem? Usměje se a dá si tu s mlékem. Tak co jak to šlo při vaší misi? Nás málem vyklepala jedna stíhačka. Promluví tiše k Yasumarovi.

Yoshiro

Znovu jsem se podíval Konan do očí. Vypadalo to, že mi to sežrala. Akorát mě trochu mrzelo, že jsem to musel hrát. Ale bylo to pro dobro věci! Znovu jsem se na Konan podíval nevinným pohledem s lehkým nádechem smutku. Nic jsem ale neříkal.

Yasumaru

byl na pokraji zhroucení, ale pak si uvědomil, že je vlastně představitel hrdého klanu, a navíc že má v rukávu ten chloroform. Když se na něj Raiden opravdu hodně divně podíval a řekl něco o cukříku, už ho nenechal na pochybách. Zatímco mluvil dál, Yasumaru s nenápadností vlastní příležitostnému členu tajné policie nakapal chloroform na hadřík. A potom, když to Raiden nejmíň řekal, mu ho přitiskl na nos.

Konan

Yoshiro. Jak ti je? Zeptala jsem se. Jak ti je? - Hmmm celkem blbá otázka, když vypadá takhle. Docvaklo mi po chvilce. Mile jsem se na něho usmála. Chtěla jsem ho chytit za ruku, aby měl takový ten pocit, že tu někdo s ním je. Čekalo mě však kruté překvepení. Po odkrytí deky z jedné jeho ruky, jsem zjistila, že je k té postely přivázaný. To by možná mohlo vysvětlovat ten obvyklí pokoj. Napadlo mě, zatímco jsem strnule hleděla na řemen kolem jeho zápěstí.

Yoshiro

Já...Necítím se.. Zakašlal jsem.. Dobře.. Na chvíli jsem zavřel oči, ale poté jsem je znovu otevřel a párkrát zamrkal. Konan, já.. Dál jsem ale nic neříkal a zase jsem začal dělat, že mě všechno strašně bolí a tak. Bylo to až tak moc přesvědčivé, že mě to fakt začalo bolet. Hlavně ty záda a bodná rána v boku. Možná, že jsem si tím kroucením se a házením sebou nějak ublížil. Damn it!

Raiden

Najednou ho něco začne lechtat na frňáku a on to pomatený kapitán s hadrou na okna. Rychle mu hadřík vytrhne a odhodí ho do odpadu. Ale notak Yasumaru, nejsme na Akademii abychom fetovali okenu. Chytne ho za ústa, otevře mu je násilím a nalije do něho první kafe. Zavřít pusinu. Bude ti hned lépe. Usměje se a posadí ho na lavičku, ale ještě předtím mu zabaví lahvičku ve které si myslí že je okena. Rychle objedná další kafe. Ale pořádný! Žádný mlíčko, žádný cukýrek. Prostě kafe černý jak bota a podá ho Yasumarovi. A do dna, vážený Kuchiki-taicho! Zavelí a kývne.

Konan

Starostlivě jsem se zamračila. Rozvázala jsem mu řemen z jednoho zápěstí, aby se mu trochu ulevilo, i když to určitě nebude nějak zázračně. Měla bych pro někoho zajít, aby ti dal něco proti bolesti. Povzdychla jsem si a začala jsem se otáčet ke dveřím.

Yasumaru

Jeho trik s chloroformem nezabral, takže byl teď vydán na milost a nemilost Tomisurovi-taichou. Ten do něj lil nějakou břečku tak odpornou, že něco podobného Yasumaru ještě nikdy neokusil. Byl si jistý, že odbyla jeho poslední hodinka, když poslušně pil to černé něco. Ale co měl dělat jiného, než to vypít? Byl na pokraji sil a další esa už v rukávu neměl.

Yoshiro

Zůstaň.. Natáhl jsem směrem k ní rozvázanou ruku... Prosím. Docela mě začalo štvát to, jak mě bolí ty záda, ale konečně jsem byl s Konan sám. Po tom, co mi v Hueco Mundo zachránila život, jsem si tak nějak určil priority a uvědomil jsem si, že k ní asi něco začínám cítit. A každá chvíle s ní byla ceněná zlatem. Chtěl jsem ji být na blízku. Chtěl jsem být s ní.. Chtěl jsem jí pohladit ve vlasech..Držet za ruce...Oejmout.. Políbit..Ale teď jsem prostě musel hrát ještě většího mrzáka, než jsem.

Konan

Nestačila jsem udělat ani jeden krok a už jsem se zase otáčela k Yoshirovi. Zůstaň...Prosím...Ooooo. Potěšeně jsem se úsmála. Rychle jsem si k jeho lehátku přitáhla rozvrzanou židli, abych pořád nemusela stát. S vrzáním jsem se na ní posadila a ještě víc ji přisunula k lehátku. Vzala ho za rozvázanou ruku, aby s ní nemohl moc šermovat. Hmmm..pochybuji, že měl přivázanou jen jednu ruku. Tu druhou ruku zatím nechám přivázanou. Mohlo by se to ještě hodit.....Eh..Co to? Co to? Takové nápada. Vzpamatuj se! Trochu jsem přemýšlela, ale snažila jsem se probrat z těchto nápadů. Musel to být asi opravdu tvrdý boj co? Začala jsem si s Yoshirem povídat.

Yoshiro

Byl.. Řekl jsem utlumeně..Ale tvářil jsem se tak, že o tom nechci mluvit. Znovu jsem se Konan zadíval do očí a trochu se křečovitě usmál. Zachránila si mě tam, Konan. Děkuju... Zavřel jsem oči a pevně stiskl její dlaň, palcem jsem jí hladil. Užíval jsem si tento moment, jako by měl být můj poslední. Dokonce i ta bolest zad začala ustupovat.

Konan

Aleeee...už jsi mi přeci jednou děkoval. Není třeba to stále opakovat. Nesnesla bych pomyšlení, že bys byl jen pouhá lotka toho...tamtoho. Odpověděla jsem. Navíc co bych neudělala pro tak krásného kapitána....Ouuu, už zase. No tak probuď se. Nejsem na žádné písečné pláži, kde svítí sluníčko. Nesedím na dece. Nepřipíjím si Yoshirem....No ták, realito! Začala jsem se ztrácet ve své fantazii a hlavně jsem začala červenat. Všechno tohle bylo střelené, ale kdy se zase naskytne situace, kdy budeme jen my dva. Sami. Nenápadně jsem se rozhlédla po pokoji, jako kdybych hledala, zda nás někdo nesleduje. Vstala jsem ze židle, ale přitom jsem Yoshira stále držela za ruku. Já děkuji za tvoje přátelství. Zašeptala jsem a políbila Yoshira na rty. Nechtěla jsem přemýšlet, co se stane dál.

Raiden

Když naleje do Yasumara asi pátý hrnek kafe, tak ho mírně propleskne a hlesne. Tak co lepší? Vím to kafe je hnus. Ale dokáže tě to kapku probrat. Přátelsky se usměje a zaparkuje své pozadí vedle Yasumara na lavičku. Takže už jsi nejspíš zjistil že tě nechci zabít, ani vykastrovat a ani připravit o rybičky. Zasměje se a dá mu přátelskou herdu do zad. Tak co jaktože jste oba skončili tady ve špitále? Ale ten Yoshiro toho pěkně využívá... Takhle nabalovat tu dívku to se jen tak nevidí. Ale teď mi pověz. Proč jsi mě chtěl zfetovat tou okenou? To se mě bojíš? Nebo si mě nepamatuješ? Hroziví Hollow-marťani ti zmagnetizovali paměť a teď jsi vygumovanej jak bota? Vyvalí na něho oči a čeká co z chudáka Yasumara vypadne zase za moudro.

Ryuuka Hosentsu

Hned jak hrozivý doktůrek odešel, byl jsem udivený pohledem na další dva Shinigami. Jeden z nich měl na sobě haori, ale druhý byl v nemocničním, takže jsem nemohl poznat, že je i ten druhý kapitán. Nicméně síla reiatsu šla z obou. Využil jsem toho, že se doktor vytratil a podíval se na jmenovku. Stálo tam, Ruyichi Yoshiro a Kuchiki Yasumaru. "Ruy...ichi...Yo..shiro?? To je přece můj kapitán!" Trochu jsem se zaradoval s tím, že jsem myslel na první dojem. Pak mi došlo, že ten druhý Shinigami bude asi Kuchiki taichou. "Páni, jsem v nemocnici s třemi kapitány a před chvíli jsem byl nepovoleně na poradě kapitánů". I přes to, že mi ze slova "kapitán" už hrabalo, tak jsem prostě chtěl dovntitř. Dvakrát jsem zaklepal, otevřel a nevěřil vlastním očím. Uviděl jsem neskutečně kawaii pár a ačkoli jsem chtěl okamžitě odejít a omluvit se, nějak to nešlo. Byl jsem natolik zaražený, že jsem se nemohl ani pohnout, ale to bylo na mně vidět.

Yoshiro

hudební doprovod :3 :

Vzhledem k tomu, že jsem měl zavřené oči, neviděl jsem, co Konan chystá ani, co chce udělat. Takže mě to logicky překvapilo. Mile. Pořád jsem jí držel za ruku a palcem tu její jemně hladil a polibek jí opětoval. Vlastně, ani jsem si nevšiml toho, že k nám do pokoje vtrhl nějaký další Shinigami. Ještě ke všemu člen mé 10. divize. Možná to bylo jeho štěstí, že jsem ho nezpozoroval, protože bych ho pak klidně mohl nějak potrestat. Ale teď jsem se prostě naplno věnoval Konan a jejím jemným rtům. Nic jiného pro mě neexistovalo. Pokud jsem si někdy přál, aby něco nikdy nepřestalo, tak to bylo právě teď..

Spoiler:

Ryuuka Hosentsu¨

Využil jsem toho, že si mne takřka nikdo z těch dvou nevšiml a pomalu zavíral dveře. Když jsem lehce zabouchl, tak jsem se zamyslel nad těma dvěma "Jak sladké, kapitán má dobrý vkus. To se musí nechat." Po té jsem pohlédl na dva kapitány, pousmál se a okamžitě si to namířil směrem k východu. Pak jsem si vzpoměl na to, že se právě koná porada kapitánů a vzhledem k tomu, co teď kapitán dělá místo porady, jsem se začal u východu z nemocnice až dá se říct trapně smát. "No nic, teď nemám nic na práci, tak budu čekat na další rozkazy v kasárnách." Pověděl jsem vduchu a odebral se konečně do svých kasáren.

Konan

Jeho rty mě přitahovali jako silný magnet, od kterého se nedá jen tak snadno odtrhnout. Polibek se prohluboval a zpomaloval, stávalo se z něho něco intenzivního, erotického a soběstačného. Srdce mi začalo vzrušením tančit a dech se také zrychlil. Zcela jsem přestala myslet na myšlenky typu - co to dělám? Myslela jsem pouze na Yoshira a byla jsem oddaná jeho něžným polibkům.

Yoshiro

Kdyby se mě teď někdo zeptal, na co jsem v tenhle moment myslel, tak bych se ho asi zeptal, na co může myslet fluffy Kapitán, kterého líbá krásná zástupkyně Kapitánky 9. divize?! Možná bylo dobře, že jsem byl spoutaný, Genma asi viděl do budoucnosti a nechtěl tu mít v nemocnici žádné nemravnosti. Chytrej chlap to je.. Však proč spěchat, že ?

Yasumaru

by rád něco řekl, ale polovinu z toho, co Raiden říkal, ani nevnímal. Kofein mu pomohl se vymanit z oblouzenní sedativem, což ale taky znamenalo, že se mu vrátila veškerá bolest, ta facka od Raidena mu taky moc nepřidala.
"Ughhhh..." vyšlo z něj a zašátral kolem sebe po něčem, čeho by se mohl chytit (i když seděl). Navíc kafe nikdy nepil, takže bylo jasné, že už brzy ho nepříjemný kofeinový záchvat nemine. "Eehhh..." Svezl se proti své vůli bezvládně na zem.

Genma

dával na všechno ze stínů pozor, takže se přihlal jako vítr.
"Chlape... vlastně... taichou, co tady s ním děláte? Kuchiki-san potřebuje klid na lůžku, jaktože je vůbec venku z pokoje?!" seřval Raidena ve vší slušnosti. Popadl Yasumara, rozkopl dveře do pokoje. Asi bude muset upoutat i jeho... kapitáni byli očividně zlobiví. Bylo mu celkem jedno, co se tam odehrávalo. S mírnými obtížemi položil Yasumara na postel, zarazil mu jehlu kapačky do loketní jamky a začal zjišťovat jeho životní funkce.

Konan

Stálo mě to mnoho duševní síly, ale odtrhla jsem se od Yoshirových rtů jako první. Stále jsem však měla svou tvář blízko té jeho. Než jsem však stačila cokoliv udělat, rozrazili se dveře. Okamžitě jsem se narovnala do pozoru. Pozorovala jsem, jak lékař táhne kapitána Kuchikiho na lehátko. Očividně to byl opravdu špatný nápad nechat Kuchikiho Raidenovi. Napadlo mě přitom. Dál jsem si jich raději nevšimala a vrátila pohled zpět na Yoshira. Sklonila jsem se blíže k němu.Pardon, nechala jsem se trochu unést. Zašeptala jsem mu.

Yoshiro

Konan přestala. Zadíval jsem se jí od očí a udiveně do nich hleděl. Pořád bylo blízko mě, její vlasy mě lechtaly v obličeji. Mile jsem se na ní usmál. Pak se rozrazily dveře a Genma přitáhl Yasumara, který vypadal celkem .. Zfetovaně. Já ale sledoval Konan a její krásné oči.
Konan se prý nechala trochu unést.. No.. To bylo..Nechceš se nechat unášet častěji? Zeptal jsem se já stejně potichu, jako mluvila ona.

Raiden

Nejdřív mě seřve Genma a následně odvede Yasumara do pokoje. To asi Yoshiro nebude zrovna spokojený. Pomyslí si a vydá se za Genmou. Když dojde do pokoje usměje se na Yoshira a Konan a zaparkuje to do rohu kde se opře a čeká až Genma vypadne. Má totiž plán s velkým P! Tady jsou jehly a těm se musí utéct!

Konan

Byla jsem velmi potěšená tím, co mi Yoshiro řekl. Usmála jsem na něho a zadívala se do jeho očí. Přitom jsem si všimla, že ho tak trochu musím lechtat svými vlasy, tak jsem je přehodila na jednu stranu, aby mu nevadili. Hmmmm, takže častěji....to je skvělí nápad. Potvrdila jsem polohlasem s rozzářeným úsměvem. Dalšího příchozícho do pokoje jsem si moc nevšímala.

Genma

Když byl konečně spokojen s Yasumarovým stavem, nechal ho v klidu (v komatu) spát, zavraždil pohledem Raidena, který mu šahá na pacienty, i když nemá kvalifikaci, a odešel z místnosti.