6., 9. a 13. divize

Hitsuto

spal jako nemluvně když v tom mu na dveře zabouchal shinigami který ho informoval o svolání divize. Sakra ... lepší načasování si snad taichou vybrat nemohl říkal sem si když sem se oblékal. Když sem vycházel z pokoje tak jsem si málem zapoměl zanpakuto pro které sem se okamžitě vrátil a pak sem se urychleně odebral za za ostatníma.

Suki Taiketo

Už to chtěla vzdát, když v tom za sebou uslyšela známý hlas. Otočila se.. Samozřejmě, že to byl kapitán Yasumaru a podle pohledu a oslovení jí připadalo, jako by si jí snad nepamatoval.
"Kapitáne, omlouvám se, že otravuji zrovna po takové události, ale přeci jenom, když jsem se vám hlasila.. Byl to den, kdy se oslaval váš nastup do divize a vy jste říkal, že papírování necháme na později.. Tak jsem myslela, že by bylo vhodné se stavit."
Řekla Suki při tom, co scházela do kanceláře, nechtěla ho obtěžovat. Musel mít hodně práce.

Akio Ukitake

Jakmile to vypadá, že jsou všichni nastoupeni.Nejdříve bych chtěl začít událostmi minulých dnů. Seireitei zasáhla nečekaná bouře neznámého původu, nejspíše, ale byla dílem hollow a s ní spojenou invazí hollow. Chtěl bych celou divizi pochválit za příkladné chování,pomoc raněným a pomoc s opravou kasáren. Nicméně, se smutkem musím oznámit, že jeden z členů, a to Kageyama Shiratori zemřel při obraně Seireitei. Je to ztráta nejen pro Divizi, ale i pro celé Seireitei. Nadechne se, aby mohl pokračovat.Dále bych chtěl oznámit, že Hitsuto se stal novým 3.členem. A nakonec..to kvůli čemu jsem vás hlavně nechal svolat. Z jistých důvodů mě vrchní kapitánka posílá do Reálného světa. Jeden důvod je takový odsun z důvodů, které všichni znáte a také bych tam měl posílit již sloužící skupiny shinigami. Nevím jak dlouho tam pobudu a tak dále tak jsme se chtěl tak trochu rozloučit...a také se zeptat zdali se někomu z vás nechce jít pomoci taktéž.No...a to je vše.Odmlčí se.

Hitsuto

Když se kapitán dostal při řeči na část se smrtí Kageyami tak sem trochu zasmutněl a vzpoměl sem si jak jsem ho viděl zemřít, Vše se ale zlepšilo když kapitán řekl že jsem 3. členem Děkuju taicho ... budu se snažit bejt co neužitečnější. Chvíli sem váhal po tom co kapitán řekl jestli s ním nechce někdo jít ale po chvíli jsem se rozhodl Taicho ... rád s vámi půjdu řekl jsem a udělal pár kroků ke kapitánovi.

Kuchiki Yasumaru

"Um... aha! No jistě, už si vzpomínám!" řekl tónem, ze kterého bylo jasné, že si na nic nevzpomíná. "Tak tedy... jakže se jmenujete?" Ano, bylo to velice netaktní a Yasumaru si to uvědomova. "Víte, ta bouře, úplně mi všechno vyhnala z hlavy, omlouvám se vám," začal trochu rudnout, tedy spíš růžovět v podání bledého potomka rodu Kuchiki.

Hiboru Baru

poslouchala beze slova s trochu ponurým výrazem ve tváři. Takže na to došlo... vrchní kapitánka musela nějak řešit kapitánovu hollowizaci... Baru měla v tu chvíli, kdy to Akio řekl, hrozný pocit, že ho vidí naposledy. pak si ale rychle uvědomila, že její zlé předtuchy se nikdy nesplní a že je prostě jenom pesimistická, takže tu myšlenku zahnala. Ale stejně jí to nedělalo radost. Takže bude muset v Seireitei dávat pozor nejen na nováčky ale i na divizi? Nevadí... to zvládnu... dokud nebudu muset tasit zanpakutou a bojovat, zvládnu všechno, říkala si v duchu.

Suki Taiketo

Zdálo se, že se jí snad dokonce chtělo smát.
"Suki Taiketo.." řekla s lehkým úsměvem na tváři a pozorovala, jak Yasumaru rudne.
Vlastně se mu ani nedivila, opili se docela hodně a je dost možné, že kdyby se nešla opláchnout, tak by na tom byla podobně.
"To je v pořádku kapitáne..." hlesla pobaveně.

Yasumaru

"Eh... uh... uhmm..." vydával podivné zvuky, když hledal nějaké dokumenty, které by mu o ní řekly víc. V posledních dnech se zdržoval spíš venku na opravných pracích než tady v kanceláři, takže to podle toho i vypadalo. Konečně našel co hledal. "Aha! Výborně. Tak tedy... vítejte v divizi, Suki-san," usmál se velmi omluvně a zařadil její složku tam, kam nyní patřila. "Se vším ostatním už jste se seznámila? Nebo chcete s něčím poradit?" zeptal se v naději, že aspoň takto by mohl odčinit svou drzost, že si nezapamatoval její jméno napoprvé.

Akio Ukitake

Usměje se na ty jenž se přihlásili.Dobrá...do půl hodiny u Senkaimonu....Abych nezapoměl...do odvolání to tu bude mít na starost Baru, takže ji všichni kdo zůstávají budete poslouchat na slovo...kdo nebude, ten Ať se těší na můj návrat.Jestli nějaký bude.Tímto máte rozchod..a vy Baru..pojďte se mnou do kanceláře..ještě si o něčem promluvíme.

Myamoto Usagi

Nevypadá to tak hrozně, jak jsem si představovala... Přejížděla jsem pohledem obličeje v místnosti. Po krátké pauze jsem pokračovala v řeči. Dobrá, pokud nemáte ještě někdo nějaké otázky... Lehce jsem se usmála. ...vra'te se ted každý ke své práci. Zprávy přeci musí vycházet pořát. S těmito slovy jsem se otočila a namířila si to do své kanceláře. Měla bych se kouknout, co to tam zůstalo za papíry, jak říkala Konan.... Převázala jsem si svůj červený šál, protože se mi uvolnil, jak jsem si zkoušela haori. Budu muset taky zjistit jaký a kolik způsobila ta bouře škod na deváté divizi...a ještě ti uprchlí věznové...budu muset dojít do druhé divize pro nějaké informace... Zamyšleně jsem otevřela a zavřela dveře. Posadila jsem se do židle za stolem a začala se hrabat v papírech. Pohled mi při tom občas sjel k fotáku na stole. Po té co jsem vyplnila, co šlo prohledala jsem kancelář a vytáhla si desky s informacemi o členech.

Suki Taiketo

"Děkuji.." řekla s veselým úsměvem a pak zapřemýšlela. "Popravdě řečeno, myslím, že vše potřebné vím." hlesla.
Po chviličce, jí však něco napadlo, bylo to asi hloupé, ale to nutkání bylo tak silné.
"Uhm... I když jedna věc by tu byla, ale netýká se ničeho.. " nedořekla a kousla se do rtu. "Je to taková stupidní otázka.. Nedávno jsem se potkala s kapitánem 13.divize, ale neměla jsem šanci si s ním popovídat, jaký je?" hlesla a pár okamžiku po tom zrudla takovým způsobem, že červenější barva snad už ani neexistuje.

Hitsuto

hned po rozchodu sem se vydal zpět na svůj pokoj kde jsem si zbalil nejnutnější věci a vydal se k Senkaimonu. Doufám že seš spokojenej Kousene, konečně se podiváš mimo Seireitei řekl sem si Hm ... konečně tě taky napadlo udělat něco pro mě žejo.

Hiboru Baru

přikývla a beze slova kapitána následovala. Nějak jí nebylo do řeči. Chtěla by, aby všechno bylo jako dřív, ale pokaždé, když jí na mysl přišel kapitánův... stav, sevřel se jí žaludek a dostala strach z toho, co bude.

Otevřeným oknem kanceláře kapitána 9. divize dovnitř téměř neslyšně vletěl bílý sokol a přistál na bidýlku, o kterém dosud Myamoto marně přemýšlela, co to vůbec je. Seděl tam a upřeně si ji prohlížel žlutým okem.

Yasumaru

neprojevil sebemenší známku, že by si všiml jakéhokoli podtextu, který Sukiina otázka měla.
"Ukitake Akio-taichou? Hmmm... je to vážený a dobrý kapitán a skvělý člověk, pro svou divizi by skočil do ohně, a ničeho se nezalekne, pokud to je pro dobro ostatních," shrnul svůj pohled na kapitána třinácté divize a u toho si mnul zamyšleně bradu. Pak přikývl, spokojen se svou charakteristikou, a usmál se na Suki.

Kurai Kokoro
Tak jsem tu kasárny 9.divize.Musím najít kancelář kapitána a nahlásit se.Přemýšlím jaký asi tak kapitán bude doufám,že to nebude žádný bručoun ,který mě bude hnát do práce pod výhružkou zbičování.Anichž bych si to uvědomil stanul jsem před kanceláří kapitána 9.divize.Zabouchal jsem na dveře a čekal,až mě kapitán pozve dovnitř.

Akio Ukitake

Dojde až do kanceláře.Baru..je mi líto, ale víc se zanpakuto vás už asi nenaučím. Řekne se smutkem v hlase.Nechtěl jsem to říkat před divizí, ale vám je nejspíš jasné, že šance na můj návrat jsou uboze nízké...Tak se postarejte se mezitím o divizi...a pokud by mě zbavili vedení divize podívejte se v kanceláři za obraz mého otce.Je tam dopis v němž jmenuji svého nástupce,tak doufám,že na něj Sei sama bude dbát. Povzdychne si.Vím, že to zní pesimisticky, ale budu radši když to bude vědět někdo tak odpovědný jako vy. A nakonec...kdyby byla divize v ohrožení....pošlete za mnou někoho...a já přijdu...je mi jedno co na to řekne 46. Usměje se na ní.

Myamoto Usagi

Prohlížela jsem si zrovna spis jednoho z nováčků, který byl přijat do deváté divize, když se přihodilo něco zvláštního. Otočila jsem hlavu. Sokol?!? Tupě jsem hleděla na bidýlko, na němž se usadil. Co to?.....Vypadá to jako by sem patřil...že by byl něčí? Má tady to bidýlko...možná patřil bývalému kapitánivi....? To náhlé překvapení ve mě vyvolalo spousty otázek. Odložila jsem dokument a opřela si hlavu o ruku. Mlčky jsem mu jen tak oplácela pohled. No jo, ale co ted s nim budu dělat? Jestli patřil opravdu bývalému kapitánovi, tak je ted bez pána... Vztala jsem, ze židle a přešla k sokolovi. Uvidíme, jak bude regovat... Opatrně a pomalu jsem k němu natáhla ruku, abych ho mohla pohladit. Už už jsem natahovala prsty, ale najdenou se ozvalo zaklepání. Ten zvuk mě překvapil a tak jsem stáhla ruku zpět. Kdo to může být?!? Vztupte. Řekla jsem trochu zklamaně a natočila se ke dveřím.

Hiboru Baru

"Samozřejmě, kapitáne," jen hlesla tišším hlasem, než by si přála. Slíbila si, že za ten obraz se nepodívá, leda by kapitán zemřel. Na divizi mu tak moc záleželo a Baru se rozhodla, že nedopustí, aby ji převzal kdokoli jiný, dokud bude Akio žít, i kdyby běsnil někde v Huecu Mundu jako hollow. "Škoda že..." začala zamyšleně, ale pak se vzpamatovala a pohlédla na Akia. "Samozřejmě, na všechno dohlédnu, kapitáne, a kdyby něco, určitě vám dám vědět," řekla tentkrát už svým normálním hlasem.

Akio Ukitake

Na vás je vždy spoleh.Usměje se na ni.Je mi líto, že to dopadlo takhle.Pak se otočí a pomalu vyjde z kanceláře.Doufám, že tohle není sbohem.Ještě se otočí a pak zmizí směrem k Senkaimonu.

Kurai Kokoro
Když jsem byl pozván dovnitř,tak jsem pomalu otevřel dveře a pozdravil.Jsem Kurai,Těší mě,to poslední slovo jsem polkl,jelikož jsem byl omámen krásou ,která se mi naskytla při pohledu na kapitána vlastně kapitánku..Její ženské rysy přímo byly do očí také její kaštanové vlasy,které jí na pravé polovině zasahovali do tváře a tím zvýrazněly její hnědožlutou barvu očí.Okolo krku měla červenou šálu.Mám se u Vás hlásit,udivině jsem dodal.A s polootevřenou pusou jsem čekal na odpověd.

Hiboru Baru

"Také doufám," řekla, když osaměla v kapitánově kanceláři. Chvíli tam jen tak sklesle stála a koukala se oknem ven. Pak si vzpomněla na Mitoshiho a najednou strašně zatoužila s ním promluvit. Ale vzhledem k tomu, že byl teď kapitán a měl určitě spoustu jiných problémů, radši zasedla ke kapitánově stolu a dala do vyřizování všeho papírování. Bohužel se ho tu moc nenashromáždilo, v posledních dnech měl jen málokdo čas produkovat nějaké papíry, kterými by se museli kapitáni zabývat. Administrativa byla spíš doména časů míru.

Myamoto Usagi

Prohlížela jsem si příchozího. Hlásit?!......Kurai...Kurai..něco mi to říká...ale kde jsem to už slyšela? Chvilku mi trvalo než mi to došlo. No jasně! To je ten nováček.... Ze stolu jsem sebrala spis, který jsem si před tím pročítala. Jistě, ty jsi Kurai Kokoro...hmmm.. Důležitě jsem četla řádky před sebou. Ha nováček...dá se říct, že jsme na tom vlastně stejně.....ještě, že jsem to předtim tady prohledala... Vytáhla jsem klíč od jednoho z volných pokojů, na jejichž umístění jsem narazila při svém "průzkumu". Na přívěsku u klíče se blyštilo číslo dvanáct. Tady máš svůj pokoj. Doufám, že tam trefíš a nebo se zeptej na cestu někoho venku. Usmála jsem se. Protože sama nemám stějně nejmenší tušení, kde je pokoj dvanáct....nebo vlastně, kde je vůbec nějakej jinej pokoj... A promin ještě jsem se nepředstavila...já jsem Myamoto Usagi. Ted se tedy můžeš jít zabydlet. Podotkla jsem a sledovala ho pohledem "nebo ještě něco potřebuješ". Jak jsem se jen mohla zapomenout představit..? Lehce jsem si povdechla nad vlastní neslušností.

Konan

Počkala jsem, až všichni členové 9. divize odejdou ze společenské místnosti. Vyprázdnění netrvalo dlouho. Lidé z 9. divize svou práci milovali...až na mě...Zrovna jsem zavírala dveře od společenské místnosti, když v tom jsem sebou cukla, jak jsem si vzpomněla. To né... Následovalo jen smutné povzdechnutí....zapomněla jsem...teď už ani omluva nepomůže. Přemýšlela jsem v duchu a rozhodovala se, zda se mám vrátit na místo, které jsem ani neměla opouštět...Šla jsem tam...

Když jsem tam přišla, nikdo tam samozřejmě nebyl. Ani jsem v to nedoufala, ale přesto jsem sem šla. Přešla jsem ke zdi a zádama se o ní opřela. Pfůůů... s povzdychnutím jsem zvedla hlavu k nebi. Chvíli jsem se na něj mlčky koukala, ale pak už mě začalo bolet za krkem a já musela hlavu vrátit do přirozené polohy. Pravou rukou jsem si vytáhla z vlasů papírový leknín, co mi těch pár vlasů držel. Pohlédla jsem na leknín a přitom jsem si v duchu říkala. Ach Arikawo.. (kamarád z dětství) ...proč si mě tu nechal samotnou...proč jsi mě nechal se přihlásit do 9. divize, když to tam tak nesnáším...proč dávám sliby, které stejnak nedodržím...proč najednou tak trpím...Samé otázky a žádná odpověď...Takhle jsem to nechtěla... Normálně jsem se postavila, naposledy pohlédla na papírový leknín a zahodila ho. Promiň... Řekla jsem si sama pro sebe a odešla jsem z toho místa...

Kurai Kokoro
A ten hlas v lepší divizi jsem být nemohl. Velice vám děkuji.řekl jsem a vzal jsem si od kapitánky klíč.Otevřel jsem dveře a ve dveřích jsem se rozloučil s kapitánkou: tak zatím nashledanou Myo-sama a odešel jsem.Zbytek celého dne jsem strávil hledáním pokoje,protože jsem nikoho nepotkal,nevím jestli je to mnou nebo mají ostatní tolik věcí na práci.K večeru jsem to konečně našel můj pokoj č.12. Byl sice malý,ale dostačující zhledem k tomu,že tu budu jen přespávat.V pravém rohu se nacházela obyčejná postel byla celkem stará,pomyslel jsem si,že tu je již dlouho.Pověsil jsem si svojí zanpakutou na háček a lehl si do postele.Díval jsem se do stropu a přemýšlel co bude dál a také o kapitánce,protože nemůžu její obličej vymazat z hlavy.Ve víru myšlenek jsem usnul.

Myamoto Usagi

Posadila jsem se, jen co se za Kuraiem s zaklapnutím zavřeli dveře. Zamyšleně jsem sledovala papíry na stole. No pro dnešek by to mohlo stačit... Zandala jsem spisy o členech, kde jsem je vzala. A pak jsem se pohledem vrátila k sokolovi. Co s tebou... Pořádně jsem se opřela o opěradlo a mlčky jsem sledovala to bílé zvíře. Asi bych ho tu měla nechat...zatím tu nijak nevadí...a vyhodit ho...to by bylo stejně k ničemu... Usmála jsem se. Tak ted bych měla vyrazit do dvojky...sice nedorazily žáné rozkazy, ale už tak od té události uběhlo několik dní a jak pršelo...čím později začnem pořádně vyšetřovat tím mín důkazů mít budem. Snad dvojka už provedla nějaké vyšetření a zajištění stop....nemůžeme spoléhat jen na naleznutí je podle jejich reiatsu...v tom vězení museli být hodně silní vězni, určitě někdo z nich dokáže své reiatsu dobře skrývat... Vztala jsem, že vyrazím, ale ještě před tím jsem chtěla něco zkusit. Natáhla jsem ruku k sokolovi, jako před tím než mě vyrušil Kurai.

Kurai Kokoro
Po nádherným probuzení jsem si dal něco málo ke snídani a vydal se za kapitánkou,jestli pro mě má nějaký úkol.Bylo nádherné počasí a ptáčci vesele zpívali.Díky včerejší bojovce"najdi pokoj" jsem se v kasárnách docela vyznal.Cestu ke kapitánčině kanceláři jsem si krátil pohráváním si s přívěškem ve tvaru N,který jsem dostal od Hikakua.Zaklepal jsem na dveře kanceláře a čekal na pozvání.

Suki Taiketo

Byla ráda, že to kapitán Yasumaru přijal tak taktně, jak doufala. Sama byla poděšená z toho, proč jí zrovna tato věc napadla.. Ptát se na Akia, co se to se mnou děje?! Vždyť ho skoro neznám.. I když si to Suki vysvětlovala, jak chtěla, ten nepopsatelný pocit tu přesto zůstával. Rudá barva ji po chvíli z tváře zmizela, zůstal jen úsměv.
"Děkuji.. To myslím asi bude vše, žadné další otázky." pousmála se, ale pak se ještě na chvilku zamyslela. "Nemůžu s něčím pomoci?" řekla a následoval další milý úsměv, ráda pomáhala. Ostatně kapitán toho musel mít mnoho...