2. divize

_____________________________________________

Rick Ginken

Rick se vrátil do divize po celkem dlouhé době. Vlastně to bylo na delší dobu poprvé za několik let. Nebyl si jistý, co cítit, nebo co si myslet. Ale jednu věc věděl... Tentokrát nesmím svou divizi zklamat. Znovu již ne. Nebo mě znovu pošlou na převýchovu za Okitou. Ta poslední věta v mých myšlenkách byla již nějakou dobu, ale občas jsem si i říkal, proč za tím veteránem neskočit sám a dobrovolně.
Tak zítra. řekl jsem si to samé, co jsem si řekl skoro pokaždé, když mě napadla tahle myšlenka. Ale tentokrát jsem sám viděl tu ironii věčného odkládání. Jestli chci žít tak, jak jsem si slíbil, tak tam rozhodně zajdu dřív...

Hoshi Kitsune

Kitsune seděla na své pohodlné židli za svým stolem ve své kanceláři. Židli měla otočenou opěradlem ke stolu, tudíž seděla k místnosti zády a mohla se zamyšleně dívat z okna a při tom drbat za ušima Artemis sedící hned vedle ní. Papírování jí už znechutilo a do její každodenní obchůzky zbývalo ještě trochu času. Její myšlenky se tak mohli rozutéct do všech koutů. Viděla z okna několik nováčků, které zrovna provázel kolem její zelenovlasý třetí důstojník. Nováčci...jestlipak z nich něco bude. Byli budoucností druhé divize a Seireitei obecně. Pokud se toho tedy dožijí. Zavrtěla hlavou, aby zahnala tyhle negativní myšlenky, které se rozhodly ubrat směrem k Izunově útoku na Seireitei. I přes to, že to bylo již před lety. Promnula si dlaněmi obličej a s povzdechem vstala. Jestli tu bude sedět ještě déle, tak akorát upadne do deprese. Obzvlášť s vyhlídkou té hromady papírů na jejím stole. Bude je muset na někoho hodit nebo se z toho zblázní. To ale počká po obchůzce. Artemis byla z těhle obchůzek pokaždé nadšená. Znamenalo to pobíhání po Seireitei, občasné návštěvy známých tváří, což se rovnalo pohlazení a také nějakým těm pamlskům.
Nebylo se tedy čemu divit, když už zvesela přešlapovala u dveří do kanceláře. No a pak už jen zbývalo otevřít dveře a vyrazit ke vstupu do divize. Během toho také ucítila jedno velmi známé reiatsu. Že by konečně sebral odvahu? pomyslela si. Teď to ale nehodlala řešit.

Rick Ginken

Rick procházel a viděl o kus dál viděl Daikiho provádět nováčky. Rick se usmál. Přemýšlel o tom, že by mu nadhodil, aby se pak zastavil na saké, ale na druhou stranu mu nechtěl udělat špatné jméno před nováčky. Mohl by mě představit... jako neúspěšného zástupce kapitána. blesklo Rickovi hlavou a u druhé části této myšlenky se zamračil a otočil se k odchodu jinam.
Mohl bych najít Tenmu a promluvit si s ním. zamyslel se Rick a vyrazil napříč divizí. Pokusil se zacítit jeho reiatsu a doufal, že se Tenma nikde neschovává. Pro Ricka byl problém vyhledávat lidi i když se neskrývali. Pokud by Tenma nechtěl, Rick ho nikdy nenajde.

Rick Ginken

Rick došel Tenmu skoro během, protože věděl, že Tenma by mohl kdykoliv zmizet. Zdravíčko, Tenmo. Jak se daří? Co je nového v divizi? Optal se Rick. Moc toho nevěděl. Vlastně nic od té doby, co se vrátili ze Světa lidí. Jak se má... -te všichni? dodal pak.
Neptat se na kapitánku a důstojnický sbor. Ne, dokud se neukážu před kapitánkou a nezjistím, jestli jsem v kelu hodně, nebo jen po kotníky. bleskla mu hlavou myšlenka. Věděl moc dobře, že ve něm Tenma bude číst, jako v otevřené knize. Ale svým způsobem si zvykl a doufal jen, že na něj nebude naštvaný, že si jen tak zmizel na kolik desítek měsíců.

Rick Ginken

Odpovědí bylo Tenmovi kývání hlavou. Moc toho z něj nedostal. Ale na druhou stranu nebyl na něj naštvaný. Nevytáhl mu třeba duši přes stín nebo tak něco. To byl pěkný začátek. Daiki takhle tenkrát provázel i mě. zasmál se Rick po chvilce a dodal: Můžu s nováčky nějak pomoci? Vím jak to chodí, každá ruka je dobrá. dodal jsem s úsměvem a vzpomněl si na ukázku nejtvrdšího donucovacího prostředku naší mučírny. Inu... z některých věcí přeběhne mráz i po letech.

Rick Ginken

Rick se zarazil. Byla pravda, že byl pryč dlouho, ale...Sem tam jsem plnil mise. To člověk může dělat jen když je členem divize. Nebo ne? Může být shinigami bez divize? Nedal by mi to někdo vědět? Inu. Doufám v to. Kdyby mě vyrazili, tak bych měl příliš volného času a vymýšlel bych ptákoviny. ušklíbl se Rick a snažil se tvářit sebevědomě.
Kapitánka je férová žena. Kdyby mě vyrazila, dá mi to vědět. Ostatně byl jsem sice téměř furt mimo divizi, ale občas jsem se sem zastavil pro nějaké věci nebo si uložit fotky. Mohla by mi nechat zprávu celkem snadno. blesklo Rickovi pak hlavou a podíval se na Tenmu s odhodláním v pohledu. Kapitánku jsem zklamal, ale vím, že já na ní spoléhat mohu.

Tsu Utsukushi

Už to byl nějaký ten pátek, co si mohl naposledy užít sluneční den, lehounký a chladný vánek, šum listí a hlasy ostatních lidí. Co si budeme nalhávat, dva roky v horách dokážou člověka radikálně změnit a Tsu se musel naučit znova žít v ruchu a kraválu. Což možná byl i ten důvod, proč moc lidí do této chvíle nepotkal. Nebylo to tak, že by se mu vyhýbali nebo ho ignorovali, ale když se jednalo o hlučnější jedince nebo skupinku, proplížil se fikaně někde bokem. Jako správný člen Druhé divize. Z toho důvodu si i musel rozbít okno do svého pokoje, aby se tam dostal, protože neměl dost kuráže na to, aby šel někoho o klíče požádat. Takhle prožil své první dny po svém návratu v divizi.
Probudil se. Během svého vzpomínání zřejmě nedopatřením usnul... stane se. Znova se vrátil ke svému rozplývání se nad krásou letních dnů. Ležel na tvrdém šedém betonu, který ukončoval výšku jedné budovy v kasárnách. Dobrých deset metrů okolo něho nikdo nebyl. Bylo na střeše prázdno a to z toho dělalo dokonalé místo na odpočinek. I když se jednalo o velice jednoduchou betonovou krychli, která zřejmě sloužila jako nějaké skladiště. Nekoukl se, co bylo uvnitř, proto si nemohl být moc jistý.
Bohužel pro Tsua, začal slyšet hlasy, které už nebyly nesrozumitelným šepotem, ale byly výrazně silnější a údernější. Aspoň tak působily. Opatrně se zvedl a docupital k okraji střechy. Lehce se nahnul, tak aby nespadl a zároveň viděl to, co bylo pod ním. Uviděl nějaký hlouček s jakýmsi... průvodcem? To se ze Dvojky stala turistická atrakce? Že by se jednalo o nějakou prohlídku mučících nástrojů? Nevěděl. Ale kdyby se trochu posnažil, vzpomněl by si, že se jednalo o Daikiho. Jestřábímu zraku ani neunikly dvě postavy stojící o něco dál.
Posadil se, přičemž se pomalu dostával do dalšího stádia bytí - nakonec znova ulehl. Své ruce použil jako měkčí materiál pod svou hlavu a zapřemýšlel se. Věděl, že se musí co nejdříve sebrat. Nemohl se neustále všem stranit a udržovat co nejmenší kontakt se svým okolím. Takhle přece ničeho nedosáhne! Při jeho vnitřním poučování ho vyrušila chlupatá roztomilá koule, která se vyrojila z hlubin shihakusha: "Oy, Saisho, jak pak jsi se vyspala?", optal se své společnice. Pohladil ji jemně po hlavě, přičemž se usmál. Ona ho následně kousla.

-> Hoshi Kitsune
Sotva kapitánka 2. divize otevřela dveře své kanceláře, aby vyrazila do své divize málem se srazila s dalším shinigamim, který zřejmě zrovna chtěl klepat na její dveře. Podle oblečení patřil ke 3. divizi Gotei 13. Co bylo ale podstatně horší bylo, že to držel obstojný svazek papírů s hlavičkou 3. divize. Ať už to bylo cokoliv, bylo to jistě daleko obsáhlejší než bylo potřeba. "Ah, kapitánko, přeji Vám krásný den. Jmenuji se Hayashida Denbe, směl bych Vás na chvíli vyrušit? Posílá mě kapitán Izumi... " vysvětlil rychle. Ty papíry co nesl nevypadaly, že budou zrovna na chvíli...

Hoshi Kitsune

Kitsune otevřela dveře svého kanclu a našla za nimi stát jakéhosi chlapíka z trojky. Zvláštní. Jak to, že ho necítila? Měla radši vylézt tím oknem. Prohlédla si shinigamiho od hlavy až k patě. Všimla si i té hromady papírů. Co jiného od trojky čekat. Tvářila se dost otráveně. Zrovna od jedněch papírů utíkala a skoro do slova vrazila nosem do dalších. Začínala mít papírofobii.
Mužík zatím povídal, co je zač a proč do dvojky vlastně přišel. Na jeho přání krásného dne kývla. To, co nesl však její vyhlídky na krásný den dosti pohřbívalo do země. 
"Hm...co když řeknu ne? Proč si kapitán Izumi nevyplní ty papíry sám?" zeptala se ho. Dalo se z tohohle vůbec nějak vykroutit? Vážně se nechtěla opět probírat pětisvazkovým dokumentem o pěti stech stranách ohledně přeřazení člena z jedné divize do druhé. Upřímně měla silné nutkání ty papíry spálit na prach. Nebo je roztrhat a říct, že je sežrala Artemis.
 
Rick-> Tenma sledoval, jak se Rick zarazil. Očividně ho nenapadlo, že ho mohla kapitánka za tu dobu vyrazit. 
"To zvládáš i tak, ne?" zeptal se Ricka Tenma na téma dělání ptákovin. Pořád si pamatoval, jak si Rick chtěl adoptovat hollow koťata a skoro byl jimi sežrán. "Řekni...popravdě. Proč jsi na tak dlouho zmizel a proč ses vrátil?" položil mu další otázku.

-> Hoshi Kitsune

Shinigami vypadal trochu zaraženě poté, co si vyslechl co mu kapitánka řekla. "Uhm... no... neodvažuji se trvdit, co by kapitán udělal nebo neudělal. Ale mám dojem, že je speciálně pro vás zestručnil." řekl a zamával tlustým svazkem papíru ve vzduchu aby dokázal, jak moc jsou stručné. Pak si asi uvědomil, že mávat papíry na kapitána je hloupé a neuctivé tak se raději podíval přímo na špičky svých nohou.

-> Tsu Utsukushi

Beton nebyl materiál běžně užívaný v Gotei 13, nicméně po zničení Seireitei bylo potřeba některé budovy vybudovat narychlo znovu a byly použité materiály různé. Beton sice nebyl opticky zrovna přitažlivý, ale stavělo se s ním rychle. Měl ale jednu velkou nevýhodu. Ve slunečním dnu jako byl tento se beton začal rychle zahříval a teplo vyzařoval dlouho do noci. Bohužel to vedlo k tomu, že se poléhávání na teplé střeše začínalo stávat velice nepříjemné...

Tsu Utsukushi

Po drastickém kousnutí Saisho se na ni nepřestal usmívat. Takhle to bylo vždycky, vždy mu nějak "ublížila", ale jeho to nerozhodilo. Přišlo mu to svým způsobem i roztomilé... jak by mohl takové stvoření okřiknout nebo si na ni stěžovat? Však se jednalo o andílka! Proto ji měl tolik v lásce... kdo ví, co by se stalo, kdyby o ni přišel.
Saisho následně hlasitě zamňoukala přímo do jeho obličeje. Něco se jí nelíbilo. Zpočátku si myslel, že má hlad, nebo pociťuje něco složitějšího než je hlad, ehm, ale netrvalo dlouho a pochopil. Do jeho rukou se začala prodírat bodavá bolest a sluneční paprsky byly jak rozžhavené nože. Tohle nebylo dobré.
Popadl hbitým pohybem ruky Saisho, postavil se na nohy a položil si ji na rameno, kde kupodivu držela jak přibitá. Samozřejmě ne doslova... nikdy by jí nic tak strašného neprovedl. Držela se tam sama a protože byla současně furt poměrně malá, tak s tím neměla žádný problém. Profesionálně se shunpem dostal k jednomu kraji budovy a seskočil dolů do stinné postranní uličky. Bez ohledu na výšku budovy by měl být pro něj takový skok hračka. Byl shinigami, dokonce už několik let, takže využívání reiatsu dělal už intuitivně.
Ve stinné uličce by mělo být znatelně lépe, než na té rozpálené střeše. Hlasitěji vydechl a podíval se na Saisho. Podrbal ji pod bradou. Nom, a teď už zbývalo vymyslet co dál. Měl se vrátit do svého pokoje? Nebo se jít projít po ulicích divize? Však je jasné, co si máš vybrat!, pomyslel si, přičemž udělal unavený výraz, říkajíc, že se mu moc do toho nechce. Ladným krokem se vydal za hlasy.

Hoshi Kitsune

Shinigamiho očividně její odpověď překvapila. Jen shinigami z trojky si mohli myslet, že někdo bude skákat radostí z dokumentů. Ta úředničina jim určitě vymyla mozky. Dokonce prý kapitán Izumi speciálně pro ní obsah těchto dokumentů zestručnil. Kitsune se skepticky podívala na ten svazek. Spíš to vypadalo jako další vydání kuchařky, než nějaký úřední dokument. Třeba po ní chce recenzi. A nebo Razakimu nikdo nevysvětlil, co znamená zestručnit. Navíc Kitsune nevěděla jestli to svoje "zestručnění" udělal z dobroty srdce nebo proto, že si myslí, že je blbá na to, aby pochopila celou verzi. Možná jí chtěl tímhle svazkem dokumentů jen provokovat...
Kitsune si povzdychla a natáhla ruku, aby jí ty papíry podal. Pokud se pak však chystal k odchodu, tak mu řekla, ať zůstane stát. V rychlosti si přečetla o čem tahle bichle je. Určitě to mělo nějaký nadpis nebo tak něco.

-> Hoshi Kitsune
Z dokumentů nebylo poznat, zda si kapitán Izumi myslel, že je kapitánka 2. divize blbá. Podle všeho šlo o směsici zpráv. Zdálo se, že shinigami ze 2. a 3. divize se dostali do sporu kvůli sázce. Co bylo předmětem sázky nebylo z dokumentu patrné, následovaly ale papíry o způsobené škodě - rozbité okno, 2 prázdné hasící přístroje, 7 chybějících rolí toaletního papíru a 10 kg barvy potřebné k novému vymalování chodby. Následovaly lékařské zprávy obou členů - mnohočetné zlomeniny, těžký otřes mozku a vykloubená spodní čelist. Smyslem celého dokumentu bylo jen upozornit kapitánku, že jeden z jejích členů - Esumi Yujiro, stráví následujících několik dní v nemocnici a poté by ho kapitán Izumi rád využil k vymalování výše zmíněné chodby.

-> Tsu Utsukushi
Tsu elegantně skočil ze střechy. Pravdou bylo, že takový skok pro něj opravdu nebyl žádný problém. Náhoda tomu ale chtěla, že zrovna v tu chvíli pospíchala onou uličku jakási shinigami. Podívala se na hodinky zrovna ve chvíli, kdy se těsně před ní z nebes spustil Tsu. Následná srážka bohužel zabránila onomu plánu vydat se ladným krokem kamkoliv. "Dívej se sakra na cestu ty idiote*!" vykřikla shinigami naštvaně, zatímco se snažila sebrat se ze země.

Spoiler:

Tsu Utsukushi

Seskočil ze střechy a bezpečně dopadl. Nic si přitom nezlomil, nezvrtl se mu kotník nebo se nepropadl někam do podsvětí, jestliže něco takového Seireitei mělo. Bohužel, krátce po jeho dopadu do uličky se střetl s jakousi ženou/dívkou/Flashem v ženském těle. Byla to shinigami.
Srazili se, ona dopadla na zem a Tsu to nějak tak ustál. Už se ji hodlal omlouvat a nabídnout ruku, aby se mohla zvednout, jenomže to už si na něj otevřela pusu a to celkem nepěkně. Co mohl za to, že ona tamtudy zrovna probíhala? To neví, že se nemá běhat v těsných prostorách? Mohla očekávat, že někdo seskočí ze střechy, jeez. Zachoval si ale nakonec chladnou hlavu, nezačal na ni také hulákat a nechal ji doříct onu větu. Určitě by se našli tací, kteří by si to nenechali líbit a vrátili jí to. Jednoduše vše podáno - #TsuDidNothingWrong
Nabídl ji pomocnou ruku, aby se mohla rychleji zvednout a s omluvným výrazem ve tváři řekl: "Omlouvám se... Neočekával jsem, že tudy zrovna někdo poběží. Není vám nic?". Díval se na ni starostlivým pohledem, doufal, aby se ji nic nestalo.
Celkem ho na druhou stranu zajímalo kam tak pospíchala, zřejmě jde pozdě na nějaké rande... nebo nechce stát frontu do nějaké nově otevřené cukrárny? Who knows. Měl v plánu se jí následně zeptat, ale nechtěl být na ni tak hrr.

-> Tsu Utsukushi
Shinigami se na tebe podívala očima, které tě chtěly probodnout a zabít. Pak ale oddychla a přijal tvojí ruku. Jakmile zase stála na pevné zemi tak se oprášila. "Vy se nemáte za co omlouvat... nedávala jsem pozor a hrozně jsem se lekla... " řekla a vražedné oči jí pomalu zmizely. "Neměla jsem hned křičet... omlouvám se." dodala po chvilce trochu smířlivějším tónem, ale stále si připadala trochu v právu. Přeji jen kdo by skákal ze střech do úzkých uliček?

Tsu Utsukushi

I přes fakt, že se na něj shinigami dívala těma vražednýma očima, zůstal v klidu. Nijak si to nebral k srdci. Spíš by se dalo říct, že ji chápal. Ona jeho ruku přijala a oklepala se. Vypadala značně klidně, než když se válela na zemi a štěkala po něm. Usmál se na ni, chtěl trochu prolomit ledy a zlepšit celkovou atmosféru.
"Z toho si nic nedělejte, hlavní je, že jste v pořádku.", pravil. Cítil se nějak... až moc klidně. Předtím na střeše přemýšlel o tom, jak se lidem doteď vyhýbal. A teď? Vede plus mínus normální konverzaci. Bez problémů. Zřejmě v tom hledal něco, co tam ani nebylo.
Následně zamňoukala Saisha. Tsu se na ni podíval a pohladil ji po hlavičce. Zřejmě už jí bylo lépe. "Kam jste tak pospíchala?", zeptal se jí trochu neohrabaně. Vypadala, že má celkem na spěch. Možná i zapomněla, že někam spěchala...

Hoshi Kitsune

Kitsune v rychlosti pročítala ty dokumenty. Šlo prý o nějakou sázku mezi jedním z jejích členů a někým ze trojky. Pak tam také byly vypsány škody, které napáchali. 
"Idiot." pronesla během pročítání nahlas. Shinigami si jen mohl odmýšlet, jestli tím myslela kapitána Izumiho nebo někoho, o kom se psalo v těch papírech. 
Tak jako tak to nevypadalo jako něco, co by nutně musela podepsat. Podala svazek vlčici po jejím boku. "Ty víš, co s tím. Až se uzdraví, ať mi ho pošlou." řekla jí. Artemis odběhla někam hlouběji do divize. 
Kitsune se podívala na shinigamiho, který jí ty dokumenty přinesl. "A Vy vyřiďte kapitánovi, že by měl ještě zapracovat na tom zestručnění." pronesla k němu. "Ještě něco jste potřeboval?" zeptala se ho, zatímco čekala, až se Artemis vrátí. Ještěže nevěděla o tom okně, co rozbil Tsu, by to asi schytal dvojnásob.

Tomisura Raiden
>>> 8. divize

Jo, sem se rád vracel. Místo jeho počátku, i když se to tu samozřejmě celé změnilo. Evidentně tu i něco vybetonovali. No, pokud se to Kitsune líbilo, tak proč ne, ale on by si dobrovolně do divize beton nacpat nenechal. Na tohle byl trochu tradicionalista, všechno mělo určitý řád a japonský styl.
Každopádně, kapitán 1. divize se objevil nedaleko Kitsune a nějakého... bůh ví koho. Artemisino reiatsu se zrovna někam odcházelo. Škoda, měl tu onigiri i pro ní.
"Taicho-chan, Nevím teda jak on, ale já bych něco potřeboval," prohlásil rozhodným a mírně pobaveným hlasem.

-> Hoshi Kitsune
Shinigami mírně pokýval hlavou. "Jak si přejete, vyřídím mu to. Mohl bych Vás poprosit o jednu podepsanou kopii? Do archivu... " řekl. Ten dokument měl s sebou přirozeně ještě 2x. Jednu kopii pro archiv 1. divize, jednu pro archiv 2. divize a poslední pro archiv 3. divize. Asi by řekl něco dalšího, kdyby se tam neobjevil z ničeho nic vrchní kapitán Gotei 13. "Uhm... vrchní kapitáne... dobrý den. " řekl nervozně. Dokonce do té míry, že zapomněl, že pro něj má onu jednu kopii.

-> Tsu Utsukushi
Veškeré vražedné úmysly zřejmě shinigami už opustily. Dokonce se trochu pousmála. "Myslím, že by to chtělo trochu víc než malou srážku aby se mi něco stalo... ale i tak děkuji." přeci jen to byla shinigami trénovaná na to, aby bojovala se zly nebývalého rozměru.
"Spěchala? Sakra!" vykřikla a podívala se na hodinky.
"To už je jedno..." řekla rezignovaně. Zřejmě ať už spěchala kamkoliv tak to nestihla.

Hoshi Kitsune

Shinigami chtěl ještě jednu podepsanou kopii. Měl totiž další dvě. To jí to nemohl dát všechno najednou. By to všechno poslala do pryč, kde by se o to její magická úřední squad postarala. Vzala si to od něj, shunpla si do kanclu pro něco na psaní, vrazila tam podpis, kde byla linka na podpis a jednu kopii vrazila shinigamimu a druhou pak Raidenovi, když se tam najednou magicky objevil. "Tady to máš. Je od tebe hezký, že sis pro to přišel osobně." řekla mu a věnovala mu úsměv, který ale moc vážně nemyslela.  
Pak se podívala na toho shinigamiho. "Takže? Je to všechno?" zeptala se ho. Mezitím doběhla zpátky i Artemis, která začala čumákem šťouchat do toho pytlíku, co s sebou Raiden přitáhl.

Tomisura Raiden

Ani ho nepozdravila a místo toho mu do ruky nacpala nějakou knihu o obsahu 500 stran. "Eee... co já s tím?" zeptal se nechápavě. Veškerou agendu pro první a osmou divizi udělal včera večer, další papíry už nechtěl. Každopádně, nahlédl dovnitř. Už podle formy sepsání a podobně mu bylo jasné, kdo je autorem. "Hmm..." podal to zpět tomu shinigamimu. "Řekněte mu, že na stránce 287 má pravopisnou chybu, že bez kompletní korekce a příslušného formátování podle nové regule E444 to nemůžu příjmout. Ať mi opravenou verzi přinese za dvě hodiny na poradu, o které ho též informujete, děkuji," vydal příslušné rozkazy a očekával, že to toho mlaďase zastraší natolik, aby raději zmizel.
Mezitím přišel i hlavní žrout. Měla štěstí, nedostane papír, ale onigiri plněnou čerstvým masem. "No to víš, že pro tebe něco mám," zasmál se Raiden a vylovil tu pro ní. Pak natáhl ruku s pytlíkem ke Kitsune. "Dáš si?" nabídl jí.