6., 9. a 13. divize

Kurai Kokoro
Ano jistě.Prohlásil jsem a odešel jsem na místo, kde stála skupinka 3 shinigami. Nazdárek jsem Kurai byli by ste tak laskavý a pomohli mi zatlouct tam ty kůly ? zeptal jsem se jich. Samozřejmě, že byli nadšení a pomohli mi.Práce nám šla od ruky a zachvíli jsme měli většinu kůlů zatlučených.Na chvíli si dáme pauzu. Navrch jsem ostatním.Opět všichni souhlasili a dali jsme si 10 minut pauzu. Tak a ted´ znovu do práce.Řekl jsem a opět se dali všichni hned do práce. Společně se nám podařilo přitlouci všechny kůly.Poděkoval jsem všem co mi pomohli a vydal jsem se za Fukushimou.Kéž by všichni byli tak ochotní a poslouchali mě.Pomyslel jsem si.Pane Fukushime všechny kůly jsou zatlučené.Oznámil jsem nadřízenému.

Yasumaru

"Myslíte? No... já měl za to, že je to nějaký nóbl podnik, kde musíte dort jíst vidličkou... ale proč ne, časy jsou zlé, maximálně nás vyhodí, nic horšího se stát nemůže..." pokrčil naivní Yasumaru rameny a optimisticky se vydal do daného podniku. Divize jistě nepohrdne nějakou tou rakvičkou nebo větrníkem!

Yori Fukushima

Mlčky stál a pozoroval tu skupinku, jak stále debatují. Vypadal dosti deprimovaně a tak když k němu Kurai přišel, s radostí opustil ten kroužek a došel blíže k němu. Se staženým obočím si prohlédl jejich dílo. Dobrá práce. Ještě, že jsem mu na pomoc dal ty stavební začátečníky a né tohle... Hodil letmý pohled na skupinku za sebou. Prodnešek máte už volno. S těmito slovy se otočil a šel si "protrpět" další okamžiky v kroužku shinigami, kteří právě po práci plánovali zajít si do nějakého podniku. Že já jsem slíbil, že je vyslechnu, než jsem veděl o čem bude řeč...... Se smutným povzdechem, se letmo zadíval na svůj stůl, položený venku a práci rozdělanou na něm.

Kurai Kokoro
SUPER, ehm teda děkuji zítra budeme pokračovat ? zeptal jsem se navzdory tomu, že jsem se sem nechtěl, už nikdy vrátit.Prosím ,at řekne, že ne prosím.Přál jsem si v duchu.

Yori Fukushima

Zaslechl ještě Kuraie. A tak se jen na půl otočil. Samozřejmě, pokud vy nebo já nedostaneme jiné rozkazy je dostavění kasáren prioritou. Pak se znuděně otočil zpět. A snažil se, co nevíce a nejlépe ignorovat své okolí, zvláště pak debatující skupinku.

Yoshiro

Konan do mě narazila. No, proč ne. Trochu jsem se nad celou situací pousmál. Zeptala se na moji hlavu. Ukázal jsem si na čelo. Je celkem v pohodě... Řekl bych... Ale ještě to celkem bolí. Odpověděl jsem. A co ty... Jsi v pořádku? Vypadala trochu.. Zničeně. Pravděpodobně přehlédla Haori, co jsem měl teď na sobě, ale to bylo jen dobře. Určitě by mi zase začala vykat...

Konan

Poslouchala jsem Yoshira, ale začala jsem si představovat, jak se mu vlastně ta nehoda stala, že jsem úplně přeslechla jeho otázku. Říkat ti, abys šel do 4. divize asi nemá cenu co? Podívala jsem se Yoshirovi do očí a uvědomila jsem si, že se mě taky na něco ptal. Rychle jsem zase sklopila hlavu a rychle utírala slzy tak, abych si nerozmazala nalíčení. Jo, jo, já jsem v pořádku. Jen mi něco spadlo do očí a nemůžu to dostat ven. Řekla jsem přitom snad tu nejohranější výmluvu, co jsem znala. Jak jsem si tak mnula oči, na chvíli jsem se zarazila. Huh...Haori? Podivila jsem se a znovu pohledla na Yoshira. Jsi opět kapitánem?.....Ummm pořád platí tykání? Zeptala jsem se.

Kurai Kokoro
Potom co jsem odešel ze staveniště, šel jsem do svého pokoje,nebo sem chtěl jít, ale nevím kudy.Vzpomněl jsem si na plánek.No jo mám ho přece vrátit kapitánce úplně jsem na něj zapomněl doufám,že ho nepotřebovala.Myslím, že bych ji měl za to půjčení poděkovat.Zaběhl jsem do zahrad a potají utrhl pár růží.To by mělo stačit , řekl jsem si a rychle vyrazil do svého pokoje.V pokoji číslo 12 jsem pak napsal dopis, který jsem dal do obálky.V dopise bylo napsáno.......Promiňte mi to zpoždění s tím navrácení plánku vím,že jsem ho měl hned vrátit co jsem našel to místo, doufám, že jste ten zázračný plánek nepotřebovala.Ještě jednou Vám děkuji za půjčení.P.S doufám, že jsem trefil správnou květinu. Kurai člen vaší divize...... Popadl jsem růže a dopis s plánkem a šel k její kanceláři.Položil jsem obsah mým rukou před její dveře a zaklepal jsem. Po té jsem hned zmizel zpět do mého pokoje,kde jsem se umyl a šel spát.

Yoshiro

Jistěže!!! Řekl jsem skoro dotčeně. Nemám rád, když mi někdo vyká.. Cítím se.. Staře.. Řekl jsem a dal ruce za krk. No.. Omlouvám se za to, že jsem se sem nevrátil hned po tom, co skončila porada.. Ale .. Jak sis všimla, babča mi přidělila 10. divizi po Kapitánu Hidekim.. Tak jsem se musel tak nějak uvítat. Dodal jsem ještě.
Její oči, které mě předtím tak učarovaly teď ale byly plné smutku. Viděl jsem to, nejspíš jsem nebyl zrovna člověk, který by jí mohl s jejími problémy pomoci. Známe se chvíli, ale chtěl jsem. Vždycky se člověku uleví, když se může s nějakým svým problémem nebo tak něčím, svěřit jinému. Řekl jsem a sledoval oblohu. Pokud ti to pomůže.. Jsem tu.. Možná nevypadám jako dobrý posluchač a někdo, kdo denně řeší problémy ostatních... Abych ale řekl pravdu... Opak je pravdou.. Usmál jsem se. Rád mluvím s ostatními a ještě raději jim pomáhám.. Pokud je to samozřejmě v mých silách..

Konan

Trochu jsem sebou cukla, když tak Yoshiro skoro dotčeně řekl, že tykání stále platí. Pak začal s omluvou, ale než jsem na to stačila reagovat, už mluvil dál. Asi bych tu omluvu neměla nějak moc rozmázávat, to vlastně já jsem odešla a....tak. Přemýšlela jsem a přitom poslouchala Yoshora. Huh? Tak přeci jenom si všiml slz. Nějak jsem opravdu vyšla ze cviku ve skývání emocí. Ale tohle se opravdu nedalo. Pokračovala jsem v myšlenkách a počkala až Yoshiro přestane mluvit. No...uhmmm...nemělo by to být nic vážného. Jen mě přepadla taková ta smutná nálada a hodně věcí přispělo k tomu, že teď vypadám takhle ubrečeně. Řekla jsem mile a dokonce se mi podařil i lehký úsměv. Jinak já taky většinou spíše poslouchám, než abych mluvila. Je to trochu nezvyk. Pousmála jsem se o něco více.

Yoshiro

Z jejího úsměvu jsem měl radost. Nejspíš jsem ho nezpůsobil já, ale i tak to potěšilo. No..Dobře, dobře.. Na chvíli jsem se zamyslel a vzpomněl jsem si, že jsem vlastně mířil do 6. divize za Yasumarem kvůli misi do Hueco Mundo. Měl jsem si sehnat tým. Chvíli jsem Konan jen tak pozoroval. Konan je zástupce Kapitána a určitě je dost silná na to, aby průzkumnou misi zvládla. Tak proč se jí nezeptat, že? Nechtěla by jsi jít se mnou na misi? Jde o průzkumnou misi do Hueco Mundo. Zeptal jsem se.

Konan

Stále jsem měla úsměv na rtech a taky jsem trochu nechápala, co na mně Yoshiro vidí, že se tak dlouho na mě dívá. Úsměv mi malinko zmizel, když jsem uslyšela o misi do Hueco Mundo. Hueco Mundo s mými schopnostmi? Umím jen pár kido a při shikaii všude začnou lítat motýlci. To není asi to nejlepší. Ale je to jen průzkum. Boji se asi nevyhneme, ale měla bych ho zvládnout. Kdyžtak ještě můžu útéct jako vždy. Chvilku jsem přemýšlela a zvažovala pro a proti. Budu to muset vyřešit s naší novou kapitánkou, ale určitě bych ráda šla. Odpověděla jsem nakonec pevně rozhodnutá.

Yoshiro

Dobrá. Pokud by byl problém, tak si s ní sám promluvím. Podíval jsem se za sebe, kde byla cesta, která mířila přesně k 6. divizi. Budu muset jít. Potřebuju dobrat ještě další členy týmu, který půjde na misi. Řekl jsem dost nedobrovolným tónem. S tímto haori se vrátila spousta povinností.. Dodal jsem jen tak mimo. Tak mě omluv, měj se hezky. Zatím ahoj. S těmito slovy jsem se vydal ke kasárnám 6. divize. Tentokrát ovšem pomalu. Shunpo v Seireitei bylo .. Nebezpečné. Navíc, kdyby mě viděla babča, že takhle zneužívám schopnosti k rychlému přesunu, asi by mě pokárala. Což by vůbec nebylo příjemné, jak jí tak znám.

Konan

Ummm...dobře. Ahoj. Rozloučila jsem se tedy s Yoshirem. Pravda. Moc jsem toho neřekla, ale tak nějak jsem nevěděla co jiného bych měla říkat. Chvíli jsem sledovala jak Yoshiro odchází a v lehkém vánku mu vlaje jeho nové haori. Někdy jse spousta povinností lepší, než se vracet do minulosti, a pak kvůli tomu trpět. Zauvažovala jsem tak a najednou se mi zase chtělo brečet. Rychle jsem tedy vyhnala ty chmurné myšlenky pryč a zamířila zpět do kasáren 9. divize. Abych si tedy promluvila s novou kapitánkou.

Yoshiro

Dorazil jsem do kasáren 6. divize. Pomalu jsem vyrazil ke kanceláři Kapitána, kde by měl být Yasumaru. Při procházení chodbou jsem si vzpomněl na den, kdy jsem se stal Kapitánem právě 6. divize. Musel jsem zamáčknout slzu, protože jsem věděl, že i přesto, jak moc mě tu v divizi neměli rádi, mi všechno tohle bude chybět. Moje kancelář asi nejvíc. Kasárny 10. divize byly postavené trochu jinak a popravdě, i kdyby to šlo, tak bych si asi kancelář znovu nepředělával. Dalo mi to tolik práce a znovu se mi do toho nechce.. Navíc.. Chystám se do Hueco Mundo, kde je možná Razaki.. A pokud se něco podělá, tak je tu celkem vysoká šance, že se odtud nevrátím, takže snažit se cokoliv plánovat není moc na místě.
Pomalu jsem dorazil ke dveřím kanceláře, která dříve patřila mě a zaklepal jsem, poté vešel.

V kanceláři nikdo nebyl. Vypadala velmi neosobně. Yoshirovy věci už tu nebyly a zdálo se, že Yasumaru si sem zatím nedal vůbec nic. Jen na věšáku viselo kapitánské haori.

Yasumaru

právě i se Suki dorazil do kasáren. Krabice, které přinesli, budily celkem pozornost.
"Svačinááá!" zařval Yasumaru, když je všechny bezpečně poskládal na zem.

Yoshiro

Hleděl jsem na svoji bývalou kancelář a vydechl jsem. Šouravým krokem jsem se vydal k balkónu a cestou se lehce dotkl haori se znakem 6. divize. Obětoval jsem tě pro lásku..A ani jsem ji nedokázal zachránit. Zašeptal jsem a haori pustil. Odsunul jsem prosklené dveře od balkónu a vyšel na něj. Vlasy mi začaly poletovat ve směru větru, který byl velmi příjemný. Miloval jsem to, když jsem mohl vyjít na balkón a jen se tak poflakovat. Zavřel jsem oči a nechal se hladit větrem.

Yoshiro

Uh.. Všiml jsem si Yasumara.. Tak tady je. Pravou rukou jsem se chytl za zábradlí a přehoupl jsem se přes ně dolů. Dopadl jsem na zem a zamířil za Yasumarem. Vaše nabídka je vskutku lákavá, Kuchiki-taichou, ale bohužel jí musím odmítnout, tedy.. Jsem tu, abych vás požádal o pomoc. Na chvíli jsem se odmlčel, ale poté jsem se znovu pustil do řeči. Vrchní Kapitánka mi dala úkol seskládat tým, který půjde na průzkumnou misi do Hueco Mundo a budu potřebovat někoho na koho se můžu spolehnout, kdyby se něco zvrtlo. Tým mám vést já, nicméně... Je tu jistá šance, že se od týmu na chvíli oddělím a možná to dopadne tak, že bych z toho poté nemusel vyváznout živý. Mám jistou povinnost, kterou musím vykonat. Tedy.. Byl bych moc rád, kdyby jste se stal součástí týmu a zároveň mým možným zástupcem velitele týmu. Řekl jsem mu na rovinu.

Yasumaru

se při oslovení "Kuchiki-taichou" mírně nepohodlně ošil. Když Yoshiro domluvil, Yasumaru chvíli nic neříkal, protože uvažoval, proč si nevzal tu kremroli... za tu dlouhou řeč by ji stihl sníst! Pak si uvědomil, že by asi měl odpovědět. To znamenalo další chvilkové ticho, protože nad tou nabídkou uvažoval. Průzkumná mise do Hueco Mundo... znělo to dost nebezpečně, ale zároveň taky že by to mohlo přinést nějaké odpovědi. Odpovědi, které možná zachrání životy mnoha shinigami.
"Kolik členů bude mít váš tým?" optal se.

Yoshiro

Počítám tak.. Pět.. Včetně mě.. Odpověděl jsem mu na otázku. Jde jen o průzkum..Ale i ten by se mohl zvrtnout v něco víc a proto je lepší, vzít sebou pár dalších schopných Shinigami...Jinak bych mohl jít i sám.. Byl bych vážně rád, kdyby se Yasumaru přidal. Už jen jeho jméno znamenalo, že bude silný.. Kuchiki, každý z jejich rodu byl výborný bojovník. A nepochyboval jsem o tom, že Yasumaru by na tom byl jinak než jeho předkové.

Yori Fukushima

V ruce měl obrovský štos papírů, který si nesl do kanceláře. Bohužel přes něj vůbec neviděl, co je před ním. I na to že šel takřka na slepo, kráčel rychlím tempem, aby nijak nezanedbal či nezameškal svou práci. Když tu najdenou do někoho omylem narazil, všechny nákresy se mu v tu chvíli rozsypali po zemi. Nemůžete dávat prosim vás pozo.... Začal zvýšeným hlasem, než si všiml, dokoho to vrazil. Okamžitě a prutce se zlomil v pase, až mu mále spadli brýle. Moc se omlouvám. Byla to moje chyba fuku-taicho. Zůstal předklonění před Konan.

Konan

Vrátila jsem se zpět do kasáren. Po kasárnách jsem nikoho nepotkala, tedy aspoň ze začátku. Avšak tím, že jsem se ohlédla, protože jsem za sebou slyšela kroky, nevšimla jsem si Fukushima s plnýma rukama papírů přede mnou. Takže se stalo, že jsem do něho nechtíc narazila. Po nárazu jsem se hned podívala co jsem způsobila. Než jsem stihla cokoliv říct, Fukushima už spustil. Huh?...To nic, to nic, neomlouvej se. Je to moje vina, nedávala jsem pozor. Odpověděla jsem hned a začala sbírat všechny ty papíry na zemi. Chci se zeptat, nevíš jestli je tady kapitánka? Zeptala jsem se přitom.

Yori Fukushima

Sehnul se a začal, co nejrychleji zvedat své nákresy. Ne byla to má chyba. Mě jsem dávat větší pozor, kam jdu. Při její druhé otázce se na chvilku zamyslel, než odpoveděl. Myamoto-taicho šla do druhé divize. Myslím, že tam šla kvůli misi, protože se podařilo některým věznům uprchnout.... Prstem si narovnal brýle, když jí to říkal.

Konan

Huh...aha...Děkuji. Usmála jsem se na Fukushima. Sebrala jsem ještě několik papírů a postavila jsem se na nohy. I když jsem toho sesbírala jen pár, přesto toho bylo hodně. No potřebuji mluvit s kapitánkou, ale když tu není, tak ti aspoň pomůžu odnést ten štos papírů, aby se nehoda neopakovala. Navrhla jsem. Nějak jsem potřebovala zabít čas a někdy je práce ten nejlepší nápad.