6., 9. a 13. divize

Yoshiro

Ach.. Chápu.. Přikývl jsem. No... Za chvíli tam budem. Cesta utíkala opravdu celkem rychle. Dobrá společnost dělá svoje.
Konan měla opravdu příjemný hlas, takže jsem si užíval každou chvíli, kdy něco říkala. Působil na mě dost klidně. Ale nebyl to jen hlas - ty oči. Chtěl jsem se do nich dívat. Byly opravdu nádherné.. A hlavně, byla asi první člověk, co měl stejně jako já, žluté oči. Cítil jsem, že mě ke Konan něco strašně přitahuje. A ten pocit se mi líbil.

Konan

Přikývla jsem na souhlas a dál pokračovala v cestě po boku Yoshira.
Cesta ubíhala, okolí kolem mě jsem už pomalu ani nevnímala. Chvíli jsem mluvila já, pak zas Yoshiro. Všimla jsem si, že Yoshiro má stejnou barvu očí, ale nevydržela jsem se mu do nich dlouho dívat. Na to jsem se až moc styděla a hlavně bych ještě víc zrudla. Když jsem byla s Yoshirem, nedokázala jsem si udržet svůj jinak dokonalý neutrální výraz. Prostě to nešlo, ať už díky vtipné poznámce co pronesl, nebo zčervenáním. Možná že ta příhoda s foťákem přeci jen k něčemu byla.

Yoshiro

Nějakým náhodou se mi do cesty připletl kámen a já o něj omylem zakopl a spadl na zem. Chvíli jsem tam ležel a pak jsem se pomalu začal zvedat. Jauvajs.. Zůstal jsem ale klečet na zemi.. Trochu .. Asi jsem se .. Při pádu jsem nejspíš spadl na hlavu, protože mi z čela tekl celkem slušný proud krve.. Jsem nějak.. Uhm.. Podíval jsem se na Konan. Vypadal jsem trochu.. Mimo.

Raiden Tomisura

Díval jsem se na Yasumara s otevřenou pusou. Budu ti věřit. Chceš pomoc? Zasmál jsem se a sundal si Haori. Mé shihakushou bylo v hrozném stavu jelikož jsem ho od těch bitev s bouří ještě nevyměnil. Z nemocnice jsem totiž šel rovnou do lázní a tak nebyl čas hledat si nové šaty. Jen Haori bylo čisté, bylo kvalitně vyrobené v dílnách Gotei 13 a.s. Haori a Všední oblečení. Začal jsem Yasumarovi pomáhat s tím bordelem. Viděl jsem že nejspíš opravuje zídku. Vzal jsem pytel s cementem a přitom jsem se zahákl o tůčko. Krrrchhhhh. Ozvalo se náhle. Vršek shihakushou se roztrhl jak jsem zvedal pytel a jelikož byl celkově chatrný spadl dolů celý. Doháje to je zase den. Nejdřív nahej v lázních s Yoshirem a nějakou holkou. Teď vohoz v háji ještě by mohla přijít Babča a půjdu si hodit mašli fakt že jo. Zanadával jsem si a pak odnesl ten cement. Když jsem došel zpět k Yasumarovi přiletěl pekelný motýl. No já to říkal porada Kapitánů a já nemám oblečení. Navíc jsem měl na rameni cement jelikož jsem pytel nesl na rameni. Yasumaru pojďme nebo se Babka zvencne. Došel jsem si pro Haori bez rukávů a oblékl si ho. No aspoň nějaký čistý věci když nepočítám spoďáry.

Konan

Jak jsme tak šli, najednou mi zmizel Yoshiro ze zorného pole. Ale během několika sekund jsem ho zase našla. Stačilo se podívat na zem. Přistoupila jsem k němu a chtěla se zeptat, jestli je v pořádku, ale nemusela jsem. Viděla jsem, jak mu teče krev z čela. Hned jsem si k němu klekla. Teď sebou moc netrhej. Varovala jsem ho, přitom se mu dívala na hlavu a hledala tu díru, ze které teče krev. Nebylo problém najít tu větší díru. Jak jsem ji našla, okamžitě jsem ji začala léčit. No myslím že zákusek vyměníme za nemocnici. Prohodila jsem s úsměvem přitom a podívala se Yoshirovi do očí.

Yoshiro

Byl jsem fakt značně mimo. Bolela mě hlava a vše se motalo, no a ke všemu tomu jsem byl tak nějak jako by pod vlivem LSD. Podíval jsem se na Konan. Ale za to můžeš ty.. Řekl jsem "opilým" hlasem.. Kdyby jsi nebyla tak krásná, tak jsem nezakopl.. Musel jsem se na tebe koukat víš.. Rozhlížel jsem se kolem sebe.. Neviděl někdo mojí velrybu? Zeptal jsem se zmateně. Willy... WILLYYYYY! Křičel jsem. Znovu jsem se podíval na Konan.. Neviděla jsi Willyho? Pravou ruku jsem pomalu položil na její dlaň..

Yasumaru

se na Raidenovy výlevy jen nejistě usmíval. Nakonec, byl příliš služebně mladý na to, aby mu na to něco řekl...
"A... ano, pojďme..." zasmál se nervózně a vyrazil. Sám si haori nevzal, předpokládal, že už ho nebude potřebovat, vzhledem k tomu, že se snad konečně znovuustanoví do funkce kapitána šestky Yoshiro.

Yoshiro

Celkem vážně jsem se podíval na motýla a pak na Konan.. Asi našli Willyho.. Bastardi.. Pak jsem se znovu podíval na Konan.. Vrátím se, krásko... Brzy.. A pak zajdeme do té kavárny.. S těmito slovy jsem Shunpem zmizel.. Objevil jsem se ale hned u první lampy, do které jsem narazil.. Uhm.. Zvedl jsem ruku a ukázal prstem na nebe.. Pak jsem znovu zmizel..

Konan

Jak jsem poslouchala Yoshira a léčila mu hlavu, nemohla jsem uvěřit svým vlastním uším. To, že za vše můžu já, by nebylo až zas tolik nezvyklé, ale to že jsem krásná? Do té hlavy se musel praštit opravdu hodně. Mezitím už začal Yoshiro hledat nějakou verlybu. Když se na mě tak krásně podíval, jestli jsem náhodou neviděla jeho velrybu, pomalu se ani nedalo oddolat. Aaaa. Rozplývala jsem se.
Než jsem stačila něco říct, přiletěl pekelný motýl a Yoshiro musel pryč, podle jeho vážného pohledu to bylo asi něco důležitého. Při jeho slovech jsem se musela usmívat. Dobře. Přikývla jsem ještě než Yoshiro zmizel.

Myamoto Usagi

Svým hlemýždím tempem jsem se dostala před kasárny deváté divize. Ještě že nejsou moc daleko...ale přeci jen práce kvapná málo platné............Ted jen najít kapitánskou kancelář, ale prvně někoho, kdo by mi ukázal kde vůbec je....a kdo je tady vůbec asi fuku-taichou...? Nějakou dobu jsem váhala před kasárnami. Jaká vůbec je devátá divize? Byla má poslední myšlenka, před tím než jsem vztoupila. Se svým plánem, že snad najdu někoho, kdo by mi poradil jsem se rozhlédla. Prosím, at tu někdo je..nechce se mi bloudit, jako první den v kasárnách nováčků....

Konan

Yoshiro zmizel a já zůstala klečet na zemi. Po chvilce jsem vstala a skloněná si oklepala kolena od prachu. Když jsem se narovnala, ještě jednou jsem si v hlavě zopakovala situaci, která se stala před chvilku. Asi...asi...asi jsem se nechovala přirozeně, nebo spíše obvykle, nebo já nevím... A příjde vůbec Yoshiro ještě, když byl ještě před chvilkou trochu mimo? Co se stane až se vzpamatuje? Zapomene? Příjde? Mám čekat? Tohle rozhodování mi nikdo nešlo. Přiletěl pekelný motýl, takže nějaká porada? Jak dlouho to může trvat? Samé otázky a žádná odpověď. Ale nakonec jsem si řekla, že si aspoň dojdu dát do pokoje nabýt baterky.

Cesta do 9. divize netrvala dlouho a ani v pokoji jsem se moc nezdržela, ale když jsem vyšla ze svého pokoje, uviděla jsem na chodbách nějakou bloudící osobu. Byla daleko, tak jsem ji nepoznala. Promiň te. Hledáte něco? Zeptala jsem se.

Yoshiro

Co nejrychleji jsem dorazil na místo, kde jsem se rozdělil s Konan. Ať jsem se rozhlížel jak jsem chtě, ať jsem hledal sebevíc, Konan tam nikde nebyla. Když jsem se trefil do hlavy, tak jsem byl docela dost mimo. Co když jsem řekl něco víc než jsem měl? Vystrašilo ji to snad? Přemýšlel jsem. Ah.. Ta smůla se mi fakt lepí na paty.. Zakroutil jsem hlavou. Pomalu jsem se dal do kroku. Šel jsem prostě rovně. Tam, kam mě nos vedl..

Podíval jsem se na nebe. Bylo krásné, modré. Ne jako ten den, kdy jsem se vrátil.......

Skočil jsem do Senkaimonu.. Snažil jsem se běžet co nejrychleji, používat shunpo při těchto podmínkách by nedopadlo dobře.. Ale bál jsem se.. Ne o sebe, ale o ně. O ty, co jsou v Seireitei. Nakonec jsem tedy Shunpo použil... A to byla chyba.. Cesta se pode mnou propadla a já letěl do temna.. Do neznáma..

Padal jsem celkem dlouho, chvílemi to dokonce vypadalo tak, že ani nepadám a jen stojím na místě. Ale nakonec jsem dopadl a to celkem měkce. Nevím do čeho jsem spadl, ale vypadalo to nechutně. Vstal jsem, abych se z toho co nejdřív dostal. Byl jsem celkem v šoku a jak rychle jsem vyskočil, tak jsem se propadl ještě o jedno patro níž. Tady byl dopad ale horší a já si doslova roztrhal vršek svého Shinigami ohozu. Zůstal jsem ležet.. Neměl jsem ani chuť vstát. Celé tělo mě bolelo. Sledoval jsem prostor nademnou.. byla tam jen tma.. Černočerná tma a nic jiného.. Nevěděl jsem, jak se odtud dostat.. Tedy.. Jestli se vůbec dostanu.. Zavřel jsem oči..

____

Bloudil jsem tu několik dní se snahou najít nějakou cestu ven. Toužil jsem po troše světla.. Po troše čerstvého vzduchu.. Troše čehokoliv..Neskutečně jsem se bál.. Sotva jsem viděl na svoje nohy a prostor předemnou byl stále otevřený. Žádné zdi.. Nic..........Vůbec nic..

_____

První měsíc uplynul a já měl dost času na přemýšlení a urovnání všech myšlenek a pocitů. Se smrtí Suiren jsem se už celkem vyrovnal, ale to co mě trápilo nejvíc, byl Razaki a jeho zmizení. Snažil jsem se najít jakékoliv východisko ze situace, které jednou možná nastane, ale nedošel jsem k jinému závěru kromě jednoho - Zabití Razakiho. Pokud se z něj opravdu stal Hollow.. I kdyby jen z části...Jiné východisko prostě nebylo..

___

Konečně.. Po dvou měsících jsem narazil na světlo.. Byla to cesta ven. Nikdy jsem nelezl takhle těsným prostorem. Nikdy jsem nevynaložil tolik síly na to, abych někam vyšplhal. Ale prostor byl pořád nestabilní... Tentokrát jsem byl ale opatrný.. A dostal jsem se ven..

Sledoval jsem nebe...

Suki Taiketo

Svižným krokem došla do kasáren, vypadala až nebezpečně optimisticky naladěna.
Kdepak je asi kapitán? Určitě v kanceláři, jenže ta je kde?
Přemýšlela v duchu, když procházela po chodbách. Byl tu poměrně shon, každý něco dělal, pomáhal, zařizoval. Deprimovalo jí to, touhá být užitečná, ji zase přemáhala.
Bloudila po chodbách a párkrát se snažila optal kolejdoucích, ale poprvé to řekla moc tiše, že ji dotyčný ani nezaregistroval a podruhé něco nepěkného zavrčel.
Pohled, který mu oplatila byl tak strašidelný, že by určitě dokázal zabíjet.. Bloudila a začínala být podrážděná, až se jí nakonec trpělivost vyplatila.
Na dveřích, když už skoro nevnímala popisky, znuděna z toho kolik dveří už minula, konečně našla ty pravé.
Kancelář kapitána 6.divize Pousmála se, ovšem usměv jí na tváři brzo zmrzl.
"Naposledy a prvě mě kapitán viděl tančit letkis a zpívat.." hlesne zděšeně sama k sobě. ´
I když on byl přece taky lehce mimo..
Po pár minutkách se Suki odhodlala a zaklepala na dveře.

Myamoto Usagi

Otočila jsem se za vcelku známým hlasem. Ahoj, Konan. Řekla jsem dost nahlas, aby mě mohla slyšet. Ještě, že jsem potkala právě jí...aspon někdo koho krapet znám... Pousmála jsem se a pomalu si to zamířila k ní. Doufám, že mi pomůže....Aspon do kanceláře by mě dovézt mohla...Přeci jen se tu vyzná...tedy snad...no rozhodně lépe než já... Jak jsem tak šla napadaly mě občas dosti zajmavé myšlenky. Jej, zapomněla jsem se sotaichou zeptat, kde si mám vyzvednout haori deváté divize....jsem to ale....tak důležitá věc a já na ni zapomenu... Radši jsem opustila tento druh myšlenek a s úsměvem jsem si stoupla před Konan. Ahoj. Zopakovala jsem pro jistotu, že by to prvně přeslechla. Nemohla by jsi mi prosimtě pomoci? Moc se tady nevyznám...kde je tu kancelář kapitána? A má devátá divize fuku-taicha? Zeptala jsem se nevině, ale záměrně jsem neřekla, proč to chci vedět.

Konan

Až když se ta osoba otočila a nahlas pozdravila, poznala jsem v ní Myamoto. Ahoj. Odpověděla jsem jí na pozdrav a přitom jsem si zamkla pokoj. Mezitím ke mně Mya došla a zeptala se na pár otázek. Určitě ti pomůžu. Pojď zamnou. Přikývnu a vyrazím směrem do nitra kasáren. Cestou pokračuji v rozhovoru. Kancelář kapitána není daleko. Ale jak určitě víš, tak 9. divize nemá kapitána. Ovšem podkapitána ano. Tím jsem se nadávno stala já. Dořekla jsem přesně v tu chvíli, když jsme se zastavili u dveří s nápisem: Kancelář kapitána. Tady. Ukázala jsem na dveře. Ale proč to vlastně potřebuješ vědět? Neubránila jsem se otázce.

Myamoto Usagi

Následovala jsem Konan a snažila se si tu trasu co nejlépe ukládat do paměti. Zároven s tím jsem ji poslouchala. Už má devátá kapitána...měla bych jí to ted říct?..ne ještě ne..stejně na to dojde... Na mé tváři se na vteřinu objevil usměv, který zas rychle zmizel. Aaa skvělé takže fuku-taichou je Konan! Aspon se už trochu známe a nebude to tolik zdržovat...... Zastavila jsem před dveřmi a koukala zamyšleně na ně. Byla jsem trochu mimo, ale když Konan promluvila, vymanila jsem se z toho. Otočila jsem se na ní a při tom jsem rukou chytla za kliku. Protože už nejst...nejsme bez kapitána. Jsem jím já. S těmito slovy jsem otevřela dveře.

Konan

Když mi Mya řekla, že je náše nová kapitánka. Zůstala jsem nehnutě stát na místě, mezitím co Myamoto vstoupila do své nové kanceláře. Jen co se dveře s lehkým skřípnutím otevřely, začala jsem se zase fungovat. Oh...umm...Blahopřeji a vítám Vás tady taicho. Řekla jsem. Po minulém kapitánovi tu zbylo ještě pár nevyřízených papíru. Prý své dny trávil spíše na střeše než v kanceláři...Jinak uklizeno tam je a...to je asi všechno důležité, co mě tak napadá. Informovala jsem ještě Myamoto.

Hitsuto

Když sem viděl ten ohňostroj byl sem chvíli zmatený ale když přestalo pršet a i ostatní věci se uklidnili tak sem se rozloučil s Yaoi fanynkama a vydal se na svůj pokoj. Když sem dorazil na svůj pokoj tak sem ze sebe sundal všecko oblečení a vlítnul sem do sprchy. Po několika desítkách minut sem vylezl z koupelny jen s ručníkem kolem pasu a hned sem zamířil si lehnout.

Myamoto Usagi

S usměvem jsem sledovala, jak Konan na tu zprávu zareagovala. Něco takového jsem čekala... Zasmála jsem se v duchu a vztoupila jsem do vnitř. Takže tady ted budu...jaký asi byl bývalí kapitán... Rozhlížela jsem se po kanceláři a jedním uchem poslouchala Konan. Válel se po střeše?!?...vůbec se mu nedivím výhled ze střechy je většinou nádherný.... Zasnila jsem se. Pohled mi sjel na stůl, kde bylo jen pár papíru a foták. Zajmalo by mě jestli tam jsou ještě nějaké fotky...? Hmm, ale to počká, ted bych se měla představit i ostatním z divize... Zamyšleně jsem se otočila ke dveřím. Dobrá, na ty papíry se pak podívám, ale nejdříve...mohla by jsi mi prosím svolat divizi? Ráda bych se jim představila. Usmála jsem se na ní a přešla jsem pomalu za stůl, ruce jsem si položila na opěrku židle. Devátá divize vypadá hezky.... Konstatovala jsem si sama pro sebe.

Konan

Jistě. Přikývla jsem na srozumitelnou a přešla ke stolu kapitána, kde ze spodu desky bylo červené tlačítko, které jsem zmáčkla, ale přitom se nic nestalo, tedy nic hlasitého. Bývalý kapitán to měl vymakaný. Každý v divizi má buď náramek, hodinky, prstýnek, nebo něco jiného, co při zmačknutí tohodle tlačítka začne červeně blikat, a tak všichni vědí, že se mají dostavit do společenské místnosti. Prý v tom je i sledovací zařízení, ale to už nevím jistě. Dozvěděla jsem se o tom teprve nedávno. Řekla jsem. Po kratší odmlce jsem ještě dodala. No takže během chvíle je všechny máte ve společenské místnosti. Ta je chodbou do prava, až na konec. Největší dveře. Dokončila jsem řeč a s lehkou úklonou jsem opustila kancelář, abych nechala naši novou kapitánku o samotě, kdyby se ještě chtěla nějak připravit. Já jsem mezitím šla do společenské místnosti.

Myamoto Usagi

Děkuji. Řekla jsem jí než mi zmizela z očí. Dobrý systém s tim tlačítkem. Aspon to budu mít rychle za sebou...ale co jim mám pořádně říci..? A jak mě asi příjmou....? Doufám, že dobře, ale co když... NE, žádné co když prostě bud svá! A ještě bych měla udělat "to" dřív než tam dorazim... Chvilku jsem zamyšleně váhala v kanceláři. Poté jsem rychle vyšla ven a shunpem zmizela. Netrvalo to dlouho, přeci jen shunpo bylo něco, co mi zrovna šlo. A já byla zpět, za mnou vlálo nové kapitánské haori deváté divize, ušité mě na míru. Ted už bych snad měla mít všechno..tak hurá do toho.. Pozvbudila jsem se, jak jsem přešlapovala před dveřmi. I přes to, že to byl pouze pocit, tak s tím haori jsem si připadala mnohem méně nervozní. A tak jsem prostě bez žádné velké přípravy otevřela. Jej, tu je už lidí....možná jsem si měla s tím sháněním haori trochu více pospíšit... Zachovala jsem klidný výraz a stoupla si do čela. Počkala jsem, než byl naprostý klid. Dobrý den, omlouvám se, že vás ruším od práce, ale jmenuji se Myamoto Usagi a stala jsem se novou kapitánkou deváté divize. Nekřičela jsem, ale při tom můj hlas dolehl i do posledních řad. Po své úvodní řeči jsem čekala na nějakou jejich reakci.

Kuchiki Yasumaru

nebyl ve své kanceláři, ale už se k ní taknějak dostával. Neměl na sobě kapitánské haori a rukávy shihakushou měl zarolované dovnitř, aby nepřekážely při práci, do které se po poradě zase na chvíli pustil. Ale pak si uvědomil, že by možná někdo něco mohl chtít po kapitánovi, takže by se přece jen měl jít podívat do své kaneláře. Bylo dobře, že se k tomu odhodlal, protože před kanceláří už stála nějaká dívka a klepala. Yasumarovi připadalo, že už ji někdy viděl, ale nemohl si vybavit, kdy to bylo. Příliš se tím ale nezabýval.
"Dobrý den, slečno, chvíli strpení..." Otevřel před ní dveře a dal jí přednost při scházení do kanceláře. "Takže, co byste ráda?" usmál se na ní.

Členové deváté divize se už několik dní vyrovnávali se smrtí svého bývalého kapitána. Byla pravda, že byl líný, skoro nikdy nic nedělal a všechny povinnosti nechával na divizi, zatímco se někde vyvaloval a pil sake... ale stejně ho měli rádi. Ovšem devátá divize nebyla z těch, kteří by nedokázali přijmout změny či respektovat nové nadřízené. Bývalého kapitána už patřičně zapili a oplakali a teď se na sebe dívali a uznale přikyvovali. Když se tahle žena stala jejich novým kapitánem, určitě bude schopná. Ještě jim sice bude muset dokázat, že na to opravdu má, ale na tvářích, které hleděly na Myamoto, byl většinou úsměv nebo úleva, že se divize zase někdo ujal.

Hiboru Baru

už dorazila k sobě do pokoje, ale do knížky se nezačetla. Oči měla upřené na černého motýla, který pomalu pohyboval křídly a vyhříval se na slunci, které sem dopadalo oknem. Právě jí sdělil její rozkazy na nadcházející dny a měsíce - má se místo účasti na některé z misí stát instruktorkou nováčků. To byl můj výkon posledně opravdu tak zoufalý? běželo jí hlavou a cítila se celkem deprimovaně. Ale za pár minut to přešlo. Rozkazy jsou rozkazy. A nakonec... i tahle funkce si určitě vyžaduje určité schopnosti. A to, že si vrchní kapitánka myslí, že právě ona je na to ta pravá, je určitě pocta.

Akio Ukitake

Než dorazí do divize zajde domů...i když mu Sei řekla, že je to dočasné...kdo ví jestli bude mít možnost vrátit se a tak sbalí nějaké oblečení,fotky své rodiny a Haori pověšené v obýváku. Pak vyjde s taškou směr divize. Nejbližšímu shinigamimu řekne, aby dal svolat divizi. Času mezitím využije tak, že zajde do kanceláře, pobere pár důležitých věcí a pak si všimne hrdla láhve vyčnívajícího z papírů.Kyouheiovice..na tu nemohu zapomenout. Vezme láhev a schová si ji ezi věci, pak se vydá na místo nástupů. Čeká až dojdou všichni.

Baru

vytrhlo ze zamyšlení svolání nástupu. Hned se tedy oblékla do uniformy, na pravou paži si přivázala odznak zástupce kapitána, a vydala se na nádvoří. Co nám kapitán asi chce? Nejspíš to bude nějaké shrnutí toho, co se stalo, a co se bude dít do budoucna... Baru v minulých dnech trochu odvykla zabývat se dnem i nocí divizními záležitostmi, jak to u ní vždy bývalo, ale už se do toho zase začala dostávat.