6., 9. a 13. divize

Myamoto -> Sokol tě klovl, nenechal tě, abys ho pohladila. Potom začal klovat do dřevěné mističky u bidýlka, která byla prázdná.

Yasumaru

se nad tím vážně zamyslel. Papírování moc nebylo, s tím pomoc nepotřeboval... ale posílat ji do práce na opravě kasáren, zatímco on si bude sedět v kanceláři a číst nějaká lejstra, to se nezdálo džentlmenské...
"No, vlastně..." Ale když ji pošle pro svačinu pro ostatní, kteří pracují, nebude se jí to zdát zase šovinistické?! Dobrá, kompromis... "Právě jsem chtěl jít zajistit pro divizi nějaké občerstvení, když tak tvrdě pracují, další pár rukou by se určitě hodil!" navrhl jí.

Myamoto Usagi

Au... Odtáhla jsem rychle ruku. Sledovala jsem počínání sokola a přitom si strčila ruku, kam mě klovl do pusy, protože mi začala téci krev. Asi má hlad...Ale co sokoli jedí?! Nějaké maso asi hlodavce....nebo ne? Sakra, o dravcích toho moc nevim... Mrzutě jsem si obmotala ruku látkovým kapesníkem. Okamžik jsem hleděla nepřítomně z okna a pak jsem jím z kanceláře shunpem zmizela. Za několik hodin jsem se vrátila s několika mrtvímy hlodavci. Dala jsem je do misky. Jestli ti to nebude šmakovat, tak si jdi sehnat něco sám...a jestli chceš vodu...rybníčků a potůčků je v okolí taky dost...bez práce nejsou koláče... Otočila jsem se od něj na pod padku, když tu někdo zaklepal. Kdo to zase může být? Dále. Řekla jsem a sledovala brejlatého shinigamiho před sebou, který držel neurčitý spis papírů. Dobrý den, taicho-sama. Hluboce se uklonil, při tom jsem zahlídla, že má za uchem tužku. Jmenuji se Yori Fukushima jsem jedním z důstojníků a mám tady pro vás pár papírů k vyřízení a informace o probíhajících opravách kasáren. Položil dokumenty na stůl. Opravy jsou v plném proudu nejvíce byla zasažena část nejblíže ke středu Seireitei. Několik budov zde bylo dokonce zničeno. Práce v redakci nebyla nijak přerušena a pokračuje dál. Bohužel kvůli tomu, že se musí shánět články máme méně lidí na opravu. To je zatím všechno taicho-sama. Opět se hluboce uklonil a pak se otočil a odešel. Zajmavý člověk...je takhle odtažitý a vážný vždy?! Nebo jen ke mně? No to je ted jedno měla bych se kouknout na to co mi přines...... Sedla jsem si ke stolu a začala pracovat na dokumentech. Brzy se mi začali klížit oči a aniž bych si to uvědomila jsem usnula. Ráno mě probudilo zaklepání. Hmpf....Co to...? Kde to..? tedy kdo to..? Někdo klepe...? Počkat já jsem usla! Jak se mi to povedlo?!? Rychle jsem vyskočila na nohy a zběžne se začala upravovat. Pak jsem si opět sedla a vzala do rukou papíry. Apon budu vypadat, že něco dělám... Když jsem si myslela, že jsem aspon trochu připravená zaostřila jsem na dveře a normálním tónem řekla. Vztupte.

Kurai Kokoro
Vstoupil sem dovnitř a uviděl kapitánku, nebyla upravená jako včera a vypadala jako by právě stávala.Dobré ráno kapitánko,.... ehm. .... neruším ? oslovil jsem kapitánku a tvářil jsem se provinile, protože jsem jí nejspíš vzbudil.To by nasvědčovalo i tomu hluku co jsem uslyšel z její kanceláře než mě pustila dál.Mohu přít později jdu-li nevhod,rychle jsem dodal.

Myamoto Usagi

Sledovala jsem Kuraie, který stál ve dveřích. Safriš asi si toho všiml....že jsem ho nezavolala později...že já jsem vůbec spala tady... Naprosto klidný hlasem jsem jen řekla. Ne nerušíš... Pokynula jsem mu rukou at zavře dveře. Co potřebuješ? Zeptala jsem se vcelku zvědavě. Že by nenašel ten pokoj...? Nobo je něco špatně? Dofám že jsem mu nedala pokoj, který byl zničený tou bouří...to by byl trapas.....ale to by snad přišel dřív ne?! Jak dlouho tu vůbec už asi musel čekat..? Snad jsem se prbrala brzo... Hlavou mi výřilo značné množství otázek.

Kurai Kokoro
Ještě jednou se omlouvám za to vyrušení,ale nemohl jsem se dočkat až vás....až mi přiřadíte misi.při těch posledních slovech jsem se začervenal.

Myamoto Usagi

Sledovala jsem papíry na stole, a tak když promluvil zvedla jsem hlavu. ...dočkat až vás?! To už špatně slyším nebo to opravdu řek...? Na chvilku se mi zdálo, že se začervenal. Počkat říkal misi!?! Rychle jsem prolistovala papíry, jestli jsem něco nepřehlédla. Když jsem si byla jistá, obrátila jsem pohled opět k němu. Ted tu zrovna žádná mise není....ale stejně pro tebe mám jeden důležitý úkol... Odmlčela jsem se, abych mohla najít plánek kasáren. Která část že to byla ta zničená...? Jo tahle. Vzala jsem papír s plánkem a ukázala mu ho. Zabodla jsem prst na jedno místo na plánku a dodala. Dojdeš sem a budeš se hlásit Fukushimaovi jako posila. Že tě posílá kapitánka. A uděláš přesně, co ti Fukushima řekne. Jasné? Zvedla jsem jedno obočí.

Kurai Kokoro
Promiňte, ale kdo je ten Fukushimao sem tu nový, takže ještě moc lidí neznám.odpověděl jsem omluvným hlasem kapitánce.

Suki Taiketo

Nejprve se Suki na Yasumara dívala s obavami, tvářil se, že ho nic nenapadá. Na obličeji se jí vystřídalo nesčetně výrazu a poslední byl zoufalství, že bude trčet sama ve svém maličké domečku, který sice miluje, ale jeho prázdnota ji poslední dobou deprimuje.
Po jeho návrhu se doslova rozzářila, zase se usmívala. "Ráda Vám pomůžu.." řekla takovým tím nadšeným způsobem malého dítěte, který děkuje za nádherný dárek.
Její rodiče by se asi divili, možná by byli nadšení z toho, co ze Suki nakonec vyrostlo. Vždy jí brali jako tu, co nedodržuje pravidla, vrací se pozdě večer a kašle na vše.. Teď chtěla pomáhat, respektovala řád a v Yasumarovi viděla vzor, obdivovala ho.
Hned se otočila k odchodu z kanceláře, připravená plnit úkol.

Myamoto Usagi

No jo...taky pravda.....ale nevim jestli mu ho dokážu popsat...sama jsem ho včera viděla jen zběžně a dost krátce. Možná, že bych ale mohla....... Otočila jsem se a vytáhla štos složek. Okamžik jsem jimi listovala a pak jednu položila na stůl. Z ní jsem druhou rukou vyndala fotku a strčila ji před Kuraie.

Spoiler:

To je on. Měl by být tam, jak jsem ti ukazovala. Ted si tam pospěš i když se říká, práce kvapná málo platná, čím dřív tam budeš, tím líp. Sama sobě jsem si pokývla hlavou, že mě to s fotkou napadlo.

Kurai Kokoro
Velice vám děkuju za podrobný popis. poděkoval jsem kapitánce.Tahle žena má být chlap není to nějaký omyl ?pomyslel jsem si. Tak já tedy běžím nashledanou paní myo -sama pozdravil a odešel z kanceláře. Jen co zavřel dveře, tak je znova rychle otevřel. Paní myo-sama mohu si půjčit ten plánek bez něj bych to asi těžko našel, řekl jsem nervózně.Doufám,že to neudělalo dojem, že se do něčeho bez hlavy pustím.

Myamoto Usagi

A je pry... Aniž bych si stačila domyslet jedinou větu, byl zase zpět. Půjčit mu plánek kasáren.....hmm.....no tenhle neni tak podrobný...snad ho někde neztratí. Nebo nezneužije... To by byl malér... Vytáhla jsem obyčejnou tužku a na plánku udělala kolečko v místě, kam se měl dostavit. Podala jsem mu ho přes stůl. Opovaž se to ztratit a co nejdříve vrátit. Jasné?! I když jsem to řekla přísnějším tónem usmála jsem se. Taky bych si měla ten plánek někdy nastudovat........at tu pořát nebloudim...

Kurai Kokoro
Dokážu si představit co by mi udělala kdybych ho ztratil.Tahle myšlenka mi nahnala hrůzu.Aaaano paní,děkuji.A rychle jsem se vytratil z její kanceláře. Myšlenka jak kapitánka zuří jen kvůli tomu plánku mě tak vystrašila,že jsem zapomněl pozdravit.

Myamoto Usagi

Počkala jsem až Kurai zmizel z kanceláře. Snad tam trefí....aspon bude u oprav o jednoho shinigamiho víc...ted jen, abych trefila já... Vzala jsem klíč od pokoje s číslem devět. A vyrazila ho najít. Ještě, že jsem se aspon zběžne koukla na ten plánek... I přesto že jsem směřovala správným směrem, mi najít pokoj trvalo značnou dobu. Ha tady to je... Zastavila jsem se před dveřmi a odemkla. Ve vnitř jsem se moc dlouho nezdžela. Jen se upravit a umít. Pak jsem vylezla ven a zamkla. Zastavila jsem se na místě a přemýšlela. Co ted? Papíry, co jsem měla dodělat jsou hotový......Měla bych se tedy vrátit do kanceláře?! Možná bych mohla konečně dojít do dvojky...sice nepřišli žádné rozkazy, ale zjistit si o tom podrobnosti snad můžu... Po té co jsem se rozhodla, jsem si to zamířila do kasáren druhé divize.

Yasumaru

si oddychl. Zdálo se, že jeho taktika zabrala - Suki se nijak neurazila. Vyrazil s ní tedy z kanceláře.
"Oprava jde dobře... divize se činí, jako vždy..." pochválil své podřízené, ale nezněl tak, jak by měl znít správný spokojený kapitán. Dokonce si ani nevzal kapitánské haori. Podíval se na čisté nebe téměř bez mráčku a trochu ztrápeně si povzdechl, ale za chvíli už na něm nebylo nic znát. "Asi to pro vás nebylo lehké první den ve službě zažít něco tak hrozného, jako byla ta bouře, že?" obrátil se na Suki s trochou obav, jestli ji ten zážitek nadobro neodradil.


Sokol si nevzal nic z toho, co Mya přinesla, ještě chvíli ji sledoval, a potom zas vyletěl ven. Zakroužil na obloze a byl pryč.

Yoshiro

Potkal jsem Konan cestou do 6. divize. Málem jsem do ní narazil. Uhm! Vypadlo ze mě a děsně jsem zrudl. A-ahoj. Pozdravil jsem jí. Nevěděl jsem co říkat. Moc jsem si nepamatoval na to, co vše jsem řekl, když jsem se udeřil do hlavy.

Kurai Kokoro
Hledal jsem místo , které mi vyznačila kapitánka na plánek kasáren. Díky plánku jsem při hledání postupoval výrazně rychleji, než včera při hledání pokoje.Sakra jak se ten chlap jen jmenoval Rukushima ? ..... ne na F Fukaoshimao ne to také ne... sakra jak jsem jen mohl zapomenout jeho jméno.Najednou jsem zahlídl na zemi výtisek časopisu Ban-kai.Začal jsem si ho prohlížet a na jednou vidím u redakce jméno Fukushimao. To je to jméno. vítězně jsem si řekl.Tak jo musím si pospíšit ,než to zase zapomenu.A rychle jsem běžel k tomu místu na plánku.Uff zvládl jsem to.Zaklepal jsem na dveře a při tom jsem říkal : Dobrý den je tu pan Fukushimao posílá mě kapitánka Myamoto.

Yori Fukushima

Hmpf...to jsem já. Stál v prostřed dveří. Jak se tak díval na Kuraie, světlo se mu odráželo od brejlý. Tak aspon další pracant. Jestli se ta výstavba zpozdí.... Pokýval hlavou. Pojdte za mnou. Vyšel ze dveří a mlčky si to namířil rovnou do dalších částí kasáren. Tady bylo značně budov poničených a nebo úplně chyběly. Členové divize kolem pracovali, Yori se zastavil uprosřed jednoho holého místa, kde předtím zjevně něco stálo. Ted zde bylo jen značné množství stavebního materiálu. Aniž by se otočil řekl. Tady ty trámy..... Ukázal prstem do prava na obrovskou hromadu opracovaných trámů. .....se musí přenést k támhle té rozdělané stavbě. Ukázal na kostru budovy, jenž se tyčila několik set metrů dál. Až to budete mít hotové příjdte za mnou. Budu tam. Pak shunpem zmizel pryč.

Konan

Hlavu jsem měla sklopenou do země a šla jsem rychlím krokem. Snažila jsem se všechno kolem sebe ignorovat. Takže i když do mě Yoshiro málem narazil, já do něho nazazila stopro. Hned po nárazu jsem tedy zvedla hlavu s překvapeným pohledem a už jsem otevírala pusu na omluvu. A..ahoj. Mo..moc se omlouvám. Vykoktala jsem ze sebe a snažila se skrýt obličej, protože jsem měla oči lehce červené od pláče. Co dělá tvá hlava? Zeptala jsem se dál.

Suki Taiketo

Suki šla po boku Yasumara, na tváři stále ten nadšený výraz. Jeho ztrápený povzdech, nekomentovala.. Byla přesvědčená, že byl způsobený tím, kolik povinnosti a starosti se na něj valí.
Když jí položil otázku týkající se bouře, zapřemýšlela. Bylo to pro ní hrozné to ano, ale na druhou stranu..
"Bylo to strašně a hlavně nečekané, ale aspoň jsem poznala, že je důležité umět jednat v každé situaci.. Kdyby nebylo shinigamiho z 13.divize, asi by to se mnou dopadlo hůře a neměla bych jen ránu na rameni." dodala, koukajíc na něj.

Yasumaru

"Opravdu?" vykulil na Suki nadšeně oči. Ne že by ho tak dostala zpráva o tom, že mohla dopadnout hůř, jen vždycky rád slyšel, že i v dnešních dobách si ještě shinigami z různých divizí pomáhají. "Aha, tak proto ses ptala na Ukitakeho-taichou, nakonec, jaký kapitán, taková divize..." pokývl hlavou jakože už vše chápe. Potom se zastavil. "Hmm... nevíš náhodou o nějakém místě, kde s námi nevyrazí dveře, až jim řekneme, že chceme občerstvení pro celou divizi?" optal se.

Suki Taiketo

"Opravdu, bylo to od něj hezké." pokývala hlavou, přičemž tiše doufala, že se s Kyouheiem ještě někdy setká a bude ho moci pozvat třeba na čaj a ještě jednou mu poděkovat. Pak se trošku zarazila, když došla řeč na Akia.Jak zareagovat? "D-Dá se to tak říct." vysypala ze sebe Suki spěšně odpověď, aby to nebudilo podezření, že měla jiné úmysly. Jenže jaké vlastně měla úmysly? Proč na něj začala myslet?
Ať chtěla nebo ne začala se Suki mračit, potlačujíc rozporuplné pocity v její hlavě. Byla ze sebe stále více zmatenější..
"Co třeba kavárna U Vysmátého Arrancara?" navrhla místo, které jí napadlo jako první. "Byla jsem tam sice jenom jednou, ale zdáli se být přívětiví.." dodala zamyšleně.

Kurai Kokoro
Na výzvu abych ho následoval jsem jen kývl hlavou,když jsme se blížili k hromadě trámů došlo mi co budu dělat ....bohužel. A taky, že jo zase budu dělat stěhováka,ale nedal jsem na sobě nic znát a klidně jsem řekl: ano, provedu.Hned jak zmizel dal jsem se do práce.Práce mi vůbec neubývala a také jsem se nudil.Po každém přemístění trámu jsem si sedl a napil se z láhve vody.Práce mi zabrala další 3 hodiny.S posledním trámem mě dostihla únava a padl jsem vedle hromady čerstvě naskládaných trámů a usl.

Yori Fukushima

Otřel si pod z čela. Tomu nováčkovy to trvá nějak dlouho....doufám, že se mu nic nestalo...to by bylo dalšího papírování... Ze zemně zvedl dva menší kameny a zatěžkal s nimy velké plány na stole, který byl postaven venku u rozestavěné budovy. Radši sem tam půjdu podívat..at z toho neni problém... Shunpem zmizel v obláčku prachu a objevil se kousek od Kuraie. Hmm jen spí... Naklonil se nad něj. Pak se rozhlédl okolo. Odvedl docela dobrou práci... Konstatoval si, při pohledu na vyskládanou hromadu trámů. Měl bych ho asi nechat odpočinout, at je pak svěží na další práci.... Pamalu ho podepřel a zase zmizel. Dorazil do redakce Ban-Kaie a tam ho položil na pohovku. Poté se vrátil na "staveniště k dodělávání nákresů.

Kurai Kokoro
Uff to byl sen.Zdálo se mi, že mě odnesli do naboratoře kapitána 12.divize a ten na mě dělal nějaké pokusy, o kterých bych radši neměl s nikým mluvit.Počkat, kde to sem ?? a kde to ležim ,že by to nebyl sen. Pane bože pomóc pomóc, volal jsem ze všech sil . Co to redakce Ban-kai ? ale jak, dit sem pracoval a pak jsem usnul, ale nepamatuju si, že bych šel sem.Tak jak? kladl jsem si otázku.Konec konců na tom nesejde hlavně,že nejsem v laboratoři kapitána 12.divize. Vstal jsem a rychle odsud zmizel zpět na staveniště. Pane Fukushime moc se omlouvám, že jsem usnul a tím vás zdržel.Dovolte abych to odčinil.poprosil jsem Fukushima.

Yori Fukushima

Yori zrovna s pomocí pravítka a tužky dokončoval svoje velkolepé dílo. Když za sebou uslyšel Kuraie, otočil se přes rameno. V pořátku. Kurai mohl vydět, že stavba se už začala více rýsovat ke kostře přibyli další věci. Dobře, potřeboval bych pomoci. Zatlouci támhle ty kůly do naznačených otvorů támhle. Rukou nejprve ukázal na kůly a velké kladivo asi pět metrů daleko a pak se otočil do leva, kde v zemi byli naznačené díry. Vedle kladiva postávali tři shinigami. Řekněte si jim, at vám s tím pomohou. Sám pak odešel k jiné nedaleké skupince a začal jim tam mávat plány před nosem a něco vysvětlovat.