6., 9. a 13. divize

Yori Fukushima

Pokud to tak chcete fuku-taicho. Mírně se pouklonil a nadhodil si kupu papírů na ruce. Pak se vydal směrem do své kanceláře. Při cestě se ještě otočil na Konan. A proč potřebujete mluvit s Myamoto-taicho? Tedy pokud se mohu zeptat? Když mluvil, snažil se korigovat nákresy, které se mu z rukou zas a znova snažil vyrvat vítr. Musim si pospíšit jinak to nikdy nedodělám....já nikdy neměl spoždění a nehodlám to měnit....jen kdyby těch nákresů nebylo tolik... Napadlo ho.

Kurai Kokoro
Když jsem se vstal rychle jsem si nachystal věci.Ještě jsem trochu posnídal a vyrazil na další den s Fukushimou.Když jsem dorazil ke staveništi nikdo tam nebyl, bylo to poněkud zvláštní,vždyt mi přece říkal atˇ tu brzy ráno jsem.Zvláštní asi ho budu muset jít hledat,řekl jsem si a vydal jsem se.O pár minut později jsem ho zahlídl se štosem papírů v rukou a vedle nějaké ženy.Tak už vím, proč se zdržel.Shunpem jsem se objevil přímo před ním a tou ženou.Dobrý den pane Fukushimo.Šel jsem vás hledat,protože jste nebyl na staveništi,pozdravil jsem ho.

Suki Taiketo

Společně s Yasumarem dorazila do kasáren 6. divize. Nadšeně naskládala všech deset krabic, které předtím držela na stůl a začala je rozbaloval. Všechny ty zákusky vypadaly tak lákavě. Suki se musela ovládat, aby si nepřivlastnila jednu krabici a neztratila se s ní někde v davu těch nadšený a hladových členů.
Rychla ustoupila, aby jí pár nedočkavců doslova neporazilo. Nakonec ale i ona neodolala, počkala až se uvolní místo u stolu a vzala si jednu kremroli. Postavila se opodál a zamyšleně pozorovala dění kolem.

Konan

Šla jsem tedy rovnou za Fukushimou a nesla několik těch papírů. No...byla mi nabídnuta zajímavá mise, tak to potřebuji s kapitánkou probrat, zda mě pustí a tak. Odpověděla jsem klidně na jeho otázku. Neušli jsme ani pár metrů a už nás zastavil nějaký aktivní člen 9. divize. Vykoukla jsem zpoza Fukushima, abych si člena dobře prohlédla. Toho neznám, asi bude nový. Vypadá, že bude hodně aktivní. To je dobře, takový lidi devítka potřebuje. Přemýšlela jsem, když jsem si ho prohlížela.

Kurai Kokoro
Žena vykukovala za Fukushimou.Nevěděl jsem kdo to je tak jsem jen řekl. Dobrý den i vám, a usmál jsem se.

Yori Fukushima

Zajmavá mise... Řekl na hlas, ale ve stejný okamžik se před nimi objevil Kurai. Potřeboval jsem tyto nákresy donést do kanceláře. Vysvětli tak nepřítomnost na stavbě. Tento shinigami nebude zas tak špatný... Na jeho tváři se objevilo něco, co by vzdáleně mohlo připomínat úsměv, když poslouchal Kuraiovo akční zapojení. Pomozte mi s těmi dokumenty, at můžeme pak jít více pracovat. Bez počkání na nějakou Kuraijovu reakci mu do rukou vrazil určitou část ze svého štosu. Následujte mě. Prohodil k němu a poté se otočil zpět na Konan. Pokud to spěchá, možná by jste měla zajít do druhé divize. Nevím jak tam Myamoto-taicho bude dlouho, ale přeci jen pátrání je většinou dlouhé, fuku-taicho. Promlouval k ní za chůze.

Kurai Kokoro
fffffuku-taicho slyšel jsem fuku taicho ,jo řekl to,proč pokaždé se tohle stane mě.Aááá moc se omlouvám paní podkapitánko měl jsem tušit ,že když dete s panem Fukushimou nebudete prostý člen jako já,řekl jsem,aby to vypadalo,že jsem si vědom jejího postavení. Slibuji, že se to už víckrát nestane , dodal jsem ještě.Ale než jsem to stačil doříct měl jsem zakrytý obličej štosem papíru, který jsem dostal od Fukushimi.Takže si nejsem jistý, jestli to slyšela , ale radši jsem už mlčel.Wow vybral jsem si dobře divizi všude samé baby, teda krom pana Fukushimi.

Konan

Ano... Přikývla jsem Fukushimovi ...máš pravdu. Jen co ti tohle pomůžu odnést, vyrazím raději do druhé divize za kapitánkou, aby se to vyřešilo co nejdříve. Dořekla jsem a lépe si uchopila štos papírů. Dobrý den i tobě. Za nic se omlouvat nemusíš, nic špatného jsi neudělal. Usmála jsem se na Kuraie. Bylo vidět, že ho celkem překvapilo, že před ním stojí podkapitánka.

Yori Fukushima

Zavedl je do své kanceláře. Byla dost malá a všude byli komínky úhledně vyrovnaných papírů. Položil nákresy na stůl a přebral ty, které držela Konan. Děkuji moc za pomoc, fuku-taicho. Uklonil se a pak se obrátil na Kuraie. Položte ty dokumenty také na stůl a pojdte se mnou zpět na staveniště. Čím dříve se vrátíme k práci tím lépe. Na jeho brýlích se objevil odlesk, jak si je rovnal, při pohledu na Kuraie. Tak pojdme. Dodal k němu. Ukloni se Konan. Zatím nashledanou, fuku-taicho. A hodně štěstí při misi. Pak se otočil a vyšel ze dveří směrem k staveništi.

Kurai Kokoro
Ano, ehm nashledanou paní podkapitánko.Řekl jsem a uklonil jsem se směrem k podkapitánce a hned shunpem zmizel za Fukushimou. Zdá se, že je podkapitánka milá, myslím ,že je stejná jako kapitánka.Když jsme dorazili na staveniště hned jsem se začal ptát sebe co vlastně budeme nebo spíš co já budu dělat.Doufám, že nebudu zase zatloukávat kůly. Včera jsem se jen tak tak vyhl,abych neměl modrý palec.Pane Fukushimo ,jak zní můj úkol na dnešní den ?.Zeptal jsem se.

Yasumaru

se rozhlédl kolem sebe, po členech divize. Měl by tu s nimi pobýt, než se zas nastolí rovnováha po tolika změnách... jenže se přistihl, že pobyt v blízkosti kapitánského haori, které mu patří, mu teď připadá horší, než pobyt v Huecu Mundu. Najednou hrozně zatoužil utéct před všemi těmi novými povinnostmi, které se na něj tady v Soul Society v posledních dnech navalily, i když si jasně uvědomoval, že to není správné a co víc... že je to sobecké. Na druhou stranu věřil svým schopnostem a byl si jistý, že by v Huecu Mundu mohly být k užitku a prospěchu mise. Také, navzdory svému postavení, se Yasumaru považoval za postradatelného. Bylo lepší vzít riziko toho, že už se nevrátí, na sebe, než aby kapitán Ruyichi oslovil někoho jiného, koho Soul Society narozdíl do Yasumara doopravdy potřebuje. Takže se nakonec přece jen rozhodl a přikývl.
"Jestli vrchní kapitánka nebude mít námitky, půjdu."

Yori Fukushima

Když došli na stavenište, sedl si za svůj stůl, který byl stále na stejném místě. Díval se na Kuraie a bylo jasné, že nad něčím přemýšlí. Budova už byla skoro hotová. Vypadala, že to je nebo za nedlouho bude dojo. Dnes už potřebujeme zandat tam jen tatami. Ukázal na rohože, které dovnitř z velké hromady nosili shinigami. Jdete jim s tim pomoci. Chce to donést do vnitř a tam to dát těm, co to zandavají do podlahy. Pak máte pro dnešek volno. Dořekl, vyndal si nový papír a tužkou, kterou měl do té doby za uchem, začal něco složitého psát. Na Kuraie se už nedíval.

Yoshiro

Přikývl jsem. Výborně. Tak já tedy půjdu. Mějte se, Kuchiki-taichou. Uklonil jsem se, otočil se a vydal se na cestu z kasáren 6. divize. Ještě jednou jsem si to tu pořádně sjel pohledem a pak zmizel pryč..

Konan

Jen co si Fukushima vzal papíry, co jsem držela, rozloučila jsem se a vyrazila do druhé divize. No vlastně úplně tak ne, ještě jsem došla do svého pokoje. Umyla jsem si uplakané oči a upravila make-up. Z pokoje jsem potom vyrazila konečně do té 2. divize.

Hiboru Baru

Kapitán už odešel do světa lidí a potemnělá kasárna byla podivně tichá. Když Baru dodělala papírování, vydala se upravit nástěnku. Jak čekala, za dobu její nepřítomnosti se tam nashromáždilo až moc věcí, co tam neměly co dělat. Když všechno bez zájmu sundávala, přece jen ji něco zaujalo, výstřižky z prvního čísla nového časopisu. Takže se pořád vydává, i když Date-sama... samozřejmě, bylo hloupé myslet si, že s ním bude i konec novin. Ban-Kai? Znělo to dost bulvárně... Bylo také velmi hloupé pochybovat o kvalitě tisku jen proto, že u jeho vzniku už nestál Date-sama. Začetla se do rozhovoru s kapitánem Ukitakem, který právě na nástěnce visel. Střídavě se usmívala a mračila. Ano, jako by úplně slyšela ty jeho odpovědi. Když dočetla, přistihla se, že má vlhké oči. Ústřižek složila a schovala do záňadří, potom všechno ostatní, co nebylo důležité, vyházela.

Suki Taiketo

Když dojedla a dozvěděla se tu novinu, neměla už na co čekat. Okamžitě se rozešla směrem ke svému domu. Musela se připravit na misi do světa lidí, na kterou se přihlásila. Dá se říct, že se Suki moc těšila. Nesnášela stereotyp a nové výzvy a úkoly, které před ní budou stát, jí připadaly báječné. Samozřejmě, to riziko, že se z nich už nikdy nemusí vrátit si uvědomovala, ale konec konců, byla podkapitánka a zoufale toužila dokázat, že na tuto funkci opravdu má a že všechny problémy, které před ní předloží se bude snažit plnit. Tohle byla perfektní příležitost...
Netrvalo dlouho a měla hotové vše, co potřebovala. Ještě jednou se rozhlédla po maličkém pokoji, přejela rukou po fotce bratrů a bez dalšího ohlédnutí vyrazila k Senkaimonu.

Myamoto Usagi

Tak jsem doma... Napadlo mě, jak jsem tak sledovala siuletu kasáren deváté divize. Došla jsem před svojí kancelář. Stále to byl dost zvláštní pocit, stát tam s tim, že je to opravdu MOJE kancelář. Proto jsem radši rychle sáhla po klice. Jak jsem udělelala krok, na něco jsem ale šlápla. Co to je?! Sehla jsem se. Dopis? V té tmě to nešlo vůbec vidět... Popadla jsem obálku a zároven vešla dovnitř. Aha, to je ten plánek.. Vyndala jsem plánek s výtazem pochopení a zandala ho do odpovídajícího šuplíku. Pak jsem četla dál. Květiny?! Z obálky jsem vysypala na stůl seschlé růže. Jednou rukou jsem je shrnula společně s dopisem do jiné přihrádky. Ted jsem moc unavená, na to abych řešila, kam to ted dát......to mi připomíná... Zvedla jsem hlavu a podívala se na prázdné bidílko. Hmm je fuč...ale stejně mu tu nechám otevřené okno...co kdyby se vrátil...škoda, že nevim, jak se jmenuje... Poté jsem se dala do práce na papírech, co mi zbyly. Zvuky psaní byly přerušovány, jen občasným zíváním. Když jsem to měla hotové, vzala jsem ještě list prázdného papíru a začala jsem opět psát, jen co jsem dopsala tečku za poslední větou, pozamykala jsem, co se dalo (okno zůstalo, ale otevřené) a vyrazila jsem ke svému pokoji. Při cestě jsem vhodila, pod jedny dveře do pokoje jednoho důstojníka ten dopis. A bez přestávky jsem pokračovala. Jakmile jsem dorazila do svého pokoje, s krásným číslem devět, rychle jsem se umyla a rozvalila se na posteli. Spánek mě dohnal hned, jak jsem dolehla na polštář......

Kurai Kokoro
Ano,řekl jsem a odešel .JO tohle zvládnu.Svižně jsem šel k místu určení a popadl jsem tatami a s ostatníma je zanášel dovnitř.Úkol se mi velice líbí je to snadné a budu mít zachvíli hotovoa ještě s větší rychlostí jsem přenášel tatami.Konečně bylo hotovo.Očima jsem hledal Fukushimu,když jsem ho zahlídl rychle jsem k němu běžel.Práci, kterou jste mi dal je hotová,zdělil jsem mu a ještě jsem dodal : můžu teda jít ?

Hiboru Baru

Když se další den vzbudila, cítila se opět plna optimismu. Tedy ani ne tak optimismu jako vůle nezůstat v posteli celý den. Už se tak nějak smířila s tím, že kapitán je pryč a řízení divize je na ní. Ráda by ve volných chvílích trénovala své schopnosti, jenže teď jaksi neměla s kým, když Akio zmizel do světa lidí. Ale jen proto to přece nevzdá! Rozhodla se, že se zeptá Mitoshiho-san, jestli by s ní občas netrénoval. Nedávala tomu sice moc naděje, přece jen asi teď měl jiné starosti, s divizí a vlastním tréninkem, ale co... za pokus nic nedá! Po pochůzce po kasárnách a ujištění se, že momentálně není nikde potřeba, zamířila do třetí divize.

Yori Fukushima

Pyšně si prohlížel svůj výtvor, když k němu přišel opět Kurai. Je snad hluchý? Ovšem. Jděte, když to řeknu tak to platí. Tedy pokud to někdo výše postavený nezmění. Naznačil mu gestem, že už ho nemá rušit od práce a pustil se do dalšího projektu.

Myamoto Usagi

Kvůli nepříjemnému snu, jsem se probrala celkem brzo. Chvilku jsem jen tak ležela a nepřítomě sledovala strop. Hmm měla bych něco začít dělat... Pomalu jsem vztala a šla se umýt a oblíct. Jen co zacvakl zámek, když jsem zavřela svůj pokoj, vydala jsem se chodbou ven z kasáren. Jdu dost brzo...snad to nebude vadit...ale spát už nejde... Po zádech mi přejel mráz, jak jsem si vzopmněla na ten sen. Jako by to ráno zachovávalo stejný chlad... Napadlo mě tak, jak jsem si to zamířila do druhé divize.

Kurai Kokoro
Dit jsem se jen zeptal, nejspíš nemá dobrou náladu.Hned jsem zmizel bez jediného slova. Vrátil jsem se zpět do svého pokoje,kde jsem si dal sprchu.Pak jsem se jen toulal po kasárnách,až jsem nakonec odešel do hospůdky na saké.

Yuki Yaname

Zobudila som sa na svojej posteli a poriadne som sa ponaťahovala. Zívla som na plné pľúca a vydala som pri tom taký zvuk podobný mačke ktorá pradie. Chvíľku som len tak leňošila na posteli a potom som sa odhodlala na prvý pokus z tej postele stať. Telo sa mi sotva zodvihlo z postele a hneď na ňu znova spadlo, len som si povzdychla a znova som zatvorila oči, na takých ďalších pár minút som zadriemala no po tom som sa už úplne prebrala a môj druhý pokus na to, ako vstať s postele, sa vydaril. Unavene som prešla cez celú izbu až ku kúpelne a tam som si zo seba zhodila šaty v ktorých som spala. Vliezla som do sprchy a začala som sa sprchovať pri čom som si hmmkala takú veselú melódiu. Keď som skončila zo sprchou tak som sa zabalila do uteráka a prišla som do "jedálne" teda skôr to bola taká časť izby kde som mala napchatú mini jedáleň, poriadne som sa napila vody a potom som si zobrala na jedenie niečo v štýle suši ktoré som si len včera večer kúpila. Začala som raňajkovať a po tom som si to všetko pekne upratala, pustila som sa do celkového upratovania svojej ubikácie pretože som tam mala celkom bordel, po tom ako som skončila tak som sa konečne obliekla do klasického shinigami obleku, teda až na to že ten môj nemal rukávy ale za to som mala niečo ako čierne a tesné návleky na ruky, upevnila som si na opasok moje Zanpakuto v puzdre a rozhodla som sa trochu sa prejsť po kasárňach trinástej divízie. Ako som sa tam prechádzala tak som ani moc nedávala pozor pred seba pretože som bola v niečom ako svojom vlastnom svete kde som si premietala rôzne scénky zo včerajška a tak celkovo.

Yuki Yaname

Natiahla som si ruky keď to som v hlave počula hlas svojho Zanpakuto. Yukii .. Yukii !! vidíš toho chalana? no taak choď za ním , viem že sa ti páči. . hovorila mi a ja som sa na ňu trocha nasúrila, buď z ticha, sama dobre viem ktorý chalani sa mi páčia a ktorý nie, odpovedala som jej a zastala som na mieste, chvíľku som sa len tak pozerala na toho shinigamiho. Po tom som k nemu podišla a usmiala som sa na neho, môžem si prisadnúť? spýtala som sa a čakala som na jeho odpoveď.