6., 9. a 13. divize

Mitoshi
Má sólo výprava, bohudík, dopadla dobře.
Bez větších obtíźí jsem si vzal z jeskyně zanpakuto a opět se shledal s ostatními.
Byl jsem celkem dost zežutý, takže i přes mou hodnost a povinnosti, jsem zamířil k sobě do pokoje a tam jsem se rozplácl na posteli.

Něco ale nebylo v pořádku. Chvíli po tom, co se Mitoshi uložil do své měkké postele, se ze zahrady divize začaly ozývat dost podivné zvuky, které byly hodné prozkoumání. Většinou bylo v kasárnách hrobové ticho, ale teď.. Dívčí křik a šplouchání vody - to prostě nemohlo nechat ani zástupce Kapitána Antera chladným.

Mitoshi
Chvíli jsem ležel na posteli jako placka, ale za chvíli mě ty zvuky začaly lákat.
Velice pomalu jsem se začal přesouvat k oknu...
Za chvíli vykoukla moje hlava do okna.
Nějak =

Členky 6. divize

U bazénu bylo dost rušno. Hodně polonahých členek 6. divize blblo v bazénu, různě po sobě cákaly, plavaly sem a tam, jiné se zase opalovaly. Jedna zrovna natírala záda opalovacím krémem druhé. Pro zdravého muže to musel být velice zajímavý pohled. No slečny si očividně užívaly to, že Kapitán a jeho zástupce jsou teď mimo Seireitei.
Na zahradě taky bylo všech 13 grilů, které měly být doručeny ostatním divizím. Na několika z nich se právě grilovala libová masa - Slečny si vidno dokážou poradit i bez pomoci jejich nadřízených. Mitoshi, jakožto hladový, vyčerpaný a ženskou krásou oslněný Vícekapitán, nemohl odolat.

Akio Ukitake

Zrovna vyjde z palírny a v ruce nese láhev Kyouheiovice,když ucítí reiatsu které jistojistě patří Baru.Sakra..Kyouhei...podkapitánka se nám vrátila...zavři to tam a ani slovo.Rozkáže a utíká do kanclu schovat Kyouheiovici.

Baru

věděla, že by se měla jít nahlásit kapitánovi, ale tak nějak měla všeho dost. V kasárnách zamířila do svého pokoje a snažila se, aby si ani nikdo nevšiml, že tam je. Když za sebou konečně zavřela dveře, už se neovládla a začala plakat. Ale nevšímala si toho a uložila se ke spánku, i když byl den v plném proudu. Až se vzbudím, určitě bude všechno mnohem jasnější a lepší.

Akio Ukitake

Vrací se z kanceláře.To jsem stihl jen tak tak....cítím její reiatsu v kasárnách..no...asi jí půjdu pozdravit.Pomalu dojde až k jejímu pokoji odkud cítí její reiatsu.Zaklepe na dveře a zvesela zavolá.Baru už jste se nám vrátila?!Ale pak z pokoje uslyší lehké vzlyky.Najednou zvážní.Baru děje se něco??Pomalu otevře dveře.V jeho hlase je slyšet starost.

Mitoshi
Chvíli jsem se na ně díval.
Bohužel, i tolik do bíla nažhavených roštěněk mě nedokázalo zbavit únavy.
Tak jsem se vrátil do postele, a radši se oddával snům.

Baru

Když uslyšela kapitánův hlas, rychle si otřela slzy.
"Taichou, dobrý den," kývla na něj, dokonce i úsměv se jí povedl, ale zas se rychle otočila a předstírala, že si připravuje futon na spaní. "Um... naše mise selhala, museli jsme se vrátit, protože... jsme měli ztráty." Nechtělo se jí o tom moc mluvit, jelikož pouhá myšlenka na to, že ji kapitán uvidí brečet, byla nedůstojná.

Akio Ukitake

Jeho hlas je neobvykle vážný až to skoro není on.Ztráty??Zeptá se a v jeho tváři je jakási neblahá předtucha.O koho jsme přišli??popojde k ní...

Baru

už přestala rovnat futon a seděla na zemi s rukama v klíně.
"O..." Nedokázala ale říct jméno. "O kapitána deváté divize," řekla nakonec úsečně.

Akio Ukitake

Prvních asi 10 sekund jen nevěřícně zírá.Pak posmutní.To...to je...Zamyslí se.Nedopoví protože nedokáže nejít jak tragické to je.Dateho si pamatoval ještě z dob kdy nebyl kapitán.Pohlédne na Baru,jde vidět že to těžce nese....to je mi líto...Vymáčkne se a hned mu to přijde jako stupidní odpověď.Já..musím za kapitánkou 1.divize...Baru..odpočiňte si...a...vybrečte to..dostaňte to ze sebe..vím o čem mluvím...mě zemřel otec.Naposledy se na ní ohlédnou jeho kaštanově hnědé psí oči a pak kapitánova bílá hříva zmizí za rohem.Vydá se do Kasáren 1.divize.

Izanagi Kentaro

Když deváté divizi oznámil, že zemřel jejich kapitán, což mu nebyl zrovna po chuti, musel odpovědět na spoustu dotazů. Avšak na jeden odpovědět nedokázal... Co bude dál? Nevěděl to, nevěděl co má vrchní kapitánka v plánu a už vůbec nedokázal odhadnout, jak jsou na tom ostatní skupiny. S kamenou tváří se vracel do své divize.

Akio Ukitake

Ihned po příchodu do kasáren si nechá nastoupit všechny krom Baru.Tu chce nechat, aby si odpočala.Jakmile jsou přítomni všichni začne.Milí členové 13.divize. Týmy se již navrátily z misí a hlásili na několika místech silné nepřátele.Od této chvíle platí pro 13.divizi plná bojová pohotovost.To znamená zrušení zákazu nosit a aktivovat zanpakuto v případě nebezpečí.Také se budou v kasárnách držet hlídky!Další doplňující informace a rozkazy vám oznámím až po poradě všech kapitánů.

Yoshiro

Po tom, co jsem se vrátil do svých kasáren z nemocnice 4. divize, jsem si musel jít dát sprchu.. Ledovou. Na probrání. Po provedení hygieny jsem vylezl z koupelny, kolem pasu jsem měl jen bílý ručník. Všechno, co kolem mě ve 4. divizi obvázaly jsem dal pryč, takže moje zlomená levá ruka byla jako z gumy. a pořád u těla.
Pomalu jsem šel ke skříni, která byla v mém pokoji. Otevřel jsem jí a začal z ní vytahovat oblečení. Vzal jsem si na sebe svoje bojové oblečení, na kterém byly dokonale vidět rysy mých svalů. Nenosil jsem typické Shinigamijské shihakusho, ale právě to, co jsem na sebe navlékl.

Spoiler:

Na předloktí jsem si nasadil tvrdé chrániče a přes jedno rameno jsem si přehodil Kapitánské Haori se znakem 6. divize na zádech. Kolem pasu jsem si obvázal pouzdro i se Zanpakuto, které do něj patří.
Pravou rukou, která byla naprosto v pořádku jsem si "slíznul" své mokré bílé vlasy dozadu, aby mi teď nepadaly do očí. Je čas vyrazit.. Řekl jsem a vydal se ven z kasáren. Mířil jsem k jižní bráně.

Yoshiro

Motýl mi předal zprávu.. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem pokračoval dál k jižní bráně. Nemohl jsem ztrácet čas a Vrchní Kapitánka by mi nedovolila jít jim na pomoc.

Akio Ukitake

Zrovna když se snažil zredukovat počet nevyřízených hlášení,objednávek a podobných hloupostí,které přímo nesnášel.Objevil se v jeho kanceláři pekelný motýl a oznámil mu, že se má dostavit na poradu kapitánu.Akio přikývl a motýl odletěl.Tak a je to tady.Pomyslí si.Pak na sebe hodí shihakusho,bílé delší vlasy stáhne do koňského ohonu a vydá se na mítink.

Mitoshi
Nemohl jsem spát, tak jsem vstal.
Zanpakuto jsem položil na svoje spací místečko a šel jsem se umít a převléct.
Vlezl jsem si do pěkně horké sprchy.

Mitoshi
Zrovna jse msi domydlil vlasy a hledal jsem mýdlo.
Chvilku jsem poslepu tápal a nakonec jsem omylem chytnul motýla a začal se s ním umývat.
Po pár sekundách mi došlo, že mýdlo by mě nelechtalo a tak jsem se snažil zaměřit na předmě tv ruce.
Přestože byly mé vlasy mokré, vstaly hrůzou.
Z trošku skrčeného motýla jsem vysclechl hlášení, trochu ho narovnal a pustil ho pryč. Honem jsem ze sebe splách mydlinky a bublinky a kdoví co ještě a ve spěchu jsem jen v ručníku vyběhl ze sprchy.
Začal jsem se honem oblékat do svého kimona, vícekapitánskou pásku na rameni, ještě jsem zbalil zanpakuto a s ještě mokrou hlavou jsem vyrazil k 1. divizi.

Yoshiro

Díky díře, kterou Ken-chan udělal do zdi, se mi vedlejším pokojem podařilo utéct. Byl jsem sice obvázaný jako mumie, ale když přes to přehodím svoje typické bojové oblečení, tak by to mělo vypadat celkem obstojně. Docela dost jsem kulhal na pravou nohu a zlomenou ruku se žebry jsem měl obvázanou tak, že s tím prostě nešlo nic dělat. V kasárnách 6. divize jsem se tedy osprchoval, převlékl, namazal všemi sra*kami, co jsem ukradl v kasárnách 4. divize. Už jsem se natahoval pro své Haori, ale pak jsme si vzpomněl, že už vlastně Kapitán nejsem..Nijak jsem se nad tím ale nepozastavoval a pomalu vyrazil na místo, kde trénují nováčci.

Mitoshi
Možná mě kapitán viděl, možná ne.
Bez jakéhokoliv zvuku jsem seděl uprostřed našeho dvora.
Na kolenou jsem měl svoji zanpakuto a ve svém vnitřním světě jsem rozmluval s Ishimarem.

Akio Ukitake

Po pár hodinách otevře oči a protáhne se.Když se rozhlédne zjistí že už se setmělo.Ten čas ale letí...no neměl bych lenošit...blíží se krušné chvíle a já budu muset ukázat co ve mě je.Seskočí ze stromu a vydá se do kasáren.Ochránit divizi...to je jasné...nejlépe bych toto období přešel beze strát...už to že jsem přišel o Mizukiho byla dost rána a kdybych měl přijít i o členy nebo nedejbože Baru...ta mě sice dvakrát nemusí...ale ztrátu dalšího podkapitána už bych asi neustál. Dojde do kasáren...je vnich už celkem ticho...většina lidí spí.Měl bych se začít chovat přiměřeně věku a postavení...otec by se mlátil do čela...Evakuovat Rukongai...jak mě mohla napadnout taková blbost.Posadí se a zakouká se na hvězdnou oblohu.