Brána Senkaimon a okolí

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

K bráně s Tatsukim dorazili jako první. Yoshiro cestou poslal zprávy ostatním členům mise, aby co nejdříve dorazili, protože cesta zpátky do šesté byla trochu z ruky a to znělo jako moc chození. Takže prostě využil moderních technologií, když už byly k dispozici.
[rec=yoshiro]"Tatsuki-san, můžete mi říct něco o svých schopnostech?"[/rec] Nebyla to jen otázka na zabití času. Mise neznámé obtížnosti mohla přinést nečekaná překvapení a jako lídr mise chtěl být připravený se solidním plánem, pokud na něco takového dojde. Tatsukiho role byla jasná, ale to neznamenalo, že musí být uzamknutý jenom na pozici podpůrného medika.

[name=kyouki]Ishibumi Kyouki[/name]

Nebylo to jednoduché. Rozhodnout se co na sebe Kyouki vezme. Neznala přesnou podstatu mise. Zmiňoval se snad kapitán o nějakém vyšetřování? To by zřejmě chtělo nenápadnost. No, tam už nějak zhasla jakákoliv snaha. Kyouki si hlasitě oddechla při pohledu do zrcadla. Byla to první věc, co odstěhovala ze svého starého bytu. Hned po krabicích. Hleděla do něj jako ta paní z té jedné známé pohádky. Na místo toho ale aby se ptala, kdo je nejkrásnější. snažila si představit své já za 20 minut. V hlavě ji ale automaticky zněl kapitánův hlas. Nikdy by do sebe neřekla, že si taková slova bude v hlavě přehrávat tak dlouho. Byl to snad nějaký respekt k její nové funkci? Bylo tohle to, co dělalo řadové panáčky bez vůle? Moc? Kyouki si mohla oddechnout znova, však to ničemu nepomohlo. [trec=kyouki]Budiž,[/trec] odevzdaně se otočila a začala hledat v krabicích. Měla nějakých 15 minut. 

Fialové vlasy smotané do drdolu na zátylku hlavy, jasně oddělený dvěma sponami s černými motýli. Potom okolí drdolu byl dozdoben menšími sponkami s beruškou, kočičkou a třeba i chibi ananasem. V posledních minutách našla i žlutou stužku, kterou zakomponovala do malého copánku na straně obličeje s jasným tetováním - jo, nevzpomínám si na jaké je straně. Uniformu vyměnila za čistou, ale o něco větší než měla předtím. Šla pro ten baggy style oblečení, což u shinigami uniformy nebylo nic těžkého docílit. A takhle se ocitla u brány Senkaimon, jakožto stále mezi prvníma, neboť už zdálky poznala kapitána devítky a Tatsukiho. Nebylo těžké je rozeznat, když tam nikdo kromě nich a několik strážců další nebyl. [trec=kyouki]Yo![/trec] pozdravila dvojici, když k nim přihopsala. Byla v dobré náladě. Tedy její pozdrav byl spíš určený Tatsukimu. Po chvilce napětí a nadějí, že by snad kapitán mohl explodovat nad její drzostí, se řádně uklonila ke kapitánovi deváté divize, Yoshirovi Ruyichimu. [trec=kyouki]Ishibumi Kyouki, zástupkyně třetí divize, se hlásí připravená na misi, kapitáne,[/trec] zaznělo skoro až militaristicky korektně se žádanou intonací v hlase. V úklonu zůstala dokud ji nebyl udělen pohov ze strany kapitána, nebo ji nezačne svědět nos.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

>>> Kasárny 6. divize
Chieko shunpovala ze svého nového pokoje v deváté divizi směrem k Senkaimonu. Ten se nacházel na střeše jedné z budov v první divizi. Ještěže byla Chieko shinigami, jinak by to musela vzít po schodech a to by pravděpodobně po cestě vypustila duši. Dávala jí zabrat i cesta, kterou sama zvolila s tím, jak pospíchala a před tím stejně spěchala do devítky.
A tak když konečně dorazila na onu střechu, potřebovala se pořádně vydýchat. Nebyla zvyklá na tolik pohybu a navíc ve spěchu. Pravděpodobně dorazila buďto přesně na čas a nebo pár minut později.
[rec=kuro]"Yo! Tak jsme tady. Omlouváme se za zdržení."[/rec] pozdravil Kuro. [rec=chieko]"O-omlouváme se..."[/rec] přidala se i Chieko s omluvnou úklonou na pozdrav.

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name][name=papu]Papu[/name]
>>> 6. divize

Vše mu časově dostatečně vycházelo, ale i tak dorazil až po Chieko. Po cestě ze šesté se k němu však přidal i Papu, který mu donesl malý batoh, ke kterému byla na boku přidělaná i jeho zanpakuto. Rychle si ho tedy nahodil na záda a pokračoval za svým kapitánem.
[rec=nori]"Máme všechno?"[/rec] zeptal se během chůze Papua, který se mu usadil na ramenu. [rec=papu]"Krom objektu tvého zájmu máme všechno," [/rec]neodpustil si Papu. [rec=nori]"Už toho nech, nebo to bude za chvíli ve večerních zprávách,"[/rec] napomenul ho, zatímco si zanpakuto šoupl za obi.
Když dorazili na místo, rychle zhodnotili účastníky výpravy, uklonili se, oba, a Nori pronesl: [rec=nori]"Kapitáne, zástupkyně a... zástupkyně, Kurogane Noriyuki se hlásí do služby,"[/rec] oznámil jak se slušelo a patřilo, načež Papu tu profesionalitu rozbil zamáváním křídlem a spolu s Noriyukim zaměřil pohled na Kyouki. Neznali jí, nebýt pásky, ani by netušili, že má trojka nějakého aktivního zástupce. No, proklepnou si jí určitě během mise.
[rec=papu]"Taicho, co je naším cílem?" [/rec]zeptal se okamžitě Papu.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki dělal celou dobu kapitánovi Deváté plášť, takže dorazili k Senkaimonu spolu první. No, Tatsuki byl i jinak člověk, co by na čas přišel, takže tahle konverzace by se možná odehrála tak jako tak. Kapitán se ho zeptal, co mu může říct o jeho schopnostech. Tatsuki jemně vydechl. [rec=tatsuki]"Umím léčit. Nějaká Bakuda nebo Hada taky zvládnu..."[/rec] odpověděl na to, viditelně trochu uncomfortable. [rec=tatsuki]"A moje zanpakuto...léčí."[/rec] dokončil to nakonec. Kapitán si mohl být jistý, že mu Tatsuki neříká všechno, protože to byl hrozný lhář. Nebo dokonce i hrozný neříkač plné pravdy. Ale Tatsuki poslední co chtěl by bylo vytahovat na něco meč, těžce to neplánoval, takže asi tak. A to i přesto, že právě boj s ním byla jeho nejsilnější stránka.
Tak jako tak, možná ho z dalších otázek zachránil postupný příchod ostatních. Tatsuki mávl a přikývl na podkapitánku Třetí divize, když se přiblížila a víceméně jeho pozdravila. A pak přišli další dva, tihle museli být ti z Deváté divize... tedy, u podkapitánky to bylo jasné, ta byla označená. A také s sebou viditelně vzali zoologickou zahradu, ať už z jakéhokoli důvodu. [rec=tatsuki]"Zdravím. Tatemori Tatsuki, Čtvrtá Divize."[/rec] představil se jen velmi rychle Tatsuki, aby ho oba nově příchozí také znali jménem a měl tohle za sebou, a pak už nechal na...papouškovi... aby tedy se mohl zeptat na to, co to actually mají dělat. Co si budeme, to Tatsukiho také celkem zajímalo.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Tatsukiho shrnutí bylo mnohem stručnější, než si Yoshiro přál, což dal poměrně jasně najevo svým zmateným výrazem. Odpověď každopádně dostal, takže nešlo říct, že by se na kapitána vykašlal, ale nedal mu moc prostoru k nějakému potenciálnímu plánování. Možná měl dobrý důvod, proč nechtěl zacházet do detailů a kapitán v takovém případě nechtěl být za kokota, který ho tu táhne přes půl města, aby ho tu pak zpovídal, takže nezbylo nic jiného než to pro teď nechat být a prostě Tatsukimu věřit, že dokáže jednat správně, až na to přijde.  
Krátce po jejich příchodu se na místě ukázali všichni ostatní členové mise. Hezky na čas. A někteří z nich přišli dokonce v bundlu se zvířaty. Ne že by s něčím takovým nepočítal už dopředu. Minimálně Chieko se bez Kura podle všeho nehla. S Papuem to bylo tak padesát na padesát, ale byl rád, že se nakonec taky objevil, protože pár očí navíc, který dokáže rychle prozkoumat velkou oblast z výšky, se jim hodil.
[rec=yoshiro]"Nikdo z vás se mnou ještě nebyl na misi, takže vás nejdřív seznámím s tím, jak to chodí."[/rec] Měl svoji vlastní sadu pravidel, kterou si převzal od předchozí kapitánky. Byli jedinci, kteří by je pravděpodobně označili za zvláštní, ale to mu bylo poměrně hodně u zadele.
[rec=yoshiro]"V momentě kdy projdeme touhle bránou, žádné zdvořilosti. Neznáme se mezi sebou, ale budeme tým. Každý člen mého týmu si je rovný a potřebuju, aby to tak vypadalo."[/rec] Než došel k dalšímu pravidlu, sundal si haori a uvázal si ho kolem pasu. Byl to takový symbol jeho vlastních slov.
[rec=yoshiro]"Nejste tu proto, abyste mě slepě následovali. Vaše slova mají váhu a chci, abyste neměli problém sdělit vlastní názor na situace, ve kterých se najdeme."[/rec] Netušil, na co byli zvyklí, ale tohle rozhodně nebyl standard. Hierarchie se v Soul Society totiž drželo hodně silně.
[rec=yoshiro]"A ještě jedna věc. Nikoho za žádných okolností nenecháme za sebou. Tohle pravidlo je pro mě nejdůležitější a pokud někdo z vás nesouhlasí, tak na misi nejde. Pokud jste se vším oukej, tak za mnou. Informace o misi dostanete v tunelu,"[/rec] pronesl, vytáhl z kapsy SpiritPhone, aby se podíval na čas a prošel otevřeným Senkaimonem.

[name=kyouki]Ishibumi Kyouki[/name]

Po jejím příchodu došel i zbytek se svými osobními emergency supplies. To, že ale obě zvířata dokážou mluvit, bylo nečekané. Snažila si vzpomenout, kdy naposledy viděla něco takového. No, nikdy předtím. Ale kočičku oceňovala! A o to možná bude mít jednodušší přístup k zástupkyni devítky, jejíž jméno ještě neznala, ale byla to důležitá informace. Tatsukiho už znala z trojky a posledního viděla prvně. Zřejmě to ale s kapitánem nijak nehlo, tak nebyl důvod, aby to řešila i ona. [trec=kyouki]Ishibumi Kyouki, nová zástupkyně třetí divize, těší mě,[/trec] představila se zbytku, i když měli tu drzost se nepředstavit jako první. No, a potom to přišlo.
Ruyichi Yoshiro. Postava, o které nic moc nevěděla, jenom to, že se snažil modernizovat informační síť a vytvořit jakési sociální médium skrze už známé SpiritPhony, u kterých si samozřejmě přečetla vše a musela už rovnou říct, že se jí takové sledovací zařízení moc nelíbilo. Možná to byl i důvod, proč ho neměla, což zřejmě byla její fatální chyba, když měla za úkol od kapitána se tomu začít věnovat. Jakou bude mít ale výmluvu pro Ruyichi-taicho, že nevlastní "jeho vynález"? To zřejmě přijde později. 
Proslov byl ale něco nečekaného. Rovnocennost, solidarita, open-mindness, týmový duch a hlavně sebeobětavost. Neočekávala, že něco takového uvidí právě u kapitána. Sundat si haori možná byl trochu extrém, když to mělo platit až na druhém konci Senkaimonu, ale co už. Asi chtěl ukázat nějakej bicák nebo něco. Mile se ale po celou dobu usmívala a nijak jí to nerozhazovalo, ať už od toho očekával kapitán cokoliv. Souhlasně přikývla na vše a nijak neschovávala svoje nadšení. Znamenalo to jenom to, že nemusí tolik hrotit nějaké sociální faktory, tedy nehrozí to, že by měla dostat vynadáno od Maki-taicho. [trec=kyouki]Pojďme tedy na to![/trec] zvolala poté, co jako první kapitán prošel branou, aby udržela morálku. Zřejmě furt jela v zástupcovském módu. Proto tedy prošla jako druhá. Ale trochu ji znervózňoval fakt, že je to mise, na kterou museli právě poslat kapitána. Mohlo to znamenat hodně věcí, ale určitě nebylo správné to nijak podceňovat. To se ale dozví až v tunelu.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

Jen chviličku po ní dorazil i Noriyuki s Papuem. To znamenalo, že nepřišli s Kurem poslední, což jí popravdě trochu uklidnilo. Když se jim pak ale představila podkapitánka třetí divize, dostala se Chieko zase opět do stavu paniky, když si uvědomila, že se ani nepředstavila. Ona si teda Chieko ani nevšimla toho, kdo tam všechno stál, jak tam stála v omluvné úkloně poté, co se sem přiřítila celá vystresovaná z toho, že jde pozdě.
Když se tedy narovnala a podívala, kdo tam všechno je, zjistila, že tam nezná právě jen zástupkyni. Uklonila se jí slušně v rozpacích a panice. [rec=chieko]"N-Nekonome Chieko...také m-mě těší..."[/rec] sama si na svůj titul zástupkyně ještě nezvykla a tak ho zapomněla zmínit. Ne, že by páska na její paži nemluvila za vše. [rec=kuro]"Kuro. Těší mě."[/rec] přidal se i kocour k představování.
No a pak se tedy kapitán pustil do vysvětlování jistých pravidel na tuhle misi. Všichni si jsou rovni, nikdo nezůstane pozadu, každý hlas má stejnou váhu. To bylo rozhodně netradiční pojetí, ale takové schopné vytvořit příjemnou atmosféru...a nebo trochu uncomfortable. Záleželo na úhlu pohledu. Když si kapitán demonstrativně sundal své haori, pohlédla Chieko na svou podkapitánskou pásku a také si jí sundala. Zastrčila jí do své brašničky. No a pak jen následovala kapitána a Ishibumi-san do Senkaimonu.

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name][name=papu]Papu[/name]

Kapitán se zřejmě Tatemoriho ptal na to, co uměl. Někdo by to určitě označil za lore drop, pro někoho to byla jen užitečná informace. Každopádně to vypadalo na velmi zajímavou sebranku. I když to tak počítal, bylo tu víc lidí, co mělo zanpakuto jako hezký talisman a raději čarovali jak Harry Potter. No, to nevadilo. Kapitán rozhodně potahá.
Hned následoval motivační proslov. Noriyuki si samozřejmě dělal poznámky, něco takového se muselo zapsat do učebnic. Však je kapitán takto vedl poprvé. Aspoň jeho a Chieko. Záznam do deníčku divize jak vyšitý.
[rec=nori]"Pojďme na to!"[/rec] odsouhlasil rozkazy a hned cítil nával hrdosti, že sloužil zrovna pod ním. Snad opravdu nikdo nezůstane pozadu. Nezbývalo než vejít do Senkaimonu, což už byla taková stará známá písnička, nic nového.
[rec=papu]"Je tu někdo, kdo do světa lidí putuje poprvé?"[/rec] zeptal se operativně Papu.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki odpověděl víceméně jen tak, jak musel, co si budeme. Rozhodně totiž velmi prostě doufal, že jeho zanpakutou nebude muset být vytažena ze své pochvy po Tatsukiho boku. Ale tak, byla velmi malá pravděpodobnost, že by jeho bojové schopnosti byly potřeba, když jde s nimi kapitán a dvě podkapitánky, a navíc, jeho oficiální role byla léčitelská. Když se nad tím Tatsuki zamyslel, tohle byla dost personálně nabitá mise, většina misí v Soul Society se dala vyřídit s nějakým d§stojnékem ve vedení, ty těžší měli ve vedení podkapitána. Mít sebou kapitána a dva podkapitány většinou znamenalo, že se chystaly nějaké pořádné trable... ale tak, snad ne. Třeba chtěl jen Ruyichi trochu protáhnout a vyzkoušet svůj důstojnický štáb.
Tak jako tak, všichni se oficiálně představili, a pak jim kapitán sám představil nějaká pravidla pro jejich misi. Že prý zahazuje všechny konvence vedení, a že tady půjdou hezky všichni si rovni. A především prý, že se nikdo nenechá pozadu. Kapitán jednoduše měl velmi tvrdý limit na přijatelné ztráty - přesně nula. [rec=tatsuki]"Hm."[/rec] ozval se jen Tatsuki takovým zahučením, ale doplnil to pořádným výrazným přikývnutím hlavy, takže bylo jasné, že souhlasí. Tohle se mu popravdě líbilo, i když to nebyl úplně běžný systém. Zdálo se, že kapitán devítky je takový down-to-earth guy. Zato se mu dvakrát nelíbilo, jak si to tam Parrot-man zapisoval všechno, ale tak, s tím už se asi muselo počítat, když to byl deal právě s Devátou divizí.
A když všichni vypadali, že souhlasí s podmínkami kapitána, tak byl čas skočit do Senkaimonu samotného, a Tatsuki tak tedy učinil, po ostatních. Uzavíral kinda tuhle skupinku, a tam mu to vyhovovalo. Očekával tedy instrukce, jako kapitán slíbil, ale první se zeptal papoušek...protože of course.. jestli jde někdo do Světa Lidí poprvé. Tatsuki jen jemně zakýval hlavou, že on ne.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Všichni ho následovali do brány, takže zřejmě souhlasili s jeho podmínkami. Trochu se mu ulevilo, protože už zažil jedince, který se mu vysmál a řekl, že nebude riskovat život pro nějakou kotvu. Byl tehdy ještě důstojník a oznámil mu to shinigami z jedenácté divize, který mu byl přidělený (bojová mise, víte jak.) Yoshiro ho tenkrát nechal doma, ale byli oslabení a ztratili jednoho člena týmu. Nevzpomínal na to rád, ale byl to také důvod, proč tu s nimi dnes byl Tatsuki.
[rec=yoshiro]"Dobrá, tak mě poslouchejte,"[/rec] začal. [rec=yoshiro]"Vrchní kapitánka si přeje, abychom udělali reportáž o každodenních úkolech členů Gotei 13, kteří jsou do světa lidí zařazení. Klasická novinařina, chápeme se?"[/rec] Ještě než kdokoliv začal protestovat, Yoshiro se otočil na patě a zastavil se. [rec=yoshiro]"Nechtěl jsem o tom mluvit někde, kde by nás mohly slyšet uši, kterým po tom nic není, ale jsem si jistý tím, že skutečný úkol je však jiný. Nikdy předtím jsem ještě Shounagon-sama neviděl takhle nervozní, když o něčem mluvila a skoro to znělo, jako by se mi snažila předat zprávu mezi řádky. Jako by se sama bála, že nás někdo uslyší."[/rec] Podíval se na Tatsukiho a Kyouki. Tihle dva byli takovými divokými kartami, protože nespadali pod vedení deváté divize a vlastně o nich vůbec nic nevěděl. Jak ale sám řekl, byli teď tým a musel jim věřit. [rec=yoshiro]"Myslím si, že se ve světě lidí, přesněji ve městě Karakura, děje něco nekalého a máme to vyčmuchat. Kdyby se jednalo jen o reportáž, jsem si jistý, že by vrchní kapitánka neposílala mě."[/rec] Mohli tu teď říct, že si Yoshiro jen představuje něco, co tam třeba ve skutečnosti vůbec nebylo, ale věděl, co věděl a slyšel, co slyšel. Plus jeho intuice mu v tomhle většinou nelhala.
Zase vyrazil kupředu. [rec=yoshiro]"Začneme tedy v tamní základně Gotei 13. Zkusíme nenápadně zjistit, jestli se v okolí nedějí nějaké zajímavé věci, které by stály za naši pozornost a pokud ano, tak se je vydáme vyšetřit."[/rec] Pokud měl někdo nějaké otázky, tak teď byla vhodná chvíle ptát se.

[name=kyouki]Ishibumi Kyouki[/name]

Vzrušení! Napětí! Kapitán a jeho věrní členové devítky! Do toho zjizvený bojovník ze čtyřky! Ohledně mise byl velký otazník, o co ve skutečnosti jde. Jak se zprvu Kyouki moc netěšila, protože to bylo hlavně kvůli tomu, aby se seznámila s vedoucími devítky - promiň, Shirogane - tak to vypadalo, že by se možná mohlo i bojovat. Což se samozřejmě Kyouki zamlouvala. Nebyla tedy cvok z jedenáctky, ale za poslední roky té akce moc nezažila. A takhle v terénu, ve známém městě Karakura, tam se určitě muselo něco semlít. Přeci jenom by neposílali kapitána. 
Ruyichi-taicho jim prozradil cíl a skutečný cíl mise. No, nebylo to tak, že nečekala něco podobného. Všude se jen povídalo, jaký byl kapitán devítky maniak do sólokaprů a zřejmě to jezírko v Seireitei už mu bylo moc malé. Jenže do toho přišla ta druhá, zajímavější část. Vrchní kapitána a nervózní? To zřejmě nebyl pohled, který by viděl jen tak kde kdo. Podtrhával tím trochu její pozici? Ano. Zajímalo to z tohohle pohledu Kyouki? Ne. Jdeme dál. 
[trec=kyouki]Nebylo by lepší se dopředu rozdělit do skupinek a tvářit se jako denní posila do Karakury? Nechci Vás nijak shazovat, ale přece jen vaše prezence bude pro ostatní spíš nervozitou. Kapitán na takovém místě většinou znamená špatné znamení,[/trec] dokázala si to představit, podobně to bylo na akademii. Navíc kdy byl naposled kapitán takhle v terénu? Jestliže by ale takové rozdělení prošlo, potřebovali komunikační kanál. Bylo jí jasné, že kapitán se svými členy bude užívat SpiriPhonu, ale ona svůj neměla. Nechtěla si ho i zakládat. A ten od kapitána Makiho zapomněla v kanclu. Takže potřebovala se spojit s někým, kdo ho měl. Hodila očkem po zástupkyni devítky. Ta ji z téhle party zajímala nejvíc, protože měla hodností k ní nejblíž. A nemohla se hned vrhat na samotného kapitána. [trec=kyouki]Můžu ti říkat Chieko-chan?[/trec] vřele se optala modrovlásky s kocourkem. Druhá možnost byla Neko-chan, ale to by možní urazilo, počkat, jakže se jmenoval? Ah! Kura!

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

Chieko následovala kapitána s Ishibumi-san do Senkaimonu. Tam jim kapitán začal vysvětlovat jejich úkol a Chieko tak dávala co největší pozor. Zdokumentovat práci shinigami ve světě lidí znělo jako dobrá mise. Podobná tomu, jak dělali interview se čtvrtou divizí, aby ukázali ostatním, jak důležitá je jejich práce. Navíc to nebyla bojová mise, takže alespoň toho se Chieko mohla přestat obávat. Co si budeme...mise s kapitánem, podkapitánem a medikem znělo jako něco nebezpečného. Byla tedy ráda, že tomu tak nebylo.
Jenže pak přišla další část, kdy jim kapitán sdělil své tušení, že v tom bude něco víc, z čeho je i sama Vrchní kapitánka nervózní. Z toho Chieko přeběhl mráz po zádech. Takže obavy Chieko mohly být opodstatněné. To jen na Chieko vyvíjelo stress navíc a obavy, aby něco nepokazila...a že by se pokazit mohlo cokoliv.
No a jak tam tak byla Chieko ponořena do svých stresujících myšlenek, promluvila na ni najednou Ishibumi-san s otázkou, jestli jí může tykat a říkat Chieko-chan, čímž jí z těchto myšlenek vytrhla. Překvapeně a trochu zaraženě se na podkapitánku otočila. [rec=chieko]"Huh?...Um...můžet...můžeš..."[/rec] odpověděla Kyouki nesměle. Kuro z ramene Chieko Kyouki bedlivě sledoval skoro až hodnotícím pohledem. Chtěl vědět, jestli a jaké úmysly podkapitánka s jeho svěřenkyní má.

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name] [name=papu]Papu[/name]

Po průchodu do Senkaimonu Nori na chvíli odložil blok a poslouchal jejich kapitána. Bylo jasné, že za tím bude něco víc než jen reportáž, kterou tam uváděl jako prvotní důvod mise. To by totiž poslala kapitánka max dva lidi z devítky a ne tým složený z více lidí, ale takhle to vypadalo opravdu, že o něco půjde, což Yoshiro-taicho během chvíle potvrdil.
Samozřejmě, hned se vyrojily scénáře, co tak mohlo být nekalého, že by nějací shinigami dělali problém? Nebo větší aktivita hollow než bylo zvykem? Už jen to, že to vedl kapitán a ne nějaký důstojník znamenalo, že tu půjde o seriózní práci a ne žádný bulvár.
[rec=nori]"Kapitáne, tušíme aspoň jakého rázu je ta nekalost?"[/rec] zeptal se zcela vážně. Docela by se hodilo vědět, proti čemu budou stát. Nebo je bude informovat až předsunutá základna ve světě lidí? Samé zajímavé otázky a ještě méně odpovědí.
[rec=nori]"Ale souhlasím s Ishibumi-fukutaicho, to, že tam dorazíte bude dost výstražné,"[/rec] potvrdil myšlenku zástupkyně třetí divize. [rec=nori]"Případně byste to asi mohl zahrát na inspekci? Na tu by byl kapitán vhodnější? Nebude to tak nenápadné, ale skrylo by to pravý záměr naší přítomnosti. My ostatní budeme buď stafáž nebo běžné posily,"[/rec] nadhodil k tomu.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki tedy taky procházel branou do světa lidí, stejně jako ostatní, a i on si vyslechl zamyšleně a s klidem to všechno, co tam tedy měli dělat. Na začátku to znělo jako prostě mise o zdokumentování práce shinigami v poli, a hej, dokonce ani poslat takovouhle větší skupinu by nebylo od věci, pokud teda nebylo na práci někde něco důležitějšího. Zpravodajství nebyla špatná věc a Tatsuki chápal její důležitost pro správnou funkci a informovanost jejich organizace, a tady šli zpravodajovat do notoricky nebezpečného místa ve Světě Lidí, proč si tedy na to nevzít proper tým. Ale i tohle mělo další háčky uvnitř háčků, a to to, že Vrchní kapitánka prý vypadala velmi rozhozeně a nervózně, když misi udávala. No, mohlo to být klidně nějakým dočasným nedostatkem šumáku v jejích žilách, co si budeme, ale o téhle dependenci Nejvyšší Tatsuki nevěděl, takže jeho myslí to neprošlo. Jen ale jemně přikývnul na to, že chápe, co tedy mise má být. Zjistit, jestli, a ideálně co, je špatně... a podle toho pak jít dál. Alespoň s takhle silnou skupinou byli doopravdy připravení na všechno - co si budeme, s kapitánem a dvěma podkapitány, o moc silnější úderné týmy Seireitei nedělala, snad jedině kapitánské v těch úplně nejbrutálnějších případech.
Tak jako tak, začalo se mluvit o tom, že kapitánova přítomnost tam může lidi trochu rozhodit. Tatsuki chápal jejich pohledy, ale... Ishibumi-san zapomínala, nebo nevěděla o jedné klíčové věci. Byl to Ruyichi, o kterém mluvili. A tak Tatsuki trochu pokrčil rameny. [rec=tatsuki]"Popravdě, neviděl jsem moc zpravodajské práce od Deváté přímo v terénu, ale když už, kapitán Ruyichi u toho byl osobně. Možná je to něco, co dělá často, a díky tomu to nebude tak zvláštní...?"[/rec] nahodil prostě jeho teorii o tom, že Ruyichi-taichou se zdál jako někdo, kdo takhle v terénu funguje a píše často. Aneb.... byl to typ, co si pro toho sólokapra rád došel sám, podle Tatsukiho obzervací. Takže tohle by snad nemuselo být tak důležité. Spíš to, jakou koncentraci důstojníků tady měli by mohlo vyvolat otázky, ale tak hej, do nejhoršího, řeknou Nekonome-san, aby si schovala pásku, a určitě na to, že je actually podkapitánka nikdo nepřijde...

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Kromě jeho vlastní zástupkyně měl každý nějakou poznámku k jeho malému proslovu k misi. Nemělo by to pro něj být překvapení. A nebyla to chyba Chieko. Yoshiro si pro sebe tiše povzdychl. Taky to pro něj bylo nové, protože nikdy předtím zástupce neměl a byl zvyklý prostě jednat a přemýšlení šlo na druhou kolej. Do teď mu to fungovalo, takže nebylo potřeba nic měnit, ale stejně tak do teď neměl nikoho, kdo by během toho všeho stál přímo vedle něj. A Chieko byla citlivá mladá shinigami, na kterou se prostě muselo pomaleji, takže o to víc si to teď musel uvědomovat. Byla neobroušený diamant plný potenciálu a pokud Yoshiro moc zatlačí, může ho nenávratně poškodit. Byla chyba brát ji hned na misi?
Ze starostlivých myšlenek ho ale probrala Ishibumi-san, která se s Chieko snažila okamžitě zpřátelit. Yoshirovi se na rtech objevil nenápadný spokojený úsměv.
[rec=yoshiro]"Myslím si, že se klidně můžeme rozdělit na dvě skupiny,"[/rec] souhlasil se slovy Kyouki. Ačkoliv zástupkyně nespecifikovala žádný počet. [rec=yoshiro]"Tatsuki-san má pravdu v tom, že se často vyptávám osobně, ale pravdou je, že do venkovních misí jsem se do teď až tolik jako kapitán nezapojoval. Kyouki-san má zase pravdu v tom, že nemůžeme vědět, jak by skupina ve světě lidí reagovala, kdyby se tam zjevil tým spojený ze členů zpravodajské deváté, výzvědné třetí a s medikem ze čtvrté. Skoro by to mohlo vypadat, že jsme někoho přišli mučit pro informace."[/rec] Nejhorší bylo, že na to vlastně měli docela solidní tým. Ještě jim chyběl nějaký specialista z druhé divize a bylo by to.
[rec=yoshiro]"Rozdělíme se tedy na tým, který bude vyhledávat informace a na útočný tým, který zasáhne v případě potřeby. První tým povede..."[/rec] Na moment se zasekl a podíval se na Chieko. Tohle by měl být její moment. Jako zástupkyně deváté byla zároveň i takovým druhým vedoucím na téhle misi, ale byla připravena dostat takovou zodpovědnost? Ne, o tom to nebylo. Byl Yoshiro připravený dát takovou tíhu na její záda? [rec=yoshiro]"Noriyuki-san. A společně s ním bude Kyouki-san."[/rec] Kyouki byla sice hodností vyšší, ale Noriyuki měl mnohem více zkušeností v oboru. Pohledem přejel přes Chieko, protože chtěl vidět, jak se na celou věc tváří. [rec=yoshiro]"Chieko-san a Tatsuki-san budou se mnou připraveni zasáhnout, pokud bude potřeba. Všichni si vezměte tohle,"[/rec] z tašky vytáhl několik sluchátek a každému dal jedno. Takové to, co si dáte do jednoho ucha a můžete díky němu komunikovat s ostatními.  [rec=yoshiro]"Díky tomu budeme neustále ve spojení. S Chieko-san a Tatsukim-san každopádně nebudeme sedět na zadku a postupně projdeme město, jestli někde nenajdeme něco podezřelého. Karakura je navíc známá pro svoji vysokou hollow aktivitu, takže můžeme trochu obrousit naše bojové dovednosti."[/rec] Byl to takový výstřel do tmy a ono procházení celého města neznělo zrovna jako dobrý postup, byl si toho dobře vědom, ale vzhledem k tomu, že neměl žádné konkrétní informace o tom, čeho by se měl tenhle tajemný problém týkat, nevěděl pořádně kde začít a musel to vzít hodně z obecna.
[rec=yoshiro]"Noriyuki-san a Kyouki-san se spojí s místními shinigami a pokusí se zjistit, jestli se v okolí neděje něco neobvyklého. Zkuste na to moc netlačit. Zeptejte se jich nejdřív na to, jak se ohledně svého zařazení cítí a co všechno to obnáší. Přes nudné otázky se postupně a nenápadně dostaňte k něčemu, co by mohlo stát za naši pozornost. Musí to vypadat jako typické interview."[/rec] Proč? Well. [rec=yoshiro]"Je to jenom tušení, ale z toho, jakým tónem vrchní kapitánka mluvila a jak moc si na to dávala pozor. Mám podezření, že v řadách Gotei 13 máme zrádce. A město Karakura s tím nějak musí souviset."[/rec] S těmito slovy se podíval na Noriyukiho, protože to byla odpověď na jeho otázku. [rec=yoshiro]"Kdybychom přišli jako inspekce v čele s kapitánem, mohlo by to vystrašit toho, koho hledáme. Pokud někdo takový je. Pořád tu jednáme v co by a kdyby, týme, ale i tak musíme být opatrní."[/rec] Všichni si během jeho dalšího povídání mohli všimnout jedné věci. Začal je oslovovat jejich křestními jmény. Byla to součást toho, co říkal předtím, než vešli do portálu. Od teď jsou tým a jsou si rovni.

[name=kyouki]Ishibumi Kyouki[/name]

Vskutku, kapitána Ruyichiho Kyouki neznala nijak bedlivě, což zřejmě byla ostuda, kdyby se brala za ukázkového člena třetí divize. Naštěstí tam nebyl Aki nebo kdokoliv jiný, kdo by ji hned do ruky vrazil složku kapitána deváté divize k přečtení. Její uvažování nad tím, že rozmělnění skupiny by mohlo pomoci se jim lépe dostat ostatním pod kůži bez toho, aby se museli ptát sami sebe, co tam dělá kapitán se dvěma podkapitány a dalšími členy, pramenilo čistě z dob na akademii, kdy věděla, jak někdo mohl nad takovou skupinkou přemýšlet. Ať už byl Ruyichi známý jakkoliv, nikdo nemohl shodit jeho pozici jakožto kapitána. I když jeho touha po sólo kaprech byla jakkoliv velká. Jedna věc je ale když jde někam sám a vyptává se a druhá, když má za sebou další lidi a přímé rozkazy od vrchní kapitánky. Samozřejmě o tom druhém nikdo nemusel vědět, ale kdo ví do čeho přijdou. Zatím jim kapitán nepředal jiné další informace o jejich destinaci. Jenom podezření, že se tam něco bude dít. 
Když ale přejdeme na jiné důležité věci, Chieko přijala tykací dohodu. [trec=kyouki]Můžeš mi říkat Kyouki nebo jakkoliv budeš chtít,[/trec] zmínila mile a podívala se na opatrného kocourka. Opatrně k němu natáhla ruku, aby ho mohla poškrábat za ouškem: [trec=kyouki]To platí i pro tebe, Kuro-nyan,[/trec] a podrbala ho, jestliže se nechal. Chieko takhle mohla jasně zjistit, že Kyouki je taktéž kočičí osoba. Než se ale stihla dát do další small-talk, Ruyichi spustil další plánování. Moc se jí nelíbilo, že byla pod vedením nějakého no-name člena, ale zřejmě to byla jakási pojistka toho, aby Kyouki nevyužívala své pozice a nedávala nesmyslné rozkazy přímo Noriyukimu. I když si tedy měli být rovni. Chtěl snad kapitán vidět, jak dokáže pracovat s někým z jejich oboru? Nebo ji hned nechce předhodit velkým hráčům jako je Chieko? Mohla si domýšlet cokoliv, hlavní však bylo zachovat si tvář, ať se jí to nelíbilo jakkoliv. [trec=kyouki]Ráda s Vámi budu spolupracovat, Noriyuki-san,[/trec] formálně stvrdila jejich novou skupinku. Možná to tak ale bude lepší. Řádoví členové leckdy toho věděli mnohem víc než samotní oficíři. Navíc Chieko na první pohled vypadala jako stydlivá holčina, takže tam to bude chtít dlouhodobější zpracování. Líbila se jí ale vidina toho, že nepatří do útočného týmu. Znamenalo to, že se bude moct většinu času flákat. Tedy naopak zpracovávat Noriyukiho, aby pustil jakoukoliv božskou, kterou v sobě měl. Její touha po souboji byla totiž naplněna částečně zástupce jedničky, takže se nemusela hned vrhat do dalšího nebezpečí. No, a hned jak je kapitán rozdělil, vyřešil tím i její další starost. Dostala naslouchátko na místo spiritphonu. Ať už k tomu byl důvod jakýkoliv, zřejmě to bylo rychlejší než nastavit nové zařízení a souhlasit se všemi právnickými kličkami ve smlouvě, aby pak mohla psát veřejné zprávy do éteru. Nasadila si tedy spokojeně naslouchátko. 
Nakonec přišly poslední rozkazy od kapitána. Ona a Noriyuki budou dělat interview, takže to celé bude stát právě na něm a ona bude přihlížet. Nikdy nikoho nezpovídala, navíc Noriyuki zřejmě bude znát nějaké pokřivené taktiky jak z lidí dostat i social security number jejich vlastní matky, takže jenom kývla na souhlas a usmála se. Hned poté ale dropl kapitán další, zřejmě za celou dobu nejzajímavější, bombu. V řadách Gotei 13 byl zrádce! Možná. Je tedy zajímavé, že pro to posílají kapitána deváté divize namísto druhé divize a Onmitsukido. Přeci jenom jestli to byla pravda, tak je to poměrně veliká věc. Proč tedy zrovna oni? Celá tahle mise najednou začala nabírat zvláštní otáčky. Nemohla si ale stěžovat. Její účel byl pro tento moment jiný. [trec=kyouki]Víme proč je s tím právě spojená Karakura? Zmizeli tam nějací shinigami na nějakých misích? Nebo se do Seireitei dostaly nějaké řeči z řad nasazených shinigami právě tam?[/trec] začínalo jí to ale trochu zajímat. Obávala se ale, že kapitán v tom bude stejně slepě jako zbytek.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

Chieko souhlasila s nabídnutým tykáním. Sice si na to bude chvíli zvykat, jak Kyouki ještě vůbec neznala, ale vypadalo na začátek přátelství. Chieko hřálo u srdíčka, že si za jeden den stihla najít dvě kamarádky. To bylo o...dvě kamarádky víc, než za celý život.
[rec=chieko]"Dobře...Kyouki-s...chan."[/rec] odvětila se stydlivým úsměvem, když jí Kyouki řekla, aby jí říkala jménem nebo jakkoliv chce.
No a pak promluvila na Kura, který se zarazil nad tím oslovením. [rec=kuro]"Nyan? Huh?" [/rec]vypadlo z něj. Disrespect byl tady velkej. Větší, než když ho Chieko chtěla pojmenovat Anděl. Odtáhl se a tlapkou odstrčil ruku Kyouki. [rec=kuro]"Kuro-san bych prosil."[/rec] pronesl.
Poté kapitán rozhodl, že se dle návrhu Kyouki rozdělí. Přesněji na dva týmy. Zpravodajský a útočný tým. Chieko popravdě doufala, že skončí v tom zpravodajském. K útoku neměla víceméně nic. Kapitán udělal dramatickou pauzu, když volil vedoucího skupiny. A díval se při tom přímo na ní, z čehož Chieko stresem tuhly svaly v šíjí, jak se modlila, aby nebyla vedoucím právě ona. Určitě by to pokazila. Proto si také oddychla, když kapitán řekl Noriyukiho jméno. To rozhodně dávalo smysl. Byl to zkušený novinář již řadu let. Určitě věděl, co dělá na rozdíl od ní, která byla ve své funkci a deváté divizi celkově teprve první den.
Pak ale Chieko došlo, že k Noriyukimu přiřadil pouze Kyouki a tím pádem ona skončila v tom útočném týmu. Chieko zbledla. Přesně to byl ten výraz, který kapitán viděl, když kontroloval, jak se tváří. Myslela si totiž, že útočná jednotka znamená boj a to bylo něco, co nebyla zrovna její parketa. Chieko zavrtěla hlavou, aby zahnala stresující myšlenky a převzala si od kapitána sluchátko, které si strčila do ucha. Možná útočný tým neznamenal boj. Přeci jen kapitán říkal, že tam jsou proto, aby zasáhly, když bude třeba. Navíc s ní bude sám kapitán. Bude to v poh.... a v tom kapitán řekl, že budou lovit hollow, aby si obrousili bojové schopnosti. Chieko sklopila hlavu do dlaní. Jak měla brousit něco, co neměla?
Z depresivních myšlenek jí vytrhla až zpráva o tom, že v řadách Gotei je možná zrádce. Chieko zvedla hlavu a překvapeně na kapitána hleděla. Proč by někdo zradil Gotei? A na čí straně by potom byl? Sám by určitě neměl proti celé Gotei šanci. Nebo ano? Ale proč? Byla z toho velmi zmatená.

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name] [name=papu]Papu[/name]

Ještě než vůbec dorazili na místo, tak už si je kapitán začal rozdělovat. Nori tak trochu doufal, že na téhle misi bude plnit jen podpůrnou složku, možná si skočí do elektry kouknout, co mají nového a zároveň udělá nějaký ten rozhovor. Problém byl, že přesně to tady kapitán plánoval a tím pádem vyfasoval velení on a ne Chieko. Proč to nebyla Chieko? Kuro-nyan by to za ní určitě zvládl.
[rec=papu]"Kuro-nyan?"[/rec] zaparafrázoval Papu velmi tiše a Nori mu rychle chytil zobák, aby to nerozpálil na plné pecky. Nemuseli spustit interdivizní válku mezi ptactvem a kočičovstvem.
[rec=nori]"Rozkaz, taicho!"[/rec] odsouhlasil nové pověření. [rec=nori]"Taktéž, Ishibumi-fukutaicho. Samozřejmě jinak budu dodržovat řetězec velení, vyšší hodnost zde máte vy. Povedu pouze rozhovory, pokud vám to nevadí,"[/rec] odsouhlasil úsměvem slova zástupkyně. Jelikož o ní věděl kulový, rád by si doplnil znalosti během jejich společné spolupráce.
Potom tam však Yoshiro rozjel něco, co ho velmi znepokojilo. Zrádce mezi nimi? Tedy, jakože mezi Shinigami celkově. Proč by to někdo dělal? Ale asi by tohle podezření vysvětlovalo přítomného kapitána v akci. Jenže taky to tím pádem vytvářelo mnohem větší tlak na získávání informací. Dokonce i Papu se zatvářil vážně, jak jen mu zobák dovolil. Byl čas to brát trochu více seriózně. Jako za starých časů v páté divizi.
[rec=nori]"Kolik Shinigami aktuálně v Karakuře slouží?"[/rec] zeptal se. Věděli, že je to nějaká základna, ale obvykle nesloužilo v jednom městě příliš Shinigami najednou. I když... tady byla vysoká aktivita.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki k tomu přidal svůj názor na to, jak si všiml, že kapitán funguje, ale zdá se, že neměl pořádně pravdu ani on. Nebo tedy, částečnou, a tak to odhadl trochu špatně. Ale to se rozhodně nic nedělo. Kapitán se tak rozhodl, že je přecijen rozdělí tak, jak podkapitánka Třetí navrhovala, a hnedka tomuhle rozdělení dal podobu. Tatsuki se měl přidat ke dvěma nejvyšším velitelům Deváté divize, a být v takovém bojově-podpůrném zvláštním týmu, zatímco podkapitánka Třetí a ten z Deváté pak dostali za práci dát se na první sběr informací. A také, pro Tatsukiho překvapení, kapitán zvolil svého člena jako velitele téhle skupiny. Tatsuki nevěděl, jestli to bral jako nadržování své divizi nebo jako potvrzení, že to myslel vážně s tím, že si jsou všichni rovni a prostě jen věření svému člověku, u kterého věděl, že to zvládne.
Tak jako tak, Tatsuki pohlédl na Nekonome-san, která...well, nevypadala moc šťastně z jejího zapojení do jejich týmu. Tatsuki se nad tím trochu ušklíbl - on sám nesnášel bojování, takže doufal, že nebude třeba, aby musel tasit meč. Ale tak, vždycky je mohl podporovat svými jinými schopnostmi, to mu už tolik nevadilo. Tatsuki pak kývnutím poděkoval, a i on si nasadil to poslouchátko a mluvítko do ucha, aby tedy byl ve spojení s ostatními. [rec=tatsuki]"Doufejme, že to tady má místní hlídka pod kontrolou."[/rec] potvrdil jen, že rozumí, ale rovnou u toho vyjádřil svoji nechuť bojovat. Tak jako tak, nedalo se nic dělat. Měli kapitána, moc hollowů by je nijak moc překvapit nemělo, co si budeme.
Pak ale Kapitán začal teprve nechodit kolem horké kaše, a začal mluvit o svých teoriích, proč byla vyslána právě takhle velká a silná skupinka právě sem. Kapitán Ruyichi tušil nějakou zradu v jejich vlastních řadách, podle nervozity vrchní kapitánky. [rec=tatsuki]"Přišlo mi to zvláštně nabyté."[/rec] přikývl k tomu zamyšleně Tatsuki. No, teď dávalo ještě větší smysl, aby se rozdělili - rozhodně by případný cíl neměl vědět, že se děje něco zvláštního, a že došel jen tak kapitán. [rec=tatsuki]"Jestli se někdo takový mezi námi schovává, bude extra nebezpečný. Buďte opatrní. Zkuste se vyhnout konfrontaci, dokud nebudeme zase spolu."[/rec] varoval je Tatsuki. Zrádci byli ti nejnebezpečnější z nepřátel. Jinak byl ale tedy ready vydat se na pátrání.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[rec=yoshiro]"Bohužel nevím,"[/rec] odpověděl Kyouki upřímně na její otázku ohledně mise a její spojitostí s Karakurou. [rec=yoshiro]"Jsem si jistý, že mi vrchní kapitánka chtěla říct víc, ale než to udělala, zastavila se a místo toho mi připomněla, že jsem novinář a moje práce je zjišťovat věci."[/rec] Chtěl, aby jeho tým chápal, že do toho jdou víceméně naslepo a od všech se bude vyžadovat stoprocentní pozornost. [rec=yoshiro]"Myslím si, že nechtěla nic říct, protože měla pocit, že by to mohl slyšet někdo, kdo to slyšet nemá a tak to celé zamaskovala za novinařinu. Proto jdeme my a ne tým z druhé divize."[/rec] Byla to trochu otrava, protože se těšil na to, až se dá do psaní svého článku o čtvrté divizi, který si tak hezky naplánoval, jenže rozkazy od vrchní kapitánky nemohl ignorovat.
[rec=yoshiro]"A jen aby to bylo jasné,"[/rec] začal poměrně vážným hlasem. [rec=yoshiro]"Když říkám zrádce, nemyslím tím jednotlivce. Byl bych rád, kdyby ze mě mluvila pouze moje touha přivést na světlo pravdu o nějaké divoké konspiraci, ale na to to celé svedeme až po pečlivém vyšetřování."[/rec] Měl svoje vlastní informace o několika kontroverzních věcech, které se odehrávaly za uzavřenou oponou Seireitei, ale tam teď chodit nehodlal, dokud nebude mít sám trochu jasno v tom, co se tady vlastně děje.
[rec=yoshiro]"Pokud jsou moje informace pořád aktuální, tak by se měl v Karakuře nacházet jeden oddíl, Noriyuki-san. Kolik přesně shinigami to je, netuším."[/rec] Ono záleželo na tom, jak byla situace v Karakuře špatná. Navíc velikost takového oddílu se mohla den na den lišit. Když bylo potřeba posílit, tak někoho prostě vyslali. Když byla situace delší dobu v klidu, mohli naopak ubrat. Ono hodně měst bylo pod ochranou jediného shinigamiho, ale Karakura byla z nějakého důvodu speciální, takže si žádala větší počty.
[rec=yoshiro]"Nebojte se, Tatsuki-san, nebudu vás nutit bojovat."[/rec] Nešlo si nevšimnout Tatsukiho nechuti. On ji vlastně pravděpodobně ani neskrýval. [rec=yoshiro]"Řekl jsem, že můžeme, ne musíme. Pro to tu navíc nejste a očekávám to od vás jen v krajním případě."[/rec] Specifikoval to trochu, aby nikdo neměl pocit, že na ně klade nějaké nerealistické nároky.
[rec=yoshiro]"Musím se ale přiznat, že by mě ale taky zajímalo, proč zrovna Karakura."[/rec] Vrátil se myšlenkami ještě k otázce, kterou nadhodila Kyouki. [rec=yoshiro]"Otázkou pak je, zda je to celé nějak spojeno právě se skupinou, která ve městě aktuálně působí a nebo má vrchní kapitánka pocit, že tam potenciální nebezpečí nějak operuje."[/rec] Podělil se nahlas o svoje myšlenky.
Potom se na chvíli odmlčel a pohledem přejel Chieko, která tam během několika vteřin prošla zhruba půlkou pěti fází smutku. [rec=yoshiro]"V pořádku?"[/rec] zeptal se zástupkyně. [rec=yoshiro]"Co si o tom všem myslíte vy?"[/rec] zeptal se zástupkyně na její názor.

[name=kyouki]Ishibumi Kyouki[/name]

Udělalo jí radost přijetí od Chieko a že si vybrala právě oslovení s -chan. Hned cítila to bující přátelství mezi nimi, i když si stihli prohodit jenom pár slov. [trec=kyouki]Chieko-chan,[/trec] zopakovala její oslovení, aby utvrdila tak jejich nově navázané pouto. Byl to sice malý krůček, ale Chieko působila jako introvertnější typ, tedy čím víc bude zesilovat vztah mezi nimi, podaří se jí tak dostat její přízeň až ji bude plně důvěřovat. Oříšek už byl jenom její kocour, který byl buď ostražitější nebo namyšlenější. Začínala chápat, proč jsou spolu. Zřejmě se jedná o jakýsi protipól, který ji drží od naivity a doprovází ji životem. To bylo minimálně pro Kyouki zajímavé, protože to za prvé byl její první mluvící kocour a za druhé nic takového zatím v útulcích neviděla. Vždy měla kočky za sebejisté, samostatné a hlavně tvrdohlavé. Co je tedy spojilo takto dohromady? Začínala se víc a víc těšit, až se o Chieko dozví další věci. [trec=kyouki]Omlouvám se, Kuro-san. Smím?[/trec] sice ji odtlápnul poprvé stranou, ale nabídla se znova. Možná když projeví dostatečnou pokoru, taktéž se dostane na jeho milejší stranu. 
Následovně se ozval i Noriyuki a zareagoval na to, že se oficiálně kapitánem stali menším týmem, co měl na starost interview. [trec=kyouki]Na to se vůbec neohlížejte, Shirogane-san. Sám kapitán nám dal jasně najevo, že si máme být při této misi rovni,[/trec] jak odrážela Noriyukiho formality, tak si sama začala sundávat pásku z ramene, [trec=kyouki]Jsem čerstvě zástupkyní třetí divize, tedy zatím o mé pozici nikdo neví, a toho můžeme využít. Ostatní jen budou raději komunikovat s někým na jejich pozicích, než s vyššími důstojníky z jiné divize,[/trec] vysvětlila její hlubší smysl odložení pásky. Tu schovala někam do hrudního výstřižku, kde se nejen vešel, ale i schoval tak, aby nebyl skrz uniformu viditelný. Usmála se posléze na Noriyukiho, jestli to celé pochopil. 
Mezitím jim kapitán detailnější vylíčil o jaký typ zrádců šlo. Zřejmě to nebyl jedinec nebo menší skupinka, ale dost možná větší logistický celek. Ať už to skutečně byla jenom konspirace nebo jenom přehnaná opatrnost, museli bát zřetel na to, že to nemuselo být ani zdaleka tak daleko od pravdy. Jak tedy skrz rozhovory odhalí něco takového? Nebudou se spříznění lidé snažit o co nejmenší viditelnost? Proč by jim tedy poskytovali jakékoliv informace? Ne, museli se spíše zaměřit na to, co se začala šuškat mezi obyčejnými shinigami. Samozřejmě, jejich systém nebyl perfektní a ani sama Kyouki nebyla na kdovíjak světlé stránce celé Gotei 13, ale díky ní dostala jistou svobodu, kterou předtím v životě neměla. Její cíle tedy neměli konec v zrušení systému či ho jakkoliv zrazovat. Ale i tak se musela dostat do jakéhosi mindsetu, že i přes jejich možnosti, ne všichni shinigami musejí být spokojení. A tak by zřejmě měli směřovat své vyšetřování. Jestliže Noriyuki zvládne novinářskou část, Kyouki tam musela být pro to, aby vyřešila tu osobitější část. Ta, která se většinou do médií právě nedostane. To ale nemohla nijak projevit nahlas, protože určitě by dostala spousty protiargumentů, že tomu tak není. Minimálně měla takový pocit z kapitána devítky. Ten by něco takového nerad slyšel. Ne, byla tam od toho započít pozitivní vztahy, ať už si myslela cokoliv. 
Na její poslední dotaz kapitán zareagoval neurčitě. Karakura byla známá hodně věcmi, ale zárodek zrádců? Proč zrovna v Karakuře? No, to právě budou muset zjistit. Takže bez obhlédnutí terénu se nikam neposunou. Do toho ale Chieko z narudlého zapadajícího sluníčka přešla na pouštní měsíc v jasné noční obloze. Měla jakési tušení, že to možná bylo po zmínce hollow a bojování. Neřekla by, že by ji v tom moc chápala, Kyouki by si to klidně vyměnila, ale zřejmě měla své důvody. Málo sebevědomí? Trauma z poslední mise? Mohlo to být cokoliv. Kapitán ji ale přinutil vyjádřit názor na celou věc. Kyouki ale ještě předtím chtěla svoji novou kamarádku povzbudit. [trec=kyouki]Kdyby něco, okamžitě Vám i tak přijdeme na pomoc. Jak říkal už Tatemori-san, vyhýbat se jakékoliv větší konfrontaci. Navíc, máme na naší straně kapitána,[/trec] usmála se na Chieko a nakonec na Yoshira. Snad to minimálně v něčem Chieko ujistilo. Ale i kdyby se s ní ráda vyměnila, Kyouki si už stanovila nějaké cíle, kterých chtěla dosáhnout. Úspěch na této misi nejen že pomůže něčemu důležitému, ale zároveň umožní otevřenější spolupráci mezi devítkou a třetí, která se v takových věcech specializuje. Tedy jestli skutečně existuje nějaká zrada, tohle je jenom počátek.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

Chieko se usmívala s jistou dávkou stydlivosti a radosti, že získala další kamarádku. I přes to, že Kuro to přátelství prozatím neviděl. Ten se tam totiž dohadoval o tom, jak ho má Kyouki oslovovat. Asi ho to Nyan urazilo. Kyouki se ale nenechala odradit a už s preferovanějším oslovením se zeptala, zda ho může podrbat. [rec=kuro]"Můžete mi potřást tlapkou..."[/rec] bylo k čemu Kuro nakonec svolil a natáhl svou tlapku dopředu. Podrbat se ale nenechal.
Pak se tam probírala spousta organizačních věcí a teorií o zrádcích, z čehož byla Chieko dosti zmatená, jak si její čistá duše neuměla moc představit, proč by se někdo v Gotei chtěl stát zrádcem.
Když přišlo řeč na boj s Chieko to viditelně zamávalo a dle všeho to neuniklo ani kapitánovi ani Kyouki. První zmíněný se jí začal ptát, jestli je v pořádku a co si o tom všem myslí a druhá zmíněná ji povzbuzovala. Chieko se na Kyouki vděčně usmála, než se podívala na svého kapitána. [rec=chieko]"Já...nemám žádné...bojové schopnosti...Jen podpůrné...léčení...poutání..." [/rec]pronesla rozpačitě co jí trápilo. Co když si o ní kapitán bude myslet, že je k ničemu? Ne, že by na podpůrných schopnostech bylo něco špatného. Přeci jen tu měli Tatemoriho-san, ale ten tu byl přímo kvůli tomu. Proč tu vůbec byla ona?
Pak si vzpomněla, že se jí vlastně kapitán ptal i na názor. No...to bylo těžké, když z toho byla zmatená. [rec=chieko]"Um...m-myslím...že máme málo informací...na nějaké závěry..." [/rec]dodala ještě tedy, zatímco si jemně v nervozitě mnula sepnuté ruce.

>>> Karakura a okolí

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name] [name=papu]Papu[/name]

Podle slov kapitána to vypadalo, že i vrchní kapitánka měla z téhle jejich mise těžkou hlavu. A kdo by se divil, zrádce ve vlastních řadách vždy napáchal víc škod jak nepřítel před branami. Taky byl trochu problém, že byli vysláni do města, kde se dělo furt něco a sloužila tam celá jednotka. To bylo rozhodně horší jak jeden dva shinigami. Takhle musí obehrát mnohem víc lidí jejich hrou na vyzvědače. To taky dávalo smysl tomu, proč tam šla jejich divize a ne druhá, třetí nebo jakákoliv jiná. Měli se v tom vrtat a přijít tomu na kloub.
Když zástupkyně 3. divize následovala rozhodnutí kapitána vzdát se označení, přikývl. [rec=nori]"V tomto případě pak přebírám velení,"[/rec] oznámil s úsměvem, neboť nemusejí nic vysvětlovat. Pochyboval, že by ta jednotka, ke které mířili měla akutální info nebo datadeníček o tom, kdo jim teď kde šéfuje. Snad o tom nebylo moc věcí na spiritfounu.
[rec=papu]"Kdyžtak udělám rychlou spojku. Můžu si poletovat nad Karakurou a nebude to tak nápadné,"[/rec] pronesl Papu, když Kyouki nabízela okamžitou pomoc v případě nutnosti. Ale jako kdyby Ruyichi-taicho potřeboval nějakou pomoc. Kdyžtak to prostě sváže Chieko, však to podle jejího koktání zvládala.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

A tak teda Tatsuki především poslouchal, co kdo k tomu má. Také si ale všímal různých charakterů na různých místech, a popravdě byl celkem překvapen z toho, co viděl. Kapitán tedy se choval přesně tak, jak by od kapitána Devítky očekával, ale i když si už předtím všiml, že Nekonome-san se zdá být stydlivější a opatrnější, rozhodně nečekal takovýhle pohled strachu, co se týkalo nějakého případného bojování. On sám boj neměl rád, takže s ní samozřejmě naprosto soucítil, ale on byl ve čtvrté divizi, a ještě k tomu nebyl ani zdaleka podkapitán. Zato Kyouki se zdála velmi přátelská, skoro jakoby její hlavní mise bylo si spíš udělat kamarády, ale tak hej, to Tatsuki nesoudil, každý byl prostě nějaký. Shirogane-san mezitím vypadal relativně zkušeně a pevně ve své pozici, jako někdo, kdo tam v deváté straší a dělá svoji práci už nějakou dobu. To bylo zajímavé... Tatsukiho napadlo, jak se on cítí kolem toho, že ho Nekonome-san převyšuje hodností.
Tak jako tak, Tatsuki tam nesledoval tohle kvůli dramatu a dělání VKV, ale spíš proto, že si hlídal, kdo by mohl potřebovat pomoc při nějaké případné konfrontaci, a kde se má se svým případným supportem zaměřit. Tatsuki i trochu jemně vyjádřil svoji nechuť k bojování, a kapitán tohle pro jeho překvapení zachytil a slíbil mu, že se od něj žádné nečeká. [rec=tatsuki]"Děkuji."[/rec] odpověděl prostě střídmě, ale jeho vděčnost mu byla vidět v očích, že je rád, že ho někdo na vyšších pozicích chápe, protože většinou to tak nebylo. Většinou to bylo 'jseš shinigami, tohle je tvoje práce'. A ani 'ale čtvrtá divize ' tomu nepomohlo.
Kapitán se také zeptal na to, co si o tom podkapitánka myslí, a ta mu řekla, že si myslí, že je moc brzy na to dělat závěry, že nemají dost informací. [rec=tatsuki]"Pravda. Pojďme nějaké zjistit."[/rec] okomentoval to jen podpůrně. On sám si už připadal celkem připravený na to, dát se do akce. Plán už měli, měli komunikaci mezi sebou nejen technologicky, ale ještě i skrze papouška, který se k tomu nabídl. Čas na to přijít tady tomu problému na zub, aby se Tatsuki mohl vrátit pomáhat lidem do nemocnice. Popravdě, normálně by měl pocit, že tady nemá moc co dělat a že stejně s kapitánem po boku tu nebude, v čem by měl pomoci... ale něco v hlavě mu říkalo, že si to tu říká o problémy a že to tak jednoduché nebude. Měl prostě neblahé tušení, že to bude pořádně zamotané.