Prostory 6. divize

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Jelikož nikdo další si Razakiho příliš nevšímal, tak se soustředil především na záležitost, kvůli které přišel. Razaki poodešel dostatečně stranou, aby nerušil dýchánek v altánu, než se konečně dostal k věci. [rec=razaki]"Dostal jsem rozkaz z 1. divize - v Hueco Mundo se údajně ztratily celé 2 týmy a potřebují, aby se ztratil třetí..."[/rec] řekl než si odkašlal a opravil se. [rec=razaki]"A potřebují, aby to někdo vyšetřil a v ideálním případě jim pomohl dostat se zpět... v méně ideálním případě zjistit, co se s nimi stalo. A jelikož není moudré posílat tam nikoho samotného, byl jste mi doporučen jako doprovod,"[/rec] řekl Razaki narovinu. Nebylo třeba chodit kolem horké kaše.

[rec=razaki]"Výhodou je, že pokud tam zahyneme, nemusíme ani jeden řešit, že nám už 3. týden dlužíte knihu,"[/rec] pokusil se to Razaki vzít z té lepší stránky. Vypadalo to, že "Svět Aktu" přeci jen nevrátil. [rec=razaki]"Co tomu říkáte?"[/rec] zeptal se a podal mu papír s rozkazy, kdyby si je snad chtěl přečíst.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Jen co kapitán Razaki vybalil, řekněmě dost otevřeně, účel své návštěvy, Daisuke zamrzl.
[myslenky=daisuke]Na...misi...do Hueca Munda...rodiště hollow...nekonečné písky...dva týmy...[/myslenky]
Srdce mu začalo bít jako o závod, myšlenky v hlavě se zacyklily. V uších slyšel pouze hukot a svět kolem něj se začal stahovat do jednoho mrňavého bodu daleko daleko za Razakim, kam Daisuke v tuto chvíli civěl.
Z hlubin jeho paměti se jako hustá dusivá mlha začaly drát vzpomínky...vzpomínky na vlastní selhání, které jej pronásledovaly jako stín, které mu nedaly v noci spát a které z něj udělaly závislého na lécích na uklidnění...
Slyšel jejich křik, volání o pomoc...proklínání...pláč...před očima se mu začaly objevovat tváře...ano ty děsivé tváře a oči...plné....zášti...a zklamání...
[trec=daisuke]Mi-mise...do...Hueca munda...[/trec] Vydal ze sebe bez známky emocí...ani nevnímal, že to říká.
Dlouho potlačované vzpomínky, spuštěné Razakiho vtípkem a samotným faktem, že má jít na misi mu v havě udělaly guláš a následný přiliv myšlenek, pochybností a neexistujících eventualit způsoboval, že Daisuke zamrzával.
[myslenky=daisuke]Co...když zemřu? Ne co když semře kapitán? Ne co když zemřeme oba? Ne co když ho zabiju...NE co když on zabije mě? Ne co kdy...co když..co když....co co co coo......[/myslenky]
Začínal hyperventilovat, srdce mu bilo jako o závod...jeho tělo se začínalo dostávat do panické ataky a samo si vytvářelo příznaky.
[trec=daisuke]Doprovod...[/trec] Odpověděl polohlasně.
Už se viděl tam pokrytý pískem, mrtvý...požírán těmi zrůdami...navždy ztracen....on nechtěl...
Pomalu se chytl za hruď kde ho bijicí srdce začínalo bolet jako by mělo selhat.
Pak Razaki nadhodil další vtípek o vracení knihy...což ho naštěstí ukotvilo v realitě natolik aby zase začal vnímat.
Zaostřil pohled na Razakiho...
[trec=daisuke]Knížku..říkáte?[/trec] Pronesl už více zaujatě, tehdy mu tak nějak začínalo docházet co se s ním vlastně děje a jeho ruka bleskurychle vystřelil k pasu kde se mu houpala doutnající dýmka.
Na jeden obří zátah si z dýmky šluknul, víc než kdy kdo asi šluknul z čehokoli. Dostatečně na to, že dýmka nakonec vyhasala a on do sebe dostal dostatek uklidňující látky, aby mu opět potlačila myšlenky a zklidnila nervy. Dost také na to, že se mu hlava mírně začala točit.
Nicméně přerušil cyklus paniky, a mohl tak Razakimu normálně odpovídat.
[trec=daisuke]Hmm...Svět Aktu je opravdu čtivo pro které se vyplatí zemřít...dokonce i s kalhotama plnýma písku...[/trec]
Pokusil se oplatit vtípek, který Razaki nadhodil.
Jen mimoděk převzal rozkazy, které mu Razaki předal a zbězně je proletěl. Ani nečekal, že by tam bylo něco ve stylu "Vaše mise, přijmete-li ji" místo toho tam byl čistý a jasný rozkaz vrchní kapitánky...a tomu se bohužel odporovat nedalo.
[trec=daisuke]Tak tedy pojďme...nemůžeme si nechat ujít možnost se vepsat do dějin...byť to bude Černá Kronika...veďte prosím kapitáne...jsem vám k plné dispozici...[/trec] Uklonil se znova.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki neměl tušení o tom, co se děje v hlavě zástupce kapitána 4. divize. Byl ale vychován tak, aby nerušil, pokud měl někdo dramatické flashbacky. Proto pouze čekal, až dokončí své větné fragmnty. Významně pokýval hlavou při tom prvním. [rec=razaki]"Ano, mise do Hueco Munda,"[/rec] zopakoval fragment. Poté to samé udělal znovu.[rec=razaki] "Ano, doprovod..." [/rec] přikývl. Celkově vzato byl Razaki dobrý posluchač, což opět dokázal, když bezchybně zopakoval i jeho třetí fragment [rec=razaki]"Ano, knížku... říkám," [/rec] dodal a pozoroval, jak absorboval dostatek dýmky na tři lékařské studie.

[rec=razaki]"Hmmm... nejsem největší fanoušek písku..."[/rec] dodal Razaki. [rec=razaki]"Ale co se dá dělat... rozkazy jsou rozkazy a já vždycky chtěl vidět jak vlastně Hueco Mundo vypadá,"[/rec] řekl Razaki. Jeho vytříbené kapitánské smysly mu napovídaly, že tam pan zástupce už minimálně jednou byl... to se mohlo hodit, pokud by nechytl další dramatický flashback uprostřed boje o život. [rec=razaki]"No, nicméně děkuji za ochotu, je hezké nemuset jít sám. Jsem si jistý, že to bude zábava... přeci jen... co by se mohlo pokazit," [/rec]

> Asi Hueco Mundo přes 1. divizi?

Kuchiki Yasumaru

sledoval, co se děje v okolí. Teprve Sai mu připomněl, když si k němu spolu se Suki zase dřepl, že úplně zapomněl dávat pozor na to, kvůli čemu tady byli!
"Hmm... ne, zatím jsem nic neviděl," odpověděl, aby se neprozradil, a rychle vyhlédl směrem k jezírku, kam uaostil zrak.
Každopádně kapitán desáté divize asi zlodějem kaprů nebyl, nebo to aspoň hodně dobře maskoval.
Už padla opravdová tma. Zahrada byla tichá, nikdo se nevydal na romantickou noční procházku. Což bylo asi dobře. Kdyby se právě teď třeba Hikari rozhodla dát si trochu jasmínového čaje v altánku, Yasumaru upřímně nevěděl, co by jí řekl.
Po nějaké době se přistihl, že se dost nudí. Měl by být připravený a čilý, ale nějak se mu to nedařilo. Snažil se přemáhat zívání a nenápadně pokukoval po termosce s kafem, jenže někde slyšel, že se nemá mixovat alkohol a kofein, takže to nechtěl riskovat. Naštěstí aspoň část kimona politá alkoholem, která byla kvůli tomu docela studená, ho trochu probírala.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

koukala na podkapitána, který bral vylití lahve velmi sportovně. To ji potěšilo! Suki by na sebe byla opravdu naštvaná, kdyby si ho hned takhle ze startu znepřátelila. [rec=suki]"No, tak by mě to mrzelo,"[/rec] reagovala s jemným úsměvem, [rec=suki]"ale jsem ráda, že je to v pořádku."[/rec] dodala.
Potom podkapitán připomněl, že jsou na misi, a proto by se měli opět přikrčit a chovat se nenápadně. Použil přitom slovo rozkaz a pak ho ještě znovu zopakoval, když Suki podal láhev, kterou od něj bez řeči přijala. Nebylo na tom nic divného, ba naopak měl pravdu! Navíc to říkal spíše s úsměvem na rtu, ale Suki se cítila divně… jako kdyby jí někdo utlačoval plíce. To bylo vůbec poprvé, co dal Suki podkapitán nějaký rozkaz, a jí to bylo nějak… nepříjemné. Nechápala proč, byla na poslouchání zvyklá. Poslouchat Souchiho jí přišlo přirozené, kdysi míval celkem respekt. Kapitán byl sice trochu měkouš, ale znala ho už z akademie.… Ale Yashida-fukutaichou byl nový, nový podkapitán. [myslenky=suki]Myslela sis, že to místo bude tvoje, co?[/myslenky] Zněl jí její vlastní hlas v hlavě. Vůbec nechápala, proč se jí do hlavy zrovna teď vkrádaly podobné myšlenky. Že by to saké?
Suki se snažila utišit hlasy ve své hlavě tím, že si mocně přihnula z lahve, kterou jí vrazil do ruky podkapitán. Ostatně to byl rozkaz. Potom se snažila rychle přijít na jiné myšlenky.
[rec=suki]"Já… Můžu držet hlídku, stejně vypadá, že se zatím nic neděje,"[/rec] řekla polohlasně k oběma, zatímco se krčila za jednou z latěk.