Cesta na Sever (S)

Akachi Naito

Samozřejmě udělal z bezpečnostních důvodů ještě jeden krok dozadu, aby na něj nic nespadlo. Byl poměrně zklamaný, tohle se mohlo stát kdykoliv a nemuselo to být zapříčiněno žádným nepřítelem v okolí. Pohlédl na ostatní a nahodil svůj kůl velkej úsměv.
Možná je na čase jít dál, než to tady spadne celé..
Pravil a ještě jednou se trochu pousmál, když checkoval tu díru od shora dolů.

Akkaku Naito

Brácho? houkl jsem směrem k Akachimu: Myslím, že tu mám důvod to tu ještě jednou aspoň zběžně prohlédnout. řekl jsem a setřepal ze sebe... tu věc. Měl jsem docela pevný nervy a silný žaludek, ale tohle je něco, co člověk prostě nečeká. Ostatně to nečeká asi ani jiná věc než člověk. Shinigami třeba.

Eshen

Ozvala se rána, a začala se propadat značná část stropu. Eshen udělal to, co ho napadlo jako první - opustil kapitána který vypadal, že se o sebe nějak postará, a shunpem se objevil za kapitánkou svojí. Nevěděl, jestli ještě spí nebo ne, a tak byl připraven jí chránit alespoň chvilku.. než by se začala chránit sama. To pak asi radši rychle pryč..
Každopádně, naštěstí je všechno minulo.. a zdálo se, že všichni jsou v pořádku. Teda, to mohl říct až po tom, co sedl prach, po kterém se skoro rozkašlal, což ale neudělal, protože to neudělali ani jeden u bratrů a on nechtěl vypadat jako někdo, koho porazí prach.
Když si pak letmo všiml, co vlastně dopadlo na jedno z jeho společníků, na nic nečekal, a vyrazil pomocí své Shinigamijské magie nahoru, aby zkontroloval, jestli nenajde něco nového. Déšť mu nevadil.. měl ho vlastně rád.. a taky mu pomáhal se pořádně probudit.

Akachi Naito

Jako tvrďák stále stál na místě a čekal, než spadne prach. Poté na něj zahejkal jeho bratr. Akachi se na něj ohlédl a spatřil to něco odpornýho.
Bašta..
Pravil trochu suše a šel pomalu doprostřed místnosti, rychlým pohledem se jen ujistil, jestli jsou všichni ourajt. Modrovlasej pán mezitím začal jednat a tak Akachiho nenapadlo nic jinýho, než se pomocí svého shunpa vypravit za ním, přeci jen to mohlo být nebezpečné. Navíc Akachi podle vzhledu borce soudil, že je více nebezpečný řečník, než šermíř.

Akachi Naito

Samozřejmě si všiml té brašny a také ho nenapadlo nic jiného, než si to zamířit přímo k té brašně. Akachi si dával pozor, aby se to tu ještě více nepropadlo, proto si nestoupl na zem, ale vytvořil slabou vrstvu reiatsu 10 cm nad podlahou, na které se udržoval. Popadl a otevřel brašnu, nějak ho nenapadlo, že by to možná mohlo být nebezpečné.

Akkaku Naito

Pánové? Tenhle shinigami byl strážný severní věže! A protože nemá hlavu, tak to nevypadá, že by umřel na chřipku! zavolal jsem opatrně nahoru. To by musel být sakra silnej kašel aby mu urval hlavu. dodal jsem ještě sám pro sebe v duchu a prohlédl jsem si tělo podrobněji.
Hledal jsem známky dalšího zranění. Ale i jiné věci, které by mi napověděly, jestli bojoval o život, nebo byl popraven ve spánku či v nějakém stavu omámení. Vzhledem k mým osobním zkušenostem s léčitelstvím a muč... vyslýchání by neměl být problém i na starém těle najít známky obrany. Posekané ruce na těch specifických místech a tak dále.
Co tam máte vy? houkl jsem ještě nahoru a jen se v duchu modlil, aby někdo odpověděl. A pokud možno někdo z mých společníků.

Eshen

I když si brašny také všiml, nechal kapitána, aby si ji prohlédl první, a sám pořád ještě obhlížel terén. Doopravdy nechtěl, aby se tu někomu něco stalo. Zatraceně, i kdyby se na misi, kde byl on ztratil jeden z těch dvou pánů dokonalých ve znakové řeči, i tak by ho to zatraceně mrzelo..
Každopádně, vzhledem k tomu, že nenašel už nic kromě hory prachu, zashunpoval ke kapitánovi, který se mezitím prohrabával v brašně. Jen, jakmile se všiml ruličky papíru, šáhl pro ní, ani nedal kapitánovi šanci. Tohle ho zajímalo.. chudák ten bezhlavák dole.
Ruličku rozbalil, připraven číst cokoli, co by tam bylo.. a nebo obdržet nějakou fajn kletbu, co v ní byla. Jó, někdo to vždycky schytat musí...

Akkaku Naito

Poté co jsem doprohlédl kosti, se můj zrak obrátil za mě. Poté co najdete mrtvolu... no... vlastně kolegy, kterému někdo usekl hlavu zezadu, aniž by se dotyčný bránil, nebo byl nějak pod vlivem nějaké látky, vás prostě napadne myšlenka: Co když teď stojí za mnou? Ano- je to hloupá myšlenka, ale pro své duševní zdraví jsem se otočit musel. Vstal jsem a opřel se o zeď. Nádech... výdech...
Shunpnul jsem nahoru s rukou na rukojeti katany... Mohli jste se ozvat, pánové. řekl jsem ledově, když jsem zjistil, že jsou v pořádku.

Akachi Naito

Byl maličko překvapený, že ten klučina začal číst papírek za něj, ale co se dá dělat. No a tak tam Akachi jen tak seděl a koukal na něj, tedy dokud nepřišel i jeho bratr, to potom koukal na ně, ne na něj.
Co píšou vejre?
Zeptal se modrovlasýho tejpka. V hlavě si mezitím představoval, co si asi tak myslí jeho bratr, přeci jen ho už jednou upozorňoval, ať se chová na úrovni.

Akkaku Naito

Jo... vejre... poznamenal jsem s tak chladným úsměvem, že by se za něj nemusel stydět ani bývalý kapitán 10. divize. Zle jsem se podíval na svého bratra a pak už jen přemýšlel, jak mu vysvětlit, aspoň... spisovnou japonštinu, když už ne třeba etiketu. Zároveň mě ale stejně jako mého bratra zajímalo, co tam ten "vejr modrej" čte.

Eshen

Jakmile to otevřel, okamžitě neumřel, z čehož měl poměrně kdesi uvnitř radost. Tak nějak se dneska na umírání ještě necítil, a už to padání stropu.. no, klasika.
Každopádně, nechtělo se mu to nahlas číst tady, protože by to musel dělat ještě jednou a času nebylo nazbyt, a tak se pomocí shunpa přesunul dolů, ke zbytku skupiny. Počkal, až ho borci napodobí, a jestli tak učinili, tak spustil:
"Vrchní kapitánce Sei Shounagon..
Na Severu se objevila záhadná...trhlina. Mí muži jsou zesláblí, nějaká záhadná nemoc je ničí.
Trhlinou přichází hollow, mnoho hollow....jsou silní.
Snažíme se bránit, Severní věž je pod útokem.
Přicházejí....přicházejí!
Žádáme o okamžitou pomoc.
Podepsán
Ryuu Ichinosuke, Kapitán Severní strážní věže." přesně přečetl, co tam bylo napsáno. Pak papír složil. "Je to dost starý. Před pár lety." pronesl. Vzpomněl si, co si povídala kapitánka předtím s Myou, a tak se na ni trochu tázavě podíval.

Akachi Naito

No a tak se tedy pomocí shunpa dostal dolů a poslouchal Modrý vlas. Levou rukou si projel strništěm od tváří až po bradu.
Mno..
Pravil a začal trochu přešlapovat na místě.
To co je přímo v dopise bych tolik neřešil, co jsem slyšel, tak tento problém už je dávno za námi. Více mi vrtá hlavou fakt, že zpráva se nikdy nedostala do Seireitei a že poslíčka někdo připravil o hlavu. Někdo očividně chtěl, aby se do Seireitei tato zpráva nedostala a podle zranění hádám, že tuto práci neodvedl hollow. Nebo se mýlím?
Při poslední větě pohlédl na svého bratra, o kterým věděl, že blíže zkoumal mrtvolu.
Samotný fakt, že se podlaha propadla právě během našeho pobytu může být taky jenom čistě náhoda, přesto navrhuji zabalit věci a pokračovat v cestě.
Ještě jednou koukl na svého bratra, snažil se kvůli němu používat jenom ten nejlepší slovník, co má uložený v hlavě. Byl na sebe hrdý.
Kapišto?
Poptal se ještě týmu nakonec. Takže to zase zkazil..

Akkaku Naito

Podíval jsem se na svého bratra a už začínal mít naděje, že se naučí chovat jako úctyhodný a vyspělý kapitán. A pak z něj znovu promluvil ten chlapík, kterej má všechno na háku a nebo aspoň na udici.
Zranění mohla být způsobena i hollowem. Tedy, pokud by byl ten chlap zdrogovaný, nebo spal. A ten hollow měl dost inteligence, aby ho zabil jednou ranou. Ale spíš to vypadá na práci někoho inteligentnějšího. Buď byl dobrý v plížení či užívání psychadelických a omamných látek. Nebo to byl někdo, koho tento shinigami znal a nebál se k němu otočit zády.
Usmál jsem se na ostatní. Odcházíme a sice je velice nepravděpodobné, že by to tu po těch letech stále bylo, ale stejně... kryjte si záda. poté jsem ještě hodil ledový pohled na svého bratra: Kapišto?

Taiketo Suki

Poté co se ve stropě udělala menší ďurka a všichni se hned hrnuli do vyšetřování, Suki jen stála a přemýšlela. Zůstala v přízemí a počkala než Akkaku ohledá ty kostičky. Pak vyslechla znění dopisu...
"Souhlasím s tím, že vyrazíme. Ten strop mohl být náhoda, ale nemusel. Pojďme tedy, ten dopis bych brala jako varování... Musíme si dát pozor a být obezřetnější... Doufám, že nás nic nesleduje," podotkla zamyšleně a začala si sbírat svoje věci. Když měla všechno sebrané, vyrazila ven do deště.

Akkaku Naito

Byl jsem první, kdo vyšel za kapitánkou a první co jsem venku udělal bylo, že jsem očima přelétl všechny úkryty, které jsem hledal již předtím. Pokud by daný pozorovatel nebyl dobrý přinejmenším jako důstojník druhé divize, měl bych ho najít. Přesto jsem ale nezůstal jen u prohlédnutí očima. Vnímal jsem i zvuky a pohyby větví. Bál jsem se neviditelných protivníků a začínala ve mně růst paranoia. S rukou položenou na rukojeti jsem ale stále vypadal klidný a vyrovnaný.

Eshen

Eshen jen poslouchal příkazy svých nadřízených. Vlastně to totiž ani nebyla debata - zdálo se, že všichni souhlasí se vším, a Eshen nebyl výjimkou. Zůstávat tady teď by bylo hloupé, a ještě pěkně k ničemu... navíc, unaven si stejně nepřipadal..
V rychlosti si zabalil svých pár švestek, a už čekal venku na ostatní. Chvilku přemýšlel, kde se v koloně zařadí. Dopředu, dozadu, někam doprostřed? Ke kapitánce? Nakonec se rozhodl, že protentokrát skupinu bude uzavírat. I on šel s rukou na zanpakutou, připraven konat, kdyby se něco dělo. Najednou ta cesta byla o dost.. opatrnější.

Akkaku Naito

Byla to špatná cesta, přestože nám všem přišlo, že zůstávat v rozpadající se budově bylo horší. Když přestalo pršet a začalo svítat, docela se mi ulevilo. Lepší viditelnost znamenala menší pravděpodobnost, že by mi něco uniklo.
Byl jsem velmi rád za svůj nepromokavý vyhřátý plášť, protože teď mi stačilo jen oklepat led z vnější nepromokavé vrstvy a trochu oprášit vnitřní kožešinu. Docela jsem se těšil, jak se bude tvářit můj zmrzlý, bezstarostný bratr.

Akachi Naito

No a tak asi vyšel jako poslední, ruce měl založené zezadu na krku a očima pozoroval hvězdičky. Pohodička..
Šli nějakou dobu, než vyšlo slunce a hvězdičky zmizely. No a tak Akachi místo toho pozoroval ty velké hory a tajně doufal, že nebudou muset někam na ně. Protože to vypadalo, že tam bude zima jak pes. Navíc i určitě foukat a to je s dlouhýma vlasama dost nepraktický. Takže tak. Přesto hrál tvrďáka, i když cítil, že mu bude ziminka. Naštěstí měl slaměnej klobouček a kožený rukavičky. No a kapitánské haori. Stejně to na procházku v horách nebylo..vůbec..

Eshen

Eshen nebyl takový ten typ, kterému by cesta temnotou nějak vadila. Pravda, byla menší viditelnost, ale to pro něj byl jediný problém. A vzhledem k tomu, že byl poměrně bystrý a všímavý, i tak věřil, že by mohl mít v nějaké noční potyčce poměrně výhodu. A tak prostě šel, sledujíc všem záda a přemýšlejíc o svých věcech bez toho, aby se někdo díval na něj. Pro něj ideální.
A jestli Eshenovi něco nevadilo, byl to chlad, a jestli měl něco rád, byly to hory.
Nic neposkytne tolik klidu a přitom vzrušení, než právě hory. Každý den tu je souboj s chladem o život, ovšem.. kolik lidí tu je? Eshen byl samotářem. Jasně, někde hluboko v lesích bylo taky fajn. Jenže, přijde houbařská sezona, a už vám někde loupe perníček. To se ve stále zasněžených místech nestane. A navíc sníh byl fajn. Krásný, čistý, zářící...
Těšil se, a tak opustil svoje místo vzadu a nechal ho Akachimu, a spíš se přidal ke skupině. Na tváři se mu dokonce rozléhal jemný úsměv, když se cestou díval nahoru...

Mugen

Došla i se skupinkou na úpatí hor a pohlédla bez většího zájmu nahoru. Znakováním vám kolega přetlumočil její slova.
Dle všeho je Severní strážní věž vysoko v horách a toto je jediná cesta z Jihu. Budeme muset vystoupat a zajistit věž, tak jak řekl Izumi-sotaichou. Pořádně se zachumlala.

Cesta nahoru vypadala přinejmenším nehostinně a jakmile jste se jednou měli vydat nahoru, nebyla možnost jak kontaktovat Seireitei.

Akachi Naito

Pohlédl na toho kolegu, na úpatí hor, na kolegu, na úpatí hor a zpátky na kolegu.
Si upad?
Zněla jeho první reakce, u které i on poznal, že je velice nevhodná. A tak si tedy odkašlal a pokračoval trochu jinak.
Seš si jistej překladem kámo?
Zeptal se dost překvapeně. Potom si začal škrabat své strniště na bradě.
Nevypadá to tam moc hezky..
Pronesl otráveně a založil si ruce za krkem.
No tak asi pádíme..?
Pohlédl na zbytek týmu, jestli náhodou někdo nepronese nějaký protest. Nebo nějaký jiný geniální nápad, jak se vyhnout horám, sněhu a zimě a zimě.