Cesta na Sever (S)

Tajemná

Dobrá... Promluvila jasně a zřetelně.
Pak vytáhla své zanpakuto...Mizu wa kinaga de, mizu wa  matte, mizu wa itsumo katsu - Arieru!(Voda je trpělivá, voda si počká, voda vždy zvítězí - Ariel!) Silný nárůst reiatsu zdemoloval bariéru, katana se proměnila v dlouhý, pouze vodou tvořený, bič.
Akachi se vrhl po achilovkách, ale Tajemná mu omotala bič okolo ruky a škubnutím odklonila jeho ruku stranou. Současně po Akakkuovi vyslala Rikujōkōrō, aby ho odstranila z cesty. Podlaha pod vámi se propadla a strop se začal hroutit také. Kapitánka Taiketo byla plně soustředěná na to, aby se zrovna vyhnula jednomu obřímu padajícímu kusu.

Eshenovi se najednou začala pod nohama propadat dlažba. Když nahlédl dovnitř uviděl...hodně lávy...a regálů řítících se do ní...a taky bratry Naitovy, jak bojují s Mu...a nakonec...Kapitánku...zrovna uhýbala jednomu obřímu balvanu...hrozilo, že je celá pevnost zavalí.

Akachi Naito

Shikai té dívky ho poměrně překvapil, i rychlost a síla kterou vládla. Nejspíš jí trochu podcenil. Ale mohlo mu to dojít, vzhledem k událostem, které se staly. Přeci jen nemrtvák mluvil o tom, že už se o to v minulosti pokusila, takže byla nejspíš už jedna ze starších. Když Akachiho omotal bič, tak neotálel a ihned si vzpomněl na jedno hado.
Hadō #11. Tsuzuri Raiden!
Pravil a doufal v pouze to, že voda toho biče opravdu vede elektřinu stejně jako klasická voda. Co já vím, tak Hado lze použít tak, aby proud šel pouze jedním směrem (alespoň Hisagi ho tak použil) a tak tedy Akachi doufal, že nezraní sebe. Pokud bič povolil, nebo dívku úder zasáhl, tak se Akachi pokusil dívku napadnout seknutím po šířce zad. Akachi věděl, že řez jeho zanpakuto je velmi bolestivý, zvlᚍ v těchto partiích.

Eshen

No, někdo musel zůstat pozadu, aby hlídal, jestli je někdo nepronásleduje a nechce obklíčit, žejo. To bylo všem jasné. Byla to důležitá práce.
Ale Eshena to fakt nebavilo, a záviděl ostatním, co se vydali dál. Alespoň mají trochu akce. No, pak se začalo všechno třást.. Eshen včas využil reiatsu, aby nespadl dolů, a když tak koukal dolů, co se to pod ním děje...
.. no, vlastně už nikomu nijak moc nezáviděl.
Každopádně, obhlédl rychle situaci. Brášky nechal tak, jak byli. Ne, že by jim nechtěl pomoct, ale rychle si všimnul kapitánky, která se zdála být v nesnázích.
Byl čas na efektní příjezd modrého rytíře.
"Střílej, Kurokamakiri!" pronesl první, a rozeslal tři části své jedné časti shikaie mezi padající suť, aby to fungovalo jako vodič..
Eshen na nic nečekal, a pustil se směrem k vrchním kusům suti, jež ohrožovali kapitánku. Přiskočil až k němu, napřáhl se pěstí..
"Hadō #11. Tsuzuri Raiden!" Zakřičel, a spustil dolů blesk. Tak, aby pořádně do těch kusů fláknul, udělal z nich prach, a jako vodič používal právě ty kousky shikaie, jež tam už měl připravené. Dokud je tu Eshen, kapitánka se nemusí bát nebezpečí!
..Teda, no, snad.

Akkaku Naito


Když po mě Mu vyšlehla, tak jsem rychle skočil stranou. Své čepele jsem ale poslal k ní a na bratra zavolal: Drž ji! Niju Eisho! Bakudo #30: Shitotsu Sansen! Bakudo #37: Tsuriboshi! použil jsem opět svou oblíbenou techniku násobení kido a nejdřív proti Mu poslal poutací kido a pak druhým vytvořil síť nad námi, která by nás měla ochránit aspoň na tak dlouho, aby měl můj bratr čas rozsekat naši zrádkyni. A já věřil, že to zvládne.

Edit: Blbě jsem to popsal, zanpakuto je rukojeť z níž se táhne vodní bič.

Tajemná

Okamžitě přerušila spojení mezi rukojetí a bičem, čímž ji hado nezasáhlo, na druhou stranu tak uvolnila sevření, což umožnilo Akachimu jednat.
Když se dostal za ní a sekl, střetlo se jeho zanpakuto s bakudem, které zabránilo zatnout do jejích zad.
Předvídatelné! Hadō #54. Haien. Vystřelila mu hado přím do prsou.
Tim se ale odhalila Akkakuovi a tak jí jeho bakudo přišpendlilo ke zdi. Síť dokázala na chvíli zpomalit rozpadávání stropu.

Eshenovi se podařilo rozdrtit šutr a zasáhnout úlomky nejen kapitánku Suki, ale i Akkakkua. Nebylo to nic strašné, ale příjemné taky ne.

Eshen

No, jasně, sice to nevyřešil úplně nejlíp a úlomky stejně dopadly na jeho kapitánku..
Ale, mnohem lepší, než kdyby do hlavy dostala celým tím kamenem, eh?!
Pak se ale ze své pozorovatelské pozice pustil rovnou dolů na místo, kde byla jeho kapitánka. Přiletěl tam, a postavil se vedle ní.
"Kapitánko, jste v pořádku?!" zeptal se prvně, s taseným zanpakutou, otočený na tu.. no, asi soupeřku, která bojovala s Naiťáky.
"Modrý rytíř zapomněl zakalkulovat protivítr..." pronesl, a podrbal se po zátylku s výrazem "Pardon, to jsem podělal, nechtěl jsem." Pokud ale byla v pořádku a všechno okej sanšajn, tak se připravil k boji, do pevného postoje, a čekal, jestli kapitánka taky vyrazí.

Akachi Naito

Samozřejmě ani on není takovej blázen, aby šel do souboje bez nějakého esa, jak se vyhnout překvapivému útoku.
Utsusemi..
Zašeptal, když už holka mluvila o předvídání a hadu. Hado by tedy mělo spálit jeho oblíbený plášť na prach. Což Akachiho samozřejmě trochu mrzelo, ale lepší než aby se nechal sám proměnit v prach. Akachi měl tento pohyb obzvlášť v oblibě, protože byl velice překvapivý i pro nepřítele, který si mohl myslet, že souboj už dávno vyhrál. Akachi tedy využil tohoto překvapení a bakuda jeho bratra a rozhodl se zaútočit na přímo. Toužil po krvi té ženské jako nikdy, deptal ho její hlas. Byl mnohem radši, když byla němá. Proto jí chtěl udělat pěknej řez táhnoucí se od ramena až ke kyčli.

Akkaku Naito

Se dvěma čepelemi jsme se přemístili tak, abychom byli každý jinde a mohli situaci sledovat z více míst a úhlů. Opravdu jsem netoužil být opět zasažen úlomky Modré smrti a navíc jsem chtěl mít Mu pořádně ohlídanou. Když proti ní vyletěl můj bratr, tak jsem okolo postavil bariéru, ve které jsme byli já, bratr a Mu, ale i Eshen a Suki.
Dvě mé čepele vyletěli za Akachim a kryli mu záda.

Tajemná/Mu

Skoro si myslela, že už tě má, když si použil ten nejstarší bojový trik na světě, zdrhání. Když ses pak obrátil o 180, aby jsi zaútočil, měl jsi pár sekund k dobru.
Pak se rychle otočila, stáli jste si čelem v té krátké a přitom tak dlouhé chvíli. Vaše pohledy se střetly, její chladné zelené oči a ty tvé. Jediný náznak jakékoli emoce v její tváři však smetlo něco, co jsi nečekal. Když jsi se napřáhl k útoku, v jejích očích jako by se najednou zablesklo...uviděl jsi...až panickou hrůzu...ale nekoukala na tebe...spíš za tebe...jako by jsi v ní něco vyvolal...

Pak najednou.........

Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee! Ozval se jekot, který měl velmi daleko k předchozím povýšeným a chladným jednáním. Její reiatsu doslova explodovalo nahoru. Její bič ze sebe vychrlil mohutný příval vody, který se začal destruktivně hrnout od ní. Za chvíli zmizela za vodní stěnou....

Akakku ucítil podivný pocit...bylo to...jako když voní a chutná statická elektřina...velice divné...

Akkaku Naito


Začaly se dít divné věci jedna za druhou a Akkaku už z toho měl hlavu jako balón. Když se do toho ještě připojilo zmizení Mu ve vodě a statické chvění onoho reiatsu, jen jsem na všechny zařval: Stáhnout mimo tento komplex! sám jsem zrušil bariéru a shunpnul se nahoru. Věděl jsem, že něco takového již podzemí nemělo šanci vydržet dlouho. Začal jsem pak nad vstupem do komplexu sestavovat soustavu bariér, které zaktivuji, až vyběhnou všichni ven. Dával jsem si záležet, jako bych měl pečetit zuřivý souboj Vasto Lorde a kapitána.

Akachi Naito

Chvíli hleděl té dívce do očí a skoro pocítil něco jako lítost. Když v tom celou tu krásnou, skoro až romantickou, scenérii pokazil ten její strašlivej jekot. To probudilo Akachiho z mírného výpadku a okamžitě začal reagovat na náhlou změnu situace. Pomocí shunpa se dostal nahoru za svým bratrem.
Co to do háje je?
Zanadával a koukal na to, co se děje tam dole.

Kioshi Hikaku

Pořád mlčky kráčel se svým společníkem a přemýšlel nad touto zvláštní misí. "Co jsi to předtím říkal o té hoře? Že se kolem dějí divné věci? Co přesně si mě lna mysli?" Hikaku měl hory rád, i přesto, že ho minulý kapitán deváté divize nutil na jednu takovou, neskutečně strmou a bez cest, vylézt bez pomoci reiatsu. "Jo a jestli se můžu zeptat, co to tvé shunpo?" Zaměřil se na jeho reiatsu, aby zjistil, kdo ho vlastně doprovází. Chtěl si cestu zkrátit povídáním, dokud to jen šlo proto takový zájem. Samotný by putoval v tichu, popřípadě rozmlouval s Kabashim.

Kioshi Hikaku

Nad jeho vyprávěním se také začal pousmívat. Znělo to strašně tajemně a o to víc to Hikaka lákalo. "Na vedení asi ví, co mám rád" uchechtl se. I když by těm věcem rád věřil, určitě pro ně najdou rozumné vysvětlení, tedy pokud se tam tyto podivnosti opravdu dějí. Zmínka o Omnitsukido ani o tom že je důstojník ho nežrala tolik jako to s těmi zkratkami. Někdy bude muset jít na průzkum. "Zní to všechno zajímavě, za jak dlouho tam asi budeme?" Otázal se a doufal, že to bude brzo. Už je to nějaký ten pátek, co byl na nějaké pořádné misi, proto byl tak natěšený a pln energie. Ale nejraději by šel sám, to vzrušení a napětí měl rád. Ale jeho společník mu nijak zvlášť nevadil, i přes to, jej pořád hlídal, přeci jen ho zatím neznal, a proto si musel dávat dobrý pozor. Celou cestu hleděl střídavě na nebe a na společníka a sem tam so zase pískal nějakou tu melodii.

Kioshi Hikaku

Byl celkem rád, že si Daiki pozorování nevšímal, navíc na něj nečuměl zas tak často. "Jo, to je celkem přijatelný čas." zareagoval na první odpověď. Pak bylo chvíli ticho, které hodlal brzy něčím vyplnit. K jeho štěstí, byl ale Daiki celkem mluvný. "Záhady? No to se ví, jsem takový trochu snílek." Byl rád, že má takového společníka. "Předpokládám, že ty asi taky, vypadáš docela natěšeně." Na chvíli se zastavil a zaujatě hleděl na hejno letících ptáků, vnímal foukající vítr a poněkud čistší vzduch. Byli jen kousek od domova, a přesto už to zde vypadalo jinak. Pak dále pokračoval za Daikim.

Kioshi Hikaku

Šlo vidět, že ten maník se v tom asi dost vyžívá. "Ne neslyšel. Rád se o nich něco dozvím." Slyšel o sedmi divech světa, ale že by i Seireitei měl své vlastní. A dokonce devět? Hikaku se nemohl dočkat, co to asi bude? Třeba kolem některého z nich už určitě šel a nikdy ho ani nenapadlo, že by mohlo jít o nějaký div. Čekal na odpověď či vyprávění a byl připraven hltat každé slovo.

Kioshi Hikaku

Pousmál se. "Ehm. O tom všem vím, nikdy jsem to ale nebral jako nějaké divy." Jestli tohle mělo být to nejsuprovější na Seireitei, tak byl zklamán. "Do toho skladu osmé divize jsem jako její člen chodil chlas.... Teda hlídal jsem to tam.". Pak se začal pořádně smát. "Řeknu ti ještě o jednom divu." Nemusel se na něj ani dívat, věděl, že bude nadšen. "Když jsem odcházel z osmé divize a stal se kapitánem sedmičky, pár láhví, a tím myslím opravdu hodně, jsem si vzal sebou. Ve své ložnici mám soukromý tajný sklad." Nemohl se přestat smát. Představoval si výraz kapitána Tomisury, až to zjistí. "A pak, že ta naše sedmička není zajímavá."

Kioshi Hikaku

To že o tom jeho společník věděl ho zarazilo, ale nedal to nijak zvlášť znát. "O jiných zajímavostech nevíš? Předpokládám, že než dojdeme na místo určení, budeme mít na povídání času dost." Vůbec netušil jak dále rozvinout tuhle konverzaci. V hlavě už měl jenom horu a kámen s neskutečnou mocí. Stejně mu to nešlo na rozum, jak něco tak mocné může jen tak trčet někde na vrcholku hory, popřípadě v ní.