Cesta na Sever (S)

Eshen

Už tak byl zatraceně odříznutý, tak proč to ještě nezhoršit.
K ostatním to bylo daleko. K věži taky. Ale... jednou je porazit bude muset. Taky viděl, jak kapitánka mrtvoly pálila, a že to funguje stejně dobře, jako jeho shakkahō, asi ještě lépe. Ta se o sebe postará.
A tak se pomocí shunpa snažil dostat k chokepointu u Severní věže, aby je tam mohl pálit po skupinách a ne jen po jednom.

Akachi Naito

To, že se hlava rozpadla Akachiho potěšilo. Tu novinu však nemohl poslat dále, protože si evidentně každý našel svůj způsob, jak hnusáky zabíjet. Věděl, že i když je magor co nehledí na zranění a seká dokud může, tak je tady úplně bez šance. Z mrtvolných mrtvol nepadalo moc krve, takže používat Shikai nemělo asi zcela logiku, protože samotné mrtvoly asi ani bolest necítí. Poté si však Akachi všiml nějakého reiatsu. Vyskočil vysoko do výšky, kam snad ani mrtvoly nevyskočí a obhlédl bojiště. Akachi si nebyl jistý, jestli má pronásledovat zdroj toho reiatsu, nebo pomáhat dále svým přátelům na bojišti. Ale to by nebyl Akachi, aby se rychle nerozhodl a hrdinky nezačal jednat. Přeci jen Modrovlásek byl asi pěkěn chytrej chlapík, co už našel pro ně dost výhodné místo u Severní věže. A když to zvládli v soutězce Sparťani, tak to zvládnou i Shinigami!
Možná bude něco vědět..
Pravil potichu a pomocí shunpa se vydal směrem, kde mizela ona postava. Zkusil ještě vycítit znovu ono reiatsu, jestli má pronásledování vůbec cenu.

Eshen

Konečně je všechny dostal do jedné řady. To bylo docela dosti příjemné. To, že na něj někdo odtamtud vystřelil byakurai, to už příjemné nebylo.. a hlavně Eshen vůbec nechápal. Byla tam snad zombie, která ještě dokázala udržet panty dost na to, aby mluvila? Nebo ještě hůř.. někdo živý?
Eshen už měl zanpakutou připravenou. "Bakudō #39. Enkōsen!" zařval, aby odrazil Byakurai.
"Hadō #32. Ōkasen!" napojil na to hned druhé Kidō, které by mohlo dobře fungovat proti takhle na sobě naplácaných nepřátelích. Připadal si jako čarovník, když to tam takhle házel.

Akachi Naito

A tak začal padat dolů.
Sakryš..
Řekl si a už se připravoval na další střet s těma ohavama. Uchopil meč dvouma rukama, silně se napřáhl a k posilnění použil ještě menší dávku reiatsu a udeřil přímo do země. Celé to mělo být spíš na odražení jejich útoků, pokud vše šlo podle plánu, tak se začal pomocí meče a shunpa probojovávat k Severní věži. Snažil se vyhejbat větším skupinkám nepřátel.

Eshen

Všechno to dopadlo naprosto wunderbarově. Zombíci byli vymetáni z cesty, a byakuraiem taky nedostal. Jenže, co teď? Byl tam sám, na úplně jiné straně bojiště, než ostatní. Měl snad jít zpátky pomáhat? To ne. Poradí si. Tím by je možná tak urazil.. a on jim věřil. A věřil, že i sám si povede dobře...
I nalákání více zombíků ho napadlo, ale.. Boromirův Gondorský roh si tak nějak zase zapomněl doma, a na uzené je taky nalákat nemohl, protože ho většinu dal do skladů kapitána 8. divize. Celkově neměl moc prostředků, jak je na sebe dostat... a tím pádem se nepustil ani do toho.
Jeho čekala sólová mise. Ať se stalo co se stalo, tohle byla hlídka Severní věže. Něco se tam stalo.. a tam by mohl být i zdroj toho všeho.
Opatrně, aby ho nějaký neřád zase nechytil, ale přesto rychle, se vydal ke strážní věži. Mezitím se snažil i chytat reiatsu.. nejen, aby měl jisto, že všichni ze skupiny jsou naživu, ale taky, aby viděl tam, kam běží, kdyby tam něco s reiatsu bylo..

Akkaku Naito

Vytvářel jsem obranu pro Mu, Suki a Akachiho. Pak jsem přes své čepele poslal všem zprávu. Objevuje se jich víc a víc, všichni se stáhněte! podíval jsem se dál na Eshena a pak poslal jeden chakram do vzduchu a blikal na Eshena. Morseovkou jsem mu poslal krátkou zprávu: Je jich tu moc. Stáhni se dál. Sám jsem se rozhodl pro jiný krok. Zatímco mé čepele kryly spolubojovníky, já jako správný mistr assassin obcházel bojiště a snažil jsem se dostat k Eshenovi. Byl jsem bez zanpakuto. Ale snad by to mělo fungovat.

Akkaku Naito

Dále jsem se skrýval stranou a pozoroval vše z bezpečné vzdálenosti. Ve městě jsem se ale začal nejen skrývat, ale i hledat jiné věci, které by se zde mohly schovávat. Zároveň jsem ostatním členům mise kryl záda. I kruhovými čepelemi i svým vlastním pohledem. Říkejte tomu nedůvěra ve spolubojovníky, ale trošku jsem potřeboval jistotu, že přežijí.

Eshen

Morseovka mu šla o trošičku líp, než znaková řeč, a Akkakuovu zprávu poslané po jeho čepeli dokonce i pochopil. Rozhodl se ale docela jasně, co bude dělat. A určitě v tom nebude zastavování se. Jednoduše.. rozhodl se, že se dostane k srdci toho všeho.
A pak se ozval dost zvláštní hlas, dosti nečekaný. To Eshena pohánělo ještě víc. S mečem připraveným a sekající cokoli nepřátelského, co by se mu snad postavilo do cesty, a s rychlostí, jakou jen dokázal vyvinout byl na svojí cestě až nahoru k pevnosti. Nehodlal zastavovat, zdržovat se, nanejhůř na pár seků.
Bylo na čase ukončit tohohle Lich Kin.. teda, neznámého zlouna.

Akachi Naito

A tak tedy taky pokračoval a též utíkal a sekal všechno, co se mu pletlo do cesty. Akachi se těšil na nějakou pořádnou akci, ale popravdě by radši přivítal jednoho silnějšího protivníka než 13543053 slabších mrtvolných věcí. Poté si Akachi všiml toho hrozivého křiku. Ten tejpek mluvil o nějakém vytrvání. Považujou snad Akachiho a jeho bandu za útočníky?
Nevytrváš..
Řekl jen tak potichoučku a trošku se uchechtl. No každopádně pokračoval v cestě jako všichni ostatní.

Taiketo Suki

Utíkala se svými spolubojovníky směrem k severní věži. Cestou kosila ty mrtváky, pokud se jí pletly do cesty. Začínala si připadat hloupě, že se tak hodně těšila na akci a nakonec tu ničí oživlé mrtvoly, zatímco má doma dvě krásná dvojčátka, které nutně potřebují ŽIVOU matku.
Navíc tady byla zima, naštěstí se pořád hýbali, Suki byla obzvlášť mrštná. Drala se rychle k věži, chtěla se držet za Eshenem a případně ho krýt. Ten se do toho nějak pustil..
"To spíš my vytrváme," zašklebila se pobaveně.

Eshen

Eshen vlastně víceméně bezeslovně vedl celou zteč, a tak se první objevil před pevností s dveřmi vyraženými. Vypadalo to, jakoby přímo vítala hosty. "Pojďte dovnitř, a zbavte se všeho tohodle." jakoby říkala, kde "todle" byli ti zombíci. Jasná pozvánka.
Tak jasná, že Eshen nevystřelil dovnitř a zpomalil. První zkontroloval, jestli v pevnosti není nějaké reiatsu. Aby byl alespoň připraven. I tak ale počítal s tím, že má za zády celou bandu skvělých spolubojovníků, a tak se poté vydal dovnitř, hledajíc cokoli, co by vlastně najít chtěli.

Akkaku Naito


Dorazil jsem hned za Eshenem. Trochu mi pomohlo, že jsem kolem zombíků spíš prošel, než abych s nimi bojoval. Každopádně u svých spolubojovníků jsem v tu chvíli nenechal žádnou čepel a všechny je přesunul k sobě. A samozřejmě i Chakramy jsem vedl tak, aby nenavedly zombíky přímo k nám. Jdeme na návštěvu? zeptal jsem se s úsměvem Blu-Raye a sám vykročil.

Akachi Naito

No a tak tedy doběhl společně se svými spolubojovníky. Koukl se na ty vyražený vrata. Jen se na moment zkusil zamyslit nad tím, co je asi tak vyrazilo. No každopádně to bylo něco silného. Takže YOLO a do akce..!
Dobrá..
Pravil a poškrabal se opět na bradě. Nenápadně si tím poupravil svoje strniště. Když už byl dostatečně upravenej a frajerskej, tak vešel též dovnitř.

Taiketo Suki

Suki se moc nezadýchala, tihle mrtváci ji už zřejmě neměli čím překvapit. Když dorazili k vyraženým vratům, zpozorněla. Zkontrolovala pohledem okolí a obezřetně prošla dovnitř se svými spolubojovníky. Úplně cítím, jak tu na nás něco vyskočí zpoza rohu..

Akkaku Naito

Když vyběhl chlapík, já už na svém místě nebyl. Byl jsem výš a přitisknut ve výklenku tak, že jsem byl velmi špatně viditelný. Zato dva moje chakramy začaly nalétávat na mrtvoly a další dva na chlápka nahoře. Ty to schytáš. pomyslel jsem si v duchu a začal se přpravovat na vhodný okamžik pro bakudo.

Akachi Naito

Pozoroval všechno dění okolo. Opět hordy nepřátel a to se Akachimu nelíbilo. Naštěstí on už si svého protivníka vybral, samozřejmě toho obnaženého, co furt něco křičel. Akachi pevně uchopil svůj meč a namířil jím na toho borca.
Zabírám si..
Pravil s úsměvem. Teď už tam musel jen naletět nějak, aby náhodou netrefil jeden z chakramů svého bratra, který se opět někde schovával. Akachi jeho styl boje moc neuznával, ale musel přiznat, že na to taky je potřeba nějaká ta šikovnost. No a pak už tedy vyletěl pomocí shunpa na toho obnaženého borce. Schválně se dva metry před ním objevil přikrčenej na levý straně a následně použil opět shunpo a pokusil se ho překvapit útokem z pravé horní strany, přímo do jeho levého ramene.

Eshen

No, a tak to vypadalo, že šéfík už stojí přímo před nimi. Nebo alespoň někdo důležitější. Každopádně, Eshen tak nějak uznával pravidla fér boje, a tak, když na něj vyskočil Akachi, Eshen si sice trochu naštvaně odfrkl, ale co už.
"Sekej, Kurokamakiri.." pronesl, aby měl pro jistotou shikai připraven, a taky aby měl obě čepele, a jal se sekat jednoho z mrtvých minionů.

Akkaku Naito


Pochopil jsem, že tohle nebude ten typ soupeře, které můžete s klidem odpravit na 50 metrů dřív, než si vás všimnou a tak jsem chakramy stáhl sice zpátky, ale ne tak, aby prozradily mou pozornost. Byl jsem trošku zaražen jejich silou, ale pokud jsem to správně pochopil, tak tam máme pět docela silných nemrtvých bohů smrti... Docela ironie. blesklo mi ještě hlavou.
Niju Eisho. pronesl jsem s klidem. Potřeboval jsem rychle dvě kida najednou a tak jsem se rozhodl šetřit časem. Bakudo #21. Sekienton. Bakudo #30. Shitotsu Sansen. pronesl jsem a poslal vlnu rudého kouře proti těm dvěma, kteří chtěli podpořit své druhy útočící na kapitánku a podkapitána modrovlase. Pak tam vletělo Bakudo s téměř nulovým intervalem a ještě zpoza kouře. Letělo na vdovce, na ledovou jsem si přichystal něco lepšího. Vyletěl jsem proti ní a za letu chytil dva chakramy. Další dva kroužili okolo mě, aby mě chránili. Jsem sebevrah. Možná že ninja v kouři je silný, ale... všechny je povraždím!  bleskly mi hlavou dvě prohlášení, z čehož druhé bylo od mého zanpakuto. Taky bych chtěl jeho optimismus.

Eshen

No, teď byl Eshen rád, že už měl vyvolání svého shikaie za sebou. To poměrně urychlilo práci a ulehčilo bránění. A i když nečekal, že dostane navíc air support od jednoho z Naitobros, rozhodl se, že toho využije co nejvíc se snad jen dalo.
"Střílej, Kurokamakiri.." pronesl potichu, a nechal svojí čepel vystřelit do kouře tak, aby až se na něj narvala ta mrtvá paní, aby na ní ze všech stran části čepele zaútočily, mezitím co využíval toho, že nejsou v kouři vidět.
A jinak si zanpakutou připravil na bránění, aby neměl problém odrazit první útok.