Cesta na sever

Sem patří vše, co se stane po cestě k věži na severu Ryuukovi, Saiovi, Natsuki a Renmaruovi.

Nejprve vás čekala cesta skrz Rukongai, které obklopovalo Seireitei ve velkém okuhu. To byste měli stihnout, než se setmí. Potom už vaše představa terénu nebyla moc přesná, ale jedno jste věděli - budete muset do hor na severu, o kterých se říkalo, že jsou vysoké, pusté, plné sěhu a nebezpečí. A co bylo přesně za nimi, to nevěděl ani kapitán Hosentsu, protože mapa je jedna věc, ale skutečnost se v dnešních podivných časech od ní může hodně lišit.

Ryuuka

Poklidně jsme se procházeli uličkami Rukongaie, některým se to možná mohlo zdát nudné, ale mně rozhodně ne. Přemýšlel jsem o tom, co zrovna teď dělali mí rodiče. Jak jim klape jejich farma atp. Místo zadání byla věž na serveru, takže jsme se pochopitelně museli držet toho směru. Klasicky jsem ostatní navigoval jako by to asi udělal každý kapitán. V místech kolem Seireitei se objevovaly duše, které nás měly rády, v hlubším Rukongaii se však našli i ti, kteří láskou k Bohům srmti zrovna dvakrát neoplývali. "Tady v těchto ulicích si dávejte pozor, ať se stane cokoliv, nepřeji si, aby jste na obyčejné duše používali své zanpakutou. Pokud budeme mít štěstí, do setmění opustíme Rukongai." Pronesl jsem k nim svým modifikovaným hlasem a pokračoval v cestě.

Natsuki

Išla som ako posledná pri čom som sa stále obzerala za seba, mala som taký nepríjemný pocit ako vlastne vždy keď som rukongaiom išla, po slovách kapitána som si len povzdichla a prikývla som skôr pre seba na znak toho že rozumiem, ruku som zložila zo zanpakuta a začala som trocha hlasnejšie dýchať. Aby sme už boli tam.. prebehlo mi hlavou a ďalej som pokračovala v ceste.

Sai Kazuma

Šli jsem Rukongaiem a bylo to popravdě dost nudné... skoro celou cestu jsem zíval a očí se mi únavou už zavírali... Nebyl jsem vlastně ani moc ospalý, protože jsem spál dost, ale takové nudné chození bez mluvení mě dost unavuje a i když nechci prostě zívám... Po cestě jsem pozdravil asi tři lidí, které jsem znal... Když konečně někdo promluvil... No, nebyl to nikdy jiný než Ryuu... tak jsem kývl hlavou a pověděl... Ok. Poté jsem šel cestou kterou nás Ryuu vedl... Nabídl bych mu drink, ale stejně to asi odmítne... Taky, jak by asi pil přes tu svojí masku... Pomyslel jsem si a šel prostě dál... Chtěl jsem mluvit aby tu nebyla taková nuda, ale bohužel mě nic nenapadalo.

Renmaru Houkazaki

"Podľa mňa nám okrem úchylov, zločincov a prachu nehrozí v Rukone nič. A na tých nám postačia aj päste." dodal som na kapitánovu poznámku. Aj keď som sa tu nenarodil, často som tadiaľto chodieval a ako-tak poznám tunajšie pomery.

Sai Kazuma

To si vychytal... Pověděl jsem Renmaruovi který byl za mnou na jeho dodatek k tomu co řekl Ryuu... Poté když jsme šli dál a dál všiml jsem si jak si tady ti lidé pořad o něčem nám za zády povídají... Snažil jsem se to poslouchat, protože mě to dost zajímalo jaký k tomu mají důvod... Tak trochu jsem pochopil o čem to všechno bylo... Jako by to byla naše chyba... No, nějaké to procento tam asi bude, ale... no, nic... já být jimi, tak si taky takhle stěžují... co jiného by mi taky zbývalo. Pomyslel jsem si a potom už to vůbec dál neřešil... Šel jsem prostě dál cestou kterou jsme měli jít a soustředil se na... No, vlastně na nic, prostě jsem šel.

Ryuuka

"Nechci nikomu ublížit, dokud nebudou ohrožovat ostatní obyvatele. Pokud chovají vůči nám nějaký žal, tak k tomu asi mají nějaký důvod a já ho respektuji." Pověděl jsem v chůzi mířeně na Renmara, ale vlastně to bylo na celou skupinku. Pak mi došlo, že jsem se vlastně zapomněl představit. "Mimochodem, mé jméno je Hosentsu Ryuuka. V tom spěchu a polospánku jsem se úplně zapomněl představit." Pronesl jsem k nim a tiše pokračoval v chůzi, přičemž jsem poslouchal ty jejich výčitky vůči Shinigami. Já jsem s nimi vlastně na jednu stranu souhlasil. Ležel jsem tehdy na podlaze, když Hiroshi vyhlásil Seireitei válku a dle mého názoru celý tento konflikt nemusel být.

Hned poté jsem se zastavil a prohlásil. "Tak, vím že na cestě nejsme moc dlouho, ale dejte si malou přestávku, hned jsem zpět." Pak jsem zahl do uličky a sedl si. "Ok, už jsem to chtěl udělat dlouho." Pomyslel jsem si a sedl si do meditačního sedu Jinzen.

...
Po velmi krátké chvíli jsem se objevil v hořící pláni, předemnou se tyčil malý hořící strom. Plameny sahaly opravdu do velké výšky. Hibashiriho jsem však nikde neviděl. "Noták, kde se schováváš!" Zakřičel jsem a otočil se na druhou stranu. Stál tam se zamračeným výrazem, očividně se mu něco nelíbilo. "Chápu, jsi naštvaný." Pověděl jsem mu a sklopil hlavu. "Za celou dobu, co jsi v Seireitei a to už je nějaký ten pátek, jsi mne neuvolnil. Chceš tím říct, že nepotřebuješ mou sílu? Nebo mnou snad pohrdáš? Kdyby jsi použil mé schopnosti, tak by jsi možná nemusel nosit tu maškaru, co máš na obličeji! Sám sis zničil život." Pronesl ke mně vyčítavě, já jsem na to chtěl nějakým způsobem odpovědět. "A-ale.." To se mi však nedařilo, okamžitě mne zastavil svým dalším projevem. "A to nemluvím o tom, že jsi nyní kapitán 11. divize. Měl by jsi jít příkladem, neustále bojovat, nevzdávat se, nevyhledávat mírová řešení, sjednat si respekt! A ne ty tvoje milé řečičky, posero! Ty si říkáš Kenpachi? Víš ty vůbec něco o historii kapitánů 11. divize? Prober se sakra! To že cvičíš a máš sílu v těle z tebe tvrďáka neudělá, chovej se podle toho!" Opětovně zakřičel, já jsem jen tiše přihlížel s překvapeným výrazem. Tohle jsem opravdu nečekal. Ale stalo se, okamžitě jsem sevřel pravou ruku v pěst a namířil jí na něj. "Fajn! Nebudu se ti omlouvat za to, že tě nevyvolávám, protože to je moje věc! Dobře uznávám, měl jsem strach! Teď ti ale dokážu, že se mýlíš, už nejsem ten, kdo tehdy vkročil do Seireitei z akademie!" Zařval jsem na něj a dostal smích do tváře. "Ještě uvidíš.."Hned po té jsem zmizel ze svého vnitřního světa a z meditace Jinzen si sedl normálně na lavičku. Chtěl jsem chvíli zarelaxovat, opravdu jsem byl unavený!

Renmaru Houkazaki

Pauza ma nijako neohromila, nakoľko som bol rád, že aspoň hýbeme. Nech už je to kamkoľvek, pohyb je hlavný. Videl som tie pohľady tých ľudí. Cítil som trochu vinu, aj keď by som mal cítiť skôr zadosťučinenie. Koniec koncov som tam zachránil pár deciek. Ale čert to ber. Čo bolo, bolo. Zabývať sa minulosťou je blbosť. Aj keď ňou niektorí ľudia žijú. Využil som teda čas a išiel som si do kríčkov uľaviť.

Sai Kazuma

Přestávka? Proč ne... nemám nic proti. Pomyslel jsem si a šel si sednout na nedalekou lavičku. Rozvalil jsem se po ní a čekal až se znova půjde dál... Nemám já u sebe ještě nějaký drink? Myslím, že jo... Tak to si ho hned dám, protože jsem na něj dostal strašnou chuť... Vytáhl jsem z kapsy energetický drink v zeleno-černé plechovce a otevřel ho... samozřejmě jsem ho hned poté začal upíjet... Zajímalo by mě co se na téhle misi zvrtne... mám takový pocit, že to nepůjde tak hladce... něco mi prostě říká, že se stane něco co mě možná překvapí... Pomyslel jsem si a dál pil.

Natsuki

Keď vyhlásil pauzu tak som si len povzdychla ale ostala som stáť na nohách a v ruke som sa pohrávala zo svojou zanpakuto ktorá bola v púzdre, druhú ruku som mala v bok a na tvári som mala ľahko unudený výraz.. po tom som len poriadne zívla a zanpakuto mi upadlo na zem takže som sa pre neho musela zohnúť. Nakoniec som to vzdala a sadla som si na zem aj ja pri čom som sa rukami oprela o zem za chrbátom takže som bola takmer v ľahu.

Sai Kazuma

Posledním lokem jsem dopil svůj drink a ještě k tomu zkontroloval jestli uvnitř opravdu už nic není... a to tak, že jsem s ní zatřepal a poté se podíval jedním okem dovnitř, bohužel jsem nic neviděl... jen černo... No, to mi moc nepomohlo, ale vypadá to, že už opravdu nic nezbylo... takže je čas jít. Pomyslel jsem si a vstal z lavičky. Podíval jsem se kde jsou ti dva co s námi jdou... Myslím, že se jmenují Ranmaru a Natsuki... Viděl jsem Natsuki někde ležet na zemi a Ranmara někde u křoví... Kdepak je ai Ryuu? Myslím, že zahnul do tamhleté uličky... Šel jsem tedy za ním a když jsem přišel k němu pověděl mu... Nemyslíš, že je čas zase jít? Už tu sedíme docela dlouho...

Ryuuka

Na lavičce jsem po chvíli dokonce i usl, což nebylo vůbec překvapivé vzhledem k mé převeliké únavě. Kdyby na mě teď někdo tasil meč a chtěl mě propíchnout, tak bych nejspíše ani nereagoval. Moje reflexy teď totiž byly absolutně na minimu. No, nějak jsem to neřešil do doby, kdy se ke mně přiblížil Sai. "E-hm? Co chceš?" Otázal jsem se a až pak jsem si uvědomil, co mi to vlastně říkal. "Jo, jdeme." Pronesl jsem k němu modifikovaným hlasem a vstal z lavičky. Došel jsem pomalu k místu, kde byli ostatní a mávl na ně, že jsme na odchodu. "Konec přestávky." Pak jsem se jen vydal směrem na sever přes Rukongai do hor k určené věži. "Něco mi říká, že ta cesta bude trvat celkem dlouho,.. Ať už jsme tam.."

Sai Kazuma

Ten je teda dost mimo... ještě dobrý, že usnul zrovna na takovémhle místě... co kdyby to bylo třeba v nějaké nepřátelské oblasti? No, třeba v... to je jedno, ale teď by ho dostali dobře a to i když je kapitán. Pomyslel jsem si a poté co vstal jsem šel za ním... Dál povel i těm dvou abychom vyrazily a sám vyrazil napřed... já šel hned za ním. Jak dlouho bude tahle cesta ještě trvat? Myslím, že ještě docela dlouho...

Natsuki

Pauza.. skončila?.. keď mne sa tak nechce.. hovorila som si v duchu no nakoniec som sa predsa len postavila a s menším povzdychom som nasledovala kapitána a toho.. iného týpka. Ako sa vlastne volajú? nejak mi to vypadlo.. etoo.. no pýtať sa ich to nebudem aj tak to asi nebudem potrebovať.. je to iba.. ľaahkaa misia.. aspoň dúfam.. rozmýšľala som pri ceste s takým zamysleným až priam otupeným výrazom na tvári.

Renmaru Houkazaki

Konečne bol čas sa pohnúť. Napostával som sa tu už dosť. Ale život je aj tu už raz taký. Raz sa stojí, inokedy sa beží ako o život...doslovne. Ale ideme cez nudnú cestu na nudnú hliadku, kde sa budeme len promenádovať tam a späť a sledovať, či sa niečo nehýbe na tej vyprahnutej stepi.

Ryuuka Hosentsu

Byla pravda že Severní část Rukongaie nebyla tou nejdelší, ale přecijen to nebyl žádný půlhodinový flám! Cesta se táhla a táhla až se konečně setmělo. Kolem už byly jen jednotlivé baráčky. Na nás teď bylo rozhodnutí, zda se poptáme po noclehu, nebo jestli budeme pokračovat dál. Vzal jsem si Hibashiriho slova k srdci a otočil se ke skupině. Ač jsem věděl že máme ve skupině dívku, tak jsem i přes to pronesl. "Nezastavujeme se, přestávku jsme měli odpoledne. Mějte se na pozoru, ale nezpomalujte tempo. Hlavně se držte při sobě." Pak jsem se otočil zase zpátky a pokračoval v cestě.

Sai Kazuma

Ještě to bude docela pořádný kus cesty... Neříkám, že si na to stěžují... Vydrž jsem měl slušnou, protože některé moje procházky byly asi tak dvakrát delší než je tohle... Bylo to však ještě když jsem žil v Rokonu... jo to byly dobré časy... Docela mi to i chybí...Všiml jsem si, že se začíná dost stmívat... Tma? Ta ještě nikoho nezabila... Já bych pokračoval dál v cestě, ale konečně rozhodnutí je stejně na Ryuuovi... on je taky přece jen velitelem téhle mise. Když vyslovil svůj verdikt jen jsem přikývl a rozhodl se že půjdu jako poslední... Podle mě to byl docela dobrý nápad, protože nechávat poslední tu holku Natsuki se mi moc nelíbilo... Proto jsem počkal až ti dva půjdou přede mě a šel jsem potom dál...

Natsuki

Vliekla som tým svojím lálo plážo tempom ďalej pri čom som zo zvedavosti stále vykrúcala hlavu raz na jednu a raz na druhú stranu, o nejaký čas ma to nejak prestalo baviť a už som len sklesnuto kráčala dopredu.. sem tam som si popod nos zamumlala niečo v štýle "kedy tam už preboha budeme".. nebolo mi o nič lepšie keď nastala noc.. to som sa až trocha príliš tlačila na týpka predo mnou pretože som tmu moc nemusela. Vedela som že mi nato raz niekto príde ale nič som s tým nemohla robiť.. bola som mierne nervózna no oveľa viac som bola ospalá a viečka sa mi doslova lepili.. pár krát som si zívla ale nahlas som sa nesťažovala.. predsa len sme už jednu pauzu mali a tak som len kráčala ďalej.. aj keď som si nevedela predstaviť seba ako teraz napríklad.. bojujem.

Sai Kazuma

Tohle je nám teda pěkná parta... Nikdo tady nemluví a ani se o to nesnaží... jdeme prostě pořad takovouhle dlouhou cestu a aby ses bavil sám ze sebou... Tak jo zkusíme to... Čau Saii jak se máš? Jo, mám se dobře... A co ty? Ale jo... Co objevil si nějaký nový energetický drink? Ne... proč... Jen tak. Pomyslel jsem si a už my z toho začalo hrabat, proto jsem toho mluvení sám ze sebou nechal a šel dál... Začalo se ochlazovat a před sebou jsem viděl tmu a mlhu... No, nic moc výhled, ale co se dá dělat... Nestěžoval jsem si a šel pořad dál... Na tu zimu kolem jsem se snažil nemyslet, protože by to bylo jen horší a raději jsem si představoval, že jsem někde na pláží u moře a je opravdu teplo... Věřte nebo ne, ale trochu to fungovalo. Ok, nikdo nic neříká a mě se z toho všeho už chce pomalí spát... Chtěl jsem něco říct, ale nějak jsem se k tomu neměl... Začít diskuzi? To nebyla moje silná stránka... Spíš jsem jen doufal, že ji začne někdo jiný...

Renmaru Houkazaki

Hoci bol vietor pre Uyokukazeho balzam na dušu, mne nebolo všetko jedno. Tušil som, že musím byť ostražitejší. Kto vie čo nás tu čaká. Hoci je to len rutinná hliadka, hliadky sú na to, aby upozorňovali na nebezpečenstvo. Popri tom som si nemohol nevšimnúť meniacich sa poveternostných podmienok.
"Je tu celkom kosa." precedil som pomedzi zuby do toho ticha a tmy. Navyše som už nemal žiadne lízanky. Keď som vo vrecku žiadne nenahmatal, skoro sa ma zmocnila panika.

Natsuki

Ako sa stmievalo tak sa stále ochladzovalo a ochladzovalo. Mne to prišlo že doslova "umŕzam".. drkotala som zubami bez nejakej šance na utíšenie.. bolo to počuť na desať metrov odo mňa snáď do každej strany. Aj keď som sa snažila zatvoriť ústa a prestať proste to nešlo.. bola som celá taká skrčená a na tvári som mala mierne neprítomný pohľad. nejak som sa však vliekla dopredu aj keď som cítila hroznú zimu.. pri tom som sa samozrejme triasla ako osika.. keby som sa triasla ešte viac pripomínalo by to skôr skákanie.. teraz to pripomínalo skôr takú "zbíjačku"... bola som však ticho.. rozhodne som nemienila stáť na mieste pretože som mala menšie pochybnosti že by som sa znova vedela pohnúť.

Sai Kazuma

Docela zima je, ale zažil jsem i horší... Pověděl jsem a zapřemýšlel jestli nebyl přeci jen lepší nápad někde přenocovat... Není to tím, že bych si na tohle nějak stěžoval já, ale měl jsem docela obavy o tu holku Natsuki co šla s námi... Byla asi nejvíce zamrzla ze všech... Ne že by mě moc zajímala, ale kdyby se jí takhle něco stálo zbrzdila by celou skupinu... Kdyby šla sama tak to je něco jiného... To by mi bylo úplně jedno. No, nic musíme to vydržet... co jiného nám zbývá... že Natsuki... Ještě jsem dodal s malým pousmáním a poté se začal soustředit na okolí kolem sebe... Šel jsem jako poslední a vzal jsem si tím úkol "krýt jim a sobě záda"... Proč jsem si raději nevzal s mého domu nějaké svítidlo... že mě nenapadlo, že půjdeme přes noc.