Cesta za Ohnivým ptákem

Akachi Naito

Snědl poslední sousto ze své placky. A najednou si všiml, že k placce dostal i ubrousek. Lehce se zasmál vzhledem k tomu, že se před chvílí utíral do Yata. Ubrousek vzal a utřel si s ním ústa. Přeci jen se mu pár drobků určitě dostalo do vousů.
Hmm..tak..zkusíme nejhlubší?
Zeptal se a s úsměvem se podíval na Yata. S tímhle klučinou, který byl před chvílí ještě naháč, se mu zatím zamlouvala mise více, než s jeho bratrem a doktůrkem. Tenhle klučina přijímal Akachiho chování a to bylo vše, co Akachimu ke štěstí stačilo.

Yato
>>>> Kasárny 12.Divize

Cestou z 12.Divize až sem, jsem stihl svojí placku, kterou zaplatil Akachi, sníst v čas. Špinavé ruce jsem si očistil tak, že jsem si plácal dlaněmi o sebe, čímž spadly některé nečistoty na zem a mastnota se rozprostřela po dlaních, takže by se snad měla za pár minut vsáknout, nebo v to tedy doufám. Cestou jsem se moc okolo sebe nerozhlížel, spíš jsem sledoval chvílemi záda Akachiho a zase chvílemi jsem sledoval zemi před sebou. Což asi na téhle misi není moc nejlepší, protože hledáme přeci jezera a to se člověk musím okolo sebe dívat ... jinak ani houby nenajde. Ale poučil jsem se, takže jsem se začal rozhlížet okolo sebe! "Můžeme ... ale jak ho najdeme ... možná by nám mohly pomoct místní" zase mě něco napadlo a nebál jsem se můj návrh navrhnout Akachimu. Už si pomalu na něj dokonce i začínám zvykat. Tak snad mě nezklame jako Ginren ... nebo jak se už jmenoval. Začal jsem se rozhlížet, jestli nezahlédnu nějaké stavení ve kterém bych mohl najít někoho koho se zeptat. Jestli jsem nějaké zahlédl, tak jsem se k němu vydal.

Akachi Naito

Akachi si tak vykračoval po Rukongaii. No a tak nějak by měl asi spolupracovat s Yatem, ale sotva Yato něco dořekl, tak Akachi už stál u houfu dětí.
Tak co děcka, budete taky drsný shinigami jako my? Tak nezapomeňte, po akademii se hlašte v desítce!
Pravil se smíchem a dokonce děcka nechal šáhnout na rukojeť jeho meče. Akachi byl holt takový, bylo pro něj dost těžké se soustředit na misi a podobné věci. Možná ani neměl být kapitán, ale co se stalo, stalo se.
A vy mi určitě poradíte, že? Nejhlubší jezero tady..nevíte jak se jmenuje a kde je?
Zeptal se a jednomu z klučinů rozdrbal číro.

Yato

Když jsem vyrazil tak jsem se i rovnou zastavil a pořádně se rozhlédl. Viděl jsem dost budov, vůbec jsem si neuvědomil, že jsme v obydlené části, a tak jsem tam chvíli postál. Akachi si mezitím začal hrát s dětmi a získat od nich informace přes jeho milou stránku. Snad mu něco neprovedou a nebo nebude muset hrát jejich hru. Nad myšlenkou jsem se jenom lehce pousmál a rozhodl jsem se vyslechnout dospělejší jedince. Koukalo na nás dost tváří, většinou s nechutí, ale i zastrašení. Vybral jsem si nejbližšího dospělého který vypadal na to, že je námi zastrašen. Přišel jsem k němu "Mohl bych se vás prosím zeptat, kde bychom našli nejhlubší jezero zde v Rukongaii? Je to důležité." zeptal jsem se ho s klidem. Snad mi neuteče a řekne mi to bez problémů.

Akachi Naito

Akachi si děcka docela užíval. Byla to sranda a navíc si připadal fakt dobře, že třeba bude časem pro někoho i vzorem a že možná fakt v některým zasel semínko toho, že se jednou vydají na dráhu shinigami.
Tak jo děcka, díkec a já razím na nebezpečnou misi! Mějte se hezky..!
Zakřičel s velkým úsměvem a ještě jednomu klučinovi rozdrbal vlasy. Poté se vydal za Tsuem.
Tak co, nějaký info?
Zeptal se a lehce si prokřupal krk a dlooooouze se protáhl. Jak tam tak klečel u těch dětí, tak se musel zase dát rychle do pucu.

Yato

"Děkuji vám Pane" poděkoval jsem starému muži, dědovy, za informace. Ale celkem mě to i překvapilo, že v Rukongaii žádné jezera nejsou.... přeci jen by to bylo fakt super místo na nějakou vesnici, kdyby bylo horko tak se můžeš jít kdykoliv vykoupat a tak. No, ale asi takový nápad nikdo neměl... prozatím. Uklonil jsem se dědovy, nakonec a už mě z druhé strany začal bombardovat Akachi otázkami. "Zřejmě asi nic nezjistil...." prolítlo mi hlavou, holt asi se dá využít jenom jako fyzická síla. Prohlédl si rychle Akachiho a odpověděl mu pohledem do očí "V Rukongaii prý žádné jezera nejsou, ale kdybych šli dál na jih, tak tam by jich mělo být dost. Bohužel, podrobnější informace jsem nezískal...." spadla mi brada a chvíli jsem se díval do země. Asi ho to trochu mrzelo, že nemohl získat víc informací. Znova jsem se podíval na Akachiho a čekal co navrhne... jestli bude se chtít dál vyptávat a nebo prostě jít na vlastní pěst rovnou na jih.