Cesta na Sever (S)

Akachi Naito

Vůbec se mu nelíbilo, jak se k němu ostatní zrovna teď chovali, možná neměl mluvit a radši sekat a všechno by bylo krásnější a jednoduší!
Na tu trubku si vzpomenu, až se vrátíme. V divizi je tolik věcí, co potřebuje opravit nebo uklidit..
Usmál se a mrkl na svého bratra. Bylo to takové to klasické pošťuchování, ale s tím úkolem to myslel smrtelně vážně!
No tak vzhledem k tomu, že víme co chce, tak bude nejednoduší jít právě tam a zde si jí odchytit..
Pravil s klidem a ještě k tomu lehce pokrčil ramena. Přišlo mu to úplně jasné. Jestli ho zase někdo setře, tak bude křičet..! Nebo brečet...záleží na tom jak moc ho setřou..

Ryuu Ichinosuke

V hlavním sále je obří kovová pečeť...tudy se dostanete do archivu...zastavte ji...dokončete to co jsme zde započali...
Podíval se Akachimu do očí. Teď mohu ukončit naší hlídku...mí podřízení mohou konečně dojít klidu...vzkažte Sei...že jsme udělali co jsme mohli...
Pomalu přejde ke kraji zdi.
Pokud už nikdo nic neřekl, tak skočil dolů.

Akachi Naito

Řešilo se tu poměrně vážné téma a v tom Akachi moc nevynikal, ale samozřejmě přikyvoval.
Svůj úkol jste splnili, celé Soul Society je vám dlužníkem..
Pravil a lehce se uklonil na znak úcty. Neměl nejmenší tušení co říct, proto řekl první kýčovitou blbinu co ho napadla. Akachi si byl zcela jistý, že Sei je už dávno po smrti, ale nechtěl chudáka na poslední cestě ještě zatěžovat. Poté se ohlédl na své kolegy.
Je někdo zraněný natolik, aby nemohl pokračovat? Pokud ne, tak jdeme..
Pravil a téměř okamžitě se rozeběhl na místo, kam ho naváděl ten mrtvý s kladivem.

Akkaku Naito

Povzdechl jsem si a bratra jsem ignoroval. Kapitán si možná zsalouží úctu, ale můj bratr bude vždy můj bratr. Sbohem, věrná hlídko. uklonil jsem se ještě odcházejícím. Pak jsem kývl na ostatní. Jdeme ke knihovně. Ale já jdu poslední. řekl jsem a ačkoliv jsem první prošel dveřmi, tak jsem se pak držel vzadu a skryt ve stínech. Bylo potřeba zaútočit nejen silou kapitánů. Ale i překvapivě.

Akkaku Naito


Tohle všechno bylo moc hezké, ale já tomu nevěnoval až tolik pozornosti. Pečeť sledují jiní, assassin sleduje neviděné. Tak jsem hledal Mu. Jistě se tu někde skrývá a čeká, že budeme tak hloupí, že jí otevřeme cestu... nebo je naopak již uvnitř a jen za sebou zase zavřela. Ať tak nebo tak... otevřít i neotevřít byl risk.

Akachi Naito

No Akachi nebyl moc jako jeho bratr, Akachi byl víc takový rambo styl. Přijít ještě ponejlépe s pořádně cool oznámení, nasekat a odejít. A tak si to tedy rovnou zamířil k té pečeti. Přeci jen nebyl zase takovej hlupák, aby na to nějak šahal, nebo zkoušel otevřít. Podíval se tedy na ostatní.
Někdo dovnitř, někdo hlídat u dveří?
Zeptal se a lehce pokrčil ramena. Moc jiných nápadu neměl a na to vymýšlet dlouhý a dokonalý plán neměli zrovna moc času.

Akkaku Naito


Moc se mi nelíbila vyhlídka, že musím společně s ostatními na viditelnou cestu. Přesto jsem však nastoupil na talíř a kývl: Brácho, pojeď se mnou. Kapitánko, podkapitáne... je na vás, zda tu chcete zůstat jako hlídka, nebo jet s námi dolů. řekl jsem a doufal, že se nebudou rozmýšlet déle, než bude nezbytně nutné.

Taiketo Suki

se rozhlížela kolem. Oči ji sjížděly okolí a ona tiše přemýšlela. Nechtělo se jí tu zůstávat hlídat, přece jenom kdo ví, co se skrývá dole. Suki se proto rozešla k talíři. Doufala, že nedělá chybu.

Akachi Naito

A tak stál na tom talíři. Prvně měl trošku panickej výraz v obličeji, když se ta věc rozjela a už chtěl křičet, že se ničeho nedotkl, že se to pustilo samo, ale kolegům to asi došlo.
To by byla sranda, kdyby se to teď zastavilo a všechny nás to tu rozmačkalo a to co hledá ta můra zelenooká bylo někde vedle po schodišti..
Pravil a lehce se zasmál. Akachi nebyl jedním z těch, co si lámal hlavu nad tím, co říct. Prostě to řekl.

Akkaku Naito

Nijak jsem její prohlášení nekomentoval a jen jsem kývl kapitánů, ať se ozvou oni. Já mezitím začal pomalu procházet mezi regály směrem ze kterého se ozval hlas a hledal jsem tu malou prohnanou... zrádkyni. Ten hlas byl zvláštní. Sice jsem ho nikdy neslyšel, ale na druhou stranu jsem ani zdaleka nečekal, že by mi přišel tak známí na první poslech. Holt... náhody.

Akachi Naito

A tak jeli dolů, to byla docela sranda. Akachi jen tak stál, ruce založené zezadu na krku a usmíval se. Tedy dokud nedojeli úplně dolů, kde spatřil spousty knih a regálů a všeho. No prostě si řekl, že si bude muset něco takového nechat přemístit do 10. divize a udělat podobný tunel dolů v jeho kanceláři a tam umístit tyto spisy. Pak se ovšem ozval nějaký ženský hlas a mluvil o bystrosti.
Slyšíš brácho, mluví o tobě!
Řekl Akkakovi a zasmál se. Akachi hold občas neuměl být úplně vážný. Nakonec tedy vyšel z toho talíře, vytasil zanpakuto a tupou stranu čepele si opřel o rameno a tak si to štrádoval hned tou hlavní uličkou mezi regály.
Myslel jsem, že si byla němá!
Zařval, samozřejmě se snažil upoutat její pozornost a být taková menší návnada. Očkem furt kontroloval, kde se zhruba nachází jeho bratr. Doufal, že ta holka bude tak pitomá a pokusí se Akachiho sejmout 1 v 1.

Taiketo Suki

Takový pěkný výtah to byl, škoda že už to skončilo. Pomyslela si pobaveně Suki.
Archiv na kapitánku působil dobře. Kdyby tady nebyla kvůli misi, určitě by ji to táhlo, si jen tak sednout a probírat se spisy. Nad hlasem té ženštiny si jen povzdechla.
"Však počkej ty nádhero jedna..." zasyčela Suki mezitím, co se pustila jednou uličkou s taseným zanpakuto.

Tajemná

Ach...vám nic neunikne...kapitáne... Ozval se pohrdavý hlas.

Akkaku uslyšel hlas z dáli někde po své levé straně.

Akichi slyšel hlas z dáli před sebou.

Suki uslyšela hlas po své pravé straně.

Víte...chvíli jsem si myslela, že na kapitánku opravdu skočíte...bylo by to k popukání...bohužel....jsou mezi vámi i lidi s mozkem...

Akachi Naito

Pousmál se a pokud to bylo možné, tak se vydal ulicí doleva a pokračoval dále rovně ke zdroji zvuku.
Takovou zábavu bych ti nedopřál..
Procedil skrz zuby. Naštěstí byl Akachi mimo souboj docela pohodář a tak se jen tak nenechal rozházet, obzvlášť velkou roli na to měl jeho bratr, který ho provokoval neustále.
...my se spolu pobavíme za chviličku..
Pravil a vytáhl svůj meč, začal ostřím meče drhnout o zem. Vydávalo to opravdu ošklivý zvuk. Navíc každý mohl vědět, kde se asi přibližně Akachi vyskytuje. Akachi se však měl na pozoru a byl připraven kdykoliv zareagovat na útok.

Akkaku Naito

Podíval jsem se na bratra a znakovými signály typu. Ruka k uchu prst ukazující směr. jsem mu dal signál odkud jsem slyšel zvuk. Pokud šel správným směrem a cesty souhlasily, tak jsem jen spokojeně pokračoval, pokud ne, tak jsem poslal další signál (zvednutou ruku) aby se zastavil. Byl nesmysl, abychom se tříštili kvůli nějaké její iluzi.

Taiketo Suki

Baba na ně kula pikle. Suki byla obezřetná a vydala se tím směrem, odkud slyšela hlas. Bylo ji jasné, že to všechno může být léčka. Měla proto tasené zanpakuto a oči ji doslova rentgenovaly okolí. Stejně jsem nezodpovědná matka. Pomyslela si a pro sebe a ušklíbla se. Připadala si jak žena v domácnosti, co si odskočila od plotny trochu zabojovat. Hlavně se musím vrátit celá... Byli by doma smutní, že jsem se tu nechala někde nakrájet..

Tajemná

Avšak nejsem hloupá...boj se třemi silnými shinigami...dvěma kapitány...není nic do čeho bych se chtěla pouštět...takže...upustíme od Fair Play...

Všichni jste hlas slyšeli už blízko...velmi blízko...

Už jste někdy zkusili otevřít trezor zevnitř? Ozval se opět hlas. Hadō #88. Hiryū Gekizoku Shinten Raihō! Masivní vlna modrého reiatsu vystřelila vzhůru a srazila se s bariérami u stropu. Objevil se záblesk a pak nastal strašlivý výbuch. Bariéry nebyly stavěny na útok zevnitř a tak je hado takové úrovně roztrhalo na kusy a následná exploze otřásla celým archvívem. Světla u stropu pohasla a všechno se ponořilo do hluboké tmy.

A pak...se ozvalo několik dalších dílčích explozí.
Tohle...místo se zičí, když jsou ochrany narušeny...
Nyní jste jí zřetelně cítili...stála pár metrů od vás za jednou z knihoven, když se podlaha začala rozpadat, tak oranžové světlo z obrovského lávového jezera pod vámi začalo osvětlovat tmu. Tehdy mohl Akakku na chvíli spatřit část její tváře. Zelené oči, skryté za hranatými brýlemi, ho chladně pozorovaly a zdálo se že měřily.

Strop se začal propadat také. Pokud by jste nic neudělali, jistě by vás zavalil do vroucí lávy.

Akachi Naito

Akachi už, už chtěl vystartovat a rozsekat jí na kousky, když spatřil tu silnou modrou záři. No a poté už neviděl nic, pouze slyšel výbuchy. Tedy do té doby, než začala praskat i samotná zem a láva začala osvětlovat prostory. V tu chvíli Akachi úplně zapomněl na zelenookou holku, jeho hlavním cílem byl nyní jeho bratr. Nechtěl ho nějak podceňovat, ale když byl jeho mladší bráška v ohrožení, tak musel reagovat. Pomocí shunpa se ihned dostal k němu.
Pohodex, chillex??
Pravil. Ano, Akachi si rád vymýšlel slova, aby to znělo víc cool. Zároveň hlídal všechno okolo, nebylo to zrovna nejednoduší. Zem, rozpadající strop a zelenoočka. Strašný..

Akkaku Naito

Celé se to začalo hroutit a to nebylo zrovna dvakrát dobré. Naopak mě to docela štvalo. Když jsem v záblesku uviděl onu dívku, tak mi hlavou bleskla jediná věc. Zastavit jí... 
Zpod rukou mi vyletěly kruhové čepele a všechny čtyři začaly zářit. Niju Eisho! Bakudo #9: Horin! Bakudo #9: Geki! pronesl jsem a zatímco jsem jednou rukou nakreslil rudý symbol na vyvolání paralizující aury, druhou rukou jsem vyslal zářící pouta. Zároveň se k ní dostaly i dvě mé čepele. Silové pole! blesklo mi hlavou a mé čepele za ní udělaly platformu probíjející elektřinou, aby neměla kam utéci. Její vysoké reiatsu dokázala již použitím silného kida, ale i silný protivník může být chycen dost rychlými slabšími kido. 
Mám ji! křikl jsem na svého bratra, který se najednou objevil přímo u mě. Moc mě nepřekvapil, protože jsem obvykle byl první u koho se objevil, když se něco pokazilo, ať už abych mu pomohl já, nebo on mě.

Akachi Naito

Pohlédl na svého bratra. Poté mu položil ruku na rameno ve smyslu "šikovnej, ale starší bráška se o to asi musí postarat..". Poté vstal a pohlédl přímo na tu zelenookou, původně němou, holku.
Já ti předurčil daleko horší osud..
Pravil a pozvedl zanpakuto jejím směrem. Lehce natočil hlavu a usmál se. Akachi vždy zapojoval do boje cool styl, někoho to mohlo trochu rozhodit.
Tsumu, Taberu Hito!!
Pravil správně drsňáckým tónem. Poté se ještě jednou otočil na svého bratra a mrkl. S mrknutím se pomocí shunpa pokusil dostat k té holce a zaútočit na její levou achilovku. Měl v plánu ji trochu znehybnit.

Akkaku Naito


Můj bratr zbytečně machroval. Jako vždy. Ostatně to byl tak trochu i jeho styl. Ale tentokrát jsem to nekomentoval, protože bylo přednější pomoci mému bratrovi. Stáhl jsem se za bratra a ke mě přilevitovaly i všechny moje čepele. Kryju ti záda, nii-san. prohlásil jsem a postavil se lehce bokem. Nedíval jsem se ale svýma očima, nýbrž čepelemi. Neměl jsem v plánu nechat jediný kousek okolí nehlídaný.