Cesta na Sever (S)

Akkaku Naito

Podíval jsem se na bratra a kývl: Pravděpodobně. Ale taky to může být jen kontrolní stanoviště, kterých okolo věže pár bude. Napadlo mě zeptat se vzádu, ale nechtěl jsem být opět roztrhán Jeho Dokonalostí, podkapitánem Blue Rayem Eshenem.
Byl to muž jistých předností... jen zatím neukázal nic, co bych byl povinen respektovat.

Taiketo Suki

Počasí jim nepřálo, ale to Suki bylo prozatím šumák. Byla dobře vybavena.
"To je mi líto... Nevěděla jsem," řekla kapitánka. Netušila, že Eshen sirotek. Proč jsem se ptala zrovna na rodinu, to mu asi nemůže být moc příjemné. Tak sám... "můžete někdy k nám přijít na návštěvu, dělám moc dobré koláče, nechci se chlubit, ale je to tak," pousmála se. Pak se otočila na zbytek skupinky.
"Přenocujeme tady?"

Akachi Naito

Podíval se na tu budovu, měl z ní opravdu zvláštní pocit. Ale nemohl to říkat nahlas, to by nebylo dost cool. Pohlédl na kapitánku 6. divize.
Souhlasím. Ale nevíme, zda-li je budova opuštěná. Ty borče se zvláštníma vlasama..
Ukázal na Eshena, který stál hned vedle kapitánky.
...půjdeme se tam podívat, vy nám tak trochu hlídejte záda. A taky se mezitím domluvte, kdo začne s hlídkou..
Zasmál se. Akachi nechtěl podceňovat kapitánku 6. divize, ale jeden z nich se musel trochu chytit otěží. Pomalu vyšel tedy k té budově, vyhlížel něco jako vchod.

Eshen

Eshen už si takového počasí snad ani nevšímal. I když z toho nadšený nebyl nevadilo mu... a taky si toho skoro ani nevšiml, teď, když byl uprostřed rozhovoru.
"To je v pořádku." odpověděl s lehkým úsměvem na omluvy. Vážně.. nikdy svoje rodiče nepoznal. Jistě, bylo mu líto, že se nemá, ke komu vrátit.. ale bylo to lepší, než aby mu umřeli před očima.
Její nabídka ho překvapila, a vykouzlila mu na tváři doopravdy široký úsměv. "Dobrá, moc děkuji.. To bych moc rád. Ale nerad bych rušil.." I když nijak nekoktal nebo se nezardhával, bylo vidět, že ho to vyvedlo lehce z míry, a že neví, co říct... ale usmíval se u toho.
Ani si nevšiml, že došli k jakési budově. Vypadala docela normálně a opuštěně, ale chápal opatrnost druhého kapitána. Trochu ho překvapilo, že si nevybral na průzkum toho svého bratra, ale osobně mu nevadilo, že to má být právě on. Proto na jeho vyzvání lehce přikývl a shunpem se dostal vedle něj.
"První hlídku beru já. Nejsem nijak unavenej." pronesl na celou skupinu. Koneckonců, spal kus odpoledne.. a taky si chtěl uspořádat myšlenky v hlavě.
Teď se ale jeho soustředění přesunulo přímo na budovu před ním. Jednou rukou chytil svoji zanpakutou, aby byl připraven ji tasit, kdyby se něco dělo, a stejně jako kapitán hledal vchod. Kapitán nevěděl, že tím, že s sebou vzal Eshena pravděpodobně na skupinku přivolal nějakou strašlivou, nesmrtelnou stvůru..

Akachi Naito

No a tak tedy otevřel a vešel dovnitř. Rozhlédl se po místnosti. No, že by se mu chtělo přespávat zrovna na takovém místě. Ale tak, lepší než venku. Akachi se ještě jednou porozhlédl po místnosti, samozřejmě si všiml schodů a hned šel k nim. Akachimu se vůbec nelíbilo, jak byl slyšet každý jeho krok.
Zajímalo by mě, co se tu stalo..
Pravil potichu a došel ke schodišti.
Myslím, že už můžou dovnitř. Když nyní očekujeme další patra, tak riskujeme vpád do zad. A kdyby jsme se rozdělili, tak také dost riskujeme. Zajistíme tady hlavní místnost a poté to dále prozkoumáme.
Pravil směrem k fialovému mužíčkovi. Poté se ještě usmál a mrkl.
Jinak doufám, že ti nevadí, když ti budu tykat. Nevypadáš jako někdo, kdo si potrpí nějak vážně na formality. Na mě taky můžeš hejkat Akachi..
Dodal a nastavil pěst na odklepnutí. Poněkud nezvyklé chování od kapitána..

Eshen Rai

Eshen hned kapitána následoval. Zdál se být někým, kdo na pravidla docela z vysoka..shlíží, kdo nechává za sebe mluvit spíš činy než slova.. docela Eshenův člověk.
Hostinec sám se zdál být tak opuštěný, jak jen opuštěný hostinec může opuštěným býti.
"Pravděpodobně se tu nestalo nic, a tak to opustili, a pak se sem někdo snažil vloupat. Proto ty okna." řekl svojí hypotézu, a přitom pozdvihl ramena. Vážně nevěděl, ale tohle bylo první, co ho napadlo.
Každopádně, pak když kapitán mluvil, přikyvoval. Kdyby to bylo na něm, prostě by to ve dvojici prošli celé, ale on nebyl kapitán. A navíc.. jo, dávalo to i smysl. I když i tak to Šílenovlasému přišlo jako trochu moc opatrnosti.. no.. třeba jen prostě nechtěl mít spolubojovnickou krev na rukou. Třeba to taky jednou zjistí.. už je to podkapitán, koneckonců..
"Ne, to nepotrpím. Eshen." pronesl poté s úsměvem, a přijal nabídnutou pěst tím správným fist bumpem. Pak vykoukl z jednoho z rozbitých oken. "Pojďte dovnitř!" pronesl, a kývnul hlavou směrem dovnitř do budovy, aby jako pochopili, že vážně.

Akachi Naito

Brejlounek se Akachi líbil, což bylo zvláštní, protože nebyl z jeho divize a Akachi si moc nepotrpěl na lidi z jiných divizí. Ale tak stává se.
Tak fajn..
Pravil a otevřel dveře/poklop nebo šel prostě jen po schodech dolů směrem do sklepa. Palec pravé ruky měl strčený za kalhotama jak ve většině westernovek, frajer jak má být. Akachi docela doufal, že tam aspoň něco zlého potká, už se těšil na nějakou pořádnou akci.

Taiketo Suki

Rozhlížela se kolem. Její kaštanové oči pátraly po okolí, moc se jí to tu nezamlouvalo. Navíc ten barák, co stal před nimi. Nic moc tedy...
"Už jdu!" křikla Suki a s rukou na jílci zanpakuto vešla do hostince. První kapitánku lehce otupil smrad, nakrčila nos a protočila oči. "Fuj, to je prostor ovšem... Doufám, že nás tu něco nesežere, mezitím, co budeme spát... Jdete do sklepa, kapitáne? Kdyby tam byla ještě nějaká zapomenutá pálenka, nezlobila bych se."

Akachi Naito

Pohlédl na kapitánku, co po něm žádala jakýsi alkoholický nápoj. Žena v domácnosti asi přičichla k alkoholu a nyní se tohoto zlozvyku nemohla zbavit, jak smutné. Akachi však pouze přikývl a mrkl na znamení souhlasu.
Zajistěte vrchní patro, nebo alespoň zařiďte, aby mi nic nepadlo ze shora do zad..
Pravil a poté zmizel ve sklepě. Jednu ruku měl stále zastrčenou za páskem, samozřejmě poblíž rukojeti, aby mohl včas zareagovat na nějaké nebezpečí. Rozhlížel se tedy po místnosti.

Eshen

Čekal, až se i kapitánka nalodí do budovy, a pak už mu všechno bylo tak nějak jedno. I přesto, když se kapitán rozhodl dát se dolů a vydal příkaz na vyčištění vršku, Eshen ani za nápad nechtěl zůstat pozadu.. Prostě chtěl být pro misi přínosem. Doufal, že to dopadne lépe než v Hueco Mundo posledně..
"Já zatím kouknu 'horu, jestli tam není nějakej zapomenutej host.. nebo alespoň zbytek." pronesl trochu pochmurně. Tohle místo vypadalo jako z levného hororu.. ale co už. Někde se spát musí, že..
Vydal se tedy opatrně po schodech nahoru. Pod sebou nechával lehkou vrstvu reiatsu, aby si nerozbil obličej, kdyby se zchátralé schodiště rozhodlo se rozpadnout, a s rukou na zanpakutou už čekal, co najde nahoře. Chodbu? Místnost? WC? Jezdce apokalypsy?
Všechno je možné...

Taiketo Suki

Bylo to tu divné, takové béčkové... "Půjdu s vámi, Eshene-san," řekla Suki neurčitě a stoupala společně se svým podkapitánem do vrchního patra. "Hlídám vám hřbet."
Bylo ji upřímně jedno, kde budou spát, hlavně, že nepřijdou k úhoně a odpočinou si.

Akachi Naito

Tak toto se Akachimu vůbec nelíbilo. Tma, vlhko, smrad a žádný aspoň trochu dostačující nepřítel na rozsekání. Nuda. Poté se naklonil nad vodu.
No ta dává..
Pohlédl na smrdutou vodu a trochu se přitom zašklebil. No tam se mu určitě nechtělo. Přemístil tedy nějaké množství reiatsu do chodidel a šel takto nad smrdutou vodou. Samozřejmě si to tedy nakročil k nějakým těm lahvinkám, když už to té nebohé dívčině nahoře slíbil. Začal se tedy přehrabovat ve flaškách a najít tu nejlepší pro sebe na později a tu druhou nejlepší pro kapitánku.

Akachi Naito

Koukal na lahvinky dosti nepřítomným výrazem, tedy dokud nespatřil Kyouheiovici. Trošku ďábelsky se usmál. Samozřejmě jí znal, protože v Gotei 13 působil už nějakou dobu. Tato věc se nedala pouze prodat, dalo se s ní dělat i spousty rošťáren. Někoho pěkně zmastit a dostat z něj úplně všechno. Okamžitě jí popadl a strčil do vnitřní kapsy svého haori.
Tak už jen něco pro kapitánku..
Pravil potichu a začal přehrabávat ostatní flašky. Pěkně si přitom pískal do rytmu. No pivo by kapitánce asi moc nesedělo, i když poslouchat jí druhý den, jak si stěžuje na bolest hlavy by taky nebylo k zahození. Přesto se Akachi smiloval a popadl bylinný likér tetky Bětky. Poté si to nakráčel opět k schodům nahoru, vypadalo to tu čistě. Tedy, bez cizí přítomnosti, jinak tu zrovna čisto nebylo.

Eshen

Eshen byl překvapen, že s ním kapitánka jde nahoru, ale nijak zvlášť mu to vážně nevadilo.. na jednu polovinu byl rád, že tam je někdo s ním, kdo mu kryje záda, na druhou polovinu byl rád, že je opět v blízkosti kapitánky, na třetí polovinu nebyl rád, protože by si nedopustil, kdyby se kapitánce něco stalo, a na čtvrtou polovinu byl rád, že si nikdy nelámal moc hlavu s matematikou..
Každopádně, ani ještě nestihl překvapením Boba pozdravit, když v tom Bob zase zmizel. To nebylo příjemné. Boba dlouho neviděl, a byl to docela kámoš i do špatného počasí.. no, co se dalo dělat. Tady nebylo špatné počasí.. ale smrdělo to. Nejen nebezpečím, ale i plísní.
Eshen opatrně pokračoval kupředu, očekávajíc nějakou plísňovou nestvůru, co na ně hnedka odněkud vyskočí. Ostražitě tedy šel, koukajíc kolem a s rukou na meči...

Akachi Naito

Akachi samozřejmě kapitánce předal tu tetičku Bětku a poté si zkracoval čas s ostatními, samozřejmě se stylem. No bylo dost těžké udržet oči otevřené, zvlášť když si tu všichni tak spokojeně pochrupkovali. Vlastně to pro Akachiho bylo skoro nemožné. Myslel si, že je vzhůru, ale přitom se mu zdál sen o tom jak hlídá. To zjistil až poté, co ho probudila jakási rána. Vyskočil rychle na nohy, ruku přichystanou na rukojeti svého meče. Nebyl si jistý, jestli ta rána zazněla ve skutečnosti, proto pokud ostatní spali, tak je nebudil. Přesto pomalu zamířil ke vchodovým dveřím.

Eshen

Kdyby šel nahoru sám, byl by trochu zklamán, že vůbec nic nenašel.. ale vzhledem k tomu, že tam šel s kapitánkou, byl rád. Kdyby tam něco bylo, určitě by to nebylo příjemné, a i když by sám rád potrénoval, takhle.. ještě by se jí něco stalo. A jemu pak pravděpodobně taky, protože co neporazí ona, to usmaží jeho pohledem zavřeného oka..
Každopádně, pak nastal docela příjemný večer, a pak nastalo spaní. Eshen měl první hlídku, a pak se prostřídal. Vlastně ani nevěděl s kým, jen věděl, že usnul docela rychle, což u něj bylo zatraceně nezvyklé.
Spal takovou dobu, co se mu zdála skoro jako vděčnost, když se probudil. Všude byl klid, nic se nedělo, všichni spali.. a pak se ozvala ta rána.
Věděl, že to není nějaký špatný sen, ale že to fakt zadunělo. Okamžitě vystřelil na nohy, zanpakutou v ruce. I přes tmu mohl vidět siluetu Akachiho, že vlastně dělá to stejné. To bylo fajn. Znamenalo to, že to nebyl Bob, tropící si z Eshena žerty.
Každopádně, nikoho nebudil, ale shunpem a se zanpakutou v ruce se přesunul ke kapitánovi.
"Co to?" procedil mezi zuby. On měl asi zrovna hlídku, takže jestli měl někdo ponětí.. měl by to být on.

Akkaku Naito

Uvnitř budovy se mi hned od začátku nelíbilo. Po příchodu jsem jen pomohl s rozděláním ohně a pak si zalezl do rohu tak, aby mě nikdo neviděl. Usnul jsem a...
Pak mě samozřejmě probudila rána. Podíval jsem se na bratra a modrovlasatce, kteří okamžitě vyletěli a tudíž, pokud nás něco sledovalo z venčí, byli dokonalým cílem pro jakoukoliv techniku či zbraň na dálku. Blbci... pomyslel jsem si znovu zavřel oči.
Zůstal jsem bez pohnutí na místě, jen jsem uvnitř pláště přesunul ruku tak, aby se přímo dotýkala rukojeti a začal velmi bedlivě poslouchat.

Taiketo Suki

Výlet s Eshenem do prvního patra byl poměrně fajn. Nic na ně nebaflo, jenom plíseň a zatuchlina. To Suki vzhledem k častému přebalování svých dětí ještě dokázala unést. Kapitánka byla spokojená, zatím nikdo neumřel... Mise probíhala v poklidu, bylo jasné, že se to co nevidět musí zvrhnout.
Když se potom znovu všichni sešli v přízemí, poděkovala Akachimu za láhev bylinné tetičky, kterou si pečlivě uschovala ke svým věcem.
Pak už nastala noc, kluci hlídali a ona si zatím mohla odpočinout. Schoulila se na zemi a spala.

Hlavou ji ale vířily neklidné myšlenky. Měla trochu výčitky, že si jen tak odešla na misi a ani to s Akiem moc neprobrala. Jsou snoubenci. Mají dvě děti. Kapitánka se cítila nervozně, ze spánku sebou několikrát škubla a zamumlala něco jako: "Modosi, nepečte ty koláčky na pánvi."

Z neklidného spánku ji vyrušila rána. Suki pootevřela své kaštanové oči a mžourala do tmy. Před ní tu stál Akachi a Eshen, kteří vypadali připraveni někoho rozsekat.... Akkaku ležel a vyčkával a to samé udělala Suki, pevně sevřela rukojeť svého zanpakuto a čekala.