9. divize, redakce Ban-Kai

Aririki Rick Ginken
Lehce jsem pokýval a zatvářil se poněkud méně vražedně: Dobrá madam. V nejhorším budu chodit na střechu, nebo tak něco. Proč nikdy neodolám prosbě krásné ženy? pomyslel jsem si: Vždyť tady je dokonce (skoro) jasný, že nic nebude.
Povzdechl jsem si a pak položil svou druhou otázku: Věc druhá- Co mám dělat? Dohlížet na ulice? Hledat kriminálníky? Hlídat děti? lehce jsem mrknul, aby bylo jasné, že jde jen o vtip.

Mitoshi

Při vysvětlování záležitosti kouření významně kývl hlavou. Konan řekla vše potřebné tak neměl důvod cokoliv dodávat.
Když se nováček zeptal na své povinnosti, chopil se slova Mitoshi.
"Kriminálníky bych přenechal druhé divizi. Vedle normálního fungování devátá divize také vede místní zpravodaje a redaktory. Takže kromě dodržování pravidel a starání se o bezpečnost tohoto světa musíte být neustále v pozoru a chytat veškeré dostupné informace. Pochopitelně pravdivé, nejsme žádný bulvár... řekl ve zkratce stále se svým neutrálním pohledem.

Aririki Rick Ginken
Při slově 'kriminálníky' mi nejprve lehce škubla levá ruka, než mi došlo, že nemluví o mě. Lehce jsem kýval. Takže o tohle focení jde? Mimojiné. podotknul jsem směrem ke Konan.
Jak mám sbírat informace? Mám chodit a ptát se: Hele, nemáte někdo nějaký dr- informace. rychle jsem se opravil, abych neřekl drby. Koneckonců: nejsme žádný bulvár... znělo mi v hlavě prohlášení Mitoshiho.

Yori

Když dlouho nikdo neodpovídal, ze stínů se vynořil mladý muž s brýlemi a krátkými, černými vlasy. Stál tam celou dobu, ale vypadalo to, že je právě potřeba, takže se rozhodl vylézt.
"Práce žurnalisty se vážná věc, pane Ginkene. Musíte pozorovat, musíte prošetřovat, musíte se samozřejmě také ptát. Jste to v, kdo musí být první všude, kde se něco děje, je vám to jasné?" pošinul si důležitě brýle na nose. "Mimochodem, já jsem Fukushima Yori," uklonil se zdvořile.

Aririki Rick Ginken
Lehce jsem pokýval: Takže můj úkol je potloukat se po okolí a čekat až se stane. A když se něco stane, být mezi prvními co tam budou a získat veškěrý info. pokrčil jsem rameny.
Jak moc velká je pravděpodobnost, že zrovna půjdu kolem a něco se stane. Ehm. Něco co nebude souviset se mnou.

Yori

si jen iritovaně promnul kořen nosu. Co to ty nováčky v dnešní obě na Akademii učí? Pošlou je do redakce časopisu a ani jim nedají výcvik.
"Možná bude nejlepší, když pro začátek budete chodit ve dvojici s někým zkušenějším, co říkáte?" navrhl nakonec. Od vybraného reportéra by mohl snad pochytit finesy novinářského umění. Snad. Čekal tak trochu, jestli k tomu něco řekne i zástupce kapitána, ale nijak zvlášť v to nedoufal. Ten měl teď na starosti jiné věci než zaučovat nováčky, vypadalo to.

Aririki Rick Ginken
Mohli byste mě dát s nějakou krásnou mladou slečnou. Nejlíp vysokou a štíhlou. lehce jsem se zasmál, protože jsem věděl, že nejpravděpodobněji budu v týmu s nějakým malým kecalem, pitomým intošem nebo zabedněným moralistou. Nesnáším moralisty! zařval jsem... v duchu.
Ne teď vážně. Ať nemám v týmu moralistu. poprosil jsem.

Konan Hana

Stála opodál, skoro bez hnutí a poslouchala. Musela uznat, že ten nový - Rick - je opravdu zvláštní až srandovní, i když se chová velmi tvrďácky. Byla však ráda, že se objevil Yori. Jistě se o Ricka postará. Konan teď totiž potřebovala s podkapitánem probrat důležitější věci a hlavně, jak postupovat dál. Mitoshi stál kousek od ní, takže na něho koukla a lehce hlavou naznačila, že by už měli jít.

Yori

hleděl chvíli na Ricka mlčky nepohnutým pohledem. Potom, aniž by se od něj otočil, zavolal.
"Koi-san!" Potom na něj dál koukal. Asi za minutu přišla k oběma mužům asi třicetiletá žena s černými středně dlouhými vlasy a mandlovýma očima. Nevypadalo to, že by spěchala, takže asi byla poblíž.
"No?" řekla celkem neutrálním tónem, ze kterého nebylo poznat, jestli ji fakt, že byla přivolána, otravuje nebo těší.
"Mám na vás jistou prosbu. Mohla byste vzít na nějakou dobu pod svá křídla tohoto mladého muže a ukázat mu, co se po něm chce?" sdělil jí Yori stručně úkol, který pro ni připravil. Žena jménem Koi se s nakloněnou hlavou podívala na Ricka, a potom pokrčila rameny. Yori přikývl. "Nechám to tedy na vás." S tím odešel.

Aririki Rick Ginken
Kývl jsem na ženu. Je v tom věku, kdy žena nemůže už dlouho říct, že dospívá, ale nemohla brát za zdvořilostní lichotku kdybych jí pochválil věk. Zdravím. řekl jsem a lehce sklonil hlavu, abych dal najevo podřízenost.
Mohu se zeptat, na něco o vás madam? zeptal jsem se a prozatím zvolil neutrální, ale velmi zdvořilé madam, než zjistím, co je zač.

Koi

se chtěla dát hned do pohybu, ale muž, kterého dostala na starosti, si chtěl nejspíš povídat, tak zůstala také stát. Po jeho otázce si založila ruce na prsou. Očekávala nějakou otázku ohledně jejich úkolu, takže trochu netrpělivě přikývla.
"Mluv," vybídla ho.

Aririki Rick Ginken
Takže kam jdeme, proč tam jdeme, kudy tam jdeme, okolo koho tam jdeme, jakou máte povahu, mohu kouřit, jste zadaná, a další informace. začal jsem celkem normálně a zakončil dost drze.
Můj tón u posledních tří otázek byl drzý až vyzývavý. Stejně tak i můj úsměv a postoj, kterému dominovaly ruce v kapsách.

Konan Hana

Antero Mitoshi se od Konan dozvěděl vše potřebné, co zjistila od 12. divize. Než si však Mitoshi rozmyslel další postup k vyřešení případu, došla si Konan ke svým rodičům pro své tři ratolesti. Zrovna se dobře vyspali a nejedli, takže teď neúnavně zlobili, všude lezli, všechno brali do rukou. No prostě horror. Překvapením bylo, že svým způsobem nejrozumnější byl Mito, normálně by Konan čekala, že nejhodnější bude Mei, ale ta Hikarovi plně stačila, avšak trumfnout ho nedokázala.

Koi

hleděla na Ricka s nezměněným výrazem. Potom řekla:
"Ne," načeš se dala do pohybu středně rychlým krokem ven z kasáren.

Aririki Rick Ginken
Aha, to bude sranda. zvolal jsem pořádně nahlas a pořádně drzým tónem. Vydal jsem se za ní a z kapsy vytáhl zapálenou cigaretu, protože jsme byli z dohledu Konan a nikde v okolí nebylo vidět žádné dítě.
Lehce jsem škrtal botama, až místy odlétaly jiskry. Opravdu byste mohla být trochu sdílnější. zabručel jsem ještě.

Koi

se ohlédla na Ricka.
"Vůbec tě neznám a nic o tobě nevím, proč bych měla chtít, abys ty něco věděl o mně?"
Venku se rozhlédla na obě strany. Začala se dokonce mírně usmívat, i když v tom úsměvu byla trocha vypočítavosti.
"Začneme s něčím jednoduchým. Zkusíš si udělat s někým rozhovor, co ty na to?" zeptala se Ricka poměrně přátelsky.

Aririki Rick Ginken
Rozhovor? Jakože táhání ven informace? zeptal jsem se a na tváři mi začal hrát lehký úsměv. Jaká je povolená míra nási... ehm chci říct síl... ne... přiměřeného nátlaku.
Můj úsměv a cigareta mi dodávali zjev masového vraha. Můj výraz byl děsivý a to jsem se ani nesnažil. Možná jen trošku. Zároveň my ale v očích jiskřilo světélko, které naznačovalo, že jde o vtip, nebo provokaci.
Třeba se o ní něco dozvím, když ji vyprovokuji. pomyslel jsem si, ale až na to ďábelské jiskření v očích na mě nebylo nic poznat.

Koi

protočila panenky.
"To by byl výslech, to si trochu pleteš. Rozhovor je dobrovolnej," sdělila Rickovi a zamířila do kasáren 13. divize.

(odpovědět můžeš tady nebo už tady, jak chceš :-))

(pardon za double post, ale nikdo sem nějak nenapsal)

Baru

přiběhla jako vítr do kasáren v naději, že ještě není příliš pozdě. Snažila se doptat na zástupce a Konan, ale nějak nikdo nic nevěděl. Po důkladném prohledání kasáren konečně stanula před apokalypsou jménem Mito-Hikaru-Mei pod dohledem jejich spokojené maminky. Mitoshiho nikde nemohla najít, kamsi nenápadně zmizel.
"Ehm... zdravím, Konan-san..." pokusila se nějak nenápadně zavést rozhovor.

Konan Hana

Neměla šanci všechny tři najednou uhlídat, a tak se aspoň snažila přizpůsobit prostředí okolo prcků, aby nebylo tolik nebezpečné. V jednu chvíli dost vážně přemýšlela o nějaké brigádnici, které by jí s dětmi pomáhala. V tom se přihnala Baru. "Zdravím, Baru-san." odpověděla na pozdrav, přesto byla trochu překvapená jejím rychlím příchodem. "Jak vám je? Slyšela jsem, že jste byla v nemocnici." zeptala se dál, měla o Baru starost. Mezitím obrátila směr jednoho z prcků.

Ryuuka Hosentsu

Objevil jsem se v kasárnách 9. divize, už mě to lítání přestávalo bavit. Prohledal jsem kasárný, tak abych našel Baru. Vypadalo to, že lítání bylo u konce, našel jsem je totiž obě dvě. S prckama jako bonus. Když už jsem je měl na dohled, tak jsem zpomalil tempo a pomalu přišel k nim.
vzhled:

Spoiler:

Byl jsem potrhaný, zakrvácený, protože jsem se teprve vrátil z mise a hned jsem šel v podstatě na další, aniž bych se převlékl nebo tak něco. "Zdravím." Pozdravil jsem je a koukl se po prccích, pak jsem upřel pohled na paní Yoshirovou. "Gratuluji k přírustku.." Pokusil jsem se o milý úsměv, který na kapitánovi 11. divize nešel moc poznat. Hlavně přes masku. .."..teda přírůstkům." Pak jsem odklonil pohled a mluvil k oběma. "Právě vás dvě hledám. Vrchním kapitánem mi byla přidělena mise o nějakých chemických látkách. Bohužel neznám žádné podrobnosti. Můžete mi je ujasnit?"

Konan Hana

Než se od Baru něco dozvěděla, přihnal se do kasáren další shinigami. Přesněji kapitán. Ehmm...zdravím a děkuji." vysoukala ze sebe Konan. "Nepotřebujete ošetřit?" zeptala se kapitána s narážkou na jeho vzhled. Strašil jí totiž děti, protože najednou všichni prcci byly v tu ránu zalezlé za Konan. Sedla si k dětem. "No jelikož mám asi nejvíce informací, tak začnu." začala vysvětlovat, aby všechny uvedla do situace. "Jde o to, že byla otrávena voda v Onsenu. Na shinigami to má špatné účinky, což může potvrdit, tady Baru-san. Podkapitán 9. divize Antero Mitoshi našel v Onsenu podivný kámen, který jsem doručila do 12. divize ke zkoumání. 12. divize nám také poskytla nějaké informace. Moment, abych byla přesná." Zvedla ukazováček na znamení chvilky strpení. Začala hrabat v kapsách, až vylovila svůj zápisník. "Tady to je. Zařízení používá techniky, které vyvinuli kdysi Quincy. Nevědí, odkud pochází, ale nikde v blízkosti Seireitei ho nikdo v poslední době neskladoval. Nevědí ani, kdo nebo proč ho do onsenu dal. Ví se jen to, že vyzařuje nebezpečnou energii, která je velice škodlivá pro shinigami, pokud jsou jí vystaveni po dlouhou dobu nebo působí na velkou část jejich těla. To je asi prozatím všechno co víme." řekla jedním dechem vše důležité. "Takže co teď?" dodala ještě velmi důležitou otázku.

Baru

Než stihla něco říct, přivalil se kapitán 11. divize. Baru na něj jen vyvalila oči. On byl přidělený na tuhle misi? Žeby místo Mitoshiho-san, který kamsi zmizel? Ne že by chtěla pochybovat o rozhodnutí vrchního kapitána, ale neviděla to jako nejlepší volbu vyšetřovatele... no, mohla se mýlit... ale nejspíš se nemýlila. Ovšem byl to kapitán, takže si nemohla dovolit ho zpochybňovat.
"Zdravím, kapitáne Hosentsu. Navrhuji začít pořádným prohledáním onsenu a okolí... možná najdeme nějaké stopy po tom, kdo tam to zařízení dal," řekla to nejlogičtější, co ji zrovna napadalo. Nakonec, kde jinde začít než na začátku?

Ryuuka

Že bych mohl vyděsit děti, to mi vážně nedošlo, jednal jsem celkem ve spěchu. "Ne nepotřebuji ošetřit, děkuji, pomůže mi klidná koupel v Onsenu, po tom, co vyřešíme tuhle zapeklitou situaci." Pronesl jsem směrem ke Konan. Chtěl jsem se nějak zeptat, jestli jí někdo pohlídá prcky, když teď půjdeme, ale nějak jsem neměl odvahu jí kafrat do toho, co s nimi, asi věděla nejlépe co dělá, kdo jí je bude hlídat, nebo zda si je vezme sebou. "Voda v Onsenu BYLA otrávena? To znamená, že po sebrání toho kamene už prostě otrávená není? No, každopádně je jasné, že to půjdeme znovu prozkoumat, jak řekl důstojník. Abych mohl něco posoudit, tak to budu muset vidět." Pronesl jsem a prohrábl si vlasy. Otočil jsem se na Baru. "Můžu se zeptat, s čím jste byla v nemocnici? Má to něco společného s otravou Onsenu?"   V onsenu je pramen, takže otrávená musí být část, nemůže být přece otrávený celý pramen, to je blbost. Ve finále jsem se ještě otočil na Konan. "A co přesně myslíte tím, nebezpečná energie, která je škodlivá pro Shinigami? Paralyzuje je to? Zraňuje? Jako jed? Saje jim to reiatsu? Potřebuju vědět všechno." Asi jsem se moc ptal, možná mě obě měly za vymaštěnou hlavu, která umí jen procházet zdmi a všechno ničit. Než jsem se stal ale kapitánem 11. divize, tak jsem byl poměrně dobrý stratég, v 10. divizi jsem mnohé vedl v nepřítomnosti Yoshira. Takže jsem holt potřeboval vědět všechno do slova a do písmene, abych mohl vytrousit nějakou chytrou dedukci. "Vydáme se do Onsenu, podrobnosti mi řeknete po cestě" Dopověděl jsem a vydal se jasným směrem. Samozřejmě jsem čekal, že půjdou za mnou a všechno mi zodpoví. (Můžete psát už tam)

Mezi Baru, Konan a Ryuukou zavlálo a než se stačili divit, zjevil se mezi nimi sám kapitán deváté divize. Samozřejmě čelem k masce svého bývalého zástupce. Asi centimetr od ní.
"Ou, ahoj," řekl překvapeně. Pak se na špičce otočil k Baru a ke Konan. "Ahoj, ahoj," pozdravil i je. "Omlouvám se, nemám moc času na vysvětlování, tak se mě prosím neptejte, musím do svojí kanceláře, rychle," s těmito slovy shunpem přeskočil Baru i Konan, za jejímiž zády se schovávala jejich trojčata.
Yoshiro doběhl ke dveřím do kanceláře a doslova je rozrazil. "Kde to je?!" zeptal se sám sebe vystresovaně a vběhl do ložnice.