9. divize, redakce Ban-Kai

Nekonome Chieko

Dostala jsem se až k redakci, celou cestu jsem vzpomínala, co všechno o kapitánovi devítky vlastně vím. Docela mě zajímalo, co je pravdy na jeho vlasech. Také jsem slyšela něco o grilech, ale vůbec jsem netušila, co to znamená.
Po chvilce jsem vešla do redakce a procházela jí, celou dobu jsem se však dívala na kocourka, kolem na mě bylo až moc lidí. Nekoukala jsem na cestu, Kuro mi byl očima a našeptával mi, kudy jít. Mířili jsme ke kanceláři. Hladila jsem kocourkův bílý kožíšek a dál na něj mluvila. Ptala jsem se ho, co děje. Dokonce i Kuro se ho zeptal, jeho chování mu přišlo divné stejně jako mně. Zkoušel to i kočičí řečí, divila jsem se, že jí ještě nezapomněl a on asi taky.

Nekonome Chieko

Když Fluffy zamňoukal v odpověď, Kuro se na mě trochu nechápavě podíval. "Rozumim mu jen jeho jméno, vládce, Blbshiro a nuda. Že by s kapitánem Blbshirem byla nuda?" zeptal se mě a vypadal, že kapitánovo jméno mu přijde legrační. Chudák, rodiče ho asi neměli rádi, když mu dali takovéhle jméno. pomyslela jsem si a zaklepala. 
V tom se Fluffy úplně naježil a kdybych ho nedržela asi by utekl. V duchu jsem doufala, že nám někdo otevře a to rychle. Stát přede dveřma s prázdnýma rukama, s tím, že nesu kočku, by bylo hodně divné.

Yori

Nikdo neodpovídal, ale zničeho nic se zpoza rohu zjevil jakýsi shinigami. Měl krátké, tmavé vlasy a brýle na nose se mu nebezpečně leskly ( klik ). Přišel až k Chieko.
"Slečno, co tady děláte s těmi kočkami? Jedna je na jednu divizi až až, přílišná koncentrace zvířat je nežádoucí," pronesl přísně a taky se tak tvářil.

Konan Hana

Dorazila do Yoshirovi kanceláře dříve než on a hned vlezla do koupelny. Po tak dlouhé době to bylo něco nádherného. Voda. Teplá i studená. Bylo to neuvěřitelně příjemné a osvobozující. Užívala jsem si koupel, a tak jsem ani neslyšela, že někdo přišel.

Dětem se teď ještě nechtělo spát. Navíc začaly smrďánkovat a brečet. Něco jim chybělo a podle toho, že v puse měli celou ručičku, tak podle všeho měli hlad

Nekonome Chieko

Stáli jsme přede dveřmi a nikdo neodpovídal. Náhle však na mě někdo promluvil, lekla jsem se ho a prudce se na něj otočila. "Já......já...eto..." Víc jsem ze sebe nedostala, brýlatý shinigami mě vykolejil a já jen zabořila pohled do země, neschopna říct jediného dalšího slova. Kuro si nad tím povzdychl a vzal mluvení na sebe. "Hledáme kapitána, našli jsme jeho kočku." pronesl a tlapkou ukázal na Fluffyho v mém náručí, kterého jsem stále držela.

Yori

samozřejmě věděl, že Chieko má mluvící kočku, jelikož věděl všechno. Takže nebyl překvapený, i když slyšet to poprvé byl celkem zážitek. Byl fascinovaný tím, jak mohla kočka, která nemá hlasivky ani ústa a jazyk jako člověk, mluvit lidskou řečí. Předpokládal, že to musí být nějaká telepatie, jelikož to jinak prostě nebylo možné.
"Hmm... dobrá, dejte mu ji do kanceláře, jestli neodpovídá, i když si myslím, že by tu někde měl být. Zapíšu si to a později mu řeknu, komu může děkovat za nález svého mazlíčka," pronesl Yori, pootevřel pro Chieko dveře a začal si něco čmárat do bloku.

Ruyichi Yoshiro

Ve chvíli, kdy Yori otevřel dveře, z nich vykoukla bílá hlava kapitána deváté divize. Měl rozcuchané vlasy, protože mu na hlavě před chvílí leželo jedno z jeho dětí.
Podíval se na Yoriho, na Chieko, na Kura, no a nakonec na Fluffyho. "FLUFFY!!" vykřikl nadšeně a povyskočil! Byl tak šťastný, že se mu z toho rozzářily oči!

Mito zatím Mitoshiho začal šťourat prstem v nose, protože mu to prostě přišlo zajímavé. Chtěl tu díru prozkoumat, ať to stojí, co to stojí.

Nekonome Chieko

Když shinigami mluvil, pořád jsem se dívala do země a Kuro zase na shinigamiho. Poslouchala jsem ho, jen jsem se na něj nedokázala podívat. "Dě...Děkuji." dokázala jsem ze sebe dostat, když domluvil. Možná mě ani neslyšel, kvůli tichosti mého hlasu. Kuro na něj děkovně kývl.
Jakmile pootevřel dveře, čekalo mě další překvapení. Ze dveří vykoukla bělovlasá ruzcuchaná hlava. To už na mě začínalo být trošku moc, jed. Vylekalo mě to, dokonce mě to donutilo zvednout hlavu a zapomenout dýchat. Jen jsem na něj vylekaně koukala a nezmohla se na slovo, ostatně jako vždycky. Dokonce jsem začínala mít pocit, že to se mnou sekne. Kuro si toho všiml a šťouhl mě tlapkou do tváře. "Dejchej." řekl. Začala jsem zase dejchat, sice dost nepravidelně, ale aspoň nějak. "D...dobrý..." Víc jsem ze sebe nedostala a snažila jsem se usmívat. "Snaží se vás pozdravit." pronesl s povzdychnutím Kuro.

Ruyichi Yoshiro

Pořád tam radostně poskakoval jako trotl. Ano, Yoshiro nepatřil k těm kapitánům, kteří si stáli za svojí důstojností, ctí nebo snahou o zachovávání dobré pověsti a byli ochotní udělat cokoliv proto, aby si nepošpinili svoje jméno.
Když uviděl, jak černý kocour, který byl jen kousek od Fluffyho, promluvil, spadla mu brada. "Mluvící kocour!!" vykřikl nadšeně. "To znamená!"
Yoshiro byl nadšený! Konečně se mohl dozvědět, co si o něm Fluffy myslí! Už se chystal pohladit Kura, pak si ale Yoshiro všiml Yoriho. "Yori! Jak se máš, chlapáku?" zeptal se a poplácal ho po rameni. Yori byl borec, Yoshiro ho měl rád. Když něco potřeboval vědět, Yori byl nejlepším zdrojem informací.
Chieko si asi dala dvě a dvě dohromady. Yoshiro měl zarudlé oči, vypadal dost zničeně. Nejspíš tak tři dny nespal. To byl taky důvod, proč se choval docela šíleně. Z ložnice se ozval synchronizovaný dětský pláč.

Mitoshi

Jakoby zničeho nic se zpoza Yoshira vynořil Mitoshi se svým naprosto typickým poker facem. Stál tam, ve svém nádherně bílem plášti, s mečem u boku, s páskou na ruce a s prstem jednoho nejmenovaného dítěte v nose.
"Něco jsi zapomněl," natáhl náruč směrem k Yoshirovi. Pochopitelně jen do takové vzdálenosti, aby si dítě mohlo stále hrát s jeho nosem.
Mitoshi měl zvláštní pocity. Tuhle část života jeho dětí už pomalu neznal. Nikdy si s nimi nijak pořádně nehrál. A Yoshira to všechno čekalo...

Nekonome Chieko

Jen jsem tam tak stála a snažila se usmívat, srdce mi bylo jako o život. Kdybych mohla, zneviditelnila bych se. Když kapitán nadšeně vykřikl, lekla jsem se. Kuro se jen podíval na Yoriho pohledem říkajícím: 'Jak to, že jsi taky takhle nezareagoval?' Pak se zase obrátil ke kapitánovi "Blbshirovi", jak si ho Kuro zapamatoval a řekl: "To znamená?" Co to znamená se však nedozvěděl, jelikož si kapitán začal všímat Yoriho. 
Náhle se z kanceláře ozval dětský pláč, jelikož jsem ho nečekala, leknutím jsem nadskočila. Kapitán navíc nevypadal, že by se moc vyspal. Dítě? Ne, děti, bylo to víc hlasů. zapřemýšlela jsem a pak se lekla znova, když se zpoza kapitána vynořil další shinigami. Šli na mě mdloby a nebyla jsem schopná se pohnout, i když to jsem nebyla ani před tím. Kuro vycítil, že pokud nezasáhne, sekne to se mnou. Skočil mi na hlavu, čímž mě donutil sklopit jí. Lehl si na mojí hlavě a pronesl: "Nezapomeň dýchat." S pohledem upřeným na Fluffyho ve svém náručí jsem se začala uklidňovat. "Promiňte, trpí scopofobií a navíc je velmi stydlivá." Pronesl směrem ke všem okolo mě.Připadala jsem si neschopně.

Yori

nebyl vůbec překvapený, že kapitán byl ve své ložnici se svým zástupcem, a proto neotvíral dveře. Trochu ztuhl, když k němu Yoshiro přišel a oslovil ho "chlapáku," snažil si ale zachovat chladnou tvář. To se mu ovšem moc nedařilo, když zaslechl dětský pláč z ložnice. Neměl nic proti novému kapitánovi, ale byl celkově trochu škodolibý, a proto ho rozveselovalo pomyšlení, že někdo se musí starat o tři děti najednou a on to není. Nakonec se ovládl a zatvářil se opět profesionálně.
"Mám se dobře, děkuji za optání, kapitáne," odpověděl a pošinul si brýle, které mu na nose spadly o kus dolů, když ho Yoshiro praštil.
Ta mluvící kočka se mu nelíbila. Pořád něco vysvětlovala ohledně své paní, místo aby ji nechala přizpůsobit se situaci podle svého.
"No, teď když je tohle vyřízeno, co kdybych vás doprovodil ven z kasáren?" zeptal se s mírnou úklonou Chieko. Bylo mu jí trochu líto, jelikož vypadala, že ten nával lidí jí nedělá dobře. Navíc neměl zájem, aby někde vykládala, že zástupce deváté divize chodí s dětským prstem v nose. Ne, bylo by lepší, kdyby z vnitřních záležitostí viděla co nejméně, pro jistotu.


Baru

seděla za svým stolem a drtila tužku, protože ten dětský řev slyšela až sem. Byla žena, naprogramovaná od přírody k tomu, aby v ní dětský pláč vzbuzoval neklid. Navíc trojnásobný. Copak tam ty mimina nechali samotné nebo co?? Ráda by pracovala, ale v tomhle kraválu to prostě nešlo.

Konan Hana

Konečně se vrátila ze sedmého nebe k sobě. V pravou chvíli, jak by někdo mohl říct. Úplně sebou škubla, když najednou si uvědomila ten strašný řev z ložnice. Jako namydlená střela vyletěla z vany/sprchy, hodila na sebe to oblečení co našla ve skladu, a pak vyletěla i z koupelny. Nestačila se ani osušit, takže se jí oblečení lepilo na mokré tělo. I vlasy měla mokré a kapala z nich voda, takže byla jak vodních, kterému kape ze šosu. Přilítla k dětem na posteli. Zjistila, že mají hlad. Yoshira a ostatní viděla u dveří do kanceláře. Konan byla stydlivá, a tak přešla k dveřím do ložnice a zavřela je, aby jí nikdo neviděl a nerušil. Raději si dokonce sedla i zády ke dveřím. Jako prvního si do náruče vzala Hikara, Mei zatím dala prázdnou lahvičku od vody. Zase si sundala tričko a začala krmit Hikara.

Yoshiro

Bylo toho moc. Jeden vpravo, druhej za ním, třetí před ním, čtvrtej kocour, pátej kocour a tak dále. Kdyby Konan nezachránila situaci tím, že šla nakrmit brečící děti, nejspíš by se zbláznil.
"Klid!" řekl Yoshiro a rozhodil rukama. Doufal v to, že aspoň chvíli bude ticho a on kapitánsky rozhodne, co se teď bude dít.
Podíval se na Chieko. "Děkuji, že jste mi přinesla Fluffyho, slečno," poděkoval milým hlasem a natáhl se k bílému kocourkovi, kterého potom vzal do náruče. Pak se podíval na Kura. "Znamená to, že se můžu dozvědět, co si o mě Fluffy myslí, ale rozhodl jsem se, že to radši nechci vědět, už takhle mám té lásky moc," zasmál se. Pak kývnul na Yoriho, čímž mu dal své požehnání k tomu, aby Chieko ukázal cestu z kasáren.
A konečně Mitoshi. Když se otočil na svého zástupce, musel se začít smát. Mito mu strkal skoro celou ruku do pravé nosní dírky a Mitoshi se pořád tvářil jako největší profesionál.

Mitoshi

Stále stejně se díval na smějícího se Yoshira.
Pak mu naznačil očima že stále drží jeho dítě v ruce.
"Rád bych si pořešil své, jestli dovolíš," řekl a vyčkával než si kápo převezme svého potomka.
Kočky nějak neřešil, protože mu ten bílý co se rád nosil na hlavě nijak nevadil. No pokud tam bude mít černého a ještě k tomu mluvícího... možná to bude trochu horší ale Mitoshi se s tím hodlal smířit, ostatně jako obvykle.

Nekonome Chieko

Tak nějak se mi povedlo se uklidnit. Dokázala jsem dokonce i zvednout hlavu, s na ní ležícím Kurem to šlo ztěžka. "N-nemáte za co." povedlo se mi potichu vyslovit. Červenala jsem se a očima těkala všude okolo, jen ne nikomu do očí. Povolila jsem sevření, aby si mohl kapitán Fluffyho vzít.
Myslím, že tohle by ti přidalo spoooustu lásky. pomyslel si škodolibě Kuro.
Při pohledu na Mitoshiho jsem se musela pousmát. Přišlo mi to roztomilé.
Když Yori promluvil, otočila jsem se na něj. "D-dobře. Děkuji." odpověděla jsem mu a uklonila jsem se. Kuro nějak podvědomě vycítil, že ho Yori nemá rád a ani on ho nemusel. Začal proto přemýšlet,jestli mu má něco provést nebo ne. Už ho začaly napadat nápady na to, jak mu sundat spodek shihakushō a ukázat tak celé redakci jeho spodky, jen to ještě chtělo domyslet.

Yori

nic netušil o děsivých věcech, které se na něj plánují, a tak se vydal směrem ven jen tak rychle, aby ho stihla Chieko následovat a neuhnala se při tom.
"Jak vidíte, máme tu v poslední době docela živo..." poznamenal jen tak, aby řeč nestála.

Nekonome Chieko

"N-nashledanou." pronesla jsem a uctivě se kapitánovi i jeho podkapitánovi uklonila, pak jsem se otočila a vydala se za Yorim. "Naschle, kapitáne Bl..." nestihl naštěstí doříct, jelikož jsem ho bleskurychle popadla a v náručí ho začala drbat, což mu vždycky dokázalo zavřít pusu. Jakmile jsem Yoriho dohnala, promluvil na mě. "U-u nás je zase mrtvo." řekla jsem a dál drbala Kura, který slastně předl.

Ruyichi Yoshiro

Yoshirovi konečně došlo, co po něm Mitoshi vlastně chce.
"Ale samozřejmě!" řekl a vzal si svého modrovlasého synka do náruče. Fluffy mezitím skočil Mitoshimu na hlavu, zadřel do ní drápky a pevně se držel. U toho předl, takže byl asi šťastný. Byla to férová výměna.
"Fluffy tě má rád, Mitoshi!" řekl úplně zbytečnou informaci, která byla stejně všem totálně jasná.

Yori

přijal informaci o divizi Chieko bez komentáře. Byla tak nevinná... vůbec nevěděla nic o aktivitách druhé divize po setmění, které samozřejmě byly velice dobře zdokumentované samotným Yorim... No, ale to teď nebylo důležité. Yori otevřel Chieko dveře a byli venku.

Mitoshi

Ona mu ta kočka byla celkem putna obvykle, ale v téhle situaci potřeboval vypadat seriózně, důvěryhodně a normálně. Tudíž, s mírnou bolestí si urval Fluffyho z hlavy a položil ho na Yoshirovu hlavu.
"Díky," řekl, otočil se a vyrazil směrem k východu z deváte divize.
"Já... snad příjdu brzo," řekl ještě než se zamyšlením zmizel za rohem...

Konan Hana

Hikaru si pořádně odříhl. Byl narvaný až k prasknutí. Opatrně ho položila na postel. Hikaru zamumlal pár nesrozumitelných slovíček a usnul. Teď byla na řadě s krmením Mei. Konan se s ní chvíli musela prát, protože Mei nechtěla z rukou a hlavně z pusy pustit tu lahvičku. Nakonec jí Konan přechytračila a Mei přišla o lahvičku. Konečně začala jíst.

Yoshiro


Smutně zamrkal na odcházejícího Mitoshiho. Ani se s ním nestihl rozloučit. "Meh," vydal jeden ze sbírky svých smutných zvuků, zavřel dveře do kanceláře a šel ke svému stolu. Volnou rukou si z hlavy sundal Fluffyho a položil ho vedle hromady papírů, což byla chyba, protože kocourek si usmyslel, že si v nich udělá pelíšek, takže na ně skočil. Jak krásně to předtím bylo urovnané. Teď z toho byla velká hromada, na které se válela bílá kočka. Yoshirovi zacukalo oko, ale rozhodl se, že to pro tentokrát Fluffymu odpustí. 
Mito se na Yoshirovi snažil o to samé, co předtím dělal Mitoshimu. 
Bělovlasý kapitán zamířil ke dveřím do ložnice, ve které byla Konan s dalšími dvěma ratolestmi. Otevřel a vešel. Když uviděl, že Konan krmí Mei, zrudl a otočil se na špičce. "Ehm, pardon," omluvil se a zůstal tam stát.

Konan Hana

Když se dveře do ložnice otevřeli, Konan se rychle ohlédla, aby se podívala, kdo vchází. Oddechla si, když zahlédla Yoshira. Škvírou za ním nikoho jiného nezahlédla, takže asi už všichni odešli. Bylo úžasné vidět na Yoshirově tváři růžovou, místy rudou barvu. Takové štěstí. Konan nečekala, že jí potká takové štěstí. Otočila se zpět k Mei, která přestala cucat a právě si odříhla. "To je v pořádku. Myslím, že jsi mě už načapal v horších situacích." pronesla s úsměvem na rtech. Přeci jenom nebyla v téhle místnosti poprvé bez šatů. No je pravda, že dneska byla jen bez trička. "Podáš mi prosím i toho třetího broučka? Jistě i Mito má hlad." řekla a mezitím položila Mei na posled vedle Hikara.