13. divize

Natsuki

Naozaj mu to trvalo dlho. Po asi hodine aj pol má počiatočný nával zlosti, ktorý mi spôsobil.. prešiel no nechala som ho už veci dorobiť. Nebudem mu predsa len hovoriť že sa na to môže vykašľať.
"Chmm.. možno som to trocha prehnala.. predsa len ešte je tu aj kanalizácia." Zamumlala som si pre seba a pohľad som zamierila niekam k strechám kasární.
"Ah.. prečo som len taká dobrá duša.. hneď každému všetko odpustím .." Pokrčila som sama pre seba ramenami a následne som sa len pozrela na dvere, ktoré viedli do kancelárie. V podstate som od nich mala klúčik, zaujímalo by ma.. prečo som tam ešte nevliezla. To už sa prišiel prihlásiť, že má hotovo. Na tvári sa mi znova roztiahol úsmev.
"Že ty sa necháš tak sekýrovať od ženskej ako som ja.." Pokývala som nepochopiteľne hlavou a následne som len otvorila dvere do kanclu.
"Dáš si niečo?" Spýtala som sa ho pri tom, ako som vstúpila dovnútra. Nechala som otvorené.. teda čakala som že pôjde za mnou dovnútra.

Kishi Tobu
Nasadil jsem překvapený pohled. Sám jsem to taky moc nevěděl. Mohl jsem se na to vykašlat, ale asi jsem se bál že by mě vyhodila. Anebo jsem prostě pracovní typ.
"No, přece jen si moje nadřízená." pokusil jsem se obránit svoji hrdost a sledoval jsem, jak otevírá dveře do kanceláře.
Při její otázce, jestli si něco dám jsem se zamyslel. Sice jsem jedl, ale to už bylo asi tak před 3 hodinami a navíc po takovém úklidu jsem na něco chuť dostal.
"No...něco bych si možná dal." usmál jsem se a chytl se za břicho. Moje zlost už mě vcelku přešla, navíc, další válku rozpoutávat nechci, neumím si představit co by mi udělala tentokrát.

Natsuki

"Tak poď dovnútra, niečo ti donesiem.." Povedala som mu už z miestnosti a sama som skočila do provizórnej kuchynky, v ktorej som spravila nejaký čaj a dokonca som tam našla aj niečo pod zub. Vlastne tu bolo celkom mŕtvo.. kapitán tu nebol už ani nepamätám.. ani som vlastne netušila ako vyzerá, keďže sa nám zmenil a ten nový bol stále na misii. Netrvalo dlho kým som Kishimu na tácke doniesla čaj aj s nejakou maličkosťou pod zub. Sama som sa oprela o stôl Kapitána, za ktorý som si neopovažovala sadnúť.
"Vieš.. popravde som ťa nikdy nevidela.. a už si tretí dôstojník.. to si len teraz prišiel z akadémie?" Zaujímalo ma to.. kupodivu naozaj. Predsa len, voľakedy som sama bola na akadémií a popravde som schválne vymeškávala skúšky.. pretože som z nej nechcela odchádzať až kým nebudem mať schopnosti aspoň na post nejakého dôstojníka.. no nepodarilo sa mi to..

Kishi Tobu
Kývl jsem a to koště, na které bych už radši ani nevzpomínal, jsem opřel o zeď. Vstoupil jsem do kanceláře a pozorně si ji prohlédl. Nakonec jsem si sedl na židli, která mi zrovna přišla po oči a uvelebil jsem se tam. V téhle kanceláři jsem už dlouho nebyl, neboť tady bylo skoro furt zamčeno.
Než ta dívka přinesla občerstvení, přemýšlel jsem jak se mezitím zabavit. Moc věcí mě nenapadalo, tak jsem tam prostě seděl a koukal se všude možně.
Netrvalo dlouho a dívka přinesla konečně nějaké občerstvení. Byl to čaj ještě s nějakými sušenkami. Vzal jsem si lžičku a začal míchat čaj.  Jakmile se mě na něco dívka zeptala, odpoutal jsem zrak od čaje a podíval se na ní. Zakroutil jsem hlavou.
"No, zezačátku jsem byl normální člen, ale to jsem ještě moc misí neplnil a všelijak jsem se toulal v Soul Society, nebo v lidském světě. A asi před půl rokem jsem nějakým způsobem byl zvolen důstojníkem téhle divize a...no bylo to skoro to samý, akorát jsem plnil víc těch misí. Je to zvláštní, já tě taky neviděl. Asi jsme se prostě jenom mihali." řekl jsem svůj názor a napil se čaje. Byl ale moc horký a musel jsem co dělat, aby to nevyprskl. Zvládl jsem to polknout a poté položit čaj zpět na stůl. Vydechl jsem a radši nechal zatím čaj být. Mezitím jsem si dal nějakou tu sušenku.
"A jak se vlastně jmenuješ ty?" zeptal jsem se jí se skoro plnou pusou. Všiml jsem si totiž, že se mi ještě nepředstavila.

Natsuki

Skúmavo som ho sledovala. Po tvári sa mi znova roztiahol úškrn, keď sa napil ešte horúceho čaju..
"Vidím.." Šepla som si pre seba až trocha škodoradostne.
"Hmm.. ešte som sa vlastne nepredstavila čo?" Znova som sa na chvíľku zamyslela, bolo to trocha divné.. ako keby som musela rozmýšľať nad každou maličkosťou, dokonca aj nad tým, ako sa volám.
"Uhm.. Natsuki, môžeš mi hovoriť Natsuki."

Kishi Tobu
Nelíbilo se mi, jak se pořád ušklíbala. Snad nemá zase něco zlého v plánu. Spíš ji jen těší, jak já trpím.
Taky mi bylo zvláštní, že pořád nad něčím přemýšlí a místy vypadá nejistě. Jako v případě jejího jméno nebo hodnosti. Ještě aby si to všechno vymýšlela a já jen poslouchal nějakou služebnou. Ale zase je fakt, že má u sebe klíče od kanceláře.
"Ach, takže Natsuki" kývl jsem hlavou a zopakoval její jméno pro sebe, abych si jej lépe zapamatoval.
Vzal jsem si ten šálek čaje opět do ruky a trochu ho pofoukal, aby dříve vychladl.
"A ty jsi jak dlouho zástupkyní?" zeptal jsem se jí, abychom zbytečně netrpěli chvílemi ticha. Navíc mě to i celkem zajímalo.

Natsuki

"Chmm jóp Natsuki!!.. žiadne prezývky nie sú povolené!" Zachechtala som sa. Pomaly som zliezla zo stola a sadla som si na pohovku oproti nemu, páč sa mi tam proste stáť a opierať o stôl nechcelo.. navyše kto vie, čo by si pomyslel kapitán keby že sa zrazu vráti.
"Popravde.. asi.. len.. pred pár hodinami." ospravedlňujúco som sa na neho pousmiala.
"Vieš.. nečakala som to. Nemyslím si že som nejaká.. silná.. vlastne som vždy zatiaľ z bojov skôr utekala.. doteraz som nezabila jediného hollow.. všetci všetko robievali za mňa." Môj hlas bol trocha sklesnutý a pohľad som upierala niekam na svoje nohy. Taktiež som sa trocha podivne uškŕňala. Bola to viac menej pravda.. bola som slabá.. ale nemienila som v tejto mojej vlastnosti pokračovať. Následne som sa trocha podivnejšie pozrela na Kishiho.
"Nechcel by.. si so mnou trénovať?" Spýtala som sa ho po chvíľke a pozrela som sa niekam von.
"Napríklad.. teraz.. tak či tak neviem čo by sme robili.."

Kishi Tobu
Po chvilce míchání čaje jsem se pokusil opět risknout se ho napít. Pomalu jsem přiložil pusu k okraji a napil se. No, nebylo to ještě úplně akorát, ale nebylo to ani tak horké jaké předtím, takže se to dalo v klidu vypít. Upil jsem tedy jenom trochu a podíval se na Natsuki.
Když mi začala vyprávět o tom, jak se stala zástupcem a ještě k tomu pár věcí o sobě, stekla mi po mé zadní straně hlavy anime kapka. Zástupce, který nezabil jediného hollow? No, třeba vždycky toho hollow jenom oslabila a někdo jiný ho dorazil, ale nevim. Velice mě to šokovalo.
Její následující otázka, mě donutila k zamyšlení. Mám jít s ní trénovat a podívat se, jak na tom je, pomoct ji zesílit aby naší divizi nedělala ostudu, nebo být volný a někam jít i když vůbec nevím kam? Tato otázka mě velmi trápila. Nakonec jsem se ale rozhodl.
"Mmm, no dobře." rozhodl jsem se a zvedl se ze židle. "Alespoň už nebudeš dělat naší divizi ostudu." zamumlal jsem a podíval se na ní. Trochu jsem se bál, abych své poznámky v příštích pár sekundách nelitoval. Doufal jsem, že to přeslechla.
Pořádně jsem se protáhl a šel ke dveřím. "Jdeme?" otázal jsem se a čekal na ní u dveří. Úplně jsem přitom zapomněl na svůj nedopitý čaj.

Natsuki

Prikývla som a pripravená vyraziť, som sa zrazu zastavila a pozrela som sa niekam k oblohe.
"Myslím že na chvíľku zmeníme plány, máme misiu.. budeme trénovať až po nej okej?" Spýtala som sa ho milo a naśledne som mu mávla rukou na znak, aby ma následoval. Ak súhlasil, len som sa vydala do kasárni tretej divízie, kde bolo vlastne dohodnuté miesto na "odštartovanie" našej.. misie. Bola to celkom sranda, uź som dlho žiadnu misiu nemala.

Kishi Tobu
Překvapilo mě, že jsme dostali misi. Už dlouho jsem žádnou nedostal (pokud se nepočítá ta uklízecí). Vlastně to bylo celkem fajn, rád po dlouhé době zažiju zase trochu adrenalinu.
"Ok, žádný problém." odsouhlasil jsem. Super... pomyslel jsem nadšeně, ale nahlas jsem to neříkal. Jakmile mávla rukou, vydal jsem se za ní. Byl jsem zvědav, co to bude za misi a jaká bude. Hlavně že nějaká.

/-3.divize

Kishi
Vešel jsem do naších kasáren, kde nebylo ani živáčka. Buď jsem tu byl dřív nebo je Natsuki už dávno na místě. Obával jsem se druhé možnosti a tak jsem se rychle rozeběhl do svého pokoje. Vrazil jsem do dveří, rychle na sebe hodil své oblíbené modré oblečení se žlutými okraji a zanpakutou dobré schoval po svůj malý plášť. Shinigami oblek jsem hodil do skříně a vyrazil směrem do Rukongai.

/Přeun-Někde v Rukongai

--------------------------------------------------------------

Aririki Rick Ginken
Došli jsme s tou šílenou ženskou do kasáren 13. divize. Celou cestu jsem provokativně pokuřoval a občas házel očkem po kolemjdoucích slečnách.
Dobrá, řekl jsem po chvilce, řekněme, že je nebudu vyslýchat, ale vést s nimi rozhovor. Jak je ale bez násilí přinutím, aby mi řekli pravdu? Prachy jim dávat nehodlám!
Loupl jsem po ní okem dělajíc hloupějšího a omezenějšího než ve skutečnosti jsem. Zajímalo by mě, jak dlouho to vydrží, než něco udělá. A až něco udělá, doufám, že to nebude setnutí mé hlavy.

Koi

"Víš co? Proč to prostě nezkusíš a uvidíme, jo? Támhle už máme naše respondenty... nebo mám říct respondentky?" pousmála se na Ricka a pokynula mu ke třem dívkám stojícím asi padesát metrů před nimi pod stromy obklopujícími kasárny 13. divize.

takhle vypadají:

Aririki Rick Ginken
Hmmm. přejel jsem je pohledem. Jdeme po nějáké konkrétní informaci, nebo se jich můžu ptát na co chci? zeptal jsem se a můj pohled byl analogický jezevčíkovi, který se náhodou dostal do nehlídaného skladu masa.
Pak jsem nasadil vážnou tvář: Flirtovat s nimi nemůžu? Nebo toho mohu využít, abych získal informace? Můj vážný pohled se změnil na ďábelský úsměv.

Koi

"Ptej se na co chceš, pokud si myslíš, že to bude někdo jiný chtít číst," přikývla na Rickův první dotaz. Na ten druhý pozvedla obočí. "Dělej, jak myslíš, ale nezapomeň, že i tvoje chování utváří pověst naší divize." Po této odpovědi si založila ruce na prsou a sledovala, jak to Rickovi půjde. Tři dívky si jich zatím nevšimly, tedy minimálně jim nevěnovaly pozornost a o něčem se bavily mezi sebou.

Aririki Rick Ginken
Okay. Vyrazil jsem ke slečnám a po cestě zašlápl nedopalek. Dupanec byl tak silný, že mi pod nohou praskla dlaždice. Opřel jsem se pod stromem jen pár kroků od dívek. Zdravím. usmál jsem se a nahodil okouzlující úsměv. Nebýt těch jizev, pravděpodobně bych mohl být označen i za krásného.
Kdybych neměl v meči pravého démona, asi bych nevěřil, že na zem mohou sestoupit i andělé. usmál jsem se. Zároveň jsem je přejel pohledem, která se chytne. S tou pak bude nejjednodušší práce. Moje tvář si však stále zachovávala upřímný úsměv.

Aririki Rick Ginken
Vlastně nic konkrétního. Jsem básník náležící do deváté divize a hledám inspiraci pro báseň. A co by mohlo být lepší inspirací než krásné dámy? lehce jsem mrkl. Samozřejmě mi jde jen o příjemný hovor. Nejsem přeci žádný uchyl.
Lehce jsem šoupl botama, aby mi odlétly jiskry od bot.

Aririki Rick Ginken
Bohužel jsem ještě neměl osobně tu čest, ale z doslechu zní jako fajn chlapík. Vy o něm snad víte něco zajímavého? mile jsem se na dívky usmál a odsunul si z čela pramínek vlasů. Mé vlasy celkově vypadali celkem divoce, ale ten jeden pramínek byl teď spíš pro efekt.
Tedy samozřejmě, pokud nechcete šířit nějaké osobní informace, pochopím to. lehce jsem mrkl, používaje obrácené psychologie. Když dám najevo, že na ně vůbec netlačím, budou mít spíše potřebu mi všechno říci. usmál jsem se v duchu. Vlastně to není až tak těžké.

Aririki Rick Ginken
Zatím jsem celkově neměl čas, abych se s někým nějak blíže seznamoval. lehce jsem se usmál: Ale nyní nějaký ten čas má, takže... mrkl jsem. Smím se zeptat jakápak máte krásná jména?
Přejížděl jsem je pohledem a přemýšlel nad několika věcmi najednou. Mimo jiné jaképak zajímavosti bych se mohl dovědět. Další myšlenka byla, co bych s nimi mohl ve volném čase za zajímavosti zkusit.

Aririki Rick Ginken
Jmenuji se Aririki Ginken. Ale říkejte mi Rick. lehce jsem se na dámy usmál a pak se každé z nich podíval zvlášť do očí. Mohli byste mi o sobě něco říci? Třeba co tak nějak běžně děláte, čím se bavíte a podobně? nenápadně jsem se podíval po svém redaktorovi-guru, jak že se tváří. Mohla by se někam projít, že bych se pokusil o něco víc, než jen získávání informací. pomyslel jsem si.

Rick -> Koi se netvářila vůbec spokojeně. Naopak. Kroutila hlavou a propalovala tě pohledem. Asi jsi něco dělal špatně...? Mezitím se dívky po sobě dívaly a hihňaly se.
"Notak, co tak většinou děláme... Věnujeme se... uměleckým aktivitám, že ano dámy? Například psaní či malba, máme rády i jiná média, například film..." odpověděla ti zrzavá Sena s potutelným úsměvem. Další dvě dívky přikyvovaly a vypadalo to, že zadržují z nějakého důvodu smích. "Samozřejmě pouze ve volném čase, jinak trénujeme a plníme své povinnoti jakožto členky 13. divize Gotei 13," dodala černovlasá, která vypadala momentálně tak nějak nejrozuměji.