9. divize, redakce Ban-Kai

Konan Hana

Koukala na Yoshira pohledem, který říkal, co tu ještě dělá? Proč už s Baru-san není v nemocnici?
Když Yoshiro konečně zmizel, vrátila se ke smějícím prckům, odbrzdila kočárek a vyrazila ven. Venku bylo příjemně a hlavně čerství vzduch a né vzduch pokakaných plínek. Pomalými houpavými kroky přecházela kolem vstupu do 9. divize. Jenže Konan nikdy nebyla takový ten typ, který by rád čekal, a tak si to namířila i s kočárkem do nejbližšího pekařství, protože jí honila mlsná.

Mitoshi -> Nedával jsi moc dobrý pozor na své okolí, takže tě překvapilo, když sis najednou uvědomil, že před tvým stolem stojí jakási postava zahalená do kápě s kapucí, takže jí nebylo vidět do obličeje. Nebyla moc vysoká nebo rozložitá, takže to nejspíš byla žena nebo nějaké odrostlejší dítě. Příjemný ženský hlas, který se ozval zpod kapuce, ti prozradil, o kterou možnost se jednalo.
"Antero Mitoshi-san. Kapitán první divize si žádá vaši přítomnost, okamžitě," pronesla žena tiše, avšak rozumět bylo každému slovu.

Mitoshi

Při vypisování té žadosti se mu trochu znormalizovala nálada, protože ho naštvaly zbytečné položky ve formuláři. A jeho dnešní nálada se proměnila k naprostému normálu ve chvíli, kdy uslyšel "kapitán první divize".
Z ženy byl opravdu překvapený, ale na její žádost pouze kývl a poděkoval. Urovnal rozložené papíry na hromádku do rožku svého stolu, zvedl se, pobral si veškeré věci které potřeboval a vydal se do první divize. ->

Ruyichi Yoshiro

Jeho návštěva ve čtvrté divizi se docela protáhla, ale nebylo to zase tak dlouho na to, aby Konan musela zmizet i s dětmi. Nicméně v kanceláři, ve které teď Yoshiro stál, nebyla. Odkašlal si a ještě předtím, než odešel, nakoukl do ložnice, jestli tam třeba náhodou nespí. To by bylo divné, vždyť spali celou noc. Nikdo v posteli nebyl, takže nepřekvapen vyrazil pryč.
Prázdnou redakcí proběhl jako vítr a zanedlouho stál před hlavním vchodem do kasáren. Nikde svojí přítelkyni ani prcky neviděl, tak se prostě vydal přímo za nosem. Kdo by kdy řekl, že ho tahle cesta dovede přímo do -> Tobitatsu.

Mitoshi

Brzy potom, co dorazil zpět do deváté odchytal dva členy a poslal je ze zprávami pro Konan a Baru. V krátkých vzkazech bylo požádání, jestli by se nemohly obě dostavit do Onsenu, jakmile budou připraveny. Poté Mitoshi našel sklad v deváté divizi. K jeho překvapení tam našel spoustu nezvyklého vybavení. Sebral si s sebou věc, která byla označena jako chemická sada. S tímto a nějakými drobnosti se vydal sám do Onsenu...

Konan Hana

Konan s úsměvem přišla do 9. divize. Tady se cítila nejlépe. Než ale vůbec do 9. divize dorazila, byla se ještě u své matky podívat na své tři děti. Neuběhl ani den a dům rodičů Konan byl vzhůru nohama. Přesto tam děti ještě chvíli nechala.
V divizi čekala na podkapitána před jeho pracovnou, aby mu mohla říct všechny nové informace, které se dozvěděla.

Rick Ginken
Veni, vidi, vici. prohlásil jsem, když mé nohy došli ke kanceláři kapitána devítky. Vytáhl jsem z kapsy již zapálenou cigaretu a bezmyšlenkovitě si ji strčil do úst.
Zaklepal jsem, mocně potáhl, vyfoukl kouř a houkl: Kapitáne? Tady nováček- Aririki Ginken. Znovu jsem potáhl a lehce se usmál. Se*u na to. povzdechl jsem už po třetí vteřině a vzal za kliku: Jdu dovnitř!

Konan Hana

Konan má někdy až moc citlivý nosík a nemá ráda kouř z cigaret. Bylo tedy jasné, že hned jak tento kouř ucítila, tak vyrazila směrem, odkud kouř přicházel. Vedlo jí to chodbou až ke kanceláři kapitána, ve které našla nějakého chlápka. Zastavila se ve dveřích. "Mohu vám pomoci?" zeptala se mile a s úsměvem. "A pokud bych vás mohla poprosit, tak tady prosím nekuřte. Děkuji." dodala ještě.

Rick Ginken
Vložil jsem zapálenou cigaretu do kapsy, on si ji Zachary vezme. Ano můžete poprosit a ano můžete mi pomoci. kývl jsem a nedbal na to, že se chovám celkem drsně, vůči od pohledu milé ženě.
Jsem nováček a asi bych se měl ohlásit. řekl jsem. Jmenuji se Ginken. podíval jsem se na ruku, kterou jsem tiskl dolů kliku a spustil ji z oné kliky.

Rick Ginken
Koukl jsem na lísteček, kterého jsem si do té doby nevšiml. Zajímavé. Kde je kancelář zástupce kapitána? zeptal jsem se neomaleně.
Zároveň jsem si ji začal prohlížet. S tou by mohla být ještě sranda. Ale to bych asi musel začít mileji. pomyslel jsem si. Dospěl jsem k závěru, že spousta věcí jde ještě zachránit a tak jsem nasadil co nejmilejší úsměv jsem dokázal: Omlouvám se. Chovám se jako hulvát. Jmenuji se Aririki Ginken. Ale říkejte mi Rick.

Konan Hana

Než stačila Konan odpověď, tak Rick změnil chování na něco milejší. Konan to bylo jedno, dokázala by si poradit i s drsným Rickem, ale proč ne. Bylo to příjemnější. Z lístečku se stejně jako Rick aspoň dozvěděla, kde je Yoshiro. "Také čekám na zástupce kapitána. Můžu vám ukázat, kde má pracovnu." odpověděla a pomalu vyrazila. "Mé jméno je Konan Hana." dodala při chůzi. "Cože jste si vybral právě 9. divizi?" zeptala se ještě, aby nějak pokračovala v rozhovoru.

Aririki Rick Ginken
Dobrá... začal jsem a ona už vyrazila. Lehce jsem se zamračil a šel za ní. Přestože jsem se mračil, na rtech jsem měl úsměv. Byla celkem přímá.
Šel jsem kousek za ní a nenápadně jí očumoval. Když se zeptala, proč právě devítka, musel jsem se skutečně zamyslet co řeknu. Nakonec jsem se rozhodl pro pravdu: Miluju červenou barvu... skoro stejně jako modrou. dodal jsem s možná až příliš významným pohledem na vlasy Konan. Co vy, madam?

Konan Hana

Překvapeně otočila hlavou a povytáhla jedno obočí. Byla potěšena, že i po třech dětech vypadá k světu. Otočila hlavu zase zpátky, aby cestou o něco nezakopla. "Já? To je jednoduché. 9. divize je moje rodina a miluji fotografování." odpověděla Rickovi. Mezitím opět došli ke kanceláři zástupce. Konan zkusila zaklepat, ale nikdo se neozval. "Bohužel tu ještě není. Musíme tedy počkat." pokrčila rameny.

Aririki Rick Ginken
Kývl jsem: Dobrá počkáme. Hmm... Rodina? V jakém smyslu? zeptal jsem se zaujatě. Zároveň jsem se lhostejně rozhlížel po okolí. Docela mě štvalo, že musím čekat. Vždyť tu ani původně nejsem dobrovolně a ještě musím neustále na někoho čekat.
Přesto tu jsou docela zajímavé objekty zájmu. pomyslel jsem si a sjel Konan nenápadným pohledem. Určitě se ještě musím zeptat na to fotografování.

Konan Hana

Pomyslela si, že lichotek už bylo dosti, ale rozhodně jí to zvedlo náladu ještě víc. Dneska měla dobrý den. "V takovém smyslu, že až tu uvidíte pobíhat tři děti, tak jsou moje." odpověděla s úsměvem a přitom se těšila na výraz v Rickově tváři, takže k němu otočila hlavu, aby dobře viděla.

Aririki Rick Ginken
Můj pohled se nijak nezměnil, pouze když se na mě Konan podívala vrhl jsem k ní lehký úsměv: Děti jsou fajn. I když já je moc nemusím.
Byl jsem příliš dobrý manipulátor, než abych na sobě dal najevo jak mě to překvapilo- když nedokážete ovládat sebe, tak koho? Navíc jsem jí tak úplně nevěřil. Kolik jim je? pokračoval jsem v konverzaci jakoby nic.

Konan Hana

Zamrzelo jí, že Rickovi nespadla pusa, ale s tím se nedalo nic dělat. Asi na akademii začali učit nový předmět - zvládání emocí, nebo je uměl dokonale zvládat on sám. "Je jim tři čtvrtě roku. Jsou úžasný, ale někdy dá velkou práci se o ně postarat. Hlavně protože jsou tři. Přesto ve tvé tváři, Ricku, vidím nedůvěru, nebo se snad mýlím?" zeptala se Konan po chvíli.

Aririki Rick Ginken
Mám smůlu, že na všechny krásné ženy narazím pozdě. zkusil jsem odzbrojující úsměv, spíš ze zvyku, protože nyní bylo jasné, že nelže.
A kdopak že je ten šťastný muž? zeptal jsem se. Stále by to na mě sice odhalil leda výslech FBI, ale byl jsem zklamaný, že my nezávazný flirt nevyšel hned na začátku.
Na druhou stranu, to, že byla Konan nepřístupná pro ni mělo jedno pozitivum. Nyní jsem již mluvil opravdu jen ze zájmu, ne kvůli vedlejším úmyslům.

Mitoshi

Brzy (welp) po odchodu ze čtvrté divize dorazil před svoji kancelář. Snažil se spěchat, protože nabral jisté monstrózní zpoždění a tím zpomalil jeho spoluhráče a bylo mu to celkem líto, ale to je irelevantní informace...
Když vešel do chodby, která vedla do jeho pracovny, uviděl tam Konan a... někoho. Neměl nejmenší tušení, kdo by to mohl být. Krok za krokem zkoumal tvář oné osoby a snažil se ji poznat - neúspěšně. Když dorazil až k ním, podíval se na Konan a pozdravil ji. Pak se otočil na toho shinigamiho a položil mu jednoduchou otázku. "A vy jste?"
Pochopitelně řešení jejich mise chtěl s Konan probrat, až bude klid, protože o tom neměli nikomu říkat.

Konan Hana

Stále se usmívala. "No ..." začala Konan, ale zarazila se. "No jelikož jsi z 9. divize, tak to jistě brzo zjistíš. Takže to nechám na tobě." odpověděla nakonec šibalsky Rickovi.
To už se v chodbě objevil Mitoshi. Konan jemně šťouchla do Ricka, aby ho upozornila na přicházející osobu. "Tenhle muž je zástupce kapitána Antero Mitoshi. U něho by jsi se měl hlásit." řekla informativně Rickovi, než Mitoshi zcela přešel k nám.
Konan také pozdravila Mitoshiho a nechala Ricka, ať jde první.

Aririki Rick Ginken
Jsem ten nováček, co je tady kvůli (ehm) výtržnictví. Aririki Ginken. usmál jsem se celkem zle a i můj tón naznačoval, že se nemají na nic ptát. Moje složka by tu už někde měla být. A říkejte mi Rick.
Natáhl jsem k Mitoshimu ruku k pozdravu. Vám mám také klást své otravné dotazy, že? můj úsměv se nezměnil. Pozoroval jsem prostě blonďáka pohledem, který jasně říkal, že nemá řešit mé problémy se zákonem, ani žádné jiné.

Mitoshi

Když došel do jejich blízkosti, měl možnost prohlédnout si tuhle osůbku z blízka. Z jeho vzhledu Mitoshi usoudil, že jde o muže, který už si něčím prošel...
Ona věta, že je zde kvůli výtržnictví, ho moc nepotěšila, ale co s tím mohl dělat, ani nečetl tu složku, o které Rick mluvil, protože dnes neměl ještě moc času.
Chopil se nabízené ruky. "Mitoshi Antero," řekl i své jméno a pustil se ho.
"Dotazy mi pokládat můžete, ale nemůžu slíbit, že na všechny odpovím," řekl mu a pousmál se.
"Každopádně, vítám vás v deváté divizi, kdyby jste cokoliv potřeboval, víte kde mě najdete."

Aririki Rick Ginken
Dobrá. Takže první věc, tady Konan mne poprosila, abych zde nekouřil. Jde o to, že nechce dýchat kouř, nebo je tu zákaz? A jestli je, tak kde není? nyní jsem se přinutil k úsměvu, který sice nebyl zlý, ale na to, jak dobrým jsem hercem, to nebylo nic moc. Prostě to nešlo od mého prohnilého srdce.
Začínám první věcí, ale víc mě vlastně ani moc nezajímá. pomyslel jsem si

Konan Hana

Konan při téhle otázce zpozorněla a přiskočila k Rickovi. "Ne, ne, ne. Vyloženě tu není zákaz." začala Ricka uklidňovat. "Jde jenom o to..." začala mluvit trochu nervózně, protože nevěděla, jak to přesně podat. Nervózně si rukou zastrčila pár vlasů za pravé ucho. "....tedy...nejde jenom o mě, ale spíš o moje děti. Takže kdyby šlo to kouření trochu omezit....nebylo by to vůbec špatné." řekla nakonec a koukla na Ricka prosebným kukučem.