8. divize

Zde se nachází kasárny 8. divize


Uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Seireitei se pomalu zase začalo stavět na nohy, stejně jako většina v bitvě zraněných. Bylo běžné vídat na ulicích shinigami ještě stále obvázané nebo dokonce z berlemi, ale důležité bylo, že dychtili se vrátit do práce. Nemocnice byla stále ještě plná, ale většina z těch, co tam nyní leželi, se těšila na uzdravení v brzké či vzdálené době. Nejhorší bylo za nimi, ale ještě mnoho je toho čekalo. Město bylo poničené, lidé se stále ještě pohřešovali, stále hrozilo nebezpečí, že se tu někde skrývá nepovšimnutý nepřítel. Ovšem vzduch byl teplý a napětí z něj pomalu vyprchávalo... Byl konečně po dlouhé době čas takéna odpočinek.

Sai Kazuma

Ležel jsem na střese svého domů a popíjel jako obvykle svůj energetický drink v zelené plechovce... Limetka je skvělá... Ještě by se k tomu hodil nějaký dobrý jahodový dort se spoustou šlehačky... Užíval jsem si chvilku odpočinku která mi měla už za pár minut skončit, protože to zase začíná moje chvilka... no, spíš dlouhá chvíle tréninku... Trénink se nesmí nikdy zanedbávat... Co kdybych poskládal písničku? Třeba o sobě... Trochu jsem se sekl... To by zase dopadlo... Raději dopíju tenhle drink a jdu cvičit. Pověděl jsem nahlas, což jsem ani nechtěl a už dopíjel drink...
Potom co jsem ho dopil jsem plechovku zahodil kdesi na zem a šel si do domů vzít další aspoň dvě plechovky do kapsy... Po cvičení je vždycky žízeň... Šel jsem si najít nějaké poklidné příjemné místečko kde by se dalo dobře trénovat a po cestě jsem pozdravil nějaké známe z divize... Po pár minutách jsem jedno našel a byl tam i docela klid... Sem tam tudy někdo prošel a nejlepší bylo když to byly holky, protože to mě ještě víc nabudilo a sundal jsem si horní čast uniformy... Začal jsem protahováním a skončil u tréninku boje se zanpakuto... Dost jsem se u toho zpotil, což bylo dobré, protože takhle to má být... Poté co jsem svůj trénink dokončil jsem si sedl na zem a otevřel si svůj drink... začal ho pomalí pít a přitom přemýšlel co teď dělat... Jít za Ryuuem se mi moc nechtělo... Nic proti, ale nemocnice nemám rád... Půjdu za nim později... Neboo... Půjdu teď, aby později ještě neříkal, že jsem za nim ani nešel...
Po dopíti drinku jsem si šel zpět domů a dál si sprchu... Poté jsem si ještě upravil vlasy... Sebral jsem si zanpakuto a vyrazil ven... Zajímalo mě jestli je v bezvědomý nebo se už probral... Yare yare, takhle se zřídit na něho nepasuje... Kdybych to byl já tak bych se nedivil.

Tomisura Raiden

Pomalu se probral na svém futtonu, ve svém pokoji. Na sobě měl jen lehkou deku jako přikrývku a na ní položený svůj Sakkat. Silně zazíval. Od té bitvy se cítil dosti unavený. Vyčerpal dost svého Reiatsu po dlouhé době. Prostě neměl dost času na to aby se zotavil naplno. Navíc, stále na tom byl lépe než většina lidí v Seireitei. Byl docela rád, že není Kapitánem 4. divize. Znovu zazíval a zarochnil se do deky. Spokojeně se usmál a začal lehce oddechovat. Zrovna myslel na svojí Kasumi a tak se i dost v té posteli červenal. Prostě, kdokoliv by ho teď viděl... musel by si určitě pomyslet něco neslušně bláznového. Napůl andílek, napůl pervézák... tak asi vypadal.

Kasumi Haruka

Jelikož bylo už nějaký kratší čas po porážce Reimei, usmyslela si, že zajde do 8.divize, podívat se za Raidenem. Od té doby, co dorazili na bojiště, se o něm nic nedoslechla a tak při nejmenším chtěla zjistit, zda se mu nic nestalo.
Prošla ne příliš neznámými kasárnami až ke dveřím jeho pokoje, kam ji vlastně zavedlo jeho reiatsu.
Tedy, přistoupila blíže a zaklepala právě na tyto dveře. Ale nějak se jí nedostávalo odpovědi. Nedivila se, jistě byl ještě po takové bitvě, unaven. Uchopila tedy 'kliku' s tím, že vejde dovnitř bez pozvání, ale zaváhala, neboť ona sama docela nesnášela, když jí někdo leze do pokoje....

Tomisura Raiden

Zdálo se mu i ve snu, že někdo klepal, ale neprobudil se. Jen se otočil na záda a dál se červenal a usmíval jako andílek. Tak nějak mu bylo jedno, kdo a kdy ho najde. Byl vyčerpán, zamilován a andělsky se smál. Nebylo kam spěchat. Po chvíli se začal probírat, jelikož se rukou práskl do hlavy. Ovšem o tom, že někdo klepal neměl ani ponětí. Posadil se na svém futtonu a Sakkat odložil vedle, aby ho nepomačkal. Hlasitě zívl a podíval se na zasunovací, papírové dveře klasického japonského stylu. Uviděl tam jakousi osobu a zmateně zamrkal. Neuvědomil si, že má na sobě pouze spodky s kočičkami a na sobě bílé spací kimono, skoro celé rozhalené. Nakonec si strčil ruku do vlasů, lehl si, ale nepřikryl se. Lenivě zamumlal: "Dále!"

Kasumi Haruka

Váhavě stála za dveřmi, ale naštěstí se nemusela dostat k závěru svým rozhodnutím, jelikož se z poza dveří ozval Raidenův hlas. S jeho slovy 'Dále' odšoupla údajné papírové dveře a vstoupila dovnitř s úsměvem.

Spoiler:

Přeji dobré ráno. Snad jsem tě nevzbudila. Pronesla právě při vstupu, ale nakonec se na něj přeci jen ohlédla....
Eh... e, Raidene? Jdu asi trochu nevhod, že. Opět se zatvářila jako před chvílí, jen úsměv nebyl tak prozíravý. Patrně v obličeji zčervenala. Spíše, jako by se teď cítila, že tu nemá co dělat....

Tomisura Raiden

Zamrkal jakmile spatřil svojí milovanou a také se mírně začervenal. Rychle si kapku utáhl Kimono a zamumlal stydlivě: "Kdepak, akorát jsem na tebe myslel." Pak na ní udělá pěkný psí pohled a natáhne k ní ruce na znamení, aby šla k němu. Byl doopravdy rád, že ho načapala právě ona. Doufal, že k němu příjde. Chtěl jí po dlouhé době pořádně obejmout a přitulit se k ní. Od bitvy se s ní totiž neviděl. Zanedbával své povinnosti přítele a to bylo neodpustitelné! Ale... teď by se měl asi nejvíc cítit trapně za své spodní prádlo, které bylo předtím viděti. Trenýrky s kočičkama fakt asi jen tak někdo nenosí.

Kasumi Haruka

Jestli je to tak... Do-zasune za sebou dveře a pomalu zamíří k němu.
Po chvíli se usadila vedle něj a chvíli si jej jen mlčky prohlížela. Eh... není ti nic? Opravdu neruším? To bych hrozně nerada. Ujišťovala se stále. Ale v hloubi duše si přála, aby jasná odpověď byla 'Ne', aby tu mohla alespoň na moment zůstat. Přeci jen, i když zatím není nic známo, byla s ním po delší době sama a dobrovolně. Ne, že by jindy kvůli tomu trpěla.
Jsem ráda, že tě vidím. Hlesla polohlasně, takřka neslyšně při čemž si ale stále v duchu musela doplnit. I když asi ruším...

Tomisura Raiden

Jak si přála tak se také stalo. Měl jednoduchou a pravdivou odpověď: "Ne! Ty mě nerušíš!" Mile se usmál a využil toho, že si sedla k němu. Lehce jí chytil za packy a stáhl na své sedící tělo. Obejmul jí a hezky jí k sobě přitulil, přičemž si jí vlastně posadil na nožky. Chvilku se k ní tulil jako malé miminko a pak se usmál. "Promiň, doufám, že .. ti toto přepadení moc nevadilo. Ale... chyběla jsi mi. Strašně moc!" byl opravdu moc šťastný. Měl většinu toho co si přál. Kasumi, Mír, Klid, Divizi, Kasumi. Doufal, že nezůstane pouze moment, ale dlouhou chvíli. Chtěl si s ní povídat, objímat se a ty ostatní věci co jí za poslední dobu dlužil.

Kasumi Haruka

Trochu jí to, co právě Raiden udělal, překvapilo. Ale po chvíli se vzpamatovala. Vždyť ho už nějaký čas znala, mohla předpokládat, co ho asi napadne. Zhluboka se nadechla a následně tak i vydechla, než mu mohla souvisle odpovědět.
Nevadilo. Teď se alespoň nemusím přesvědčovat, jestli nejsi nějak ještě zraněn. Předpokládám, že jsi plně v pořádku. Hlesla neobvykle milým hlasem. Jak si ho tak přeměřila pohledem, usoudila, že je na tom snad i lépe, než před tou bitvou. Ne, že by si stěžovala, naopak byla ráda.
Ty mě též. A proto jsem taky tady. Stejně není co jiného na práci a čekat, než by ses ty sám dobrovolně vykopal z postele... Inu, hádám, že by to vyšlo nadarmo. Pousmála se, na češ jen čekala, že on bude s touto teorií souhlasit. I kdyby to neřekl, ale v mysli určitě.

Tomisura Raiden

Spokojeně se na ní usmál a pak promluvil: "No.. plně v pořádku ještě asi ne. Mé Reiatsu ještě není naplno, ale můžu se hýbat což je v porovnání s ostatními ve 4. divizi něco jiného. A copak ty? Jsi v pořádku?" Chvilí s ní kolíbal na svých nožkách a pak se rozhodl odpovědět na její druhý monolog: "No, vykopal bych se z postele asi až zítra. Dnes jsem ještě neměl v plánu se někde ukazovat. Zase bych musel papírovat a tak dál. Ale... jsem rád, že jsi tu. Aspoň se nemusím skrývat a můžu plnit své povinnosti, jakožto muž a přítel jedné roztomilé a krásné Kapitánky." Domluvil a zadíval se jí do očiček. Něžně jí přitom pohladil po tváři a věnoval jí zamilovaný polibek na rtíky. "Dáme si snídani, nebo se půjdeme projít?" zamumlal nakonec tiše.

Kasumi Haruka

Já no... eh... Zarazila se. Věděla, co odpovědět, ale cítila se nějakým způsobem provinile, že při boji nepomohla nějak více. ... jsem... jsem v pořádku. Hlesla sklesle.
Postupně při jeho slovech na to ale zapomínala. Proč by taky ne, když její myšlenky v současné době neměli hlavu ani patu. Obrátila na něj zpět svůj zrak, když se jejich pohledy setkali v jedné přímce. Než li si to uvědomila, jelikož byla tímto předchozím a stále chvíli trvajícím momentem 'uchvácena', políbil ji.
Nějak se nerozmýšlí nad odpovědí. Možnost pro mě Bé, ale ty jsi jistě ještě nesnídal, že? Tázala se docela předvídavě. Ale na to nemusela být věštec, když on teprve vstával, že!

Tomisura Raiden

Tiše se usmál a dlouze, opravdu dlouze se jí zadíval do oček. Byl to pro něho ten nejkrásnější pohled po ránu a chtěl, aby se tak dělo každý den. Jelikož mu stále seděla na nožkách, tak jí chytil do náruče a společně s ní vstal. "Tak co spojit snídani, oběd a procházku do jednoho? V Rukongaii nebo kde mají prý docela dobré podniky a nebyly zasaženy bojem. Věnuješ mi prosím jeden dlouhý den plný romantiky a něhy?" při svých slovech se mírně začervenal a došel i s ní ke své skříni, kterou otevřel nohou. "Jaké oblečení mi doporučíš?" Zeptal se a podíval se na několik standardních uniforem Shinigami, ale i několik extra oblečků z RW a i Shinigamijských, ale jiného střihu než klasika. Chyběli rukávy, nebo tu byly i oděvy bez vršku a dokonce i 4 tmavě modré kimona pro slavnostní události. Jedno z nich už Kasumi kdysi viděla na jejich prvním oficiálním rande, de v 8. divizi.

Kasumi Haruka

Vyslechla si ho a pak přes jeho chtě, nechtě 'seskočila' na vlastní nohy. Upřímně, bylo jí v tomto jedno, jak je jí Raiden blízký, ale takovýto přesun neuznávala. A vzhledem k její výšce, inu... Mohl být v této chvíli jen rád, za to, co k němu cítí, jinak by si asi něco vyslechl.
Proč ne, v tom nevidím problém. Ne dnes. Odpověděla s menším zpožděním. Nahlédla do skříně jen okrajově. Neměla v úmyslu se tam nějak přehrabovat, musela tedy posoudit dle prvního dojmu. Jediné, z těchto oděvů, na kterém se zastavil její pohled, bylo kimono, které už jednou na Raidenovi viděla. Něco jí problesklo hlavou a ona se na něj obrátila a pokynula. Myslíš, že by jsi si opět mohl vzít toto? Optala se. V očích jí bylo vidět, jako by to byl ten jediný kus 'látky', který by uznávala.

Hikaku Kioshi
Spal ve svém pokoji, snil o nějaké zvláštní bytvě s někým koho nikdy neviděl,tenhle sen se u zdával často a býval tak živý ale nikdy jej nedosnil až do konce vždy se vzbudil těsně před finálním střetem , Tak jako teď.Když už byl vzhůru vydal se do koupelny kde si dal studenou sprchu aby se probral.Po sprše se posadil do otevřenho okna jeho pokoje(samozřejmě že oblečen).Po dlouhém nic nedělání se rozhodl že se někam vydá seskákal tedy po stříškách a jiných výklencích až dolů jako vždy když opuští svuj pokoj a vydal se kdo ví kam.

Tomisura Raiden

Jakmile mu vybrala oděv, mile se na ní usmál a kývnul. "A ty si vezmeš to, co jsi měla na sobě minule také, prosím?" Po chvíli dívání do jejích očí se odtrhl a sundal si spací kimono a odhalil opět spodky s kočičkama. Mírně se začervenal, ale hned se začal soukat do slavnostního kimona. Chvíli mu to trvalo a navíc se strašně červenal, jelikož byl polonahý před svojí velkou láskou. Jakmile dokončil strojení, přešel k podstavci na zanpakuto a vytáhl jí z černého pouzdra. Vzal si své slavnostní modro-stříbrné s kamonem fenixe a došel ke Kasumi. "Tak co myslíte, má slečno? Jak mi to sluší?" zeptal se tiše s červenýma tvářema. Chytil jí opatrně za ručku a usmál se. Čekal co řekne a co udělá.

Kasumi Haruka

Na dotaz lehce přikývla a jelikož na tom s Raidenem ještě nebyli tak vážně, aby musela sledovat, jak si převléká kimona, raději se otočila tak, aby na něj po tu dobu neviděla. Na znamení obratu jí stačila jeho další z mnoha otázek.
Ohlédla se tedy na něj a prohlédla si jej. Nakonec se usmála se slovy.... Sluší, sluší... Eh, viděla jsem i horší. Neodpustila si k tomu poznámku.
Taky jej chytila a na chvíli se zamyslela. A teď bych se měla jít zkulturnit asi i já... Řekla to sic nahlas, ale nebyl to přesně mířeno na Raidena. Předpokládám, že půjdeš se mnou... Tohle už na něj bylo stoprocentně, neboť se na něj i tak podívala.

Tomisura Raiden

Spokojeně se začervená a pak udělá krok dopředu. "Jestli mohu, tak půjdu s tebou. Ale jestli se nechceš strojit, nemusíš. Mě se líbíš ve všem co máš na sobě," zamumlal mile a volnou rukou jí přejel po tetování na krku. Vždycky se mu líbilo, i za dob co byl Kasuminým třetím důstojníkem v 2. divizi. Prostě k ní patřilo, ale nikdy se jí neptal kde ho vlastně sehnala. Mohl toho využít dnes na obídku. Nyní jí jen držel za packu a otevřel zase zašupovací dveře a zamumlal: "Shunpo, nebo po vlastních?" Shunpem to sice bylo rychlejší, ale pěšky to bylo více romantické.

Kasumi Haruka

Mávla před sebou rukou, na to, že jí to nevadí. Či spíše, že by se i radši hodila více do kulturního. A přeci jen, v typickém ohozu shinigami + haori kvůli její pozici, může jít kdykoli jindy a kamkoli jinam, že.
Vyšla kousek do/ze dveří a podívala se před sebe. Zapřemýšlela a pak se otočila na Raidena. Snad asi shunpem. Jen do té divize. Po vlastních můžeme... Počkat, jak po vlastních? Shunpem se taky jde po vlastních... Zarazila se, ale pomalu jí došlo, co asi chtěl říct. Nakročí, udělá asi dva tři kroky a čeká, jestli jí bude následovati.

Tomisura Raiden

Zářivě se usmál a obejme jí kolem pasu rukou a zamumlá: "Takže, připravena na společné Shunpo?" Měl na tváří spokojený a zamilovaný výraz. Ještě přehlédl pohledem svůj pokoj a nakonec za nimi zavřel dveře. Neměl zájem o to, aby mu někdo prohlížel jeho svinčík. A jako, že pár takových členů v divizi měl. Několik pořádných a zbytek bodreláři. Ale také měl v pokoji něco velmi cenného. Saké co přežilo 100 let. Nejlepší výroba- Byl to doslova poklad. Ale pro něho byla momentálně Kasumi ta nejdůležitější a tak se připravil na přesun do 2. divize.

Sai Kazuma

Šel jsem pomalou a pohodovou chůzi do svého domů najít ten blbý dopis... Asi po patnácti minutách jsem dorazil ke svému domů... Otevřel jsem dveře a když jsem se podíval okolo jaký tu je bordel málem to se mnou seklo... To bude hledat jako jehlu v kupce sena... Počítám taková hodinka to aspoň bude. No, ještě předtím než se do toho pustím jsem si šel pro energetický drink do ledničky a napil se... Poté jsem šel hledat dopis a všechno co mi stálo v cestě jsem pohazoval po pokoji... Když jsem se na to ale později podíval nedalo mi to a raději jsem se rovnou pustil i do úklidu... Uklízel jsem pokoj a doufal, že ho někde najdu... Minuty plynuly a plynuly až nakonec asi kolem hodiny a půl jsem měl uklizený pokoj, ale dopis nikde... Tohle mě dost překvapilo, protože jsem si byl skoro na 100% jistý, že tu v tom bordelu bude... Šel jsem si sednout na židlí a přemýšlel kde asi tak může být... Pil jsem mezitím svůj drink... Po nějaké chvilce jsem ho vypil a šel jsem si pro další... Když otevřu ledničku tak si všimnu, že už tam žádný není... No, ale já měl stejně ještě asi jeden karton v lince, protože do ledničky se to už nevešlo... Sebral jsem drinky a šel je dát do ledničky když si najednou všimnu něčeho divného... Pod drinkama byl nějaký dopis a když jsem ho sebral všiml jsem si že to je ten co hledám... Jak se tam asi dostal? No, to už bylo teď jedno a dopis jsem schoval do kapsy... Poté jsem si uložil drinky do ledničky... Myslím, že bych měl vyrazit ven... Už jsem v tomhle domě nějak dlouho a to je hrozné... Musím se trochu proběhnout. Pomyslel jsem si a vyrazil ven z domů...

(Sry, za double post, ale nikdo nepíše...)

Sai Kazuma

Zrovna jsem si mířil přímo ke svému domů a těšil se na sprchu, kterou si dám... Taky si dám nějaký drink... to je jasné, tohle nesmí nikdy chybět... Už mám taky dost žízeň... jeden jsem měl ještě u sebe, ale když jsem utíkal pryč poté co jsem vyskočil z toho kanálu, tak jsem ho bohužel ztratil... to mě vcelku štve... Pomyslel jsem si když ke mě najednou přiletí pekelný motýl a zdělí mi zprávu o mé nové misi... Mám se prý dostavit k severní věží... Zrovna teď? To je teda pěkné načasování... No, ale rychlou spršku přece si stihnu dát... Byl jsem taky už blízko svého domů, a proto jsem to už rychlé doběhl... Poté co jsem byl doma jsem se ihned narychlo osprchoval, oblíkl se a sebral z ledničky drink na cestu... Vyšel jsem ven a namířil si to přímo k východní věží... No, po pár minutách jsem si uvědomil, že mám jít vlastně k věží severní, a tak jsem změnil směr...

Kasumi Haruka

Dorazila ke kasárnám jen malou chvíli po kapitánovi 8. divize. Rozloučila se s ním a pak vyšla před pozemky divize. Nějakých pár minut směřovala zamyšlený pohled před sebe do jedné z ulic Seireitei a absolutně přestala vnímat. Ano, není to zas tak neobvyklé.
Přivřela oči, sklopila trochu hlavu a na tváři se jí objevil úsměv. Poté vyrazila pomalými klidnými kroky tou ulicí před sebou a nezdálo se, že by měla představu o tom, kam by měla nebo chtěla přesně jít.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tomisura Raiden

Tak konečně se probral po několikati denním spánku, nebo spíše bezvědomí. Vše co se před nějakou dobou mu dalo pěkně zabrat. Ovšem nebylo to probuzení jaké si přál. Probudil ho hluk! A to bylo nepřijatelné. Jelikož byl opětv plné síle, lehce vyskočil z postele a podíval se z okna. Nemohl věřit vlastním očím. Všude něco lítalo, jen on ne. Cítil také spousta reiatsu v okolí. Nebyl by to on kdyby si dramaticky neoddechl a pak... si prostě šel vyčistit zuby! Jakmile dokončil ranní očistu, nastal čas začít řešit ten bordel okolo. V Seireitei nejspíš byla nějaká maxi pařba a on ještě nic nezdemoloval. Navlékl se tedy do nového oblečení včetně Haori. Za obi zasunul svojí zanpakuto a mírně se protáhl. Na hlavu si nakonec posadil svůj oblíbený sakkat a vyrazil dveřmi v pokoji přímo do kasárny. Nikde ovšem neviděl žádného člena či jiného poskoka. Neměl žádné informace a tak snad poprvé v životě zasedl za stůl a čekal na příkazy. Doufal, že opět nebude mimo hru. V kanceláři stále nervózně hleděl z okna. Jelikož se to napětí nedalo vydržet, vyšel ven z budovy a vyšplhal se na nejvyšší budovu 8. divize, kde očekával nějaké to vzrůšo.

Yasuhiro

Cesta od Sokyoku sem mu nedělala moc problém. Měl dost slušné shunpo. Potřeboval mluvit s kapitánem osmé divize a něco s ním vyřešit. Bylo to docela neodkladné. Vešel tedy do kasáren a zamířil přímo do kanceláře kapitána. Ten tam ale nebyl... Yasuhiro se zhluboka nadechl a pak vydechl. Tohle mu trochu kazilo plány. Kde by ho teď měl hledat? Kde by asi tak mohl být kapitán 8. divize? V nějaké hospodě? Nebo je zalezlý někde v jiné části kasáren? Rozhodl se, že prostě zůstane tady. Posadil se tedy ke kapitánově stolu a čekal.