9. divize, redakce Ban-Kai

Kapitán snad ani nemohl říct nic, co by ji víc překvapilo. Zůstala na něj koukat pomalu s otevřenou pusou a vykulenýma očima. O čem to sakra mluvil?!
"Jak to myslíte, taichou?!" vyhrkla dřív, než se dokázala zarazit. "Tedy... chci říct... vy víte, kde je? Proč tak najednou odešel?" doplnila ještě několik otázek.

Nekonome Chieko

Kapitánova věta mě trochu zarazila. Podívat se za Mitoshim? V duchu mě napadlo, že kdyby ho Hiboru-sama viděla na vlastní oči a on jí to vysvětlil sám, vzala by to lépe než ode mě. Třeba by jí to pomohlo zlepšit náladu. 
Poté se kapitán otočil i na mě. Já mám jít taky? podivila jsem se. "J-já...dobře." souhlasila jsem nakonec. 
Fluffy se zatím pod mýma rukama div nerozplynul. Předl tak nahlas, že by si ho kde kdo mohl splést s výkonným zemědělským strojem a chtít po něm, aby oral pole. Pousmála jsem se nad tím a drbala ho dál.

"Vy to nevíte?" zasmál se troch, čímž sám sebe uklidnil. Baru si snad myslela, že je mrtvý nebo co. "Nebojte se, je v pořádku. Živý a zdravý. Se svými dětmi. Když nad tím tak přemýšlím, tak to všechno dává smysl, nerozloučil se se mnou. Řekl jen, že vím, kde ho mám hledat. A já vím." Na chvíli nastalo ticho, které přerušovalo jen Fluffyho předení. "Ty děti musely vyrůstat bez otce, dlouhou dobu. Má spoustu věcí, které musí napravit. Nemějme mu za zlé, že odešel. Budeme ho podporovat a chodit navštěvovat," řekl a bez jakýchkoliv slov chytil Baru za ruku a zavřel oči. Baru najednou stála z Yoshirem uprostřed prázdna, ve kterém poletovaly různé stuhy. Byly to reiatsu a jejich stopy. Yoshiro se chvíli rozhlížel, potom se usmál a jednu stuhu k sobě přitáhl. Nabrala rudou barvu. Byla to přesně ta, kterou hledal. Přitáhl jí a položil jí Baru do dlaně. Na chvíli mohla cítit Mitoshiho přítomnost. Jeho hřejivé a šťastné reiatsu. 
Když Baru znovu mrkla, zase stála uprostřed chodby, vedle nástěnky. Yoshiro jí pustil. Pro Chieko to byla jen vteřinka. Ona stuhy samozřejmě neviděla. 
"Baru," oslovil znovu rudovlásku. "Řekl jsem tady Chieko, že kdyby si nevěděla rady se svoji prací, tak jí pomůžete. Nemáte s tím žádný problém, že ne?" 

se chtěla začít dál ptát, protože vůbec nechápala, o jakých dětech je řeč, ale kapitán už měl pro ni odpověď. Sice jí nic konkrétního nevyjasnila, ale asi byla pravda, že to všechno se dalo vysvětlit později. Baru zůstala chvíli stát s rukou stále nataženou před sebe, přestože v ní nic nedržela. Rychle ji tedy stáhla zpět. Na kapitánovu další poznámku jen pokývala hlavou.
"Jistě, samozřejmě," hlesla a stiskla rty. Cítila velikou úlevu, že Mitoshi-san je v pořádku a šťastný, byla ale strašně smutná, že odešel a vůbec nic jí neřekl. Tyto emoce byly tak silné, že se musela rychle otočit zpět k nástěnce, protože nechtěla, aby ti dva viděli, že jí do očí vhrkly slzy. Snažila se nějak nenápadně si je utřít rukávem a v duchu si strašně nadávala za to, jaká je v poslední době padavka. To už bylo podruhé, co dneska brečela, to se jí snad nestalo ani tehdy, když zemřel Date-sama...

"Tak," začal kapitán, tleskl o sebe rukama a čekal, co se bude dít. No. Nic moc se nedělo. Baru se znovu otočila k té nástěnce a Chieko mlčela. Yoshiro tam ještě chvíli stál se slepenýma rukama, a nakonec si ještě dovolil oslovit Baru. 
"Baru, neviděla jste někde Konan?" zeptal se. "A nepotuluje se tu někde čirou náhodou asi takhle vysoká dívka? Černé vlasy, fialové oči, rázná," zkusil popsat Ryoko, jak nejlépe dokázal.

popotáhla, ale otočila se zpátky na kapitána a usmála se na něho.
"Ano, obě jsou u vás v kanceláři," odpověděla. Chtěla ještě říct, ale chvíli zaváhala. "Ehm, kapitáne... děkuji. Za to před tím." Podívala se stranou, protože se pořád styděla za svou reakci. Vlastně se ještě úplně nevzpamatovala. Ale přestože byla pořád smutná, cítila se už mnohem lépe, protože neměla strach. Tedy aspoň ohledně blonďatého bývalého zástupce kapitána.

Nekonome Chieko

Kapitán tleskl rukama a tvářil se, jako by na něco čekal. Ale nic se nedělo,jediná věc, která se děla, bylo Fluffyho hlasité traktorování. 
Konan? Kdo je Konan? Určitě nějaký chlap jako hora. A určitě se ho budu bát. pomyslela jsem si. A kdo je asi ta černovláska, o které mluví. pokračovala jsem v myšlenkách. 
Tak asi ne. blesklo mi hlavou, když Hiboru-sama řekla, že jsou OBĚ v kanceláři.
Nakonec jsem přestala Fluffyho drbat a postavila se. Spojila jsem své ruce před sebou(takový ten kawaii postoj) a čekala, co se tedy bude dít.

"Nemáte za co děkovat, Baru," odpověděl Yoshiro a schoval si ruce do kapes černého kabátu. "Ještě předtím, než půjdeme do kanceláře," začal, když se otočil na Chieko. "Vám půjdu ukázat redakci a představím vás." Potom se ještě otočil na Baru. "Nechcete jí s námi, Baru?" zeptal se ještě rudovlásky. Baru měla vždycky spoustu práce a Yoshirovi se zdálo, že tady už má hotovo, tak by možná měli společnou cestu. "Nebo si chcete jít odpočinout? Klidně si můžete vzít volno na zbytek dne."

Nekonome Chieko


Stála jsem tam a, pohledem si prohlížejíc znovu nástěnku, jsem čekala až spolu domluví nebo se dohodnou, co a jak dál. Kuro je při tom sledoval, nástěnka ho asi neuchvátila jako mě. Po chvilce se na mě kapitán otočil. 
"H-hai." pověděla jsem na souhlas. Redakce...lidi....spousta lidí...hlavně sebou zase neprašti, to by moc dobrý dojem neudělalo...říkala jsem si v duchu. 
"Klid, to zvládneš." pošeptal mi Kuro, aby mi dodal odvahu. Podrbala jsem ho za ušima a on se mi otřel o tvář. 
Zbývalo počkat na odpověď Hiboru-sama, než vkročím do jámy lvové.

"No, vlastně mám za chvíli sraz s Myamoto-sama, která se mimochodem vrátila do Seireitei, takže bych asi měla jít, ale vrátím se, volno nepotřebuji," pronesla, když si vzpomněla, že už uplynula hodina a ona by asi měla spěchat k bráně. Uklonila se tedy a rychlou chůzí tam zamířila. Byla si jistá, že na ni bývalá kapitánka už čeká! Snad se nebude moc zlobit za to zdržení, Baru úplně zapomněla hlídat hodiny.

"Uhum?" dostal ze sebe překvapeně, když Baru řekla, že se bývalá kapitánka, po které Yoshiro mimochodem převzal divizi, vrátila. "Dobře, Baru, tak jděte," řekl třetí důstojnici a ještě jednou se na ní příjemně usmál. 
Pak se tedy znovu otočil na Chieko a rukou jí pokynul, aby šla za ním. "Pojďme tedy do redakce." 
Ještě jednou si zkontroloval, jestli má pořádně zapnutý kabát, aby pisálci neměli o čem psát a vyrazil.

Nekonome Chieko

Hiboru-sama se nakonec rozhodla, že s námi nepůjde. To, že se Myamoto-taichou vrátila mě nepřekvapilo, jelikož už jsem se s ní stihla potkat. Za to kapitán vypadal býti celkem překvapen. 
Nevěděla jsem, jestli být ráda, že nás  Hiboru-sama opustí, nebo ne. I když to znamenalo o člověka v redakci méně, tak ale také o člověka, kterého znám méně. Ale tak nic jsem s tím dělat nemohla.
Poté se kapitán znovu otočil směrem ke mě a rukou mi ukázal, abych ho následovala. "Dobrá." pronesla jsem, počkala, až si upraví kabát a vyrazila za kapitánem.

Kapitán tedy vyrazil a nechal se následovat Chieko, které se na hlavu vyškrábal bílý kocour. Samozřejmě nepřestal příst jako traktor. Zdálo se, že Fluffy v Chieko přeci jen našel nějaké zalíbení. 
"Nebojte se, Chieko, jsou to celkem příjemní lidé," řekl Yoshiro, když otevíral dveře do redakce. Většina očí se okamžitě zaměřila na kapitána a modrovlásku, která stála za ním.
Chieko si mohla všimnout, že v rohu místnosti sedí Okita, kterého už poznala a něco píše. Dokonce i Hijikata tam byl. "Dobrý den, mohli by jste mi prosím věnovat trochu pozornosti?" oslovil kapitán všechny a počkal na to, až se všichni uklidní. 
"Chtěl bych vám představit novou zástupkyni, aby jste nebyli překvapení, až jí uvidíte," pravou ruku položil Chieko na ramena a trošku zatlačil, aby vyšla z jeho stínu a ukázala se.

Nekonome Chieko

Nějakým záhadným způsobem se mi Fluffy vydrápal na hlavu, kde pokračoval ve svém traktorování. Něco mi říkalo, že se toho bílého chlupáče jen tak nezbavím, ale bylo mi to jedno. Hlavně jsem byla ráda, že mě má rád, tedy alespoň jsem si to myslela. 
A tak jsem se najednou ocitla před branou dělící mě od mé největší nemesis, davu lidí. Na kapitánova slova jsem jen nervózně přikývla. Zhluboka jsem se nadechla a překročila práh jen chvilku po kapitánovi. Kuro mi celou dobu do ucha šeptal: "Nádech....výdech...nádech...", chudák měl asi ještě trauma z toho mého omdlení. Jak jsem tak nervózně těkala pohledem po redakci, zahlédla jsem v jednom rohu Okitu zabraného do psaní. Dokonce jsem zahlédla i Hijikatu a trochu zrudla při vzpomínce na čajovnu. Poté se má pozornost obrátila ke kapitánovi, který se pustil do mluvení. Jakmile řekl pouhé dvě věty, popadl mě za ramena a přišoupl mě k tomu davu blíž. Nebýt Kurovy starostlivosti, asi bych začala panikařit.

"Nová zástupkyně?" ozvalo se od jednoho stolu. "Co se stalo s Anterem, kapitáne?" zeptala se nějaká černovlasá žena s kulatými brýlemi. Yoshiro před nimi neměl co tajit, navíc to, že se Mitoshi šel starat o svoje potomky, nebylo žádné tajemství.
"Antero-san odešel kvůli své rodině," vysvětlil krátce Yoshiro a lehce Chieko poklepal na rameni. "Klid, nikdo vás nekousne," zašeptal jí do ucha. "Tak jim o sobě něco řekněte, Chieko," vybídl zástupkyni a rozhlížel se kolem sebe na všechny přítomné.

Nekonome Chieko

Když promluvila pro mě neznámá černovlasá shinigami, střelila jsem k ní pohledem. Ne proto, že by mě její otázka zarazila nebo tak, prostě mě jen polekal nový hlas. 
Už asi po páté jsem si vyslechla důvod odchodu svého předchůdce, když tedy počítám svoje vysvětlování. 
Když mi někdo poklepal na rameno, trošku jsem poplašeně nadskočila a chtěla se otočit, jenže to už mi kapitán šeptal do ucha povzbuzující slova. Věděla jsem, že mě nikdo nekousne nebo něco podobného, ale strach je hold strach. 
V tom mě kapitán pobídl, ať té spoustě lidí.....ohromné spoustě lidí...řeknu něco o sobě. "Já....já....j-jmenuji se....Chieko...Nekonome Chieko.....a.....a....mám r-ráda...č-čaj. " vysoukala jsem ze sebe. Poté jsem se prudce uklonila, až mi málem Fluffy spladl z hlavy a při tom ještě řekla: "T-těším se na....vzájemnou spolupráci." a už jsem zase začínala rudnou.

vyběhla před bránu, ale nikde nikdo nebyl. Celkem se jí ulevilo, nerada by totiž nechala tak významnou shinigami, jakou byla Myamoto-sama, čekat. Baru začala zvolna chodit sem tam od jedné strany brány ke druhé a čekala na ženu, se kterou měla jít na spiklenecký oběd.

Izumi Razaki

"Pěkný proslov" ozvalo se z druhého konce chodby. Přeci jen dobrý čaj jsem měl také velice rád. Pravda... nebyla to sice první věc kterou bych o sobě prozrazoval, ale možná měla opravdu ráda čaj... každý z nás měl svoje slabosti. Doufal jsem jen, že nejdu moc nevhod... přeci jen vtrhnout do cizí divize během proslovu nového zástupce mohlo být pokládáno mnoha lidmi za neslušné...

V redakci nejspíš nebyli zrovna nadšení z toho, že nová zástupkyně ze sebe nemůže dostat souvislou větu. Několik lidí se tak tvářilo. Potom se ale ozval Hijikata. "Rád vás poznávám, Nekonome-sama, doufám, že se vám tu bude líbit!" Hned po tom se do vítání zapojili i další členové bulvární divize. Yoshiro se jen spokojeně usmál. Když uslyšel Razakiho, zbystřil a otočil se. 
"Razaki!" oslovil svého kamaráda-kolegu ze třetí divize a několikrát na něj zamrkal. "Co ty tady?" 

Nekonome Chieko

Moje nervozita stále rostla obzvlášť, když nikdo nic neříkala výrazy v jejich tvářích nebyly zrovna přívětivé. Právě tyto jejich pohledy mě přiměli zabodnout pohled do země a schovat se tak za svojí ofinou, nebo se o to alespoň pokusit. V tom se však ozval pro mě známý hlas, až mi z toho trochu poskočilo srdce. Zvedla jsem hlavu a všimla si Hijikaty. Pousmála jsem se na něj a v duchu mu poděkovala. Hned po něm mě začali vítat i ostatní v místnosti. Můj úsměv se s každým přivítáním o trošku rozšířil. 
Náhle se však ozval hlas, který nepatřil nikomu z lidí v redakci a navíc se ozval odjinud, z mého slepého místa, takže jsem trochu překvapeně nadskočila. Otočila jsem se tím směrem a všimla si hnědovlasého muže, odněkud jsem ho znala. Odkud mi poradil až kapitán, když ho oslovil. Kapitán Izumi?! podivila jsem se. "D-děkuji." poděkovala jsem mu trochu zaraženě za pochválení mé řeči, která byla i podle mě hrozná.

Izumi Razaki

"Musím mít nějaký důležitý důvod, abych zašel navštívit kamaráda?" řekl jsem a tázavě zvedl obočí. "Nicméně přijde mi, že jsme možná přišel trochu nevhod..." dodal jsem a podíval se výmluvně na novou podkapitánku. "Nicméně vás rád poznávám" usmál jsem se. "Jsem Izumi Razaki, ze 3. divize" představil jsem se, ačkoliv to obrovské haori se symbolem 3. divize to nejspíš trochu dávalo najevo

"Hádám, že ne," zasmál se bělovlas a podrbal se vzadu na své rozcuchané hlavě. Po boji ještě neměl čas učesat se, ale na tom teď nezáleželo. "Rád tě vidím," řekl ještě Yoshiro, potom se otočil směrem k redakci a pokynul k nim hlavou, čímž jim tak nějak řekl, aby se zase dali do práce. Potom vylezl z redakce za Razakim a samozřejmě trochu pomohl Chieko, aby tam nezůstala zmražená na místě.

Nekonome Chieko

"N-nápodobně!" vyjekla jsem trochu víc nahlas, než jsem měla v plánu. Nesnášela jsem to, buď mě skoro nikdo neslyšel a nebo mě slyšeli snad i na měsíci. "Nekonome Chieko...a-ale to už asi...víte." představila jsem se, když to kapitán Izumi také udělal, tentokrát už o poznání tišeji.
Poté kapitán jen hlavou naznačil, ať se ostatní vrátí k práci. Jak se zdálo, měl velkou autoritu ve své divizi.
Hned na to se spolu s kapitánem Izumim vypravil ven z redakce a než jsem se nadála stála jsem tam s nimi, jelikož mě kapitán vytlačil s sebou. Že by mi chtěl pomoc? pomyslela jsem si. A tom byl jeden z prvních kroků k tomu, abych k němu začala vzhlížet.

Ryoko

List s voľnými izbami som pozorne prebodávala očami a snažila sa nájsť izbu najbližšie k Yoshimu. Prstom som po mapke pomaly prechádzala, v oblasti kapitánskej kancelárie. V skutočnosti mi bolo celkom jedno kde bude moja izba.
Ale rozhodne som chcela vedieť ako Konan zareaguje. Nebola som si istá ako zobrala príchod Yoshirovej sestry, no mala som nekalé tušenie, že moja prítomnosť ju príliš neteší.
To som si síce spôsobila sama... V duchu som sa usmiala.
''Ktorá je najlepšia?''