8. divize

 Tomisura Raiden

 "Ne, obvazy jsou spíše doplněk k uniformě, už z prevence, kdyby se mi vymkli určité schopnosti, rány už jsou zahojené. Co dodávat, tatík by strčil do kapsy většinu z naší Gotei 13. Proto se taky schovává, nechce být zverbován nultou nebo na něco takového se vymlouval. Ale spíš si myslím, že po těch letech chce mít už klid od těch starostích a tak to přenechal na mě a na ostatních," pronesl Raiden ještě a pak trochu smutněji dodal: "Jen škoda, že asi nedorazí na svatbu."
"Jo, ale příště tě samotnou nepustím, půjdeme jedině spolu," pronesl rozhodně a mrknul na ní. Z jeho výrazu navíc šlo vyčíst, že to myslel smrtelně vážně, nehodlal jí už nikam pouštět!
"To máme," potvrdil a mezitím už vymýšlel, že si jí příště bude muset posadit opačně, takhle byla jak korouhvička a furt se k němu musela točit a jako bonus, on nemohl obdivovat všechny krásy jejího těla. A že jich bylo k obdivování. Počkal tedy až se z něj zvedne a následně i on sám vylezl z vody, aby se osušil, přičemž jí opět pozoroval. Ano, byl perverzní a nebál si to přiznat!

Překvapení ho čekalo, když došel ke vchodu, kde leželi dvě hromádky šatstva. Kasumi tu měla svojí klasickou uniformu, které jí sem Raiden nechal doručit do zásoby, ale na něj tu čekalo menší překvápko. Bylo to tmavě-fialové kimono, které nosil když se šel koupat sám. No, tohle byl trochu problém. No, nejdůležitější bylo, že tam měl i spodní prádlo s kachýnkou. Trochu si povzdechl. "Ach ano, má divize má smysl pro humor," pronesl ke Kasumi, když se jí předvedl ve fialové. Na hlavu pak nasadil svůj sakkat a vyšel ven.
"No, co nyní? Asi bych měl jít Satoshimu připomenout, že by měl poslat tu kouli dál," povzdechl si trochu a plácl svojí milovanou po zadečku. Následně jí pak objal kolem pasu, aby tak mohli jít. "Ale vyber si ty, půjdu kam budeš chtít," řekl nakonec a pouze si do volné ruky vzal svojí dlouhou zanpakuto, které mohl použít jako hole.

Haruka Kasumi

,,Zkusíme s nimi být i dál za dobře a když už nepříjdou, alespoň jim pošleme... co já vím, něco z hostiny?" nadhodila zamyšleně. Na mysl jí na okamžik vytanula otázka, koho vlastně pozvou?
Kasumi dlouho nic neříkala, asi přemítala, jak vážně Raiden myslel to, co řekl, neb mu zrovinka teď do tváře neviděla. Nakonec se usmyslela, že nemá smysl mu nic rozmlouvat, proč taky. ,,Skvěle, počítám s tebou."
Postavila se na vlastní nohy na suché podlaze. Tedy, teď už tak suchá nebyla. Vzala si osušku nebo ručník nebo co to tam měli a začala ze sebe vodu stírat. Věřte nebo ne, ale do takovýho oblečení, jako ona nosila, se jeden mokrej špatně vleze.
Když se konečně ošatila, citila se hned mnohem líp. Rozpustila si i vlasy, aby jí lépe uschly a prohlédla si Raidena v jeho fialovém kimonu od brady k patám. ,,Nebo prostě vědí, co ti padne," hlesla a nepatrně se ušklíbla, na čež ho následovala ven.
,,Satoshi jí má u sebe? Nevím, není cílem té hry náhodou, aby jí nikdo u sebe neměl? Měli by jste být rádi, tedy rád, že si jí syslí. Při troše štěstí zapomene, že jí usebe vůbec má. Co jsem si tak stihla všimnout, tak totiž nemáte k této hře moc kladný vztah... tak jako obecně všichni," promlouvala k Raidenovi, i když její pohled stále směřoval dopředu.

Ayazaki Lus

Překvapeně pohlédnu na Takeshiho a pokračuji pomalým krokem k bariéře. "Jít s vámi? No víte..." Zastavím se a pohlédnu zpátky mezi budovy osmé divize, jako bych čekala, že se odněkud každou chvíli vyřítí kapitán Tomisura. "Kapitán mi svěřil do rukou bojovou skupinu, jak jistě víte ze včerejšího shromáždění. Nevím, zda bych tedy měla opouštět kasárny." Omluvně na něj pohlédnu a pak znovu vykročím kupředu s pohledem upřeným před sebe. "Na druhou stranu... tu kouli má teď nejspíše ještě kapitán dvanácté divize a řekla bych, že se jí jen tak nezbaví. Možná si ji nechá až do konce této hry. A snad by se nic nestalo, kdybych na chvíli opustila prostory osmé divize. Přinejhorším by ta věc skončila u nás v divizi. Pokud jí však chtějí vrátit jejímu majiteli, budou ji muset stejně nějak získat. A takhle by měli ušetřenou práci. Uvědomím si, že tohle cvičení a kapitánovy rozkazy beru možná až příliš vážně. Je to jen hra, nehrozí nám žádné nebezpečí. Sám kapitán Tomisura teď dělá bůh ví co a to poslední, co ho zajímá, je Izanagiho koule.
"Ale snad se nic nestane, když se s vámi chvíli projdu." Odvětím s pohledem upřeným stále dopředu a odmlčím se. Pak se zastavím u skupinky členů osmé divize, která udržuje bariéru. "Chtěla bych vás poprosit, zda byste na chvíli nezrušili tu bariéru tady u brány, abychom mohli projít, a pak ji zase nahodili zpátky. Kapitán vám určitě říkal, že to dělat nemáte... je to na moji odpovědnost." Ujistím je, že kdyby se to snad kapitánovi nějak nelíbilo, můžou to prostě svést na mě. Čekám, zda nám umožní opustit divizi a přitom koutkem oka pohlédnu na Takeshiho.

Ayazaki Lus -> Členové divize se na tebe nejprve podívali a když si uvědomili, že to jsi ty a ne nějaký cizák, okamžitě spustili barieru. "Kapitán řekl, že my omezení nejsme, pokud jde o nouzovku. Pouze k nám nesmí nikdo cizí a podezřelý," oznámil jí a zasalutoval. Zřejmě vtipálek. Každopádně, cestu z divize jsi měla volnou.

Tomisura Raiden
 
"Jo, to bysme mohli, táta si stěžuje, že musí už 200 let jíst jídlo od té samé kuchařky," pronesl Raiden spíše pobaveně, jeho máma vařila skvěle, ale neměla zase tak velký repertoár, aby  uspokojila mlsné jazýčky mužů z rodiny Tomisura. Ale to bylo fuk, balíček nemohl poslat, protože ani nevěděl kam.
"Myslím si, že s culíkem ti to sluší nejvíc," nadhodil ve chvíli, když si rozpustila vlasy a s radostí se na ní usmál.
Co se týkalo fialového kimona, moc nadšený nebyl. Tohle bylo erární, kdyby se mu zničily ty prďácké. Teď se jen modlil k tomu, aby to neznamenalo, že mu je někdo nezničil!
"Jo, bojím se, že si to Satoshi nechá pro sebe, přeci jen... Já a on máme jednu společnou vlastnost, kašleme na rozkazy. Ale jo, nikdo s tou hrou myslím nesouhlasil. Takže... půjdeme mu domluvit? On nám jí asi jen tak nepředá, ale my jí chceme vrátit Izanagimu, aby byl klid," nadhodil ještě a pak začal vyhledávat Satoshiho reiatsu. Když byl tak OP, že ho vypouštěl jak prasklý potrubí, nedělalo Raidenovi problém ho vystopovat, takže mohl okamžitě vyrazit.

Haruka Kasumi

,,Děkuji," hlesla bez toho, aby Raidenův komplimen nějak přetočila a obrátila proti němu. I když možná to nebyla zad taková pravda. Rukama si stáhla vlasy a vyždímala si z nich další vodu. ,,Nechala bych si ho, ale to by mě někdo nesměl strčit pod vodu, že," poznamenala popichujícně.
,,Je fakt, že i když slouží sebedýl, pořád si dělá, co chce. Stále si myslím, že je klid i teď, když je taková jistota, že se s tím Satoshi nikde nebude rozdávat. Každopádně jdu s tebou, docela mě ten váš plán začíná zajímat." Na její vkus to byla moc velká rebélie, takhle se vzpouzet proti rozkazům vrchního kapitána, ale když si to sama sobě dobře zvládla okecat, pořád to bylo lepší, jak papírování a navíc, i první divize byla pořád divize. Navíc se jí nelíbil směr, ze kterého i ona vycítila Satoshiho reiatsu. Je tak často zavřený v té své laboratoři, že zapomněl, jak se držet zpátky?

 Tomisura Raiden

"No, co by si čekala od "mutanta"," pronesl a naznačil jednou rukou uvozovky. Ve tváři měl však stále úsměv. "Tak jo, půjdeme je pozdravit, jak ho znám, bude mít za zadnicí Firela, jsou neodlučná dvojka. Člověk by řekl, že bysme si už měli zařídit i možnost registrovaného partnerství nebo to ti dva budou muset ještě dlouho skrývat před úřady," povzdechl si Raiden v žertu a pak ještě dodal: "Samozřejmě by si Satoshi mohl předělat Firela na ženskou, ale myslím si, že by si to už pak tolik neužíval."
No, každopádně, směr byl zaměřen, stačilo použít Shunpo a už frčeli pryč.

>>> Akademie - Sborovna {Kasumi & Raiden}

Ayazaki Lus

Pomalým krokem se vydala ven z kasáren osmé divize. Po pár krocích se zastavila, aby počkala na Takeshiho, protože si uvědomila, že zůstal stát někde za ní. Když si všimla, že se nějak podivně uculuje, trochu znervózněla. "Čemu se tak směje? Mám snad něco na zadku? Nebo něco na hlavě? Šlápla jsem do něčeho?" Problesklo jí hlavou a začala doufat, že se culí něčemu úplně jinému. Když jí Takeshi dohnal, optala se ho: "Takže... kam byste rád šel?"

Okamura Takeshi

Když se ho Lus zeptala, kam by chtěl jít, zamyslel se. Přivřel oči a na chvíli se zahleděl do země. Napadlo ho, že by se mohli vydat do lesa, jenže to by mohlo vypadat jako že se o něco snaží, takže radši navrhl - "mohli bychom jít na louku za Seireitei!" pak mu ale došlo, že to asi není o moc lepší. "Teda.. Em..Em..Eeeee...eeee..." Snažil se nějakým způsobem říct, že nemá žádný zlý úmysl, tak to řekl. "Nemám žádný zlý úmysl," zamumlal ňuňákovsky.

Ayazaki Lus

Shinigami se nad jeho chováním pousmála. "Budu vám teda věřit, že nemáte nic v plánu, když to říkáte." Kdyby se o tom nezmínil, nejspíše by jí ani nenapadlo, že by se mohl snažit o něco zlého nebo tak něco. "Tak teda na louku." Souhlasila a zabočila směrem k jejich cíli. Přemýšlela při tom o nějakém vhodném tématu ke konverzaci, aby nenastalo to trapné ticho, které nikdo nemá rád. Otázky, které jí napadaly, byli však příliš osobní, a tak radši mlčela.

Okamura Takeshi

A tak nastalo trapné ticho. Takeshi se moc styděl na to, aby něco řekl, a tak prostě mlčel a sledoval zemi před sebou. No, nebylo to zrovna ideální, ale nemohl říct, že by se nesnažil. Už jen to, že byl schopný Lus pozvat na procházku, považoval za docela dobrý úspěch.
Oba dva zanedlouho opustili město a přes Rukongaii zamířili do přírody. Nad jejich hlavami zpívali ptáci a někde na jiné planetě pravděpodobně tancovali breakdance žirafí mimozemšťané.
Takeshi se už delší dobu přemlouval k tomu, aby něco řekl. Musel! Byl to muž, nemohl nechat Lus, aby ničila trapné ticho sama.
"Ehm, támhle je ta louka," řekl.

> Louka u lesa (z)

Tomisura Raiden

Za Natsumi mírně zašustil vítr a ozvalo se pár kroků, které se zastavili přímo u lehátka. Na Raidenově tváři byl poznat úsměv. "Zdravíčko, Natsumi-chan. Pěkný den na lenošení, že?" nadhodil a prohlédl si jí od hlavy až k patě. Od rtů mu uniklo mírné písknutí. "Tedy, tohle se tu jen tak nevidí," uznal a kecnul si na zem vedle jejího lehátka. Dívky v plavkách ho vždy dokázali na chvilku očarovat a navíc, tahle měla na sobě modré plavky a jak o něm bylo známo, on modrou rád. I když teď měl na sobě jen fialové kimono, které končilo v půli stehen a slaměný klobou. "Koukám, že jsi se za ten rok zvládla naladit na vlnu naší divize. Přišel jsem o něco?" zeptal se s mrknutím. Přeci jen jí na rok hodil divizi na krk, když se sám vypařil, aby našel své rodiče.
Během toho si dovolil krátce tlesknout a za ním se objevili dvě holky z divize. "Prosím, přineste mi tu hromádku šatstva, co mám v pokoji," požádal je slušně a během toho se s přihmouřeným pohledem zahleděl ke slunci. "Ať se mi nespálíš, Račí barva by ti neslušela," varoval jí přátelským tónem a mírně zívl. "Je potřeba podepsat nějaké papíry? Přeci jen, jsem vzorný kapitán, ne?" optal se ještě.

Tomisura Raiden

"Fakt nepotřebuješ?" zeptal se Raiden s úsměvem a mírně nadzvedl obočí. Klidně by jí namazal, neměl by s tím žádný problém, musel přeci pomáhat svým podřízeným jak jen to šlo. Během toho na ní ještě párkrát mrknul a následně se zasmál. "Ale jinak jo, dařilo se mi poměrně dobře, někdy ti to budu vyprávět," ujistil jí a zase nachvilku odtrhl pohled.
"Jo, to jsem fakt podepsal? Takže teď vlastníš všechny mé účty a majetek určitě, že?" pronesl pobaveně nad tím, že to všechno vyřídila. "Každopádně ti moc děkuji, že jsi to zvládla. Co se týče mého dalšího cestování, nemám ponětí kam mě velení vyšle. Každopádně to již nebude tak dlouhá nepřítomnost. Nebo aspoň doufám. Nerad bych zase zmizel úplně," povzdechl si a přesunul se k její poslední poznámce ohledně zhubnutí. "Myslíš? Mě příjde, že jsem spíše přibral, máma umí dokonale vařit," obeznámil jí a zároveň z toho vyplynulo, že našel svůj hledaný cíl - rodiče.
A aby jí to trochu oplatil, zkoumavě se k ní naklonil a ukazovájem jí šťouchl zboku do žeber. "Ale ty mi příjdeš nějaká vyhublá, aby ses mi nerozpadla!" řekl napůl v žertu a napůl vážně. Samozřejmě, stále vypadala dobře, ale tak mírné poškádleníčko nebylo nikdy naškodu.

Post se odehrává ještě před přechodem na další den!

Tomisura Raiden

"Třicet osm oslav za rok? To nic moc teda. Ale vzhledem k tomu, že držíme prohibici to ještě jde," podivil se Raiden, ale aspoň mu to zajistilo, že na jeho účtu zůstal nějaký ten obnos finanční hotovosti, který pak bude moci využít k zaplacené oné velké události - svatby, která by se snad mohla uskutečnit někdy, nikdo ještě nevěděl kdy. "A co nahradilo naší bambusovou stěnu?" zeptal se s mírně pozdvyženým obočím, zatímco přebral svojí uniformu od těch, co pro ní poslal. Pomalu se do toho začal soukat, nebo spíše omotávat, protože k tomu obvaz byl.
"Jo, povedlo, jen mi to přineslo více jizev než jsem čekal," pronesl Raiden pobaveně, když ze sebe stáhl kimono a odhalil spoustu úzkých jizev, které se větvili jako blesky. "Až budeme mít více času, poprosím tě o trochu tvého lékařského Kido," mrknul na ní a dooblékl si celou svojí uniformu, takže vypadal opět takto.
"COŽE?! Co se stalo s naším kuchařem? Vždyť vařil bezvadně, pokud je tomu tak, asi si fakt nechám posílat balíčky z domova, A samozřejmě i pro tebe, zasloužíš si to, odvedla jsi dokonalou práci," zděsil se nad stavem kuchyně, alespoň podle jejího hlášení. Docela se těšil, že si dá prozměnu něco, co nevařila jeho máma, ale jak to tak vypadat, tak by to neměl raději riskovat.
Aby toho nebylo málo, tak mu do divize vlezl nějaký poslíček v podobě něžného pohlaví. Raiden se tedy chopil psaní a okamžitě ho rozbalil, aby se dozvěděl o co šlo.

Tomisura Raiden

Raiden si přečetl ono kouzelné psaní a trochu si povzdechl. "No neříkal jsem to, další úkoly, musím do Realného světa," oznámil Natsumi a podal jí list, aby si ho taky přečetla. "Ale vyrazím až zítra ráno, vzbudíš mě prosím kolem osmé?" zeptal se jí klidným hlasem. Nechtěl jí to nakazovat, to rozhodně ne, problém byl, že už zase bude muset vést divizi jen a jen ona a to nebylo to, co si přál. Ne, že by jí vedla špatně, to vůbec ne, spíše naopak, ale slíbil jí, že tu chvíli pobude. Pokud souhlasila tak se s ní rozloučil a šel pro ten den spát. Pokud nesouhlasila... tak bude muset improvizovat.

Tomisura Raiden

"Výborně, alespoň ušetříme," pronesl kapitán spokojeně nad jejím nákupem a zamýšlel jí pověřit plánováním naákupů. Mohla by třeba hlídat takové ty letáky, kde měli slevy a podobně. I když, to by z osmičky dělalo partu důchodců, jejíchž revírem je Kaufland a nepřítelem pomalá pokladní. Takže tu myšlenku raději zapudil... alespoň prozatím.
"No, osm je dobrý čas pro osmou divizi, ne? Zaprvé se vyspíme a s trochou štěstí se vyhneme návalu na toaletách po snídani," pronesl trochu pobaveně, ale zároveň i trochu vážně.
Vzhledem k tomu, že byla mírně podrážděná tím, že musel zmizet zase. Nebo si to alespoň myslel, mohlo to být jinak. "Neboj, pokusím se to vyřešit co nejrychleji. A pak se plně oddám tvé péči," mrknul na ní a co se týkalo Kasumi se zamyslel. "Mohla by si napsat to psaní a klidně ho i doručit, pokud chceš," pronesl a pomalu se chystal k odchodu. "Jo a mimochodem... ber si ty plavky častěji, sluší ti to tak," oznámil jí, zamával na rozloučenou a zmizel ve svém pokoji, kde usnul až do rána. Z nějakého důvodu se mu zdálo, že dostane kýblem ledové vody... snad to byl jen sen.

Tomisura Raiden

Raiden byl probuzen Natsumi nebo spíše tím jídlem, co mu přinesla. Trochu rozespale zamrkal a protáhl se. "No teda, kdyby to vonělo o něco líp, dal bych ti za to jídlo pusu. Ale teď nevím jestli to mám jíst nebo kouřit," opatrně přitom sledoval to jídlo, jestli se náhodou nehýbe. Co mu to tam vlastně leželo? "Hele... který vůl vymyslel za snídani studenou sekanou na teplém chlebu?" zavrčel trochu podrážděně a odstrčil jídlo na stolek vedle postele se slovy: "Tohle už jsem jednou vracel na manévrech před sto lety, toho kuchaře nech převelet do čtyřky, aby uklízel kanály. A pak se poptej pár lidí z divize, vsadím se, že tu bude někdo kdo pozná rozdíl mezi bramborem a mrkví."
Ovšem, svačinka kterou mu přinesla, ta ho potěšila. Ihned jí objal. "Děkuji, snad to sním dřív než mě sežere nějaký Hollow," poděkoval jí ještě slovně a převlékl se, což znamenalo, že ho opět viděla jen ve spodkách. Ale to by jí už asi nemělo ani moc překvapovat. "Mimochodem, nevím jaké bude spojení do světa lidí, ale v případě nouze zajdi do dvanáctky, měli by spojení navázat," řekl s mírnou starostí v hlase a prohlížel si její dnešní garderóbu. "Plavky jsou lepší," dovolil si upustit malou poznámku. "Doprovodíš mě k Senkaimonu?" zeptal se jí a chopil se své zanpakuto.