8. divize

Natsumi Yuhara


>>

Mokuto

Seděl na zemi ve své ubykaci, opřený o zeď a zírající do protější zdi. Už několik minut nemrkl a spíše vypadal, že je v tranzu. Jeho meč ležel někde zahozený ve špinavém prádle. Lehce sebou cukl a jeho pohled zůstal stát na podlaze. Chvíly ji bez jediného mrknutí pozoroval. Pak zavrtěl hlavou a probral se s tranzu. Už mi z toho nic nedělání pomalu hrabe...chtělo by to něco podniknout pomyslel si. Podíval se na hromadu špinavého oblečení. Pro začátek aspoň najdu svůj meč...přitom jak je ta hromada velká mi to zabere minimálně půl hodiny trochu se uchechtl na svýma myšlenkama a začal se prohrabávat onou hromadou.

Cana Alberona

Satorii odpočíval a kolem něj se ozvalo koulení jakéhosi předmětu. Byl to soudek plný chlastu a vzhledem k současné prohibici to mohlo být každému trochu divné, že se tu něco takového vyskytovalo. "Ale, ale... chlape, co se to tu flákáš, nic neděláš?" ozvalo se za tebou a spatřil si i tu, co to tlačila. V ruce měla flašku menší ze které nasávala. "Nemáš rozkazy, které by si měl plnit?" optala se ho, zaparkovala sud a sedla si na něj. Nějak si ho ani nevybavovala. "Jak dlouho ty tu jsi?" zeptala se překvapeně.

Cana Alberona

Cana si seděla pěkně na soudku, popíjela z lahve a mírně se červenala od vlivu alkoholu. "Tak volno? Tak to by si měl čistit záchody nebo tak nějak," pronesla a zasmála se hlasitě, takovým typickým opileckým tónem. "Dlouho? To fakt? Si tě nějak nepamatuju," řekla překvapeně a zase si dlouze lokla. Pak podala lahev tomu tamtomu a pronesla: "Napíj se." V očích se jí přitom zajiskřilo.

Cana Alberona

Cana bedlivě sledovala chování toho týpka. On se doopravdy napil! Jak si to mohl dovolit?! Její úsměv se rozšířil a její pohled dostal dost zlověstný pohled. "Ale ale ... i když jsi nováček... nevíš, že už máme rok prohibici?!" vykřikla skoro až radostně a seskočila k němu. Chytla ho přitom za límec a trochu s ním zakvedlala. "Tohle bude průšvih až se to dozví kapitán! Budeš ty hajzlíky drhnout tak sto let," pronesla vážným hlasem. Bohužel měla pravdu. Když byla zrovna divize v módu Prohibice a Abstinence, bylo povoleno pít jen o dovolené, kterou momentálně neměl nikdo. Následně ho pustila a sama se napila přímo ze sudu. "Jo, maléry, to mám ráda!" zanotovala si vesele a otřela si kapku alkoholu, co jí odkápla do výstřihu podprsenky. "Být tebou, tak hledám způsob jak zajistit, aby se to nikdo nedozvěděl," poradila mu a v zápětí ještě hlesla: "Ale já mu to stejně povím!"

Tokido Yuri

Po několika minutách... ne, nyní to možná byla již hodina nebo snad i více bloudění po Seiretei se přede mnou konečně objevila ona posvátná budova. Jednalo se sice o pořádně velké kasárny, ale i něco takového ve výhledu může zmizet když všude okolo není nic jiného než bílé zdi, slepé konce a všechny budovy s naprosto stejným designem. A mít za zády sestru která neustále tvrdila, že bychom se dostali do problémů kdybychom prostě skákali po budovách také zrovna nepomohlo.
Mno... každopádně jsme tady... myslíš že bude někde poblíž? Zeptala jsem se jediné osoby která bylo v mé blízkosti a ani jsem nemusela zmiňovat o kom mluvím. Jestlipak mu už ty vlasy dorostly? Pokud ne tak budu mít hodně práce se zadržováním smíchu až ho uvidím...

Tokido Saya

Vždy jsem věděla že má Yuri špatný smysl pro navigaci, ale až takto špatný... a z nějakého důvodu stále trvala na tom že nás povede ona. I když musím říct, že projít tak velkou část Seiretei před tím než dorazíme do kasáren není až tak špatné. A po nehezky dlouhé době jsme vskutku konečně dorazili. Kasárny páté divize. Pořád jsem nemohla tak zcela uvěřit tomu že jsme se stali členkami tak rychle a lehce. Navíc po té co Yuri udělala... budu si muset dát pozor abych ji včas mohla zastavit pokud si opět bude hrát s hado. To už jsem však slyšela její hlas.
Určitě by bylo lepší potkat přímo něj než vše vyřizovat s jeho zástupcem... ať už je to kdokoliv. Pravdou tak trochu bylo že jsme pouze znali kapitána a nikoho jiného takže by nejspíše byl docela problém kdyby tu momentálně nebyl.

Tomisura Raiden
>>> 4. divize

Holky měli popravdě docela štěstí, zatímco se bavily o tom, že by měli najít jeho, našel si vlastně on je. Nebo spíše, ne přímo našel, trochu se zablesklo a on se objevil o pár metrů před nimi. Měl na sobě jen kalhoty, zbytek byl rozerván a fuč. Bylo na něm poznat, že před krátkou dobou bojoval. Co Yuri určitě potěšilo, bylo to, že mu opět chyběli vlasy. Tentokrát za to však nemohla ona, ale jeden parchant ze světa lidí. Chyběla mu přesně jedna pětina jeho vlasů. Byl to vyseknutý pruh, zřejmě od meče podle tvaru jizvy, která byla zahojena pomoc kido. Vlasy však ještě nedorostli. Opíral se přitom o svojí dlouhou zanpakuto a pomalým krokem vyrazil vpřed... v tom však pocítil nové Reiatsu za sebou. Otočil se a spatřil ty dvě. Moment, byly dvě i předtím? položil si otázku sám sobě, když sledoval slečnu/slečny, co potkal v akademii. A pokud ano, která byla která? zeptal se opět v duchu. Na jména měl občas trochu sklerózu. Jeho ruka však vyrazila k jeho vlasům, moc dobře věděl, co byly zač!

Tokido Yuri

Má první reakce na velice vymachrovaný návrat kapitána byla taková, že jsem si musela okamžitě zakrýt ústa jinak bych se tu nejspíše začala smát na celé kolo. Také jsem tak trochu doufala že Saya zachrání situaci mezitím co já jsem se lehce hroutila k zemi uprostřed silnice.
Když jsem to konečně opět rozdýchala tak jsem si ho znovu pořádně prohlédla. Yo, kápo! Nevypadáš zrovna nejlíp! A já myslela že jsou tu kapitáni jen od toho aby dělali nudnou kancelářskou práci. I když po dalším zamyšlení by to nedávalo smysl jelikož byla jasné že je silnější než kdokoliv v akademii i když prakticky pouze stál na místě. I když ničení milionů papírů které se musejí podepsat nejspíše také vyžaduje nějakou tu výdrž a hrubou sílu.

Tokido Saya

Už jsem se chtěla vydat k dveřím do kasáren, ale jen díky velkému množství štěstí jsem se otočila na Yuri a blesk přistál tak jen kousek přede mnou. Nikdy bych si nepomyslela že kapitáni sestupují z nebe jako andělé. I když tohle připomínalo spíše vztek boha blesků... v každém případě mne vcelku vystrašilo to jak vypadal.
J..jste v pořádku, kapitáne? Rychle jsem ze sebe vysoukala a tak trochu jsem se začala i třást. I přesto jsem k němu však přiběhla a začala jsem si ho prohlížet jestli nenajdu nějakou ránu kterou bych se mohla pokusit vyléčit. Nebyla jsem sice žádný medik, ale na základní sečné rány jsem si jakž takž věřila.
Jakmile však promluvila Yuri tak dostala po hlavě mým karate chvatem za to jak mluví s našim nadřízeným. Občas jsem opravdu nevěděla co si myslí a již jsem věděla, že tohle nyní bude nejspíše na denním pořádku, alespoň dokud nás ze Seiretei nevyhodí. Prosím omluvte její nezdvořilost kapitáne... rychle jsem se ještě poklonila aby věděl že to myslím vážně.

Tomisura Raiden

Raiden sledoval jak se tam Yuri začala chlámat. Asi vypadal dost legračně, když byl celý otrhaný, takže to nechal být a raději odpověděl Saye: "Jsem, jsem, už jsem byl důkladně ošetřen ve čtvrté divizi. Už to chce jen koupel a čisté shinigami-pyžamo. Jen doufám, že mi dovezli nějaké záložní Haori," přemýšlel spíše nahlas.
Když se ta na zemi sebrala, odpověděl jí zcela klidným hlasem: "No vidíš, i kapitáni mají své boje, po tomhle by z tebe například zbyl prášek... možná ani to ne." Hned na to však zakročila Saya. Tomu se Raiden zasmál, dobré duo dvojčat, rozhodně něco, co mohlo zase oživit divizi. Došel tedy k nim, sklonil se a zblízka si je prohlížel. "Nemusíš jí omlouvat," hlesl ještě k Saye a pokračoval v prohlídce.
"Etoo... připomenete mi prosím jména? A ještě... jak vás mám od sebe rozeznat?" položil docela potřebnou otázku, protože nerad někomu říkal příjmením a podobně. A Tokido jedna a Tokido dvě znělo blbě. Bylo zajímavé, že si příjmení ovšem pamatoval! Asi nebude ještě děravej jak starý ementál. "Jak dlouho jste sem šly?" zeptal se ještě se zájmem. Zajímalo ho, jaký bude jeho rekord. On kdysi hledal cestu do třinácté divize... no, asi dvě hodiny.

Tokido Yuri

Po ráně smrti od Saye jsem si mohla jen držet hlavu se slzami v očích. Ouch, ouch, ouch... vždyť jsem neřekla nic špatnýho... Už jsem byla připravena že mne další rána srazí k zemi a já tu obličejem vytvořím díru v silnici nebo chodníku či na čem jsme to vlastně zrovna stáli. Kapitánova odpověď mne však opět rozesmála. Prášek, blah! Nepřemožitelná Yuri-sama má na víc! Pořádně si to zapamatuj! Pokud zapomeneš... tak se můžeš rozloučit s tím už takhle falešně vypadajícím pokrytím hlavy! S hlasitým smíchem jsem mu ukázala na vlasy. Na druhou otázku se mi však až tolik odpovídat nechtělo. Fufum... nepoznáš! Jsme jako jedna osoba, kompletně ve všem! I když to kompletně ve všem byla taková lež že by nejspíše mohla způsobit i velké zemětřesení. I když jsme vypadali stejně, občas mi připadalo že jsou naše osobnosti až příliš vzdálené.
Nakonec přišla otázka ohledně toho jak dlouho jsme hledali tyhle zatracený kasárny který vypadají jako každá jiná budova v Soul Socielty. 10 minut! ukázala jsem mu palec nahoru a udělala jsem vítěznou pózu kompletního šampiona.

Tokido Saya

Na kapitánovu poznámku o "shinigami-pyžamu" jsem se raději pouze trochu nešikovně usmála a pak jsem se otočila na Yuri která by si zasloužila další karate ránu do lebky. Vypadalo to však jako by ji kapitán na moment uzemnil tím jak.. vážně... zněl o tom jak drsný jeho boj byl. Bez problému jsem tomu věřila, vypadal na to dostatečně. Musel to být opravdu tvrdý boj když sám kapitán dopadl takto zuboženě. Ale když nic jiného, alespoň vyhrál a získal pro nás slávu. Možná.
A když už se Yuri představila i když v ne velice respektovaném směru, měla bych udělat to stejné. Já jsem Tokido Saya. Velice mne těší. Opět jsem se uklonila, tentokrát jako součást představení a ukázání respektu. Bohužel jsem však nevěděla jak přesně odpovědět na jeho druhou otázku. Sama jsem totiž moc netušila jak by nás ostatní měli rozeznávat. Nejspíše podle stylu mluvy a chování? Problém byl, že něco takového se nedalo poznat na větší vzdálenost. Nejspíše jsme právě narazili na jeden z mnoha problémů které nás ještě čekají.

Tomisura Raiden

Raiden sledoval další ránu sesterského souznění a zasmál se. Jo, tohle rozhodně oživí nudný život v divizi. Každopádně, když se představila Yuri, trochu se zasmál a chytil jí zezadu za límec oblečení a zvedl do vzduchu. "Tak jo, Yuri-sama, dáme si čestný souboj! Kdo vyhraje, bude kapitánem!" vyzval jí s úsměvem ve tváři a pak dodal: "Ale musím ti oznámit, že jsem během dneška rozmlátil již dvě města, takže to pro tebe nebude vůbec fér!" Pak jí zase položil na zem a vyslechl si druhou odpověď. No, bude si muset zvyknout. Následně se představila i Saya, která byla narozdíl od hyperaktivni klidná a trochu mu připomínala Natsumi. "Taktéž mě těší, trochu mi připomínáš mojí bývalou zástupkyni, snaž se a možná jí budeš!" motivoval jí hned k nejlepším výkonům. Jak bylo známo, jeho členové buď záhadně odešli na dovolenou nebo se z nich stali kapitáni. A vzhledem k tomu, že jeho současná zástupkyně už jednou kapitánka byla, mohlo se jí to stát klidně znovu, žejo.
"Jo tak deset minut, jo?" hvízdl uznale a po chvilce dodal: "To vás z akademie vystřelili katapultem, ne?" Pak se ještě vrátil k poznámce ohledně vlasů a v jeho volné dlani se objevilo červené ohnivé kido. "Měl bych ti to vrátit, co říkáš?" optal se jí s ledovým klidem, ale nakonec ruku zaťal v pěst a nechal energii zmizet. "Víte co, pojďte raději, ubytujem vás a zahájíme nějakou akci!" rozkázal s úsměvem a ukázal směrem k hlavnímu sídla divize, které bylo několik desítek metrů od nich. "Máte nějaké věci?" obhlédl je ještě.

Tokudi Yuri

Nějak jsem nečekala že mi hned nabídne jeho pozici. Jeho tah byl však neuvěřitelně nefér! D..dolů! Dolů! Škrtííí!Po chvilkovém zadušení jsem se vrátila na zem a začala jsem to rozdýchávat. Blah... kdo by chtěl pozici jejíž hlavní náplní je dělat chůvu dětem v divizi nebo se topit v papírech a smlouvách. Něco takového si můžeš nechat... Tomu o ničení měst jsem se rozhodla nevěřit protože bych si musela říct že naše divize porušuje všechna pravidla ohledně navštěvování světa lidí. I když já bych nejspíše udělala to stejné.
Nakonec však kápoš pochválil Sayu... Grrr... trochu jsem zavrčela mezitím co jsem zírala na rozsápaného bleskouna a svou sestru. A ještě nechtěl věřit tomu že jsme se sem dostali tak rychle. Jako by byla cesta z akademie sem nějaký problém... pfhm... založila jsem si ruce na hrudi a našpulila jsem rty. To už tu však byla další výzva. Nééééééééé! Tentokrát jsem to však vzdala dříve než něco vůbec začalo a nalepila jsem se na nejbližší zeď se slzami v očích. Co by si každý pomyslela kdybych přišla o své nádherné vlasy?! Všichni bohatí a vysoce postavení pánové by byli odrazeni! To by byla katastrofa... uuu... Mezitím co jsem se začala na již zmíněné zdi rozpouštět, Raiden mě nejspíše již dlouho nevěnoval žádnou pozornost a zval Sayou dovnitř.

Tokido Saya

Jak jsem předvídala, Yuri již začala nekonečně dlouhý vlak potíží a ponížení. Mohla jsem si pouze povzdechnout nad tím co zase vyváděla. Opravdu jsem ovšem nečekala, že hned první co provede bude to že vyzve kapitána k souboji o jeho titul... i když spíše vyzval on jí jako odpověď na její vtip. A také nám při té příležitosti ukázal svojí rychlost. Opravdu byl jako blesk... mé již takto malé iluze o naší síle byly tímto okamžitě roztříštěny což přivedlo lehce deprimovaný výraz na můj obličej.
Rychle však přišlo něco co bych od kapitána ani při nejmenším neočekávala. B..b.. budu se snažit! Vykřikla jsem a opět jsem se uklonila, ještě více než předtím. Neměla jsem sebemenší tušení jak na něco takového reagovat. Sotva jsme přišli a kapitán mne již chválil... také jsem se mohla na místě rozpustit jako cukr v čaji. Ještě předtím jsem však musela opravit Yuri. P..popravdě... myslím že nám cesta m..mohla zabrat i více než 2 či 3 hodiny... A za tu dobu jsme obešli opravdu slušnou část Seiretei.
Za nedlouho jsem se stejně jako Yuri lekla kapitánova plamene. Expoloze v naší blízkosti by opravdu nebylo nic dobrého. Naštěstí to nemyslel vážně a rychle se srandou skončil. I když vůbec nevypadal jako by žertoval což bylo lehce zneklidňující. Rychle zavelel a již nás tahal do kasáren. Ještě se však zastavil na jednu rychlou otázku. Já se pouze rozhlédla okolo sebe s překvapením. Nic...

Tomisura Raiden

Raiden se zasmál klepající se Yuri ve vzduchu a položil jí samozřejmě. "Být kapitánem není vůbec špatné. A z papírů a smluv jdou dělat skvělé vlaštovky, to mi věř!" pronesl k ní pobaveným hlasem. Sám měl s tímto způsobem papírování bohaté zkušenosti, i když v současné době to spíše přenechával své zástupkyni. I když.. Lus nebyla zase tak pečlivá jako Natsumi, čert ví jak to teď s tím úředničením bude. Ale co, vždycky se dal ukecat nějaký byrokratický patolízal ze třetí divize, který za nějaký ten peníz prodal i svojí matku. Vlastně... Raiden nikdy o Razakiho matce nic nezaslechl!
Kapitán 8. divize se opět zasmál, když se Saya začala klanět, na tohle fakt nebyl. S milým úsměvem jí položil ruku na hlavu a pronesl: "Neklaň se mi, já si na to nepotrpím, příjde mi, že mě to pak až moc odlišuje od členů." Myslel to upřímně. Sám věděl jaké to bylo být pouhým členem a co to bylo probíjet se skrz pozice výš a výš. "Hmm... je mi to jasný, Yuri-chan prostě neumí hodiny," zamumlal po chvilce, když mu ta moudřejší z dvojčat sdělila přibližný čas toulání se po Seireitei. "Ale nadruhou stranu je to dobře, aspoň se už trochu vyznáte. Za pár století si taky zvyknete, nebojte," ubezpečil je. On sám znal už v Seireitei všechny kouty, kam se snad dalo vlízt.
Yuri pak předvedla rozpouštějící se scénu, zdálo se, že měla své vlasy ráda. No, tak jí je raději pálit nebudu, zamumlal si v mysli Raiden a když zjistil, že se nekonal náklaďák kufrů jako obvykle, zamířil s dvojicí dívek do centra divize. "Nebude vám doufám vadit, že vás ubytuji společně, že ne?" zeptal se jich během cesty. "Nařídil jsem, aby vám byl vyklizen jeden pokoj, snad už bude připravený," dodal ještě a zastavil se uprostřed jakéhosi nádvoříčka s budovou, která nesla velký znak jejích divize. "Takže, tady bydlím já, jsou tu kanceláře, vířivka, sklípek, soukromý pokoj a tak dále. Důstojníci bydlí vpravo," mávl rukou k pravé řadě místností s venkovní chodbou krytou střechou a pak ukázal na levé křídlo a dodal: "A členi tady. Pokud si bydlení nezařídí v jiné části naší divize, je jasné, že se sem všichni nevejdou. Ale momentálně je možnost být pro vás hned tady, tak proč to komplikovat nějakým vzdáleným místem, ne? Vstřebáváte zatím vše?" optal se jich a otočil se opět k ním.

Tokido Saya

Raději jsem nad kapitánovou poznámkou o vlaštovkách mlčela. Nebylo to zrovna něco co mne bylo příjemné, když někdo nebral svojí práci seriozně. Ale vzhledem k tomu v jakém stavu kapitán je se nejspíše dá bez problému říci, že svou práci bere dostatečně vážně. Také jsem zamávala rukama v protestu když si začal dělat srandu z Yuri. To bylo něco dalšího co jsem téměř nesnášela. Raiden to však rychle zahnal pod koberec a zadíval se na tu dobrou stránku věci. I když by neřekla že se zde vyznáme o nic lépe než když jsme začali. Všude pouze bílé stěny a domy... nejspíše to bude jak říkal, s časem se vše podá.
Rychle nás také začal provázet svou kasárnou s tím že roztékající Yuri za námi zjevně nebral moc v potaz. Na jeho dotaz jsem pouze zavrtěla hlavou. Žili jsme spolu celý život do tohoto momentu tak proč to měnit? Pokud tedy nebudou pokoje až příliš malé... to bylo jediné v co jsem se modlila. Dále ukázal i okolí a já tak trochu nevěděla co pustit do mé paměti dříve. A také jsem nedostávala skrz svou lebku proč je kancelář kapitána, vířivka a sklípek pohromadě... nejspíše i zde bylo vidět co osoby s velkým postavením mají a ostatní ne. Už jsem se viděla s koštětem až budu muset zametat okolo a nadřízení si budou užívat. Rychle jsem tu myšlenku však vyhnala, takto bych myslet neměla a Yuri na mne nejspíše začínala mít určitý vliv. Když se však zeptal zda jsem si vše zapamatovala tak jsem lehce couvla a sklonila hlavu. U..um... Netušila jsem co říct. A popravdě jsem byla tak trochu vystrašená... obzvláště po tom vážném obličeji který Raiden udělal když chtěl odpálit Yuri.

Do osmé divize se přblížila osoba v klasickém shihakushu, přez který měla navlečený stejně černý kabát. Vyzařoval reiatsu na úrovni třetího důstojníka a vypadala cílevědomě.

Firel
Poté, co jsem byl úspěšně rehabilitován jsem se vidal navštívit kolegu z mise, koneckonců, kdyby se tam neukázal pravděpodobně by jsme v Yaitě nezkončili dobře.
Snížil jsem svoje reiatsu na přijatelnou úroveň a procházel chodby kasáren osmé divize, hledajíc místního kapitána podle reiatsu.

Firel -> Firel dorazil do 8. divize avšak nezůstal nepovšimnut, hned po jeho příchodu na něj narazil Kensei Takumi. Přistoupil k němu a uklonil se. "Dobrý den, kapitáne, potřebujete od naší divize něco?" zeptal se ho okamžitě klidným hlasem potom, co se narovnal. Kapitán zatím v dohledu nikde nebyl, dokonce ani jeho Reiatsu tolik netlouklo okolí, přeci jen ho dokázal ovládat natolik, aby splynulo s ostatními a neškodilo žádným členům.

Firel
Čekal jsem že Raiden nebude první, na koho narazím, takže jsem nebyl překvapen když jsem potkal Kenseie.
Po jeho pozdravu jsem sklonil hlavu a usmál se.
Co dělám špatně že me všichni poznjí na první pohled?
Zeptal jsem se sám sebe, poté usoudil že odpověď bude muset počkat a hned na to odpověděl Kenseiovi.
NIc zvláštního, jenom bych si na chvíli potřeboval vypůjčit vašeho kapitána.
Odpověděl jsem s úsměvem a čekal, jestli mě kensei nedorovodí za Raidenem, jehož reiatsu bylo cítit celkem matně.