7. divize

Yuriko

"Ukážu ti něco co se ti bude líbit, mám to místo v celých kasárnách nejradši. Bude se ti taky líbit." Popadne tě za ruku, jakoby přesně věděla kde jí hledat a rozběhne se někam dolů. Její nadšení je obrovské, cestou vyhodí Haori kapitána u prádelny a běží dál až se dostanete k úplně obyčejným dveřím.

Sai Kazuma

Nějak ji překvapilo, že naše barva je růžová... co má proti růžové? Je to jedna z mých oblíbených barev... "To přece všichni víme, jak se jmenuješ... nemusíš to pořád opakovat, Inarinko..." Pověděl jsem a poté čekal, kam chce jít Yuriko-san teď. 
Už mě to tady přestávalo bavit... tak jsem přemýšlel nad tím, že to zabalím a nechám ty dvě osamotě. Vsadím se, že tím udělám Inarince radost...
Poté co popadla Yuriko-san pořád naštvanou Inarinku za ruku a odběhla s ní někam, už jsem je nesledoval. Otočil jsem se na druhou stranu a zamířil kontrolovat kasárny. "Alespoň jsme dostali do divize docela zajímavou osobu..."

Kaneyama Inari

Chtěla něco říct na Saiovu poznámku o jejím jméně, ale bohužel to nestihla. Yuriko jí vzala za ruku a rozběhla se s ní pryč. Chvíli jen překvapeně hleděla a vlála za shinigami, než s ní konečně srovnala krok. To už se však zastavily u nějakých dveří. Koutkem oka se ohlédla po Saiovi, ale zjistila, že s nimi už není. Buď ho ztratily někde po cestě a nebo se vydal svou vlastní cestou. Když se ani po chíli neobjevil, pohlédla na Yuriko a zvědavě se zeptala: "Co je za těmi dveřmi?"

Yuriko

"Říkáme tomu Skleněná místnost." posune dveře na stanu a tobě se naskytne pohled na místnost, která je celá ze skla, tedy až na stenu, ve které jsou dveře, kterými jste přišli. Skleněné zdi byli z různých kvádrů v nichž byli buď vzduchové bulbliby, nebo byli tvořeny nějakými jinými částmi, které po řádném uspořádání vytvořili kvádr. Sluneční paprsky se tak lámali a v místnosti to hrálo všemi různými barvami, občas se ti mohlo zdát jakoby vzduchem prolétla jakási duhová vlnka, možná se ti to ale nezdálo. "Tady." Ukázala Yuriko na čtyři polštáře uprostřed místnosti a vydala se k nim. Tím jak prošla se paprsky chovali opět jinak, protože se jim do cesty postavila překážka, Yuriko na sobě teď měla spoustu barev. Posadila se na jeden z polštářů.

Kaneyama Inari

"Skleněná místnost?" Zopakovala po ní a pohlédla otevřenými dveřmi dovnitř. Naskytl se jí opravdu krásný pohled. "Páni..." Vyhrkla ze sebe a zůstala překvapeně stát. "Tohle by se určitě líbilo Sayuri." Ještě nějakou dobu postávala jako socha a zírala na ty barvy. Teprve po chvíli se konečně vydala dovnitř a posadila se naproti Yuriko na jeden z polštářů. "K čemu tato místnost vlastně slouží?" Optala se a stále pozorovala vše kolem sebe. Ještě nikdy předtím neviděla nic tak krásného a nedokázala se toho dostatečně nabažit.

Yuriko

"Musí vše být k nějakému konkrétnímu účelu?" Usměje se a posadí se do meditační polohy. "Každý sem chodí za jiným účelem. Lidi jako já, tudíž nevidomí by asi dělali to co já. Skus zavřít oči a jen vnímat to světlo. Vím zní to divně ale možná ucítíš jak si s tebou ty barvy hrají." Bylo to opravdu kouzelné místo.

Kaneyama Inari

"Samozřejmě, že nemusí... ale nic se přece nevytváří jen tak." Odvětila a pak poslouchala, co jí Yuriko říkala. "Jak si se mnou barvy hrají?" Zopakovala po ní. Znělo to opravdu divně. Dost divně. Ale možná něco opravdu ucítí. To však nezjistí, dokud to nezkusí. Dívka tedy po chvíli zavře oči, trochu se uvolní a v hlavě si začne představovat všechny ty krásné barvy, které před chvílí viděla.

Yuriko



Netušila jestli Inari něco cítí, ale ona cítila. Během toho však přemýšlela nad něčím důležitějším. Inari? Začala tázavě a po chvíli navázala. Omlouvám se pokud ti to přijde poněkud nudné, ale divize je teď v pohybu kvůli té prkotině. Doufám že to již brzo skončí a budeš se moci vydat na nějakou misi nebo tak. Sama se svým způsobem nudila, nechtěla aby byl nový člen odrazen tím že momentálně není nic na práci.

Kaneyama Inari

Těžko říct, zda si s ní barvy opravdu hrály nebo ne. Když už něco začala cítit, tak jí přišlo, že si to spíš podvědomě namlouvá. Yuriko má díky své slepotě lépe vyvinuté ostatní smysly a všechno vnímá jinak, než ostatní. Možná proto Inari nic necítila. Když zaslechla své jméno, otevřela oči a vychutnávala si barvy svým zrakem.
"To je v pořádku, neomlouvej se. Poslední dny v akademii byly docela náročné, hlavně díky těm zkouškám. Takže jsem i ráda, že mě hned někam neposíláte a můžu si trochu odpočinout, i když se opravdu těším, až půjdu na nějakou dobrodružnou misi!" Poslední větu říkala opravdu nadšeně. Bylo vidět i slyšet, že se už těší, až někam vyrazí, ale že s tím vůbec nespěchá.

Yuriko
 
Usměje se a otevře oči. "Dobrodružná povaha? To se bude Kapitánovi líbit." pronese a usměje se trochu víc. "Chceš tady ještě něco ukázat nebo se půjdeme projít do nějakého podniku? Zvu tě pokud chceš." Zdá se že vy dvě si budete opravdu rozumět, její úsměv je vždy opravdu upřímný a jistě to tak působí i na tebe.

Kaneyama Inari

"Dobrodružná? Já? Ale kdepak..." Mávla nad tím rukou a pak se trochu protáhla. Když se jí Yuriko zeptala, zda chce ještě něco ukázat, zamyslela se. "No... byla bych ráda, kdyby jsi mi ukázala, kde vlastně budu spát a kam si můžu dát své věci... A taky kde můžu trénovat."

Kaneyama Inari

Dívka se postavila na nohy a vyrazila za svou průvodkyní ven z hlavní části kasáren a poté do budovy vedle ní. "Naše divize nemá zástupce? Jak to?" Podivila se Inari a tázavě pohlédla na Yuriko. Poté si od ní převzala malý klíč. "Na akademii se mi o pokoji s koupelnou mohlo jenom zdát... však si určitě pamatuješ, jaké to tam bylo. Pousmála se při té vzpomínce na pokoj, který sdílela s ostatními. Neměla sice příliš klidu, ale nikdy si nestěžovala.
Shinigami přistoupí ke dveřím a klíčem je odemkne. Jedním pohybem je pak otevře a nahlédne dovnitř. Není to sice ten nejvíce luxusní pokoj, který viděla, ale tohle jí bude stačit. Vždyť tu bude stejně jenom spát. "Tohle mi určitě vyhovovat bude... stejně tu moc času trávit nebudu." Odvětila spokojeně a vstoupila do pokoje, aby si ho lépe prohlédla a mohla si odložit svých pár věcí.

Yuriko

"Nevím proč nemáme podkapitána, nedávno se nám teprve vrátil kapitán, který neměl moc příležitostí nějakého jmenovat předtím či teď. Byl dlouho nezvěstný." Odpověděla na tvou otázku a hned nsledovala odpověď na tu druhou."Ano pamatuju si jaké to tam bylo. Abych pravdu řekla, nerada na to období vzpomínám." Nachvíli se zamyslí, zavzpomíná a pak směle s úsměvem na tváři řekne. "Jsem ráda že se ti u nás líbí."

Kaneyama Inari

"Nezvěstný? Jak to? Co se mu stalo?" Optala se dívka zvědavě. K společným pokojům na akademii se již nevracela, zdálo se, že Yuriko na ně nemá zrovna hezké vzpomínky, tak jí to nechtěla více připomínat a radši přešla k jinému tématu. "Proč by se mi tu nelíbilo?" Vyšla z pokoje, dveře zavřela a zamkla. Klíč od pokoje hodila do kapsy a otočila se na Yuriko. "Já nechci otravovat, už jsi se mnou ztratila dost času, ale... ukážeš mi ještě prosím, kde se dá trénovat?"

Yuriko

Počkala než vyleze z pokoje a začala odpovídat na další sprchu dotazů. "No šel na jakousi misi a z té se nevracel. Vlastně zmizel i z tábora kde měl být. Každopádně nedávno se probral v nemocnici z kómatu, šel na poradu a pak zase zmizel. Je to prostě podivín." Na otázku ohledně toho proč by se jí tu nemělo líbit neodpovídala. Byla prostě jen ráda že se jí pokoj líbí. "Ale vůbec neotravuješ. Jistě že ti to ukážu a klidně si zatrénuji s tebou. Stejně se tady nic zajímavého neděje. Jako vždy, na to bych tě mela upozornit, tady se skoro nikdy nic neděje."

Kaneyama Inari

"Ten se asi o divizi moc nestará... ale možná měl své důvody." Pomyslela si a pak se trochu pousmála. "Třeba ho někdy i spatříme." Poté se odmlčela. "Zatrénuješ se mnou? Ale ne... to nemusíš... já radši sama. Ty jsi v tom určitě dobrá a já.... já nic neumím. Byla bych brzy díky tobě vyřízená a zničená. Pořád bych padala. To... to by bylo trapné!"

Hikaku

Po několika hodinové cestě s mnoha odpočinky konečně spatřil prostory sedmé dvize. Když již byl téměř u nich všiml si bariéry, která je chránila. Naštěstí členové brzy ucítili jeho reiatsu a tak jí zpustili. Když prošel přes místo, kde předtím byla bariéra, členové se do ní zase pustili, už podruhé je z toho někdo vyřídil. Hikaku slyšel jejich remcání a tak pronesl něco jako. "Dobrá práce hoši." Členové byli natolik zabráni do práce že s těží poděkovali. Hikaku byl rád že se v jeho divizi děje tolik příprav a členové vše plní. Věděl přesně kde hledat pomoc a tak se vydal do prostor odkud cítil reiatsu patřící Yuriko a ještě někoho.
-----------------------------------

Yuriko

"Neboj nejsem až tak dobrá." Řekla skromně a usmála se na tebe tím vlídným úsměvem. Najednou se však jakoby zarazila. Cítila známé reiatsu, i když bylo malé, doslova nepatrné, patřilo jemu. Kapitán Kioshi se vrátil. Když ucítila jeho reiatsu za rohem řekla jenom. "Tak ses vrátil." Když byl kapitán zpátky mohla se vrátit ke svým činnostem on se o Inari už jistě postará. "Inari nechme to na jindy." Najednou shunpem zmizela. Nechtěla Hikaka hned zatěžovat jistě byl unavený. Vůbec netušila že je zraněný ani si nepočkala než vyjde zpoza rohu.
-----------------------------------

Inari --- > Všechno se stalo až moc rychle na to než abys tomu pořádně rozuměla. Yuriko zmizela a zpoza rohu vyšel jakýsi mladík. Nemohla si tušit že je to tvůj kapitán poněvadž mu chyběl vrchní šat, jediné o na sobě měl byli kalhoty, které byli taky dotrhané a obuv. Taky spoustu krvácejících ran a spálenou celou pravou paži.
-----------------------------------

Hikaku

Vyšel z poza rohu a usmál se na tu nádhernou tvář, kterou viděl. Netušil komu patří ale vypadala opravdu mile. "Zdr.." Plácl sebou o zem a upadl do bezvědomí.

Kaneyama Inari

"Na jindy... no... dobrá. A kdo se vrátil?" Nemohla pochopit, proč Yuriko najednou změnila názor a teprve, když se na ni otočila, zjistila, že už tam není. "Yuriko? Halóóó.... Kde jsi? Yuriko!" Začala se rozhlížet kolem sebe a v tom momentě spatřila nějakého mladíka, který míří jejím směrem. "Páni, ten má krásné vlasy! Jaký asi používá šampón?" Zamyslela se, když tu najednou mladík něco zamumlal a skácel se k zemi. Teprve v tu chvíli zaregistrovala jeho zranění a otrhaného oblečení. Jen chvíli zůstala stát a zírat, pak se k mladíkovi rozběhla a dřepla si k němu. Prohlédla si jeho zranění a přemýšlela, jak ho odtud dostat k někomu, kdo mu pomůže. Nejprve do něj šťouchla, aby se probral, pak s ním trochu zatřepala a nakonec ho propleskla po tváři. "Hej ty.... prober se! Tady nemůžeš ležet.... nikdo tě tu neošetří!" Začínala trochu zmatkovat. Léčení se nikdy nenaučila a teď by to tolik potřebovala. Co když jí ten mladík umře pod rukama? Měla by zavolat někoho na pomoc! Jenže ho tu nemůže nechat ležet samotného... Proč se sakra nešel vyvrátit do čtyřky?

Hikaku

"Tak jo zase jsem vyhrál mám tři krále. Vy jednorožci v tom pokeru opravdu štěstí nemáte." Zasmál se a shrábl ze stolu všechny lízátka. Všichni jednorožci jej začali kousat do tváří což vůbec nebylo příjemné. V tom se probral ze svého snu a uvědomil si že ho někdo pořádně fackuje. "Au, au, au, au." Následovalo pár dalších Au když si jeho zachránkyně konečně uvědomila že se probral. Hleděl na ni a nic neříkal. Necítil žádnou bolest krom té na lících což bylo opravdu zvláštní.

Kaneyama Inari

Shinigami se nejprve podivila nad tím, co říká, a poté se nad těmi jednorožci hrajícími karty uchechtla. Některé osoby mívají opravdu zajímavé sny. Dost se jí ulevilo, že shinigami začínal přicházet k sobě a nebude ho muset křísit. "Co je to za způsoby?! Měl jste jít hned do čtyřky a vyvalit se tam... co my s vámi tady?!" Vyjela po něm ostře. Kdyby věděla, že osoba, která před ní ležela, byl kapitán osobně, chovala by se k němu jinak. Jenže ona to nevěděla. Rychle se postavila a začala shinigamiho tahat na nohy. "Vstááávat... a hned!" Rozkázala mu a přehodila si jeho levou ruku kolem krku, aby se o ni mohl opřít. "Takže... teď... asi do čtyřky.. nebo možná... najdeme někoho... kdo nám pomůže vás tam dostat... nebo vám poskytne první pomoc... Jo, to bude nejlepší!" Zamyslela se a zapomněla na to, že shinigamiho drží. Na malou chvíli ho pustila, ale když ucítila, že z ní něco padá, rychle ho zase chytla a podepřela. Ještě by mu tím pádem způsobila další zranění! "Eh... pardon." Omluvila se a pak vyrazila kupředu. Při chůzi pohlédla na jeho zničené tělo. Musel nejspíše přijít z těžkého boje - pokud ho nevyřídilo něco jiného - ale nejspíše tento souboj vyhrál. Jinak by se nejspíše nevrátil.

Hikaku

Nemluvil, nechtěl bolest navyšovat, ale v hlavě se mu při každém jejím doteku prohánělo asi toto. "Au, sakara, to bolí, je v pořádku? Uaaaaa tam mi nešahejte slečno." Když si jej o sebe opřela měl sto chutí nahodit facepalm. "No pěkně teď budeš celá od krve, ty si mi teda nešika." Myslel že už konečně vyrazí a přežije epřesun tímhle dosti kawaii, nešikovným "tyranem." Jenže začal padat k zemi. "Neomlouvejte se. Já vám moc děku..." Vyplivne ti do obličeje pořádnou dávku krve. "Děkuju." Začervenal se "Bože Hikaku ty si takový idiot." Bylo mu jasné že jej zase jeden z členů bude mít za podivína.

Kaneyama Inari

To, že si o sebe otřela jeho krev, jí nějak moc nevadilo. Vždyť to ze sebe zase smyje a své oblečení si vypere. Když však dostala velkou sprchu krve do obličeje, nezatvářila se zrovna nadšeně - moc příjemné to teda nebylo. Ušklíbla se, ale pokračovala dále a radši nic neříkala. Jen si trochu otřela oči o své paže, aby něco viděla. Ze zbytku obličeje si ji již nestírala. To by totiž tady toho chlapečka musela pustit a on by se určitě začal kácet k zemi. Když došli k prvnímu rozcestí chodeb, zastavila se a začala rozhlížet. Ještě to tu moc dobře neznala... vlastně to tu neznala skoro vůbec. "Kudy teď? Víte kam jít? Je tu nějaké ošetřovna? Nebo tak něco?" "A nebo mám prostě začít pořvávat po kasárnách, než někdo dojde?"

Hikaku



"Do čtyřky" Víc ze sebe nedostal. Členové, kteří byli v divizi a dokázali léčit byli příliš zaneprázdněni. Hikaku by tu šaškárnu už nejradši zrušil, ale neměl na to síly, zase té dívce začal upadat do komatu v náruči. Doufal v to že se o něj ve čtvrté divizi postarají rychle. Kolik dní uběhlo od toho co odtamtud odešel po probuzení z kómatu. Dva nebo tři? Mohl by tam dostat už i svůj vlastní pokoj.

Sai Kazuma

Toulal jsem se po sedmé divizi, neměl co dělat a tvářil se poněkud podrážděně. Možná bych měl co dělat, kdybych se přidal k nějaké skupině a pomáhal chránit divizi před invazi, ale to nebylo zrovna na mém seznamu, jak se zabavit. Pravděpodobně bych se u toho nudil stejně jako teď... kdo ví, asi by to bylo ještě horší. Procházel jsem chodbami a zahlédl někoho, kdo se zmateně díval kolem sebe a držel osobu, jež byla v... ne moc dobrém stavu. Mohl jsem to ignorovat a jít dál, ale... no, uvidíme, co z toho vzejde. Šel jsem blíž a poté poznal oné osoby. Byla to Inarinka a... Hikaku? Asi se vrátil zpět do divize, samozřejmě zase skoro na prahu smrti... už jsem si začínal zvykat. "Kde jsi to našla?" Pověděl jsem směrem k Inarince.